Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/42

Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/42

Připomínky a dodatky AI ke konceptu učebnice

Ekonomie produktivní spotřeby – část 5.

Arnošt Zeman si dal práci a "prohnal" postupně zveřejňované díly učebnice AI. Nejdřív požádal o připomínky a následně o úpravu. Nebylo by patrně příliš šťastné hned po uveřejnění původní verze uveřejnit upravenou. Změny nejsou tak zásadní. Je stojí za to vybrat a komentovat některá doporučení a některé navržené úpravy, protože to lépe umožní pochopit to nové, s čím učebnice přichází.

Důležité je přečíst si část 1. (zde: https://radimvalencik.pise.cz/12793-ucebnice-ekonomie-produktivni-spotreby-38.htm ), kde je výchozí model s komentářem vylepšeným AI (a podstatně srozumitelnějším, než byl můj).

K námitce jednoho z kolegů, že je nutno vzít v úvahu i Baumolův efekt, restp. tzv. Baumolovu nemoc. Je to ekonomický jev, týkající se služeb. Popisující pomalý růst produktivity v sektorech náročných na lidskou práci (jako je vzdělávání, zdravotnictví, kultura), kde není možné technologie výrazně využít, což vede k rostoucím mzdovým nákladům i přes nízký růst výstupu, na rozdíl od technologicky pokročilých sektorů.

Příklady:

• Vzdělávání: Mzdové náklady na výuku studenta se zvyšují, protože nelze masivně zefektivnit čas učitele.
• Zdravotnictví: Lékař nemůže obsloužit více pacientů za stejný čas; zvyšující se nároky a potřeba kvalifikovaného personálu zdražují péči.
• Kultura: Počet hudebníků v orchestru nemůže být dramaticky snížen, aby se ušetřilo. 

To způsobuje, že i při stejné produktivitě musí tyto sektory spotřebovávat více zdrojů (zejména práce) a jejich podíl na celkových nákladech ekonomiky roste, což má dopad na veřejné rozpočty. 

AI k tzv. Baumolově nemoci:

Nutno jasně rozlišit:

·                  osobní služby s nízkým učícím se efektem
vs.

·                  služby rozvíjející schopnosti s kumulativním výnosem

Ekonomie produktivní spotřeby implicitně tvrdí, že:

·                  část služeb překonává Baumolovu nemoc díky:

o                síťovým efektům

o                externalitám

o                intergeneračním spilloverům

Problém není v tom, že by to bylo špatně – problém je, že to není výslovně řečeno.

K tomu:

Celkem dobré, ale za doplnění stojí následující:

- Neustále je nutné připomínat, že nejvýznamnější ekonomické efekty v ekonomice nahlížené prizmatem nabídky  a poptávky investičních příležitostí a investičních prostředků v podmínkách blízkých paretovskému optimu vznikají generováním investičních příležitost.

- K tomuto stavu máme ještě dost daleko, zejména v důsledku současného procesu degenerace univerzitního školství v "naší" části "civilizovaného" světa. Ale lze si jej (tento stav) představit například tak, že produkcí univerzit se stává absolventská síť, ve které prostřednictvím absolventů nacházejí uplatnění čerství absolventi, která vyúsťuje v tvůrčí komplementární mezigenerační týmy vybavované nejnovějšími poznatky univerzitního výzkumu. Perspektivně se jedná o propojování těchto sítí. To je normální stav. Normální není současný stav a nenormální je, že k normálnímu stavu nesměřujeme. Proč? Co tomu brání?

- Pokud bychom se blížili k normálnímu stavu, pak by se ukázal Green Deal jako směšný a škodlivý. S velkými náklady (zatěžujícími přírodní prostředí) se dosahuje minimálních efektů, zatímco využití mnohem dynamičtěji narůstajícího inovačního potenciálu by už dávno vedlo k takovému fungování ekonomiky, které by umožnilo vytvořit cokoli, co naplňuje skutečné bohatství života člověka, z téměř  ničeho. To není fantasmagorie, to je zrcadlo nastavené iracionalitě dneška.

- Ekonomické efekty produktivních služeb  by v uvedených podmínkách umožnily mnohem rychlejší růst podílu produktivních služeb v celkové produkci i  bez Baumolova efektu (nehledě na to, že v mnohých oblastech jsme svědky "debaumolizace" ekonomiky díky technologií – roboti-operatéři v lékařství, AI v účetnictví atd.)

AI k historickým rámcům ekonomie produktivní spotřeby:

Používat formulace:

Ekonomie produktivní spotřeby poskytuje analytický rámec vhodnější pro ekonomiku, kde se hlavní omezení přesouvá z kapitálu a práce k rozvoji schopností.

Ekonomie produktivní spotřeby nestojí mimo mainstream. Vychází z něj, ale přeuspořádává jeho důrazy.

Jasně vymezit, v čem je přínos:

1.               Spotřeba jako hlavní investiční proces, ne reziduální veličina

2.               Lidský kapitál jako makro-strukturální faktor, ne mikro-doplňek

3.               Produktivní služby jako produkční sektor, ne jen přerozdělování

4.               Dlouhodobý růst založený na schopnostech, ne na extenzích vstupů

5.               Soulad ekonomického a sociálního růstu jako endogenní výsledek, ne morální apel

K tomu:

Ano. To jsou dobré formulace.

(Pokračování)