TEORIE DNEŠKA: K mýtu o nadhodnotě/208

Uveřejňuji osvěžujícící příspěvek Karla Mayera k diskusi o nadhodnotě:

Karel Mayer:

Musím se přiznat, že přísun příspěvků docenta Valenčíka je tak rychlý, že je obtížné je vůbec registrovat, o času na nějaký rozsáhlejší komentář ani nemluvě. Nejsem žádný kovaný teoretik politické ekonomie a mé chabé znalosti jsou odrazem "vysoké úrovně" výuky tohoto předmětu na VŠE v sedmdesátých letech minulého století. Přesto jsem si z výuky Marxovy politické ekonomie kapitalismu "přivlastnil" to, co mi umožnilo a stále velmi dobře umožňuje orientovat se v současném světě. Tím základním je pracovní teorie hodnoty a ve svém věku se zřejmě již s žádnou jinou teorií ztotožňovat nebudu.
Myslím si, že to, co zde docent Valenčík zmiňuje, je pověstné vylévání vaničky i s dítětem. Nic nebrání tomu, aby pracovní teorie existovala, a přitom nemusí docházet k žádnému třídnímu boji s cílem znárodnit "kapitalistu". Toto krátké spojení bych vnímal více jako intelektuální netrpělivost Marxe a dalších jeho vykladačů, reagujících na jistě katastrofální pracovní a životní podmínky v polovině 19. století a snahu je rychle řešit. Proč nemůžeme prostě akceptovat myšlenku, že nadhodnota existuje a ten, kdo si "kupuje" pracovní sílu si ji prostě přivlastní. Ten, kdo má na to, aby si pracovní sílu najal, má i na to přivlastnit si nadhodnotu. Otázka, která by měla být diskutována, je, zda by měli mít všichni stejnou příležitost si najít "svou" pracovní sílu a získat tak z její práce nadhodnotu. Zde by svou roli měl sehrát stát a další instituce, aby přístup k tomu, co umožní najmout si "svou" pracovní sílu byl společensky akceptovatelný.
Sám jsem během svého života byl zaměstnancem, tedy pracovní silou, která generovala nadhodnotu/nadprodukt, který si zaměstnavatel/vlastník výrobních prostředků přivlastnil, část života jsem byl "kapitalistou", který si pracovní sílu najímal a nadhodnotu si přivlastňoval. Nevidím v tom nic špatného, někdo je spokojen jako "pracovní síla" (má sice "nějakou" mzdu, ale po osmi hodinách má "padla"), někdo se cítí na víc, chce být podnikatelem (nevím, zda "kapitalistou") s možná vyšším příjmem, ale také s prací, která nikdy nekončí.
Problém levice, kterou docent Valenčík obviňuje z uctívání nadhodnoty a tím i hlavní příčiny jejich úpadku, jejich dlouhodobých a v některých případech neléčitelných krizí, je hluboce pravdivý. Levice stále zůstává zapouzdřena v Marxově "intelektuální netrpělivosti", kdy sní o tom, že už už bude na světě ráj na zemi, jen co se podaří vyrvat kapitalistovi nadhodnotu, nebo alespoň ho zdanit tak, aby si své bohatnutí příště rozmyslel.
Problém, který skutečně před levicí je, který není schopna zvládnout, a tak se v tom "plácá", je otázka, zda má podporovat přístup občanů-zaměstnanců k podnikání (tedy ke "kapitalizaci" a tedy k tvorbě nové nadhodnoty), nebo zda má již vytvořenou nadhodnotu "lépe", nebo "spravedlivěji(?)" rozdělovat. Zatím to vypadá tak, že jde cestou "rozdělování" a proto možná ve svém důsledku jsou u nás mzdy a životní úroveň nižší než tam, kde se nejprve nadhodnota tvoří.
A co se týká otázky, zda nadhodnota existuje a kdo si ji přivlastňuje - tedy existuje a přivlastňuje si ji každý, kdo najímá pracovní sílu (to, že tato pracovní síla nemůže dostat veškerou svou "mzdu", již byla kdysi Marxem vysvětlena).

(Pokračování dalším diskusním příspěvkem)