Vize, jakou potřebujeme/1482

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/24

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 24.

b) Teoretický koncept rozlišení perspektivního a restriktivního přístupu

Záměrně uvádíme, že se jedná jen o koncept, protože stávající podoba nesplňuje všechny požadavky kladného na to, aby se mohlo jednat o model. Jedná se o určité prizma, které napomůže odlišit to, co se vydává za reformy, na to, co je skutečnou reformou (a přispívá k dynamice ekonomickému růstu i jeho kvalitě) a co je pseudoreformou (brzdí a ekonomický růst a deformuje jeho kvalitu ve smyslu negativního působení na reálnou náplň života člověka).

Základem konceptu je vzájemný vztah mezi:

- Posunem hranice dostupných rozdělení výplat dvou subjektů. Tyto subjekty reprezentují určité skupiny osob, které lze při konkretizaci modelu definovat a které se odlišují možností využívat určité formy pozičního investování.

- Změnou sklonu linií neutrality pozičního investování ve smyslu rozšiřování či zužování prostoru pro dohodu mezi těmito dvěma subjekty.

Aby bylo možné spojit koncept dopadu pozičního investování na efektivnost systému a koncept dopadu pozičního investování na důvěru, resp. animozitu mezi hráči upravíme koncepty z předcházejících dvou částí tak, aby korespondovaly s vyjádřením dopadů pozičního investování na efektivnost a současně i posuny, pokud se hráči dohodnou.

Obrázek 18: Případ existence prostoru pro dohodu a důsledků dohody hráčů

Zdroj: Vlastní výtvor

Tmavší šedí je vyznačena původní oblasti přijatelných bodů, světlejší šedí její rozšíření. Šipky naznačují rozšíření původní oblasti.

Obrázek 19: Případ neexistence prostoru pro dohodu a důsledků dohody hráčů:

Zdroj: Vlastní výtvor

Tmavší šedí je vyznačeno rozšíření původní oblasti nepřijatelných bodů, bílá výseč je původní oblast oboustranně nepřijatelných bodů. Šipky naznačují rozšíření původní oblasti oboustranně nepřijatelných bodů.

Vize, jakou potřebujeme/1480

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/43

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/23

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 23.

Teoretická opora přípravy perspektivních sociálně ekonomických reforem

Sociálně ekonomickou reformou, resp. reformou v sociálně ekonomické oblasti rozumíme takové reformy, které vytváření podmínky pro sociální rozvoj, a současně sociální rozvoj se stává významných faktorem ovlivňujícím dynamiku a kvalitu ekonomického růstu.

Každá reforma v sociálně ekonomické oblasti, která má být úspěšně a v tomto smyslu perspektivní, musí do ekonomického růstu zapojit nové ekonomické zdroje spojené s využíváním do té doby nových, do té doby nevyužívaných či dokonce pozičním investováním potlačovaných investičních příležitostí. Tím se stává perspektivní, a tomto smyslu hovoříme o perspektivních reformách. V této části prezentujeme velmi obecný koncept, který umožňuje:

- Odlišit perspektivní reformy od restriktivních pseudoreforem.

- Orientuji na splnění všech nezbytných předpokladů, kterým musí vyhovět perspektivní reformy.

Jedná se o oblast, která má nejvýznamnější praktické aplikace.

a) Rozlišení reforem na perspektivní restriktivní

V současné době se nabízejí dvě krajní odpovědi na příčinu vzniku a způsob řešení současných problémů:

- Restriktivní, při jehož formulování sehrál významnou roli K. Schwab: Probíhá čtvrtá průmyslová revoluce, která vytlačuje člověka (roli jeho schopností) z ekonomiky, což si vynucuje restrikce (omezování) života člověka ve všech oblastech.

- Perspektivní, která vychází z ekonomie produktivní spotřeby a odpovědi na otázku, které lidské schopnosti jsou specificky lidské, technologiemi (včetně současného typu umělé inteligence) nenahraditelné: Probíhá přechod ke společnosti, jejímž dominantním sektorem jsou produktivní služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. V motivacích a podpoře rozvoje, uchování a uplatnění schopností člověka je klíč k řešení současných problémů.

S polaritou restriktivního a perspektivního přístupu se setkáme prakticky všude:

- V sociální politice, zvláště pak při řešení otázky, jak stabilizovat penzijní systém a učinit jej odolným vůči ekonomickým a demografickým výkyvům, kde proti sobě stojí na jedné straně restriktivní opatření typu snižování dávek a administrativní, nucené prodlužování doby odchodu do důchodu a na straně druhé posilování motivační role penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného uplatnění na profesních trzích dle konkrétních podmínek a individuálních možností.

- V oblasti vnitřní i vnější bezpečnosti, kde proti sobě stojí na jedné straně vyvolávání vnitřních a vnějších konfliktů, na druhé straně odstraňování příčin konfliktů.

- V oblasti informací, a to z hlediska pasivního i aktivního postavení člověka, kdy člověku jsou poskytovány mediálním mainstreamem informace selektivně, současně je omezováno i jeho právo své názory sdělovat, proti tomu stojí boj proti cenzuře a zneužití práva, vytváření diskusní fór atd. k zajištění normálních podmínek přístupu k informacím veřejných diskusí k významným i zásadním otázkám.

- V oblasti vztahu k životnímu prostředí, kde proti sobě stojí na jedné straně restriktivní doktrína Green dealu (omezování a zdražování vstupů, např. kupčení s povolenkami) proti – na druhé straně – perspektivní trvalé řešení, které je založeno na přechodu k novému typu ekonomického růstu; v něm se těžištěm uspokojování potřeb a maximalizace užitku stává orientace člověka na rozvoj, uchování a uplatnění jeho schopností zvyšujících inovační potenciál společnosti zaměřený mj. na snižování materiálové a energetické náročnosti produkce, přičemž současně potřeby spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka jsou na rozdíl od potřeb konzumních řádově méně nákladné na materiálové a energetické vstupy.

- V řadě oblastí v podobě vnucovaných administrativních restrikcí typu genderově či grean-dealově zaměřené firemní kultury či společenské odpovědnosti firem, místo toho, aby firemní kultura či společenská odpovědnost firem byla zaměřena žádoucím směrem například na zlepšování mezigeneračních vztahů z hlediska přenosu zkušeností a kontaktů, na tvorbu tvůrčích mezigeneračních týmů, na uplatnění osob vyššího věku, kde lze spojit "příjemné s užitečným", tj. sociální aspekty se zvýšením ekonomické efektivnosti.

- V ekonomické a mezinárodně vztahové oblasti, kdy je ekonomická, energetické či surovinová bezpečnost země podrývána uměle vytvořenými záminkami či dříve uvedeným vyvoláváním konfliktů k restrikcím, co kam lze vyvážet či odkud lze dovážet, co lze vyrábět a co ne apod., místo toho, aby ekonomická spolupráce byla základem prosperity a mezinárodní bezpečnosti.

- V neposlední řadě pak i v oblasti samotné vědy, kde na jedné straně je restrikce rozvoje vědy a omezování jejího spojení s prací zabezpečováno účelovým výběrem hodnocených finálních výstupů, které s povahou s vědou nemá nic společného, vymyká se kontrole těch, kteří dělají skutečnou vědu, podřizuje vědu dříve zmíněným restrikcím např. typu Green dealu, vytlačuje aktivní nositele rozvoje vědy z vlivu na rozvoj vědy a na akademické prostředí, na druhé straně perspektiva vědy založené na mezioborové spolupráci, projektech zaměřených na nejzávažnější reálné problémy, podpora týmové práce, o které je veřejnost průběžně informována a má možnost posuzovat efektivnost výstupů.

Jakmile si uvědomíme základ, ze kterého vychází protikladnost restriktivního a perspektivního přístupu, a reálnost prosazení perspektivního přístupu, stává se vše mnohem čitelnější. A o zviditelnění toho, komu o co jde při prosazování restriktivního přístupu, jde. Zviditelnění je prvním předpokladem omezení pozičního investování, které se propojilo s vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a přerostlo v globální systém koncentrované moci schopné ovládat institucionální systémy států a nadstátních útvarů.

Vize, jakou potřebujeme/1479

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/42

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/22

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 22.

b) Jaké řešení nabízí teorie vycházející z ekonomie produktivní spotřeby

(Pokračování subkapitoly)

Stručněji a srozumitelněji řešeno:

K poklesu efektivnosti dochází následujícími způsoby:

- Neproduktivním, resp. kontraproduktivním použitím části investičních prostředků k pozičnímu investování (plocha B).

- Žádným, nebo velmi omezeným generováním investičních příležitostí jednoho hráče ve prospěch druhého hráče, což platí vzájemně (plocha A, C).

- Potlačením investičních příležitostí hráče, který je obětí pozičního investování (plocha D).

Pozorný pohled na trojčlenný obrázek vnucuje otázku: Proč systémy, v nichž se buď nerozvinulo, nebo z nichž bylo vytlačeno poziční investování, systémy, které jsou blízko paretooptimálnímu stavu, v nichž splývá paretovské optimum a Nashova rovnováha, systémy, v nichž se hráčům vyplatí kooperovat, systémy, v nichž jsou Nashovy rovnováhy samovynutitelné, se neprosazují silou své výrazně vyšší a zvyšující se ekonomické efektivnosti?

Odpověď nemůžeme hledat v ekonomických systémech tohoto typu samotných, ale v jejich prostředí, a to na všech úrovních. Nelze též přehlédnout, že expandující ekonomické systémy založené na vzájemné kooperaci a ekonomické systémy, v nichž převládá poziční investování, si nejsou navzájem lhostejné. "Úspěch se neopouští" a každý z nás má nepochybně povícero zkušeností s tím, jakému tlaku byly vystaveny systémy, které měly parametry blízké těm, které – nahlíženo prizmatem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí – byly blízké paretovské rovnováze, resp. těm, které znázorňuje pravá část obrázku.

c) Některé příklady z reálného života

Pro konkrétnější představu lze jako příklady takových systémů uvést podnikatelský projekt Tomáše Bati (kooperace firmy, zaměstnanců, regionu a státu s výrazným investováním do schopností zaměstnanců a diverzifikací aktivit za účelem generování nových investičních příležitostí) či JZD později Agrokombinát Slušovice Františka Čuby (s obdobnými parametry s tím rozdílem, že vztah se státem byl nejdříve problematický a po změnách v roce 1989 se stát začal chovat nepřátelsky).

Jakmile se kdekoli a na jakékoli úrovni vytváří situace, ve které se zúčastněným vyplatí kooperovat, situace, ve které je z příslušného systému vytlačeno poziční investování, případně který jako nově vzniklý není pozičním investováním kontaminován, který se začíná dynamicky rozvíjet a zvyšovat svou efektivnost kaskádovým generováním investičních příležitostí, je generována další hra (případně další hry), kdy vůči ekonomickému systéme, ve kterém se vyplatí spolupracovat, jsou indukovány subjekty nepřátelské. Je to dáno tím, že ti, kteří reprezentují systém kontaminovaný pozičním investováním, se z pochopitelných důvodů cítí ohroženi. Jako dominantní hra v širším systému se tak rodí konflikt mezi dynamickým úspěšným systémem, který se dostal do pozice hráče, vůči kterému jakožto hráč či koalice hráčů stojí systémy kontaminované pozičním investováním a disponující nástroji pozičního investování ve vztahu ke svému okolí. Praktickým závěrům, které z toho vyplývají, se budeme věnovat v další kapitole.

d) Některá doporučení na podporu ekonomických subjektů, v nichž se hrají hry, ve kterých se vyplatí všem hráčům spolupracovat

Právě tak, jako v našem vesmíru neexistuje "pevný bod", tak patně i v našem současném sociálním, byť i globálním, mikrosvětě neexistuje nějaká vnější nezávislá autorita, která by nebyla zranitelná či již kontaminovaná pozičním investováním. Z toho vyplývají přinejmenším následující závěry:

- Pokud se má cokoli úspěšného prosadit, pokud má dojít k jakékoli perspektivní pozitivní změně, je nutné využít jako společenského nositele této změny ekonomické systémy, v nichž se vyplatí spolupracovat. To, že by to šlo jinak, je marné snění.

- Analýze her indukovaných dynamickým vývojem ekonomických subjektů, v nichž se vyplatí spolupracovat, her, kde jedním z hráčů je úspěšný subjekt, a druhým hráčem či koalicí hráčů subjekty kontaminované pozičním investováním, je nutné věnovat patřičnou (hlavní) pozornost, a to právě z důvodů uvedených v předcházejícím bodu.

- Kdokoli chce podpořit pozitivní proměny, měl by vyhledávat ekonomické subjekty na úrovni adekvátní svému začlenění do společnosti, rozpoznávat ty, v nichž vznikají nebo jsou již využívány předpoklady pro to, aby se staly ekonomickými systémy, v nichž se vyplatí spolupracovat, podporovat je a zprostředkovat spolupráci mezi nimi.

Vize, jakou potřebujeme/1478

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/41