Ad Dolejš: Rozdíl mezi Babišem a Bakalou

Na první pohled je to jednoduché. Oba jsou oligarchové, oba jsou vyšetřovaní, ale zatímco jeden hloupě funguje jako viditelný reprezentant moci (momentálně v podobě premiéra), druhý chytře tahá za nitky z pozadí (a nechá se zastupovat demokratickou opozicí a když to nestačí, tak i masami pracujících či přesněji dotačníků).

A tak J. Dolejš přichází s geniálním řešením: Ať taky Babiš za sebe nastrčí figurky a schová se do pozadí, dál si dělá svoje oligarchovské kšefty a budou nás moci v poklidu s Bakalou okrádat. No, není to vpravdě kamarádská rada?

Přečtě si to celé, je to kaskáda brilantních úvah (Dolejšího text odlišuji barevně, to nejdůležitější podtrhuji):

Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se octl pod tlakem nejen opozice a přetrvávajícího trestnímu stíhání, ale i ulice a evropských auditů obnažující nedořešený problém jeho střetu zájmů. Antibabišovské demonstrace v zajetí emocí a bez schopnosti realizovat plán B však mohou paradoxně vytvořit prostor pro další posuny v politice, které naopak nahrávají další oligarchizaci.

Politicky je skutečně problém, když velkopodnikatel, dolarový miliardář a oligarcha, vstoupí do politiky, protože jeho váha a angažovanost v ekonomice, ale i mediální oblasti, jsou takové, že může věci ohýbat. A auditní zprávy z Bruselu, které hrozí vracením dotací, jsou jen pokračováním několik let trvajícího problému. Oligarchové v politice je problém i jinde ve světě. Demokratické země to ale řeší regulací, ne ústavními zmatky.

Střet zájmů Andreje Babiše se řeší od doby, kdy vstoupil do politiky. A neřešený problém evropských dotací společnosti Agrofert se stává "reputačním problémem" pro Česko.

Ukazuje, že jsme tento problém prostě nedořešili. První reakce premiéra na výtky Bruselu byla zbytečně emotivní, až vzteklá. Asi by měl zklidnit rétoriku. Andrej Babiš má dostatek právníků, aby mu vysvětlili, že některé bitvy nemusí vyhrát. A že nejde o bitvy, ale o válku.

Problém správně čerpat dotace určitě není jen problém ČR. Čas od času se stává, že dojde až na ty korekce. Za těch patnáct let, co jsme v EU, se to stalo už několikrát, a někdy to opravdu hodně bolelo. Minimálně to signalizuje, že čerpání dotací u nás není v pořádku a že to může mít i systémový charakter. Občasné pokusy systém zrevidovat a díry zalátat nepřineslo dostatečné výsledky. Může se samozřejmě stát, že se zmýlí i auditor, ale pokud se jeho pochybnosti potvrdí, vrátit peníze je naprosté minimum.

Jaké řešení vedou z této situace? Opakovat dokola "je to účelovka" nemusí být udržitelné, Kdyby dospělo trestní stíhání ve věci Čapího hnízda k rozsudku, byl by to zásadní přelom, ale soudní jednání asi bude ještě nějakou chvíli trvat. Jádrem problému zůstává problém střetu zájmů, zejména po novém nařízení EU. Český zákon totiž tomuto nařízení nemusí v případě Babiš dostačovat. Už koncem loňského roku přišlo z Bruselu doporučení, aby naše legislativa řešila tzv. slepý svěřenecký fond, který by zcela zpřetrhal vazby rodiny Babišů na Agrofert.

Po prázdninách bychom měli mít v rukou návrh opatření vlády jak se vypořádat s evropským auditem. Nejde jen o relevanci korekcí, ale i o fungování systému dotací a může se to týkat i potřeby novelizovat český zákon o střetu zájmů (včetně fungování mediálního impéria skupiny Agrofert). Věcné řešení tohoto problému asi nelze čekat od protestních demonstrací organizovaných tzv. "antibabiš" blokem. Tam jde jen o mobilizaci veřejnosti emocemi, která ale zůstane v slepé uličce, pokud nebude zjevné, jaký plán B opozice má.

Samotné demonstrace nejsou důvod k demisi vlády či k předčasným volbám. Jistě, když se sejde na náměstí 1-2 % voličů, je to na české poměry hodně. Důležitější je ale rozložení nálad v celé společnosti. A tady trvá, že třetina voličů hájí Andreje Babiše. Třetina volí strany v "antibabiš" bloku a třicet procent nechodí k volbám. Společnost je rozdělená, ale volič od Andreje Babiše neodchází, to je podstatné. Tandem Zeman–Babiš funguje a poměr sil mezi parlamentní většinou a pravicovou opozicí ve sněmovně zůstává neměnný.

Když vyjdeme z předpokladu, že Andrej Babiš neplánuje s politikou skoncovat nadobro, důležitý bude vývoj po časové ose. Pokud si Babiš navzdory masovým demonstracím v Praze udrží poměrně širokou základnu, může tlak ustát a pokud zvládne problém s dotacemi, jeho konkurence, mimochodem značně rozdrobená, ztratí dynamiku. Vždyť co opozice navrhuje? Odchod Babiše z politiky je nereálný, na hlasování o nedůvěře nemají hlasy. Navíc, proč by další lidé hlasovali pro změny, které až příliš připomínají návrat před rok 2012.

Dohoda o případných předčasných volbách se bez Babiše neobejde. Ale předpokládá i shodu dalších subjektů a to v počtu ústavní většiny (120 hlasů). S tím může být spojená i otázka vyměnit současnou vládu za takovou, která by dovedla zemi k volbám, ale která by byla v podstatě dohodnuta tandemem Zeman - Babiš. "Vláda odborníků" by uvolnila předsedovi ANO ruce do kampaně, na kterou má na rozdíl od ostatních dostatečné prostředky. Prodělat by mohla naopak roztříštěná opozice a strany potácející se kolem kvora 5%.

Předčasné volby jsou však jen krizová varianta řešení. Posuny na české politické scéně, které mají i mezinárodní souvislosti, však mohou mít dlouhodobější rozměr. Babiš má výhodu, že si již do voleb připravuje záložní varianty parlamentní většiny. Vědomí této skutečnost může posílit tendenci zachování stávajícího stavu. Protesty ochabnou, zpomalení ekonomiky nebude tak výrazné a EU se spokojí nějakým řešením střetu zájmů. V případě nedůvěry vládě by opozice dala moc do rukou Zemanovi, který by svůj vliv na vládnutí jistě užil.

Kombinací různých variant se dostáváme ke scénáři, kdy Babiš nevyklidí pole, ale sám se rozhodne vyměnit vládu. Vytvořil by prostor pro instalaci vlády ze svých věrných, která by se opírala o dočasnou podporu (a jak Zeman již předvedl třeba i bez podpory). Mohla by vládnout do příštího podzimu, do jara 2021, a nebo (kdyby to bylo výhodné) i do řádného termínu voleb. Zatímco by věrná exekutiva zajištovala vládní provoz, jela by permanentní tvrdá válka o další posuny na politické scéně. Možná k překvapení některých tváří "antibabiš" bloku, kteří si pletou platonické moralizování s bojem o moc.

Viz: https://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-dolejs.php?itemid=34214

Článek mě pobavil. Jednak poukazuje na naprostou bezradnost "demokratické opozice" i s protestujícími "dotačníky" (z hlediska profesní struktury mezi jejich reprezentací téměř stoprocentně převládají ti, kteří jsou živeni dotacemi, a pokud by existoval nějaký mechanismus dotačních benefitů v jejich prospěch, mohli by být podezříváni z babišovského střetu zájmů). Jednak – a to hlavně – J. Dolejš nepochopil, nebo nechce pochopit zcela zásadní rozdíl mezi viditelným Babišem a schovaným Bakalou.

Jízda na tygru donutila Babiše opřít se o podporu zdola. A to i v zásadních otázkách – sociální systém, migrace, reakce na geopolitické lumpárny. Lavíruje, občas podrazí, občas to vyřeší s důvtipem princezny Koloběžky. Ale je přece jen určitým spojencem v obraně před excesy jádra současné globální moci (nejsvinštější formou Deep State, jaká se v moderních dějinách lidstva zrodila), které vede neúspěšnou občanskou válku s řádně zvolenou administrativou US, ztrácí pozici, rozkládá se a kope kolem sebe jako chcípající kobyla. Proto Babišovi zůstává třetinová podpora. Lidem hra tato dochází.

S oporou současné globální moci může zůstat Bakala za bukem. Jako poskok této moci. A další poskoci na jeho podporu do politické sféry, mediálního mainstreamu a státní administrativy byli, jsou a budou globálně působícími mechanismy dosazováni, tak jako nynější vydíratelná a ne náhodou bezdětná euroreprezentace. Babiš, který jede na tygru, lavíruje mezi oporou zdola a lísáním se ke globální moci, hraje hru blízkou Trumpovi, se nemůže dovolit schovat se pod stůl. Tam by ho hned kopli ti, na které je také vyvíjen silný tlak.

V této souvislosti připomenu tři věci:

Za prvé: Kdysi dávno, 17. září, jsem napsal tento prorocký článek: "Jak zastavit Babiše? – Volit ho!". Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/4971-jak-zastavit-babise-volit-ho.html

Babiš stojí a padá s tím, jak je nucen být spoluhráčem proti současné globální moci.

Za druhé: J. Dolejš přichází se svými "volebními třetinami". Já mám také svůj třetinový model:

- První třetina: Strany globální servility (cudně nazývané "proevropské", čím se má na mysli "prounijní")

- Druhá třetina: Strana politického lavírování a ekonomických zisků, tj. stručně řečeno Babišovo ANO

Třetí třetina: Strany globální vzdoru (které samy sebe nejen označují za protiunijní či vlastenecké, ale samy sebe tak i chápou).

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/6873-tretinovy-model-eurovoleb.html

Schválně – sledujte, jak se z tohoto hlediska budou vyvíjet volební preference a jakou roli sehraje strana Klausů.

Za třetí: K té degeneraci a rozpadu jádra současné globální moci snad nejlepší příklad přinesly uplynulé dny. Provokace typu "Saddámovy zbraně hromadného ničení", "Bašárův chemický plyn" dostaly důstojného pokračovatele v podobě "íránských magnetických min":

https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/507627-za-utoky-na-tankery-stoji-iran-tvrdi-sef-americke-diplomacie-pompeo.html?fbclid=IwAR1D38LlYWapYWLBs_gs5hFo5o1QN4umtpNRC6Y3hFHWBAI1PtL6CNvbZek

Jenomže tentokrát to už trojský kůn Deep State v Trumpově administrativě Pompeo přehnal:

https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/507686-tanker-zasahly-dva-letici-predmety-tvrdi-posadka-japonskeho-plavidla.html

A tak Japonsko i Německo (byl jsem tam z pátku na sobotu na "žabím skoku" a poslouchal německé rádio) se tentokrát postavili proti PŠM (politickému školení mužstva) ze strany US. Ostuda, jaká tu ještě nebyla. A zase s cílem vyvolat válečný konflikt. Podrobněji k tomu Tereza Spencer:

https://prima.iprima.cz/komentare/komentar-terezy-spencerove-par-poznamek-k-utokum-na-tankery-v-omanskem-zalivu?fbclid=IwAR2BBN100brEEtewUmYYEq55isYsrDWcDoee0orioD-kPVy9wxtMJ6ONsNM

Ale vykládat těm, co se chystají na Letnou, těm, kteří se považují za výkvět ducha, to asi nemá smysl. Oni to vlastně ani nechtějí slyšet, protože je přece tak krásné, vychutnávat si iluzi, že bojuji za něco vznešeného, a přitom být považován za blba těmi, kteří se mnou manipulují.