Radimvalencik | TEORIE DNEŠKA: Pehal - K otázce bohatství 2/202

Během několika mála uplynulých dnů jsem byl doslova zaplaven materiály na téma bohatství a chudoby. Většinou velmi kvalitními a s cennými myšlenkami. Upravuji je a postupně uveřejňuji. Uveřejním i další, které na toto výživné téma přijdou. Každého, kdo chce vstoupit do diskuse, však snažně prosím o to, aby si přečetl a promyslel následující:

radimvalencik.pise.cz/...

Teprve tam se totiž přemýšlivý čtenář dozví, v čem je V SOUČASNÉ DOBĚ půvab otázky, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí. Podobně jako v případě, kdy otázka, proč je ve dne světlo a v noci tma, se zdá nesmyslně primitivní až do doby, než si uvědomíme, že Vesmír může být nekonečný a může v něm být nekonečně mnoho hvězd.

Pokračování příspěvku od mého studenta Jana Pehala. Považuji jej za velmi dobrý a poctivě promyšlený (myslím, že i Vlado Mudrák by s ním byl spokojen), ale, jak ukážu v závěru, si podstatu toho, o co jde, neuvědomuje.

Úvaha na téma "Proč jsou bohatí a chudí?" 2. část

Jan Pehal

Třetí cesta

Možná třetí samostatná kapitola je o lidech, kteří mají velký potenciál, ale z nějakého důvodu jej uplatnit nemůžou. Pochopitelně i nadaní a vzdělaní lidé, kteří žijí v zemi sužované válkou, diktátorským režimem či ekonomickou krizí, nemají příliš nadějné vyhlídky. A nelze tedy říci, že by si za svůj osud mohli sami. Jsou tedy do značné míry obětí systému. Stejně tak člověk, který má nějaký handicap, ať už fyzický nebo psychický, nemusí mít všechny předpoklady pro to, aby dokázal například řídit nadnárodní společnost. Dá se tedy říci, že opravdu každý nemá stejné možnosti. Proto právě ti, kterým nic objektivně nebrání, by měli usilovat o získání svého bohatství.

A proč jsou tedy bohatí a chudí?

Jsou bohatí ti, kteří se více snažili? Pracovali usilovněji, lépe se učili? Jsou chudí ti líní, nesnaživí a nemotivovaní? Nebo jsou bohatí ti, kteří více kradli a chudí ti, kteří měli smůlu, nebo poctivé úmysly? Já jsem nezažil dobu 90. let. Vím, že ta startovní čára nebyla stejná, ale začít mohl každý. Přesto jak je možné, že po 30 letech je majetek desítky nejbohatších Čechů přes 680 miliard Kč. A téměř jednu polovinu (310 mld. Kč) z toho vlastní jediný muž, a sice Petr Kellner.^[1] Oproti tomu je téměř 4,5 milionu lidí v exekuci.^[2] Pouze mě z fyziologického hlediska zajímá důvod úspěchu a neúspěchu těchto lidí. Mají ti úspěšní lepší vzdělání, větší mozek, nebo pracují více a lépe? Jsou lidé v exekuci "spotřební hlupáci", kteří se nechají unést pozlátkem okamžitého vlastnictví a pozdějším placením závazků? Nemám problém uznat schopnosti bohatých lidí a byl bych velice šťastný, kdyby jejich pravdivé příběhy inspirovaly ostatní k tomu na sobě pracovat a dosáhnout bohatství. Kdybych se však dozvěděl, že tento závratný majetek je výsledkem podvodů, vypočítavosti a obchodem s chudobou, byl bych velmi zdrcen.

Jsem však idealista a věřím, že poctivou prací si může člověk zajistit dobrý život. Nemusí být miliardář, ale musí být šťastný. Samotná definice bohatství je totiž problémová. Pro tyto účely si bohatství představuji jako stav, kdy si člověk může dovolit všechny nezbytné věci, má střechu nad hlavou, nestrádá, má zajištěný životní standard a může si dovolit i mimořádné výdaje. Pochopitelně utratit se dají jakékoliv peníze, proto by člověk měl být soudný. Oproti tomu chudobou rozumím stav, kdy člověk bojuje o holý život, nemá pravidelnou stravu, nocleh, je sužován nemocemi, které si nemůže dovolit léčit, mimořádné výdaje (např. nová pračka) pro něj znamenají velký finanční problém a žije v celkovém stresu, zda uživí svoji rodinu.

Myslím si, že nesvedu najít jasnou odpověď na to, proč jsou bohatí a chudí, ale jsem toho názoru, že skutečné poctivé bohatství je výsledkem více faktorů:

·       Místo, kde se narodíme

·       Naše schopnost se učit a vzdělávat

·       Náš postoj a aktivita v životě

·       Naše tělesné předpoklady

·       Kreativita

·       Vzor

Pokud tedy žijeme ve svobodném státě, který není postižen ekonomickou či jinou krizí, máme možnost se vzdělávat, jsme aktivní, nemáme žádný zdravotní handicap, máme kreativního ducha a víme jak, tak můžeme dosáhnout bohatství. Možná ne hned, možná to bude trvat několik let, ale toto jsou parametry úspěchu. Přitom není vyloučeno, že když nám některý z těchto předpokladů chybí, tak nemůžeme být úspěšní a bohatí. Mnozí lidé v historii jsou toho příkladem, že to lze. Naopak, pokud jsme zdraví a nic nám víceméně nebrání, kromě naší vlastní pohodlnosti, tak nevidím důvod, proč by člověk nemohl být bohatý. Přesto uznávám, že mohou existovat lidé, kteří i přes veškeré své snažení a dobré chování nejsou schopni se dostat ze spirály chudoby a uznávám, že takovým je třeba pomáhat. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že je také množství lidí, kteří nechtějí využít svého potenciálu a profitují z práce druhých.

Bohatství a chudoba je tedy fenomén, který existuje ve světe po staletí. A bude vždy pouze na lidech, jak se k této otázce postaví. Záleží tedy na těch "bohatých" zda budou ochotni vzdát se části svého bohatství, aby podpořily ty, kteří nemohou být bohatí a také záleží na "chudých", kteří mají možnosti, avšak nemají dostatečnou motivaci, aby se vzchopili a pracovali na sobě, aby dosáhli svých cílů.

K tomu ode mne: Posledním odstavcem začíná skutečný problém. Upozorňuji na něj v příspěvku, na který se odvolávám v úvodu k článkům uveřejněným v rámci této série. Není to o ochotě bohatých "vzdát se části svého bohatství", protože to by s využitím fungujícího finančního trhu bylo možné zabezpečit tak, aby na tom vydělaly obě strany (bohatí i chudí, tj. aby se majetek bohatých "podporou chudých" zhodnotil jako investice). Ale ani k tomu někteří bohatí nejsou ochotní. Někteří, ne všichni. Proč? – zde se teprve začíná vyjevovat podstata problému. Ale tu není možné (alespoň dle mého názoru) pochopit, pokud nepochopíme to, co píšu zde:

radimvalencik.pise.cz/...

(Pokračování ohlasy na téma bohatství a chudoby)