Vize, jakou potřebujeme/1502

Vize, jakou potřebujeme/1502

Ekonomie produktivní spotřeby je klíčem k pochopení současného  dění a představuje zásadní posun oproti dosavadní teoretické ekonomii (zejména mikroekonomii). Proto její prezentaci věnuji značnou, resp. prvořadou pozornost. Je však nutné počítat s tím, že ještě dlouho bude její vnímání narážet na bariéru setrvačného myšlení, viz následující připomínky Ondřeje Černíka a jejich podrobnější analýza.

Ondřej Černík:

I. AI není test pravdy AI umí zformulovat konzistentní a přesvědčivě znějící text. To ale nic neověřuje. Je to redakční nástroj, ne verifikační metoda. Odkazovat se na "AI potvrzení" jako na důkaz vědecké pravdy je omyl.

II. "Všechna paretovská optima jsou sociálně vstřícná" je neobhajitelné bez důkazu Takové tvrzení musí být buď (a) matematicky dokázáno z jasných předpokladů, nebo (b) omezeno na úzkou třídu her či ekonomik. Jinak jde o generalizaci. Paretooptimalita sama o sobě neříká nic o spravedlnosti ani "vstřícnosti"; pouze říká, že nelze zlepšit situaci jednoho bez zhoršení druhého. Může být plně kompatibilní s nerovností i rentami.

III. Kde se z definic stává propaganda V textu je vidět skok: "ontologický fakt v rámci teorie" a z toho hned silné závěry o realitě. To je přesně místo, kde se normativní narativ schová do pojmů a pak se vydává za analytický závěr.

IV. Co chybí, aby to byl teoretický posun Nestačí přehodit "užitek" za "budoucí příjem". Je nutné ukázat, kde se mění struktura problému (informace, incentivy, enforcement, kontrakty, externality, nerovnost, poziční investice) a co z toho plyne v rovnováze. Bez toho to působí jako slogan, ne jako nová teorie.

V. Jedna kontrolovatelná věta na závěr Buď důkaz, nebo přesné vymezení, kde to platí. Jinak nejde o teorii, ale o narativ, který se tváří jako vědecký výsledek — aby se z učebnice nestala Bláznova kronika.

Celé i s článkem, na který reaguje, je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12795-komentare.html

Vím, že přeskočit práh setrvačného myšlení není jednoduché, ale pokoušet se bez poctivého pochopení textu demonstrovat svoji intelektuální převahu není vhodný metodologický postoj. Nicméně v některých případech, jako je tento, umožňují prvky nepochopení zvýraznit to nejdůležitější. Takže několik poznámek:

1. Jsem rád, že kritikovi už došlo, že v daném modelu je nutným předpokladem paretovského optima to, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, komu patří investiční  prostředky, investiční příležitosti a v čí prospěch jsou  investiční příležitosti generovány.

2. Samozřejmě, že AI není test pravdy, ale  umí nabídnout alternativy k určitým tvrzením i s argumenty na jejich podporu. V tomto smyslu je její použití vhodné, aby člověk neupadl do pasti svých předpojatých názorů.

3. Zde se dostáváme k jádru věci. O. Černík říká: "Paretooptimalita sama o sobě neříká nic o spravedlnosti ani "vstřícnosti"; pouze říká, že nelze zlepšit situaci jednoho bez zhoršení druhého."Tady se projevuje setrvačnost jeho myšlení a z ní vyplývající nepochopení. V daném modelu skutečně splývá paretovské optimum se sociální vstřícností. AI to v příspěvku, na který O. Černík reaguje, formuluje takto (odlišuji od svého i Černíkova textu jinou barvou):

"Ekonomie produktivní spotřeby:

- maximalizuje současnou hodnotu budoucího příjmu,

- člověk je zde generátor investičních příležitostí.

Investiční příležitosti může generovat pouze člověk. To není hodnotový soud, ale ontologický fakt v rámci dané teorie. Pokud se ekonomika přesouvá k sektorům, kde hlavním vstupem je schopnost člověka generovat investiční příležitosti, pak se nutně "vrací k člověku" – protože bez něj tento sektor neexistuje. To je čistě analytická implikace, nikoli normativní výzva.

Formulace je poetická, ale obsahově:

- "vrací se k člověku" = ekonomická struktura se přesouvá k produktivním službám, jejichž vstupem je lidská schopnost tvořit nové příležitosti

- "člověk do ekonomiky jako člověk" = člověk není redukován na spotřebitele nebo pracovní sílu, ale na zdroj inovací a investičních příležitostí

To je deskriptivní popis změny funkce člověka v ekonomickém systému.

V této teorii paretovská optima nejsou jen efektivní, ale zároveň sociálně vstřícná. To je velmi neobvyklé – v neoklasice nic takového neplatí, protože:

- investiční příležitosti vznikají interakcí lidí,

- jejich růst je komplementární, ne konkurenční,

- maximalizace budoucího příjmu vede k maximalizaci společného inovačního potenciálu.

V klasické a neoklasické ekonomii platí:

- efektivnost = maximalizace výstupu při daných vstupech

- sociální vstřícnost = redistribuce, solidarita, spravedlnost

- tyto dvě věci jsou v napětí (více solidarity = méně efektivnosti)

Ekonomie produktivní spotřeby to obrací: Produktivní spotřeba → růst schopností → růst investičních příležitostí → růst budoucího příjmu

- investiční příležitosti vznikají interakcí lidí

- růst schopností je komplementární (když roste jeden, roste i potenciál druhých)

- bariéry, nerovnosti a exkluze snižují celkový inovační potenciál

Paretovská optima nejsou jen efektivní, ale zároveň sociálně vstřícná.

Viz původní článek, resp. díl seriálu zde: https://radimvalencik.pise.cz/12795-ucebnice-ekonomie-produktivni-spotreby-40.html

Předpoklady tohoto systému jsou definovány přesně:

a) Viz bod 1 týkající se toho, co je paretovské optimum v daném systému.

b) Tím, že v takovém systému je ekonomická hodnota investiční příležitosti totožná s hodnotou výnosu z této investiční příležitosti. Tento předpoklad není v reálných  ekonomických systémech splněn jak z technických důvodů, tak v důsledku pozičního investování.

Z bodu b) vyplývá, že  hlavním zdrojem ekonomické efektivnosti je generování investičních příležitostí, což dokáže jen a jen člověk a což je dáno  jeho inovačními schopnostmi (projevujícími se v individuálních i týmových výkonech). Z toho pak logicky vyplývá, že využívání investičních příležitostí v oblasti rozvoje schopností člověka zaměřených na generování investičních příležitostí je nejvýznamnější zdroj ekonomické efektivnosti systému (v daných podmínkách).

A pro takový ekonomický systém se hodí pojem "sociálně vstřícný", protože již zmíněné "využívání investičních příležitostí v oblasti rozvoje schopností člověka zaměřených na generování investičních příležitostí" je hlavní cestou k naplnění reálného bohatství života člověka jak z hlediska prožitkového, tak i existenciálního (nalézání smyslu).

Samozřejmě, že je to spojeno s jiným pohledem na ekonomiku, než když na ni nahlížíme primitivním prizmatem "maximalizace užitku". Je to nová a perspektivní ekonomie, která umožňuje dát člověku dostatečnou oporu v tomto světě. Pokusy "postavit se nad ni" v roli "kritického kritika", tím, že ji vměstnáme do Prokrustova lože neoklasické ekonomiky  jsou směšné a trapné.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Mrazy a pak obleva. Ale  měl jsem štěstí. Trávil jsem dva týdny mezi Vánocemi a Novým rokem v Athénách. Občas byla po ránu jinovatka, občal  lilo jako z konce, ale většina dnů byla slunečných a teplota dosahovala i přes 20° C. Dost lidí se koupalo v moři. Měl jsem pracovně-zdravotní program. Ráno jsem vstával velmi časně a 2-3 hodiny tvořil důležitý text. Pak jsem nachodil na jeden zátah kolem 20 km, většinou v okrajových částech velkoměsta, hlavně v kopcích, které jsou  nádherné. Tam jsem nabral inspiraci pro další den. Výsledkem bylo dokončení první verze učebnice Ekonomie produktivní spotřeby.

Jako někde hodně vysoko v horách, přitom město začíná hned kousek odsud. Po cestě, kterou vidíte, jsem šel před chvílí.

Tady  je vidět další kus cesty, po které jsem přišel, hřbitůvek pod ní a město. Pohled na moře jihovýchodním směrem od Athén.

Pohled na jih. Ostrov Salamína a právě dostavovaný čtyřicetiposchoďový mrakodrap.

Pohled na Athény a přes Athény následující den. Uprostřed lze rozeznat i Akropoli.