Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Autor v novorocnim prani na vanocni tema pise, ze jsme „rozdeleni“, a klade (spravne) otazky, co s tim muze udelat kazdy z nas. Ja souhlasim s jednim: lide nejsou jen rozdeleni, ale casto aktivne rozdelovani a znepratelovani (typicky priklad dvou stacilovskych FEN v CR - rude a oranzove a pruserovske rady Milose Zemana, ktere volici v 2025 pro zajem vetsiny skvele rozklicovali a nechalo je propadnout na smetiste dejin).
Moje vytka je ale tvrda a konkretni: autor popisuje dusledek, ale nepojmenuje hlavni pricinny mechanismus. Nestaci ukazovat na „mainstream“ a na formaty typu Moravec/Jilkova. V roce 2025 uz nejde primarne o jeden porad, tradicne zblbleho a televizemilovaneho naroda (e.g. chovani v dobe tzn. COVIDu). Rozdelovani tlaci system: ekonomika pozornosti + algoritmy, ktere odmenuji hnev, zkratku a konflikt + politicko-byznysove propojeni (tleskajici soudruzi osobe AB), ktere z polarizace dela nastroj. Moralni apel „pojdme se pochopit“ pak stoji proti stroji, ktery jede 24/7 a to mnohym soudruhum ze strvacneho a zapouzdreneho mysleni nedochazi.
Rok 2025 podle me navic zretelne ukazal, ze „moc“ nejsou metafory o jakemsi globalnim jadru, ci Kolarove hre, ale konkretni paky: infrastruktura, data, distribuce informaci a regulacni proces. Kdo ma tyhle paky, ten prepisuje pravidla hry rychleji, nez se stihne „smirit“ u prejedeny opilec u vanocniho stolu.
Jestli autor mysli reintegraci vazne, chci videt praxi, ne jen prani:
stejny metr na „nase“ i „jejich“ (a nulova tolerance k dehumanizaci z obou stran),
disciplina v debate (nejdriv ferove shrnout nazor druhe strany, pak kritika),
sebekorekce: pravidelne vybrat par vecnych kritik a verejne rict (1) co tvrdi, (2) co uznavam, (3) v cem nesouhlasim a proc, (4) jakou zmenu z toho delam.
Ctenar at se svobodne rozhodne. Ja jen rikam naplno: bez pojmenovani mechanismu rozdelovani budeme kazde vanoce opakovat stejne otazky, zatimco technologie a zajmy, ktere na konfliktu vydelavaji, pojedou dal.
„Rozdeluji spolecnost ti druzi, nebo muzu udelat neco ja?“
Ano, ja muzu udelat hodne. Ale odmitam si lhat, ze je to jen otazka slusnosti. Ja muzu byt sebeslusnejsi a presto budu tlacen do kmene, protoze prostredi odmenuje konflikt. Proto delam dve veci najednou:
mikro: drzim sebekazen (bez urazek, bez dehumanizace, bez podsouvani motivu).
makro: pojmenuju system, ktery polarizaci vyrabi (pozornost -> zisk, algoritmy -> zesileni hnevu, politika/byznys -> pobidky).
Bez makro vrstvy se bod 1 meni v alibi: „snazim se“, ale nic se nemeni.
„Ale co udelat? Tak aby to vychazelo z meho pohledu na svet.“
Muj postup neni procedura dasein, ne ideologie:
definice (o cem mluvime, co je dukaz, co je jen dojem, nebo cemu nejaka radova soudruzka "pouze veri", kdyz uz ani pri sve nejapnosti se nedrzi gottwaldovskeho ...strane verte ),
steelman (nejdriv shrnu nazor druhe strany tak, aby s tim mohla souhlasit),
pak teprve kritika (1 hlavni argument + 1 dukaz, ne emocionalni lavina).
Pokud nekdo nechce ani tohle, nechce komunikaci. Chce konflikt.
„Co nas vlastne rozdeluje? Byly doby, kdy to takove nebylo.“
Rozdeluje nas dnes predevsim infrastruktura konfliktu: plattformy optimalizovane na engagement, algoritmicka amplifikace, ekonomika pozornosti, a institucionalni posun moci smerem k tem, kdo drzi data a kanaly. Lide byli vzdy ruzni, ale drive nemeli technologicky motor, ktery drzi hnev a ceskou zavist v trvalych otackach (e.g. Seznam). Kdo tuhle architekturu nepojmenuje, bude hledat priciny jen „v lidech“ a nikdy je nenajde.
„Proc neumime komunikovat o problemech, ktere nas trapi?“
Protoze komunikace se dela jako souboj o status, ne jako spolecne reseni. Formaty verejne debaty (ceske vsechny televize, site) jsou nastaveny na drama, zkratku, emoci. A algoritmus to odmeni-dopaminem. Pokud chcete „vzajemne obohacovani“, musite zmenit pravidla hry: cil debaty, definice pojmu, prace s nejistotou, korekce omylu. Bez toho je to jen “kdo koho setre”.
„Proc sdeleni prechazi do vulgarit, urazek, nenavisti? Umime umravnit i svoje?“
Tady se pozna, jestli to myslite vazne. Reintegrace bez symetrie je podvod. Pokud budu opravovat jen „ty druhe“ a omlouvat „svoje“, podporuju tribalismus. Moje hranice je jednoducha doted i v roce 2026: zadna dehumanizace z zadne strany. Kdo ji dela, ztraci moji podporu i kdyby mel pravdu v obsahu. Protoze dehumanizace nici prostor, kde se da zit spolu.
„Vzdelani opirajici se o vedu je vseLEK.“
Ano, ale „veda“ neni ozdoba. Veda je sebekorekce: operacionalizace (co presne tvrdim), falsifikace (co by me presvedcilo, ze se mylim), transparentni zdroje (citace), a ochota opravovat. Vse, co se na techto strankach..neobjevuje a stava se pouhym "schmuckem". Pokud tohle chybi, vedecke slovo se meni v autoritu bez kontroly, oprenou casto rvanim a nenavisti. A prave kontrola je dnes klic, protoze bez ni vitezi dojem a emoce.
„Co konkretne muze kazdy udelat? Uverejnovat ucebnici…“
Tady je sance ukazat rozdil mezi pranim a skutecnou praci. Pokud neco publikujete jako oporu doby (ucebnici, serii textu), chci videt: jasne definice, citace u faktickych tvrzeni, verze a opravne listy, pravidla diskuse (bez urazek, bez podsouvani motivu, bez kolektivni viny),
a hlavne pravidelny „verejny audit“: jednou za mesic vyberte 3 vecne kritiky a odpovezte strukturovane:
(a) co kritik tvrdi, (b) co uznavate, (c) v cem nesouhlasite a proc, (d) jakou zmenu z toho delate. Tohle je reintegrace v praxi soudruzi: ne ze se vsichni shodnou, ale ze sdili proceduru, jak se priblizovat k pravde a zmensovat napeti.
Zaver k pocatku roku 2026: Otazky autora stranek jsou spravne polozene, ale bez pojmenovani mechanismu rozdelovani a bez discipliny sebekorekce zustanou jen „vanocni atmosferou“. Rok 2025 ukazal, ze moralni apel prohrava se systemy, ktere vydelavaji na konfliktu. Ja odmitam zivot v stacilovske metafore. Nejde vytvorit nova volebni mapa pravidel a instituci. A ctenar at se svobodne rozhodne, jestli mu staci prani, nebo chce mechanismus a praxi.