Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/23

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/23

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 23.

Teoretická opora přípravy perspektivních sociálně ekonomických reforem

Sociálně ekonomickou reformou, resp. reformou v sociálně ekonomické oblasti rozumíme takové reformy, které vytváření podmínky pro sociální rozvoj, a současně sociální rozvoj se stává významných faktorem ovlivňujícím dynamiku a kvalitu ekonomického růstu.

Každá reforma v sociálně ekonomické oblasti, která má být úspěšně a v tomto smyslu perspektivní, musí do ekonomického růstu zapojit nové ekonomické zdroje spojené s využíváním do té doby nových, do té doby nevyužívaných či dokonce pozičním investováním potlačovaných investičních příležitostí. Tím se stává perspektivní, a tomto smyslu hovoříme o perspektivních reformách. V této části prezentujeme velmi obecný koncept, který umožňuje:

- Odlišit perspektivní reformy od restriktivních pseudoreforem.

- Orientuji na splnění všech nezbytných předpokladů, kterým musí vyhovět perspektivní reformy.

Jedná se o oblast, která má nejvýznamnější praktické aplikace.

a) Rozlišení reforem na perspektivní restriktivní

V současné době se nabízejí dvě krajní odpovědi na příčinu vzniku a způsob řešení současných problémů:

- Restriktivní, při jehož formulování sehrál významnou roli K. Schwab: Probíhá čtvrtá průmyslová revoluce, která vytlačuje člověka (roli jeho schopností) z ekonomiky, což si vynucuje restrikce (omezování) života člověka ve všech oblastech.

- Perspektivní, která vychází z ekonomie produktivní spotřeby a odpovědi na otázku, které lidské schopnosti jsou specificky lidské, technologiemi (včetně současného typu umělé inteligence) nenahraditelné: Probíhá přechod ke společnosti, jejímž dominantním sektorem jsou produktivní služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. V motivacích a podpoře rozvoje, uchování a uplatnění schopností člověka je klíč k řešení současných problémů.

S polaritou restriktivního a perspektivního přístupu se setkáme prakticky všude:

- V sociální politice, zvláště pak při řešení otázky, jak stabilizovat penzijní systém a učinit jej odolným vůči ekonomickým a demografickým výkyvům, kde proti sobě stojí na jedné straně restriktivní opatření typu snižování dávek a administrativní, nucené prodlužování doby odchodu do důchodu a na straně druhé posilování motivační role penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného uplatnění na profesních trzích dle konkrétních podmínek a individuálních možností.

- V oblasti vnitřní i vnější bezpečnosti, kde proti sobě stojí na jedné straně vyvolávání vnitřních a vnějších konfliktů, na druhé straně odstraňování příčin konfliktů.

- V oblasti informací, a to z hlediska pasivního i aktivního postavení člověka, kdy člověku jsou poskytovány mediálním mainstreamem informace selektivně, současně je omezováno i jeho právo své názory sdělovat, proti tomu stojí boj proti cenzuře a zneužití práva, vytváření diskusní fór atd. k zajištění normálních podmínek přístupu k informacím veřejných diskusí k významným i zásadním otázkám.

- V oblasti vztahu k životnímu prostředí, kde proti sobě stojí na jedné straně restriktivní doktrína Green dealu (omezování a zdražování vstupů, např. kupčení s povolenkami) proti – na druhé straně – perspektivní trvalé řešení, které je založeno na přechodu k novému typu ekonomického růstu; v něm se těžištěm uspokojování potřeb a maximalizace užitku stává orientace člověka na rozvoj, uchování a uplatnění jeho schopností zvyšujících inovační potenciál společnosti zaměřený mj. na snižování materiálové a energetické náročnosti produkce, přičemž současně potřeby spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka jsou na rozdíl od potřeb konzumních řádově méně nákladné na materiálové a energetické vstupy.

- V řadě oblastí v podobě vnucovaných administrativních restrikcí typu genderově či grean-dealově zaměřené firemní kultury či společenské odpovědnosti firem, místo toho, aby firemní kultura či společenská odpovědnost firem byla zaměřena žádoucím směrem například na zlepšování mezigeneračních vztahů z hlediska přenosu zkušeností a kontaktů, na tvorbu tvůrčích mezigeneračních týmů, na uplatnění osob vyššího věku, kde lze spojit "příjemné s užitečným", tj. sociální aspekty se zvýšením ekonomické efektivnosti.

- V ekonomické a mezinárodně vztahové oblasti, kdy je ekonomická, energetické či surovinová bezpečnost země podrývána uměle vytvořenými záminkami či dříve uvedeným vyvoláváním konfliktů k restrikcím, co kam lze vyvážet či odkud lze dovážet, co lze vyrábět a co ne apod., místo toho, aby ekonomická spolupráce byla základem prosperity a mezinárodní bezpečnosti.

- V neposlední řadě pak i v oblasti samotné vědy, kde na jedné straně je restrikce rozvoje vědy a omezování jejího spojení s prací zabezpečováno účelovým výběrem hodnocených finálních výstupů, které s povahou s vědou nemá nic společného, vymyká se kontrole těch, kteří dělají skutečnou vědu, podřizuje vědu dříve zmíněným restrikcím např. typu Green dealu, vytlačuje aktivní nositele rozvoje vědy z vlivu na rozvoj vědy a na akademické prostředí, na druhé straně perspektiva vědy založené na mezioborové spolupráci, projektech zaměřených na nejzávažnější reálné problémy, podpora týmové práce, o které je veřejnost průběžně informována a má možnost posuzovat efektivnost výstupů.

Jakmile si uvědomíme základ, ze kterého vychází protikladnost restriktivního a perspektivního přístupu, a reálnost prosazení perspektivního přístupu, stává se vše mnohem čitelnější. A o zviditelnění toho, komu o co jde při prosazování restriktivního přístupu, jde. Zviditelnění je prvním předpokladem omezení pozičního investování, které se propojilo s vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a přerostlo v globální systém koncentrované moci schopné ovládat institucionální systémy států a nadstátních útvarů.

Rozlišení restriktivního a perspektivního přístupu (které vychází z porovnání různých koncepcí přístupu k současným problémům) se dostává do bezprostřední blízkosti vymezení pozičního investování. Ukazuje se, že pojmy "restrikce" a "poziční investování" označující významné společenské fenomény při bližším ohledání dokonce splývají. V obou případech jde totiž o potlačení investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka či skupiny osob v určitém ekonomickém systému.

(Pokračování)