Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Cetl jsem cast 23 s tim, ze hledam to, co ma byt avizovano uz v nadpisu: “teoreticka opora pripravy perspektivnich socialne ekonomickych reforem”. A tady je podle me zasadni problem: text ma hodne slov o reformach, ale malo “opory”, tj. malo teorie v tom smyslu, ze by studujici dostal definice, kriterium, postup a kontrolovatelne zavery. Vysledkem je spis manifest a politicke ramovani sveta nez ucebnicovy material.
“Perspektivni” vs “restriktivni” je ted spis nalepka nez analyza
Kapitola stavi dichotomii “restriktivni” a “perspektivni” tak, ze jedno je rovnou moralne znehodnoceno a druhe moralne povyseno. To je retoricky efektni, ale ucebnicove to nefunguje. U reformy se musi ukazat trade-offy: nekde funguje motivace, jinde regulace, nekde ceny, jinde pravidla. Pokud se to shrne do jedne polarity “dobro vs zlo”, studujici se nenauci analyzovat, jen se nauci zarazovat nazory do tabora.
Chybi definice a kriterium: co presne je “perspektivni reforma”?
Text rika, ze perspektivni reforma “zapoji nove zdroje” a “vyuzije dosud nevyuzite prilezitosti”. To zni pekne, ale bez definice je to nekontrolovatelne. Ucebnicove minimum by byla jedna veta typu:
“Perspektivni reforma je takova, ktera prokazatelne zvysi dlouhodoby potencial (produkt ivitu, inovacni kapacitu, lidsky kapital) pri zachovani samovynutitelnosti pravidel a financni udrzitelnosti.”
Jakmile tohle chybi, nelze odlisit “perspektivni reformu” od libovolne politicke proklamace. V textu se pak snadno stane, ze “perspektivni” = “to, co se mi libi” a “pseudoreforma” = “to, co se mi nelibi”. To ale neni teorie, to je slovnik.
“Teoreticka opora” bez modelu je jen dojem autora, kapitola nema zadny minimalni model, z nehoz by plynulo, proc se neco vyplati, co je rovnovaha, kdy se reforma udrzi a kdy se rozpadne. Nemusi to byt teoreticka bible - jako kniha Johna von Neumanna a Oskara Morgensterna. Staci jedna jednoducha kostra: rozhodovaci promenne, omezeni, rovnovaha, predikce. Bez toho je to “vyklad sveta”, ale ne “opora pripravy reforem”.
Nejvetsi problem: sklouznuti do pamfletu (a to u ucebnice nejde)
Ve chvili, kdy se v textu objevuji pasaze o “zviditelneni komu o co jde” a “globalnim systemu koncentrovane moci”, prestava to byt ucebnicovy text. Pokud autor chce delat politickou ekonomii moci, musi to udelat disciplinovane: definovat aktery, nastroje, mechanismus (capture, rent-seeking, vymahatelnost, incentivy) a oddelit popis od hodnoceni. Jinak se studujici nauci nejhorsi mozny navyk: psat “akademicky znejici” tvrzeni bez dukazu a bez testu.
Co by stacilo, aby to zacalo byt ucebnicove (a ne jen “postoj”)
Uplne minimalne:
jedna jasna definice “perspektivni reformy” + kriterium, jak ji poznat,
jedna jednoduch a procedura: (a) identifikuj brzdy a incentivy, (b) navrhni nastroj, (c) otestuj samovynutitelnost/rovnovahu, (d) metriky a evaluace,
a teprve potom aplikace na duchody, bezpecnost, informace, zivotni prostredi atd., ale vzdy stejnou kostrou analyzy.
Dokud tohle chybi, kapitola 23 podle me nemuze byt “teoreticka opora reforem”. Je to soubor nazoru a politickych hodnoceni prelozenych do akademicke spise ucitelske (neodpovedne) terminologie. A to je skoda, protoze ambice “odlisit perspektivni reformy od pseudoreforem” by mohla byt zajimava - jen se musi prevest z retoriky do definic, mechaniky a kontrolovatelnych podminek.