TEORIE DNEŠKA: K "polidštění vědy" 6/228

Podle ohlášeného záměru zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Připomenu předcházející dva díly série věnované zlidovění dobré teorie toho, o co dnes jde. Zdánlivě spolu nesouvisejí. První vyústil v otázku, jak prostřednictvím Nashova vyjednávacího problému vyjádřit Marxovu teorii nadhodnoty (pokud je to vůbec možné), druhý se týkal tzv. ultimátní úlohy, modelového rozdělení určité částky peněz mezi dvě osoby podle určitých pravidel. Zde jsou odkazy na uvedené díly série:

https://radimvalencik.pise.cz/6946-proc-a-jak-polidstit-dobrou-teorii-dneska-4.html

https://radimvalencik.pise.cz/6947-proc-a-jak-polidstit-dobrou-teorii-dneska-5.html

Vy skutečnosti souvislost mezi nimi existuje a je velmi zajímavá.

Ještě jednou si připomeňme obrázek 4.

Obrázek 4:

Pokud bychom tento obrázek vztáhli ke směně mezi vlastníkem práce a vlastníkem kapitálu za podmínek, za kterých K. Marx formuluje svoji teorii nadhodnoty, pak získáme následující:

Obrázek 6:

Zde bod d nedohody je případ, kdy vlastník práce neprodá svoji práci vlastníkovi kapitálu za cenu pracovní síly. Jsou to současně minimální náklady na přežití z prostředků, které nezaměstnaný dělník získá jiným způsobem.

Poznámka: Marx se nikde dostatečně podrobně a explicitně rozdílem mezi tím, kolik získá dělník, který je součástí "armády nezaměstnaných" a který získá práci za cenu, resp. hodnotu pracovní síly, nezabývá; podle něj se jedno a druhé přibližuje; pozornost věnuje spíše tomu, že popisuje velmi těžký život těch, kteří nezískají práci i těch, kteří práci získají za daných podmínek.

V případě, že dělník uzavře s kapitalistou kontrakt, získá stejnou výplatu, jako kdyby byl nezaměstnaný, tj. x_d. Řešením příslušného Nashova vyjednávacího problému má podobu diktátorského řešení ve prospěch druhého subjektu s výplatami y, který má v daném případě konkrétně výplatu y_maxd. Tučnou přerušovanou šipkou je znázorněno, kam se bod rozdělení výplat posune. Diktátorské řešení je podmíněno (umožněno) tím, že jeden ze směňujících je vlastníkem kapitálu a druhý ne.

Námitka, že zaměstnaný dělník přece jen musí dostat o něco více než nezaměstnaný (už proto, že má třeba náklady na dopravu do práce, potřebuje o něco lepší výživu apod.) se dá řešit poměrně snadno, viz obrázek 7.

Obrázek 7:

Dělník dostane o něco více než, konkrétně +Δ (rozdíl mezi tím, kolik získá jako příslušník "rezervní armády nezaměstnaných", a tím, jaká je cena či přesněji hodnota pracovní síly). Návazně lze uvažovat, co vše může ovlivnit velikost +Δ.

V důsledku řady faktorů se může bod rozdělení výplat posunout ještě dál, viz obrázek 8.

Obrázek 8:

Jiné řešení úlohy (posunutí rozdělené výplat ve prospěch vlastníka pracovní síly) může ovlivnit:

- Možnost vlastníka pracovní síly vycestovat za prací (kdysi například do Ameriky), což byl ve své době jeden z nejvýznamnějších faktorů zvýšení mezd v Evropě.

- Role odborů při vyjednávání o mzdě.

- Šíření inovačních vln a možnost zaměstnat se v konjunkturálních odvětvích, která "nasávají" pracovní sílu a jsou ochotna dát vyšší mzdu.

- Role sociální státu, který umožňuje žít za sociálních dávek.

Apod.

Vidíme, jak velmi jednoduché schéma umožňuje podstatně upřesnit Marxovy úvahy a poměrně dobře si představit celou řadu konkrétních situací. Ale to jsme zatím jen na začátku cesty. Stále jsme si ještě neukázali souvislost mezi námi uvažovanou ultimátní hrou a výše uvedenou rozšířenou interpretací Marxovy teorie nadhodnoty. Tomu se budeme věnovat zítra.

(Pokračování)