TEORIE DNEŠKA: Ke zprávě NRR/221

V logice věci uveřejňuji v rámci seriálu o dobré teorii článek, který jsem publikoval před několika dny. Částečně navazuje na můj celoživotní experiment, částečně má pokračování v materiálu, který uveřejním zítra.

Národní rozpočtová rada uveřejnila na začátku června (před několika málo dny) svou druhou ZPRÁVA O DLOUHODOBÉ UDRŽITELNOSTI VEŘEJNÝCH FINANCĺ

Celá je zde

https://unrr.cz/wp-content/uploads/2019/06/Zpr%C3%A1va-o-dlouhodob%C3%A9-udr%C5%BEitelnosti-ve%C5%99ejn%C3%BDch-financ%C3%AD-2019.pdf

Obsahuje pozitivní posuny v několika směrech, zdokonaluje metodologii, přesněji vymezuje, co je v kompetenci rady a co ne, aktualizuje data. Považuji za velmi dobré, že naše země tuto instituci (na rozdíl od mnoha dalších) má. Přesto se domnívám, že i tato verze je něco jako "přihořívá, přihořívá... samá voda". Tj. velmi se přiblížila nalezení perspektivního řešení dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů, zejména v oblasti penzijního systému, v kritickém momentu ale zase udělala krok mimo. Ukážu v čem, ale nejdříve vybírám ze zprávy nejdůležitější pasáže, které se daného problému týkají:

"Cílem Zprávy je provést test současného nastavení příjmových i výdajových parametrů veřejných financí na budoucnosti příštích desetiletí, determinované vývojem demografické struktury a ovlivněné očekávaným hospodářským vývojem. Zpráva je opět založena na předpokladu nezměněných politik (no policy change), což je všeobecně zavedený přístup pro posuzování udržitelnosti veřejných financí. Zpráva tedy popisuje potenciální důsledky stavu, kdyby nebyly přijaty změny v nastavení příjmových a výdajových politik veřejných financí. Rozdílem oproti minulé Zprávě je vytvoření většího počtu scénářů: jednak byly kvantifikovány různé varianty demografické projekce zveřejněné ČSÚ, další scénář pracuje s navázáním důchodového věku na rostoucí dobu dožití (což je jako možnost již zvažováno v současné platné právní úpravě) a v neposlední řadě bylo testováno, jak by se projevilo trendové zvýšení růstu produktivity práce, které by hypoteticky nastalo v důsledku nastupující digitalizace a robotizace.

Záměrem Zprávy je včas odhalit slabá místa, která by mohla vyústit v závažnou nerovnováhu sektoru veřejných financí společně s uvedením časového rámce jejich vývoje. Hlavním společným jmenovatelem těchto slabých míst je stárnutí populace. Veřejnost problém stárnutí populace vnímá a ve veřejném prostoru je také třeba hledat řešení....Debata o tom, jak čelit zvyšujícímu se tlaku na veřejné výdaje v důsledku stárnutí populace, je v zájmu celé společnosti, protože konsenzuální řešení nebude snadné nalézt."

K tomu ode mě: Ano. Třeba hledat řešení, a to – jak říká zpráva – ve veřejném prostoru. Otevřít debatu ke všem aspektům a možným řešením daného problému.

Zpráva pak v návaznosti podrobně analyzuje dva alternativní scénáře při téže demografické projekci

- svázání důchodového věku s očekávanou dobou dožití

- rychlení růstu produktivity v důsledku technologického vývoje

Návazně si všímá i alternativ demografické projekce. Uvedu jen závěry, ke kterým v téo oblasti dospívá:

"Výsledky projekce jsou v základních rysech relativně necitlivé na zvolenou variantu demografické projekce s výjimkou varianty, která počítá s nulovým migračním saldem a ve které dochází k velmi prudkému růstu dluhu již ve středním období. Alternativní scénář, ve kterém je důchodový věk svázán s očekávanou dobou dožití takovým způsobem, aby lidé ve starobním důchodu strávili přibližně čtvrtinu života, indikuje podstatné snížení poměru dluhu k HDP ve srovnání se současně platným nastavením úprav důchodového věku. Nicméně ani v tomto případě se sektor veřejných institucí nedostává na udržitelnou trajektorii. Z toho lze dovodit, že samotné spojení důchodového věku s očekávanou dobou dožití nemůže nárůst výdajů sektoru spojených se stárnutím obyvatelstva plně vyřešit, i když může být přínosnou dílčí součástí komplexního řešení. Simulace tak mimo jiné ukazuje, že aktuální nastavení příjmových a výdajových politik je takové, že realistická změna pouze jednoho (byť význačného) parametru, jakým je důchodový věk, nemůže sama o sobě české veřejné finance přenést na udržitelnou dráhu."

Jak dál? Co by mělo být v další zprávě?

V další zprávě by měla být modelována varianta nikoli "svázání důchodového věku s očekávanou dobou dožití", ale selektivního prodloužení doby produktivního (výdělečného) uplatnění na základě vytvoření účinného systému motivací zabudovaných do průběžného systému penzijního pojištění a do služeb, které prodloužení doby produktivního uplatnění umožňují.

Zde vidím koncepční řešení. Jde o zcela zásadní problém v přístupu k řešení jednoho z nejzávažnějších problémů současnosti. Chce to samozřejmě odhadnout (resp. dát zdůvodněný odhad) základních parametrů této varianty (to budu asi muset udělat).

Předností této varianty je:

- Nepřeklápí prodloužení doby odchodu do důchodu do nezaměstnanosti starších osob.

- Vede k podstatně vyšším příjmům osob, které budou motivovány k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění, a tudíž i k větším odvodům daní i odvodů do sociálního systému (což je důležité pro eliminaci rozpočtových deficitů).

- Lze řešit na bázi komplementarity (nikoli substitučního vztahu) zaměstnání osob různého věku.

- Vytváří podmínky pro to, aby se zvýšila zaměstnanost osob v oblasti služeb, které umožňují prodloužit dobu produktivního uplatnění, a to na jejich vlastním ekonomickém základě.

- Napomáhá vytvoření reálného ekonomického základu budoucí ekonomiky v podobě tvůrčích mezigeneračních týmů schopných zvládat technologické změny vedoucí k radikálnímu zvyšování produktivity práce a radikálním úsporám materiálních zdrojů.