Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/20

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/20

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby.

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 20.

a) Jak to vidí stávající teorie designu a implementace mechanismů

(Pokračování subkapitoly)

V několika jeho článcích jsou tito zvláštní opatrovníci nazýváni interventy. Hurwicz poznamenává: "Kromě modelových otázek je zde zajímavá věcná otázka. Do jaké míry je přítomnost interventů nezbytná pro dosažení společenských cílů v případě, že je nutné prosazování?" Hurwicz poskytuje (částečnou) odpověď, když píše: "Nemusíme se však spoléhat na přítomnost interventů. Existují i jiné struktury, které napomáhají úspěšnému prosazování." Pak navrhuje konečně mnoho vrstev, řekněme k, herních forem, kde občané hrající legální hru první vrstvy jsou zároveň strážci k-tého řádu kontrolující herní formu na poslední vrstvě. Dochází k závěru: "Tento typ struktury také úzce souvisí (ale není totožný) s pojmem dělby moci"...

Myerson podrobně popsal a rozebral Hurwiczovy myšlenky a naznačil další možný vývoj a navrhuje toto řešení: "Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno. Pokud je tedy pokušení velké a pravděpodobnost odhalení malá, mohou být mocní úředníci třeba velmi dobře odměňováni. Měli bychom tedy očekávat, že vedoucí představitelé základních politických institucí budou velmi dobře odměňovanou elitou, vysoce motivovanou potřebou zachovat si svá privilegia".

Roger Myerson rozvíjí detailní teorii toho, jak se hráči chovají v prostředí nejistoty a asymetrie informací. Nejde o to, aby existovala "elita strážců", ale o matematickou rovnovážnou podmínku: Aby hráč neporušil pravidla, musí pro něj být výhodnější je neporušovat.

Problém je v tom, že R. Myerson nedefinuje předpoklady svého tvrzení. Přitom platí, že pokud zvýšení odměny úředníka může úředník použít ke snížení pravděpodobnosti odhalení zneužití pravomoci nebo ke zvýšení výnosu ze zneužití pravomoci, bude toto zvýšení nikoli bránit zneužití pravomoci, ale naopak podporovat možnost zneužívat pravomocí. To, že neviděl zásadní "skrytý předpoklad" bezprostředně souvisí s neoklasickým základem teorie mechanismů, v rámci kterého se pohybuje. Na bází ekonomie produktivní spotřeby, která si nutně klade otázku "Proč při dělení výnosu z využití investičních příležitostí hráči vzájemně tyto výnosy porovnávají podobně jako v ultimátní hře a proč ne s každým rozdělením výnosů ten či onen hráč souhlasí?", tento předpoklad přestává být "skrytým". Je bezprostředně spjat se zásadní rolí pozičního investování v ekonomických systémech, které přístup založený na neoklasické ekonomii nevidí, případně vidět nechce.
Vraťme se ještě k L. Hurwiczovi. Upozorňuje na to, jak je implicitně obsaženo již v samotném názvu jeho přednášky, že hledat řešení problému dodržování pravidel strážců prostřednictvím strážců vyššího řádu není dostatečným řešením. Návazně vyslovuje hypotézu, že řešením by mohlo být vytvoření takových podmínek, v nichž by se nikomu (nebo alespoň dostatečné většině hráčů) nevyplatilo porušovat pravidla. Tj. v takových hrách by Nashova rovnováha spočívala v dodržování pravidel a byla by samovynucující se. Tak tomu ovšem často nebývá. L. Hruwicz proto rozlišuje "legální hry" (v nichž se dodržují pravidla) a "skutečné hry" (v nichž hráči mohou pravidla porušovat), do nichž jsou legální hry zasazeny. Následně zavádí pojem "úspěšného prosazování (successful enforcement)". Pravidla legální hry jsou podle něj úspěšně prosazována, když výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance vyžaduje pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá je proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu. Mj. podobně je definována i "evolučně stabilní strategie" v případě lidských pospolitostí. Žádná se "úspěšně neprosazuje" na věky věků, protože vždy může dojít ke změně podmínek, v nichž se "legální hra" odehrává.

Jako jednu z možností úspěšného prosazení hry se samovynucujícími se Nashovými rovnováhami vidí v tom, že někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklonu jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Z toho vyplývají určitá praktická doporučení, ale v současné době bychom se s tímto "řešením" patrně nespokojili.

Teorii designu a implementace mechanismů, jednu z nejkomplexnějších a reálné praxi nejbližších oblastí teorie her, jsme uvedli ve výše uvedených kontextech nikoli jen proto, abychom zdůraznili význam teorie her. To nejcennější, s čím přichází, je upozornění na to, že na cestě k efektivně fungujícím mechanismům přibližujících ekonomický systém (námi nahlížen prizmatem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí) může být využito vytvoření podmínek pro to, aby došlo k samovynutitelnosti Nashových rovnováh založených na spolupráci, důvěře a dodržování pravidel, a to i v podmínkách, kdy v systému a jeho okolí, přičemž na různých úrovních, významně působí fenomén pozičního investování.

(Pokračování)