Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 2:

Jakým způsobem vznikla "přirozená inteligence" je otázka pro speciální vědy, které jsou dnes už natolik pokročilé, že jsou schopny se jí zabývat. (Například bylo zjištěno, že velikost mozku u primátů a speciálně hominidů vývojově souvisí se sociálními vztahy a velikostí skupin, ve kterých předkové člověka žili.)

Podstatnější ale je, že výsledkem vývoje - ať už probíhal jakkoli a podílelo se na něm cokoli - je nějaká materiální struktura.

Pro materialistu by neměl být problém souhlasit, že je principiálně možné vyrobit podobnou strukturu, případně něco fungujícího na jiném principu, schopné ovšem realizovat obdobné funkce. (V trošku jednodušší podobě si tuto myšlenku můžeme představit na příkladu nějaké organické chemické sloučeniny: to, že se tvoří v buňkách nějakého organismu a že tento stav vznikl jako následek evoluce neznamená, že stejnou sloučeninu nelze vyrobit uměle nebo že nelze vyrobit sloučeninu jinou, která bude plnit stejné funkce, a to třeba i lépe.)

Je zajímavé, že kromě nábožensky orientovaných filosofů mají s výše uvedeným problém právě někteří marxisté. A paradoxně často právě ti, kteří píší o inovacích, automatizaci, kognitariátu, apod.

V základu tohoto odmítavého postoje je domněnka, že práce se dělí na nějakou práci mechanickou či netvůrčí (vesměs manuální), kterou automatizovat lze a na jakousi práci "tvůrčí", která buď provždy nebo alespoň hodně hodně dlouho zůstane vyhrazena pouze člověku.

Takový názor je ovšem založen na antropickém úhlu pohledu. Impilicitně se předpokládá, že co je obtížné pro člověka, bude obtížné i pro stroj a co je pro člověka snadné a zvládne to každý, bude snadné i automatizovat.
Ve skutečnosti to ale neplatí, může to být i naopak a automatizaci mohou vzdorovat právě různé pomocné manuální práce typu stavební dělník. Tomuto se říká "Moravcův paradox".

Obecná umělá inteligence zatím vyvinuta nebyla, ale pokud se vývoj z nějakého důvodu nezastaví, pravděpodobně k tomu dříve či později dojde. Proč je takový vývoj pravděpodobný pěkně demonstrují Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee v knize "Druhý věk strojů". Používají k tomu Moorův zákon o exponenciálním růstu výpočetního výkonu.

V souvislosti s umělou inteligencí je nutno se zbavit představy, že počítač může dělat jen to, co do něj někdo přesně naprogramuje, jak je u článků na tomto blogu jaksi v podtextu předpokládáno ("není schopen přesahu"). To je omyl, základem obecné AI bude pravděpodobně emulace nějaké formy neuronové sítě, t.j.struktury, inspirované biologickým mozkem a fungujícím do jisté míry podobným způsobem. Pro úplnost uvádím, oč se jedná:

"(Umělá) neuronová síť je systém sestávající z výpočetních jednotek - neuronů (neuron, node, unit), viz obr...., které jsou mezi sebou vzájemně propojeny spoji ohodnocenými váhami a tímto propojením. Schopností adaptovat tyto váhy - učit se (learning, training, adaptation, adaptive dynamics) - na základě trénovacích vzorů umožňují realizovat kvalitativně novou funkci implicitně obsaženou v trénovacích datech. Důležitou vlastností neuronových sítí je kromě schopnosti učit se, tedy nacházet závislosti v trénovacích datech a ty reprezentovat pomocí vah, také schopnost zevšeobecňování (generalizace) získaných poznatků, tedy schopnost správně reagovat i na neznámé vstupy, na které nebyla neuronová síť naučena. Umělé neuronové sítě jsou inspirovány poznatky z oblasti neurofyziologie, tedy funkcí nervových buněk a mozku živých organismů."
(Viz Mařík, Štěpánková, Lažanský a kolektiv: Umělá inteligence (4), Academia, Praha 2003, str.204)

maxim 1: Pro posouzení schopností přirozené a umělé inteligence je asi nejdůležitější uvědomění si rozdílu mezi živým biologickým organismem a neživým strojem.
U neuronových sítí v IT se jedná pořád jenom o "neživý materiální stroj" se statickou strukturou nez dynamických schpností živých organizmů - růstu, adaptace a neustálého obnovování jejich nově modifikované struktury ...., a tak lze dále pokračovat s vyjmenováváním dalších schopností živých organizmů, které "umělé a neživé" ogranismy -stroje nikdy mít nemohou.
Z materiálního hlediska není rozdílu mezi živým a mrtvým biologickým organismem, až na dynamiku živého a statičnost a rozklad nežívého.