Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Dnesni kapitola prenaseni konferencniho prispevku do seriálu „VIZE“ potvrzuje jeden motiv, na ktery upozornuji uz delsi dobu: vse je znovu a znovu vztazeno k jednomu „puvodnimu modelu“ nabidky a poptavky investicnich prostredku a prilezitosti a k pojmu pozicniho investovani. Pro ctenare, ktery sleduje seriál kazdy den, je otazka, zda takove opakovani skutecne posouva „VIZI“, nebo spis jen zpevnuje vlastni ramec autora stranek.
U tvrzeni, ze „hlavni barierou paretooptimálního vyuzivani investicnich prilezitosti neni neinformovanost ani omezená racionalita, ale fenomén pozicniho investovani“, mi chybi krok navic: konkretni mechanismus. V dnesni podobe je to formulace typu „problemem neni A ani B, ale C“, ale C je zatim popsano jen slovne, ne jako skutecna hra s payoffy, informacni strukturou a rovnovahami. Prave tady by davalo smysl vazat se na Leonida Hurwicze a Rogera Myersona, ktere autor stranek zminuje – jinak zustavame u tezkych slov, ne u teorii mechanismu.
Stejne tak paralele mezi „restriktivnim“ a „perspektivnim“ pristupem zatim funguje spis na urovni sloganu nez operacionalni definice. Pokud ma mit text prinos pro diskusi o socialni politice a starnuti populace, potrebujeme videt: jak by vypadal konkretni socialne-politicky mechanismus, ktery omezuje pozicni investovani a zaroven „kaskadove generuje investicni prilezitosti“? Bez tohoto kroku zustava perspektivni pristup hlavne v rovine deklarace.
Za sebe tedy dnesni prispevek vnimam spise jako rekapitulaci autorova teoretickeho „jazycka na vahach“ mezi neoklasikou, ekonomii produktivni spotreby a mechanism designem, nez jako skutecne novy krok ve VIZI. Smysl by davalo ukazat na jednom konkretnim prikladu ze socialni politiky, jak se tento model lisi od standardniho pristupu – a co prakticky meni na navrhu pravidel, ktera maji byt mene restriktivni a vice perspektivni.