Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/24

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/24

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 24.

b) Teoretický koncept rozlišení perspektivního a restriktivního přístupu

Záměrně uvádíme, že se jedná jen o koncept, protože stávající podoba nesplňuje všechny požadavky kladného na to, aby se mohlo jednat o model. Jedná se o určité prizma, které napomůže odlišit to, co se vydává za reformy, na to, co je skutečnou reformou (a přispívá k dynamice ekonomickému růstu i jeho kvalitě) a co je pseudoreformou (brzdí a ekonomický růst a deformuje jeho kvalitu ve smyslu negativního působení na reálnou náplň života člověka).

Základem konceptu je vzájemný vztah mezi:

- Posunem hranice dostupných rozdělení výplat dvou subjektů. Tyto subjekty reprezentují určité skupiny osob, které lze při konkretizaci modelu definovat a které se odlišují možností využívat určité formy pozičního investování.

- Změnou sklonu linií neutrality pozičního investování ve smyslu rozšiřování či zužování prostoru pro dohodu mezi těmito dvěma subjekty.

Aby bylo možné spojit koncept dopadu pozičního investování na efektivnost systému a koncept dopadu pozičního investování na důvěru, resp. animozitu mezi hráči upravíme koncepty z předcházejících dvou částí tak, aby korespondovaly s vyjádřením dopadů pozičního investování na efektivnost a současně i posuny, pokud se hráči dohodnou.

Obrázek 18: Případ existence prostoru pro dohodu a důsledků dohody hráčů

Zdroj: Vlastní výtvor

Tmavší šedí je vyznačena původní oblasti přijatelných bodů, světlejší šedí její rozšíření. Šipky naznačují rozšíření původní oblasti.

Obrázek 19: Případ neexistence prostoru pro dohodu a důsledků dohody hráčů:

Zdroj: Vlastní výtvor

Tmavší šedí je vyznačeno rozšíření původní oblasti nepřijatelných bodů, bílá výseč je původní oblast oboustranně nepřijatelných bodů. Šipky naznačují rozšíření původní oblasti oboustranně nepřijatelných bodů.

V tomto případě je vhodné považovat příslušné subjekty za hráče. Základní myšlenka, ze kterého koncept vychází, je, že reformy, které jsou založeny na využívání do té doby nevyužívaných investičních příležitostí, zejména těch, které jsou spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka, jednak zvyšují efektivnost ekonomického systému a tím i velikost výplat, které si mohou hráči rozdělit (posouvají hranici dostupných rozdělení výplat), tak současně zvyšují důvěru mezi hráči, což rozšiřuje oblast přijatelných rozdělení výplat a snižuje napětí v příslušném ekonomickém systému (uvažujeme především úroveň určitého státu, ale v úvahu připadá i firemní politika).

Obrázek 20: Případ spolupráce hráčů a růstu ochoty spolupracovat

- Pod hráčem X s výplatami x rozumíme ty, kteří nemají možnost pozičního investování a na které důsledky pozičního investování dopadají; pod hráčem Y s výplatami y rozumíme ty, kteří mají možnost pozičního investování a kteří důsledky pozičního investování využívají.

- Mezi těmi, kteří tvoří tyto dvě skupiny, není ostrá hranice, v některých případech mohou přecházet z jedné skupiny do druhé, což se projeví i změnou sklonu linií neutrality pozičního investování, tak jak ji vidí jednotliví účastníci hry.

Výchozí situace: x_Nx < x_Nya současně y_Ny < x_Nx, tj. oba hráči požadují z hlediska toho, jak vidí linii neutrality, pro sebe menší výplatu, než je ochoten nabídnout druhý hráč. V daném případě existuje prostor pro dohodu:

1. Hráč X v nich vidí perspektivu zvýšení efektivnosti ekonomického systému a následně i možnost zvýšení vlastních výplat.

2. V tomto případě, i pokud jsou reformy spojeny s určitou restrikcí (což nemusí být vždy), ale obsahují současně i perspektivu zlepšení, realizaci reforem podporuje.

3. Pokud se očekávání alespoň částečně naplňují, má to dva pozitivní důsledky:

- Roste efektivnost ekonomického systému (případně roste jeho odolnost vůči zátěži, které je vystaven vnějšími podmínkami, což lze vyjádřit posunem hranice dosažitelného rozdělení výplat. To je v obrázku vyjádřeno šipkami a přerušovanou křivkou odlišující novou hranicí dosažitelného rozdělení výplat od původní.

Obrázek 21: Případ nespolupráce hráčů a růstu neochoty spolupracovat reformy

Zdroj: Vlastní výtvor

Výchozí situace: x_Nx > x_Nya současně y_Ny > x_Nx opačný případ než v situaci znázorněné obrázkem 5, tj. oba hráči požadují z hlediska toho, jak vidí linii neutrality, pro sebe větší výplatu, než je ochoten nabídnout druhý hráč. V daném případě neexistuje prostor pro dohodu:

1. Hráč X (tj. ti, kterým jsou reformy určeny) v nich vidí nebezpečí otevření ještě většího prostoru pro poziční investování.

2. V tomto případě realizaci reforem nepodporuje, resp. projevuje odpor vůči nim.

3. Pokud se negativní očekávání naplňují, má to dva negativní důsledky:

- Klesá efektivnost ekonomického systému (případně klesá jeho odolnost vůči zátěži, které je vystaven vnějšími podmínkami), což lze vyjádřit posunem hranice dosažitelného rozdělení výplat. To je v obrázku vyznačeno šipkami a přerušovanou křivkou odlišující novou hranicí dosažitelného rozdělení výplat od původní.

- Mění se sklon linií neutrality pozičního investování ve smyslu vzdalování se od prostoru pro dohodu.

(Pokračování)