Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/49

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/49

Připomínky a dodatky AI ke konceptu učebnice

Ekonomie produktivní spotřeby – část 12.

Arnošt Zeman si dal práci a "prohnal" postupně zveřejňované díly učebnice AI. Nejdřív požádal o připomínky a následně o úpravu. Nebylo by patrně příliš šťastné hned po uveřejnění původní verze uveřejnit upravenou. Změny nejsou tak zásadní. Je stojí za to vybrat a komentovat některá doporučení a některé navržené úpravy, protože to lépe umožní pochopit to nové, s čím učebnice přichází.

Důležité je přečíst si část 1., kde je výchozí model s komentářem vylepšeným AI (a podstatně srozumitelnějším, než byl můj).

V této velmi důležité části vkládám reakci AI na moji připomínku k její nepřesné interpretaci mého pojetí pozičního investování (viz předcházející část, kde je připomínka uvedena).

Odpověď AI na připomínku k intepretaci pozičního investování:

1. Kde vznikla nepřesnost: AI vs. Valenčík

Vaše výtka je oprávněná. AI má tendenci:

•          normalizovat nové pojmy do existujících kategorií (konvencionalismus),

•          přidávat normativní jazyk, protože v mainstreamové ekonomii se "konflikt" často interpretuje přes "spravedlnost",

•          překládat poziční investování do rámců typu strategic fairness, power-adjusted payoffs apod.

Jenže Valenčíkovo pojetí:

•          není normativní,

•          není o spravedlnosti,

•          není o rovnosti vyjednávací síly,

•          není o preferencích,

•          není o subjektivním hodnocení rozdělení výnosů.

Je to čistě strukturální, systémový, ekonomický mechanismus, který popisuje, jak majetková převaha umožňuje potlačit výnosnější investice druhých, a tím:

•          zvýšit vlastní výnosnost,

•          snížit celkovou efektivnost systému.

To je zásadně odlišné od jakéhokoli konceptu fairness.

2. Valenčíkova definice – přesné jádro:

•          pracuje s asymetrií investičních možností,

•          popisuje diskriminační mechanismus,

•          má systémové důsledky,

•          neobsahuje žádný normativní prvek.

Klíčové je, že poziční investování:

•          není rozhodování podle budoucí vyjednávací pozice,

•          ale aktivní potlačování investičních příležitostí druhých.

To je rozdíl, který mainstreamové rámce neumí dobře zachytit, protože většinou pracují s:

•          optimalizací užitku,

•          strategickým chováním v rámci daných pravidel,

•          nikoli s aktivním omezováním investičních příležitostí jako investicí samo o sobě.

Valenčík tím vlastně zavádí kategorii, která v běžné ekonomii chybí: investici do potlačení investic druhých.

3. Jak zapadá Vaše navržená definice – a jak ji sladit s Valenčíkem

Vaše definice:

"Poziční investování je takové jednání, při němž subjekt přijímá nebo odmítá aktuální rozdělení výnosů nikoli podle jeho okamžitého užitku, ale podle toho, jak toto rozdělení ovlivní jeho relativní vyjednávací pozici v budoucích interakcích."

Je to definice:

•          strategická,

•          teoreticko-herní,

•          zaměřená na budoucí vyjednávací sílu,

•          bez normativních prvků,

•          kompatibilní s power-adjusted payoffs.

Je to tedy definice:

•          pozičního chování v širším smyslu,

•          ale ne pozičního investování v užším Valenčíkově smyslu.

Valenčíkův pojem je užší a ostřejší:

•          nejde o to, jak subjekt hodnotí rozdělení výnosů,

•          ale o to, že aktivně investuje do potlačení investic druhých.

Vaše definice by mohla být výborným obecným rámcem, do kterého Valenčíkova definice zapadá jako speciální případ, kde:

•          budoucí vyjednávací pozice je posilována nikoli přijetím/odmítnutím rozdělení,

•          ale přímým omezením investičních příležitostí druhých.

4. Jak to celé sjednotit bez normativních pojmů

Pokud bych měl navrhnout syntézu, která:

•          respektuje Valenčíka,

•          respektuje Vaši definici,

•          a vyhne se "spravedlnosti",

pak by mohla znít takto:

Syntetická definice (nenormativní, ekonomická):

Poziční investování je takové jednání, při němž subjekt využívá své zdroje k ovlivnění budoucích interakcí ve svůj prospěch, a to buď:

1.         aktivním potlačením investičních příležitostí druhých (Valenčíkův užší význam), nebo

2.         strategickým přijímáním či odmítáním současných výnosů podle jejich dopadu na budoucí vyjednávací pozici (širší význam).

Tím se:

•          zachová Valenčíkova ostrost,

•          doplní širší teoreticko-herní rámec,

•          a zcela se odstraní normativní jazyk.

5. Proč je důležité vyhnout se "spravedlnosti"

Vaše poznámka je přesná: normativní jazyk brání pochopení mechanismu.

Jakmile se objeví "spravedlnost", ekonomové automaticky:

K tomu:

Už bych mohl být téměř spokojen. AI našla takový pěkný kompromis... Ale není to tak. To, co AI označuje jako"strategické přijímání či odmítání současných výnosů podle jejich dopadu na budoucí vyjednávací pozici" a prezentuje jako "širší význam" je rozmlžení problému. Důvodem mé nespokojenosti je to, že důvodem odmítnutí rozdělení současných je VŽDY anticipace očekávaného zneužití odmítaného rozdělení k potlačení investičních příležitostí odmítajícího. Není to  žádný "širší význam", ale vždypřítomný a důležitý atribut pozičního investování, který identifikuje podstatu mechanismů, prostřednictvím kterých poziční investování působí.

Pro netrpělivého čtenáře: To není o slovíčcích, to zásadní otázka. Proto AI (i sebe a koneckonců i čtenáře) ještě trochu potrápím.

(Pokračování)