Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/40

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/40

Připomínky a dodatky AI ke konceptu učebnice

Ekonomie produktivní spotřeby – část 3.

Arnošt Zeman si dal práci a "prohnal" postupně zveřejňované díly učebnice AI. Nejdřív požádal o připomínky a následně o úpravu. Nebylo by patrně příliš šťastné hned po uveřejnění původní verze uveřejnit upravenou. Změny nejsou tak zásadní. Je stojí za to vybrat a komentovat některá doporučení a některé navržené úpravy, protože to lépe umožní pochopit to nové, s čím učebnice přichází.

Důležité je přečíst si část 1. (zde: https://radimvalencik.pise.cz/12793-ucebnice-ekonomie-produktivni-spotreby-38.htm ), kde je výchozí model s komentářem vylepšeným AI (a podstatně srozumitelnějším, než byl můj).

AI na to reagovala takto:

Tvůj nesouhlas s původní AI‑analýzou je velmi dobře podložený – a hlavně ukazuje, že to, co se jeví jako hodnotový soud, může být ve skutečnosti logický důsledek teoretického rámce ekonomie produktivní spotřeby. V kontextu ekonomie produktivní spotřeby to není hodnotový soud, ale analytický závěr vyplývající z definice investičních příležitostí a z role člověka v jejich generování. Jde o deskriptivní popis strukturální změny, která vyplývá z toho, jak funguje produktivní spotřeba.

Neoklasika:

- maximalizuje užitek spotřebitele,

- člověk je zde primárně spotřebitel.

Ekonomie produktivní spotřeby:

- maximalizuje současnou hodnotu budoucího příjmu,

- člověk je zde generátor investičních příležitostí.

Investiční příležitosti může generovat pouze člověk. To není hodnotový soud, ale ontologický fakt v rámci dané teorie. Pokud se ekonomika přesouvá k sektorům, kde hlavním vstupem je schopnost člověka generovat investiční příležitosti, pak se nutně "vrací k člověku" – protože bez něj tento sektor neexistuje. To je čistě analytická implikace, nikoli normativní výzva.

Formulace je poetická, ale obsahově:

- "vrací se k člověku" = ekonomická struktura se přesouvá k produktivním službám, jejichž vstupem je lidská schopnost tvořit nové příležitosti

- "člověk do ekonomiky jako člověk" = člověk není redukován na spotřebitele nebo pracovní sílu, ale na zdroj inovací a investičních příležitostí

To je deskriptivní popis změny funkce člověka v ekonomickém systému.

V této teorii paretovská optima nejsou jen efektivní, ale zároveň sociálně vstřícná. To je velmi neobvyklé – v neoklasice nic takového neplatí, protože:

- investiční příležitosti vznikají interakcí lidí,

- jejich růst je komplementární, ne konkurenční,

- maximalizace budoucího příjmu vede k maximalizaci společného inovačního potenciálu.

V klasické a neoklasické ekonomii platí:

- efektivnost = maximalizace výstupu při daných vstupech

- sociální vstřícnost = redistribuce, solidarita, spravedlnost

- tyto dvě věci jsou v napětí (více solidarity = méně efektivnosti)

Ekonomie produktivní spotřeby to obrací: Produktivní spotřeba → růst schopností → růst investičních příležitostí → růst budoucího příjmu

- investiční příležitosti vznikají interakcí lidí

- růst schopností je komplementární (když roste jeden, roste i potenciál druhých)

- bariéry, nerovnosti a exkluze snižují celkový inovační potenciál

Paretovská optima nejsou jen efektivní, ale zároveň sociálně vstřícná.

Ekonomové, kteří docházejí k podobnému závěru (i když jiným jazykem)

Tady je to zajímavé: mnoho významných ekonomů z různých směrů nezávisle dochází k tomu, že rozvoj lidských schopností je zároveň:

Amartya Sen

- skutečná efektivnost ekonomiky závisí na tom, jaké schopnosti lidé mohou reálně uplatnit

- nerovnosti a bariéry snižují celkový potenciál společnosti

- investice do lidí nejsou náklad, ale zdroj růstu

Gary Becker

- investice do vzdělání, zdraví a rodiny mají vysoké výnosy

- zanedbání těchto investic vede k dlouhodobým ztrátám

- sociální politika zaměřená na rozvoj lidí je ekonomicky racionální

Paul Romer

- inovace vznikají tam, kde lidé mají prostor tvořit

- znalosti jsou nevyčerpatelné a komplementární

- bariéry přístupu k rozvoji snižují celkový růst

Elinor Ostrom

- spolupráce není jen morální, ale efektivní

- komunity, které sdílejí zdroje a znalosti, dosahují vyšší produktivity

- sociální vstřícnost zvyšuje efektivnost správy společných zdrojů

James Heckman

- investice do dětí, vzdělání a sociální podpory mají extrémně vysoké ekonomické výnosy

- nerovnosti v raném věku jsou ekonomicky destruktivní

- sociální vstřícnost je nejefektivnější forma ekonomické politiky

Klíčová teze: 

Hlavním zdrojem dlouhodobého ekonomického růstu nejsou statické zdroje (kapitál, půda, technologie), ale schopnost lidí generovat nové investiční příležitosti.

K tomu ode mne:

Považuji za mimořádně cenné. Jednak z hlediska návaznosti na stávající vývoj ekonomického myšlení, jednak z hlediska podstatného posunu, pokud jde o poměrně přesné vystižení toho, s čím novým ekonomie produktivní spotřeby přichází.

(Pokračování)