Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Chaos, Mao, Leontiev, Kapica, esej o peti stranach… je to zajimava kolaz citatu, ale na soucasny svet to sedí jen volne. Predstava, ze „matematiku ovladaji Rusove a uci ji Cinany na vetsine americkych univerzit“ a ze z toho plyne nejaka civilizacni vyhoda, je spis anekdota nez analyza. Matematiku dnes ovlada drtiva vetsina profesionalu na financnich trzich i v technologickych firmach – vcetne tech, ktere autor textu zrejme povazuje za soucast „nejvetsi kradeze v historii lidstva“.
Problem soucasneho systemu neni v tom, ze by chybel „matematicky mozek“, ale v tom, jak jsou nastavene pobidky, regulace, informacni asymetrie a institucionální zisky z rent-seekingu. To se neda nahradit moralizujicim kontrastem „duchovni chudoba vs. mistrovske dilo“ ani romantizaci „pozitivniho chaosu“ podle Maa, ktery v praxi stal miliony zivotu.
Navrh S. Kapicy prijimat na univerzity podle petistrankove eseje je hezky jako test osobni motivace, ale nic nerika o tom, jak merit schopnost zvladnout narocne studium v prostredi, kde prave matematika a formalni mysleni rozhoduje o tom, jestli nekdo dokaze modelovat ekonomiku, financni system nebo umele inteligence. Redukovat komplexni problem globalni informacni spolecnosti na slogan „software je drazsi nez hardware, proto si vazme intelektualni prace“ je stejna zkratka jako predstava, ze staci „chaos lidu“, aby se vyresila krize kapitalismu.
Za me: text pusobi jako ideologicka esej, ktera selektivne cituje filozofy a vedce, ale pri pohledu na dnesni financni trhy, technologicky sektor a realne globalni toky kapitalu je videt, ze autor o soucasnem systemu moc nevi. I sebelepsi matematika, pokud neni pouzita v realnim modelu pobidek a instituci, zustane jen ornamentem – a pseudomatematik ve stacilovskem talaru, ktery tomu tleska, na tom nic nezmeni.