Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Uvedu některá zobecnění výchozí úlohy. Jen pro inspiraci. Analyzovat reálné situace s využitím výše navrženého

O víkendu jsem si udělal krátký výlet do okolí Lipska. Prošel jsem se z Altenburgu do Lipska, spolu s procházkami po Lipsku a městečka, přes která jsem šel, asi 50 km.

Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Pokusím se o shrnutí předcházejících sedmi dílů, ve kterých jsem se vyjádřil k otázce,

Zde a dál: https://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/032schuz/s032050.htm

Ústavní krize by ještě 

Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Nyní dejme nyní ultimátní hře, kterou jsme zadali tabulkou či obrázkem, následující intepretaci:

Ten,

V návaznosti na předcházející dva články o řešitelnosti problému udržitelnosti penzijního systému uveřejňuji další z matoucích článků, který hledá řešení tam, kde není. Vyšel na IDNES 24. června pod názvem "Penze

Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Připomenu předcházející dva díly série věnované zlidovění dobré teorie toho, o co dnes jde. Zdánlivě spolu nesouvisejí. První vyústil v otázku, jak prostřednictvím Nashova vyjednávacího

Pobyt na severní Moravě jsem využil k návštěvě polského města Ratiboř (Racibórz). Kousek od našich hranic. Neplést s Ratibořicemi. Polská Ratiboř má svůj půvab.

Pobyt na severní Moravě jsem využil k návštěvě polského města Ratiboř (Racibórz). Kousek od našich hranic. Neplést s Ratibořicemi. Polská Ratiboř má svůj půvab.

1. Byla velká a v určitém smyslu slova úspěšná. Především dokázala, že lidé mají potřebu existenciálního přesahu, tj. potřebu vztáhnout

Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Nyní trochu z nedávné historie problému (později se dostanu ještě k dávnější historii, která je ještě zajímavější). Vezměme jen jednu z interpretací schémat, která jsme si v různých modifikacích představili v minulém pokračování. Pro představu připomenu poslední z nich:

Obrázek 4:

Máme situaci, kdy si dva subjekty mohou polepšit oproti bodu nedohody d v množině dosažitelných výplat S. Pokud se dohodnou, mohou se dostat až na hranici dosažitelných výplat mezi body (x_d, y_maxd) a (x_maxd, y_d). Ve všech těchto bodech dosahují (paretovského) optima v tom smyslu, že si žádný z nich nemůže svou výplatu polwepšit, aniž by si druhý nepohoršíl.

Před očima máme Nashův vyjednávací problém zformulovaný kolem roku 1950. Tento model nemá jednoznačné řešení, resp. má nekonečně mnoho řešení, která odpovídají třem samozřejmým požadavkům:

- Aby každý ze subjektů jednal racionálně v tom smyslu, že dá přednost té variantě, která je pro něj lepší (teorie her formuluje tento požadavek jako předpoklad individuální racionality).

- Aby v případě, že si oba hráči mohou polepšit, tuto možnost využili (teorie her formuluje tento požadavek jako předpoklad kolektivní racionality, což je ovšem v podstatě totéž, jako požadavek paretovské optimality, o kterém jsem již hovořil).

- Aby se jednalo o bod, který je dosažitelný, tj. patří do množiny S.

Nyní si můžeme položit otázku: Jak se mají hráči podělit? V úvahu připadají čtyři triviální řešení:

- Mohou se o zlepšení podělit "fifty-fifty", což je řešení známé např. z filmu "Čtyři vraždy stačí, drahoušku", tj. rovnostářské řešení, kdy si oba polepší stejně.

- Mohou se podělit tak, aby suma jejich výplat byla maximální.

- Jeden ze subjektů si může přivlastnit celé zlepšení, což dává dvě řešení, která se nazývají diktátorská (kdo se oženil, ví, o čem mluvím).

Kromě toho existuje nespočet dalších netriviálních řešení, z nichž některá jsou velmi zajímavá a mají užitečné aplikace. Některá z nich byla odvozena na základě zdánlivě univerzálně platících axiomů, jiná na základě představy o procesu postupného vyjednávání (tzv. sekvenční řešení). Jedná se o zajímavou problematiku, která nás však v tuto chvíli nezajímá, protože si můžeme položit otázku mnohem významnější:

Co může dohodě subjektů, při které by si oba mohli polepšit oproti výchozímu stavu, zabránit?

Odpověď na tuto otázku není triviální. Platí totiž současně, že nic a cokoli. Pokud totiž platí, že se oba řídí individuální i kolektivní racionalitou, měli by se dohodnout. Ale na jakém rozdělení? V úvahu připadá nekonečné množství řešení, z nichž každé je oproti každému jinému z těchto řešení pro jednoho výhodnější a pro druhého méně výhodně. Tak které vybrat a podle čeho?

Nechat rozhodovat náhodu, například losovat? – Ale to je přece jeden z možných způsobů rozdělení, na které jeden ze subjektů nemusí přistoupit.

Využít osvědčené "moudřejší ustoupí"? – Ale kdo ustoupí a kam až by měl ustoupit?

A do toho vstupuje realita objektivní i subjektivní. Objektivní v tom smyslu, že některá rozdělení výplat mohou v reálném vývoji některého z hráčů poškodit. Subjektivní realita v tom smyslu, že některá rozdělení se nám mohou zdát nepsravedlivá. Do každého rozdělení, ať chceme či nechceme, ať si to uvědomujeme či nikoliv, totiž zasahuje spousta nejrůznějších faktorů, které ve chvíli, kdy se pokoušíme situaci vyjádřit nějakým modelem, ještě neznáme. Reálný vývoj jen odhadujeme naším subjektivním cítěním, přitom zpravidla různě. Co se jednomu může zdát být ústupkem, druhému se může zdát být nepřiměřeným nárokem. 

Pokud by se do modelu podařilo zabudovat něco, co by si umožnilo představit, na co může dohoda narazit, čeho se některý z hráčů může obávat, a vyjádřit to, co působí proti dohodě velmi názorně, srozumitelně, mělo by to obrovský význam. Odhalili bychom totiž obecný základ toho, proč se lidé nedohodnout.

Význam tohoto objevu by byl tím větším, čím obecnější by byla rovina, ve které bychom tuto odpověď dali. Tak se pokusme najít, co by to mohlo být.

Zde je na místě následující metodologická úvaha: Je tím neobecnějším zdrojem nedohody, která vystupuje v každém konkrétním případě v nějaké konkrétní podobě, jeden jev (který lze pojmenovat a popsat vhodným modelem), nebo je těchto jevů více (a každý z těchto jevů může být pojmenován a popsán vhodným, ale odlišným způsobem)? A pokud je to více jevů, je mezi nimi nějaký vztah?

Předpokládejme, že existuje nějaký jev, který lze považovat za obecnou příčinu toho, proč se lidé nedokážou dohodnout tak, aby si v rámci daným možností polepšili.

Obecnost, se kterou jsme dali obecné schéma dohody (Nashův S, d vyjednávací problém) nám dává určitou naději, že toto "zlo", přitom v té nejvíce "vydestilované" podobě, dokážeme najít. Tak proč se o to nepokusit?

V té souvislosti stojí za připomenutí to, co jsme si říkali minule. Schémata (z nichž budeme postupně budovat funkční model), kterými se zabýváme, umožňují vyjádřit téměř každé lidské konání a rozhodování – od aktu směny, až po uzavírání nejrůznějších smluv.

Státnice v Mostě se protáhly a daly celé komisi dost zabrat. Probral jsem s kolegy některé aktuální otázky výuky a vpodvečer vyrazil na nedaleký okraj města obklíčeného hnědouhelnými doly, které soupeří s krásnou přírodou. Prošel jsem se na úpatí Ressláku, došel až k živým dolům a udělal

Měl jsem možnost zúčastnit se komorní akce k vybraným problémům teorie kooperativních her spojených s problematikou

Vraťme se ještě trochu dál do historie. Připomeňme si některé epizody vývoje vědy, kdy došlo k jejímu "zlidovění", tj. kdy to, co bylo napsáno, se rozšířilo do hlav lidí jako opora sloužící k pochopení toho, o co jde.

V logice věci uveřejňuji v rámci seriálu o dobré teorii článek, který jsem publikoval před několika dny. Částečně navazuje na můj celoživotní experiment, částečně má pokračování v materiálu, který uveřejním zítra.

Národní rozpočtová

Nyní trochu z nedávné historie problému (později se dostanu ještě k dávnější historii, která je ještě zajímavější). Vezměme jen jednu z interpretací schémat, která jsme si v různých modifikacích představili v minulém pokračování. Pro představu připomenu poslední z nich:

Obrázek 4:

Máme situaci, kdy si dva subjekty mohou polepšit oproti bodu nedohody d v množině dosažitelných výplat S. Pokud se dohodnou, mohou se dostat až na hranici dosažitelných výplat mezi body (x_d, y_maxd) a (x_maxd, y_d). Ve všech těchto bodech dosahují (paretovského) optima v tom smyslu, že si žádný z nich nemůže svou výplatu polwepšit, aniž by si druhý nepohoršíl.

Před očima máme Nashův vyjednávací problém zformulovaný kolem roku 1950. Tento model nemá jednoznačné řešení, resp. má nekonečně mnoho řešení, která odpovídají třem samozřejmým požadavkům:

- Aby každý ze subjektů jednal racionálně v tom smyslu, že dá přednost té variantě, která je pro něj lepší (teorie her formuluje tento požadavek jako předpoklad individuální racionality).

- Aby v případě, že si oba hráči mohou polepšit, tuto možnost využili (teorie her formuluje tento požadavek jako předpoklad kolektivní racionality, což je ovšem v podstatě totéž, jako požadavek paretovské optimality, o kterém jsem již hovořil).

- Aby se jednalo o bod, který je dosažitelný, tj. patří do množiny S.

Nyní si můžeme položit otázku: Jak se mají hráči podělit? V úvahu připadají čtyři triviální řešení:

- Mohou se o zlepšení podělit "fifty-fifty", což je řešení známé např. z filmu "Čtyři vraždy stačí, drahoušku", tj. rovnostářské řešení, kdy si oba polepší stejně.

- Mohou se podělit tak, aby suma jejich výplat byla maximální.

- Jeden ze subjektů si může přivlastnit celé zlepšení, což dává dvě řešení, která se nazývají diktátorská (kdo se oženil, ví, o čem mluvím).

Kromě toho existuje nespočet dalších netriviálních řešení, z nichž některá jsou velmi zajímavá a mají užitečné aplikace. Některá z nich byla odvozena na základě zdánlivě univerzálně platících axiomů, jiná na základě představy o procesu postupného vyjednávání (tzv. sekvenční řešení). Jedná se o zajímavou problematiku, která nás však v tuto chvíli nezajímá, protože si můžeme položit otázku mnohem významnější:

Co může dohodě subjektů, při které by si oba mohli polepšit oproti výchozímu stavu, zabránit?

Odpověď na tuto otázku není triviální. Platí totiž současně, že nic a cokoli. Pokud totiž platí, že se oba řídí individuální i kolektivní racionalitou, měli by se dohodnout. Ale na jakém rozdělení? V úvahu připadá nekonečné množství řešení, z nichž každé je oproti každému jinému z těchto řešení pro jednoho výhodnější a pro druhého méně výhodně. Tak které vybrat a podle čeho?

Nechat rozhodovat náhodu, například losovat? – Ale to je přece jeden z možných způsobů rozdělení, na které jeden ze subjektů nemusí přistoupit.

Využít osvědčené "moudřejší ustoupí"? – Ale kdo ustoupí a kam až by měl ustoupit?

A do toho vstupuje realita objektivní i subjektivní. Objektivní v tom smyslu, že některá rozdělení výplat mohou v reálném vývoji některého z hráčů poškodit. Subjektivní realita v tom smyslu, že některá rozdělení se nám mohou zdát nepsravedlivá. Do každého rozdělení, ať chceme či nechceme, ať si to uvědomujeme či nikoliv, totiž zasahuje spousta nejrůznějších faktorů, které ve chvíli, kdy se pokoušíme situaci vyjádřit nějakým modelem, ještě neznáme. Reálný vývoj jen odhadujeme naším subjektivním cítěním, přitom zpravidla různě. Co se jednomu může zdát být ústupkem, druhému se může zdát být nepřiměřeným nárokem. 

Pokud by se do modelu podařilo zabudovat něco, co by si umožnilo představit, na co může dohoda narazit, čeho se některý z hráčů může obávat, a vyjádřit to, co působí proti dohodě velmi názorně, srozumitelně, mělo by to obrovský význam. Odhalili bychom totiž obecný základ toho, proč se lidé nedohodnout.

Význam tohoto objevu by byl tím větším, čím obecnější by byla rovina, ve které bychom tuto odpověď dali. Tak se pokusme najít, co by to mohlo být.

Zde je na místě následující metodologická úvaha: Je tím neobecnějším zdrojem nedohody, která vystupuje v každém konkrétním případě v nějaké konkrétní podobě, jeden jev (který lze pojmenovat a popsat vhodným modelem), nebo je těchto jevů více (a každý z těchto jevů může být pojmenován a popsán vhodným, ale odlišným způsobem)? A pokud je to více jevů, je mezi nimi nějaký vztah?

Předpokládejme, že existuje nějaký jev, který lze považovat za obecnou příčinu toho, proč se lidé nedokážou dohodnout tak, aby si v rámci daným možností polepšili.

Obecnost, se kterou jsme dali obecné schéma dohody (Nashův S, d vyjednávací problém) nám dává určitou naději, že toto "zlo", přitom v té nejvíce "vydestilované" podobě, dokážeme najít. Tak proč se o to nepokusit?

V té souvislosti stojí za připomenutí to, co jsme si říkali minule. Schémata (z nichž budeme postupně budovat funkční model), kterými se zabýváme, umožňují vyjádřit téměř každé lidské konání a rozhodování – od aktu směny, až po uzavírání nejrůznějších smluv.

V logice věci zařazuji do seriálu o dobré teorii.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/052019/

Každý měsíc vždy 16. uveřejňuji

Maxim Druhý:

Mně se článek pana prof. Krejčího líbil a za velmi velmi užitečné považuji právě zdůraznění potřeby upravit definici člověka na základě moderních

Státnice v Mostě se protáhly a daly celé komisi dost zabrat. Probral jsem s kolegy některé aktuální otázky výuky a vpodvečer vyrazil na nedaleký okraj města obklíčeného hnědouhelnými doly, které soupeří s krásnou

V několika následujících článcích se pokusím o co nejsrozumitelnější výklad toho, o co jde.

Na první pohled je to jednoduché. Oba jsou oligarchové, oba jsou vyšetřovaní, ale zatímco jeden hloupě funguje jako viditelný reprezentant moci

Každý měsíc vždy 16. uveřejňuji díl tohoto seriálu, který na mém vlastním případě ukazuje, jak by mohla fungovat postgraduální nadstavba průběžného penzijního systému, jejíž realizaci

Když přejedete ve Vráži přes dálnici, dostanete se úzkou silničkou do osady Záhrabská, nad kterou se zvedá kopec Herinky. Ten lze celý

Když přejedete ve Vráži přes dálnici, dostanete se úzkou silničkou do osady Záhrabská, nad kterou se zvedá kopec Herinky. Ten lze celý obejít téměř po vrstevnici. Je to

Národní rozpočtová rada uveřejnila na začátku června (před několika málo dny) svou druhou ZPRÁVA O DLOUHODOBÉ UDRŽITELNOSTI VEŘEJNÝCH FINANCĺ

Celá

Včera jsem v kontextu diskusí na FB napsal tři stručné poznámky. Byl na ně značný ohlas. Protože na sebe navazují, spojuji je a uveřejňuji jako kraťoučký článeček:

Do seriálu o dobré teorii zařazuji článek, který jsem uveřejnil před několika dny, který převzali i další weby a měl poměrně velký ohlas.

Rozeberu některé další dílčí pasáže z článku O. Krejčího pro časopis Argument článek

Do seriálu o dobré teorii zařazuji článek, který jsem uveřejnil před několika dny, který převzali i další weby a měl poměrně velký ohlas.

Před několika málo dny (3. června) napsal O. Krejčí pro časopis Argument článek

Toto jsem si nechal jako vzpomínku ke zveřejnění, až přijdou horka: Ještě počátkem února do Prahy zavítala téměř opravdová

Proč jsou bohatí a chudí

Po ránu jsem trochu popracoval a udělal si výlet do Kozích hor nad Čapkovou Strží.

Třeba najdu nějakého hřiba, říkal jsem si. Místo je to krásné. Poměrně hluboký les, občas výhledy, vzácná květena.

První hřib jsem našel hned na kraji lesa:

Do seriálu o dobré teorii zařazuji nedávno zveřejnění člínek (převzaly jej i některá další inteernetová média), který ukazuje, kam se dostane politika, když na oporu v dobré teorii rezignuje.

Ještě (a po kolikáté už?) se vyjádřím k příčinám dalšího debaklu ČSSD.

Uveřejňuji osvěžujícící příspěvek Karla Mayera k diskusi o nadhodnotě:

Následujících pár fotek je z výletu kolem Opavy přes polské příhraničí, které patří k oblasti, kde "lišky

Pokud nemá ministr Brabec pravdu, pokud jde o zřejmá a účelová pochybení v prvním auditu Evropské komise, tak by zasloužil zavřít.

Rozeberu některé další dílčí pasáže z článku O. Krejčího pro časopis Argument článek "Smrt české levice", viz:

Jak jsem již avizoval, zařazuji tento dříve publikovaný článek do seriálu o dobré teorii.

Když jsem začal připravovat sérii článků o příčinách přetrvávání problémů ve vztahu mezi bohatými a chudými, netušil jsem, jak razantně do diskuse vstoupí zastánci "teorie

Následujících pár fotek je z výletu kolem Opavy přes polské příhraničí, které patří k oblasti, kde "lišky

Před několika málo dny (3. června) napsal O. Krejčí pro časopis Argument článek "Smrt české levice", kterým reaguje na notorické

Každý rok, pokud to jen trochu vyjde, si udělám výlet na vápencovou vrásu na Kodou. Cíl – lesostep pokrytá vzácnými

Během několika mála uplynulých dnů jsem byl doslova zaplaven materiály na téma bohatství a chudoby. Většinou velmi kvalitními a s cennými myšlenkami. Upravuji je a postupně uveřejňuji. Uveřejním i další,

Během několika mála uplynulých dnů jsem byl doslova zaplaven materiály na téma bohatství a chudoby. Většinou velmi kvalitními a s cennými myšlenkami. Upravuji je a postupně uveřejňuji. Uveřejním i další,

Cesta za dobrou teorií mě přivedla na několik hodin do Vídně. Kousek od hlavního nádraží je vídeňská botanická zahrada, necelý kilometr. Není velká,

Během několika mála uplynulých dnů jsem byl doslova zaplaven materiály na téma bohatství a chudoby. Většinou velmi kvalitními a s cennými myšlenkami. Upravuji je a postupně uveřejňuji. Uveřejním i další,

Cesta za dobrou teorií mě přivedla na několik hodin do Vídně. Kousek od hlavního nádraží je vídeňská botanická zahrada, necelý kilometr. Není velká,