Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe - 11. díl

(Pokračování)

6.3. Konkrétní příklad politiky založené na podpoře vývoje veřejného vědomí a sebevědomí

Součástí srozumitelného výkladu problematiky, která není jednoduchá k pochopení, protože jednak překračuje rámce setrvačného vidění reality a jednak má řadu vzájemně provázaných aspektů, je její přenesení do polohy konkrétního příkladu. Proto se v následující části pokusíme co nejsrozumitelněji ukázat, jak by to šlo.

Rozdíl "staré" a "nové" politiky

Budeme uvažovat politický subjekt (například politickou stranu, ale mohlo by jím být i politické hnutí nebo názorová platforma v nějaké straně či spojení názorových platforem více stran), který se jako první krok realizace svého komplexně pojatého programu rozhodl získat většinovou společnost pro realizaci plně zásluhové a plně uzavřené nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění. Na tom je založen jeho program pro krátké a střednědobé období; dlouhodobý program pak spočívá v získání veřejnosti pro uskutečnění celého komplexu reforem, které vyústí v přechod ke společnosti založené na produktivních službách, které přispívají k nabývání a uchování lidského kapitálu.

V programu politického subjektu "starého typu" by orientace na zavedení postgraduální nadstavby byla formulována jako jedna z priorit (závazků vůči voličům, slibů) přibližně takto:

"Podpoříme změny v oblasti využití možností dobrovolného prodloužení doby výdělečného člověka, odstraníme stávající nedostatky. Umožníme, aby se každému, kdo oproti hranici 65 pracuje déle a případně na základě vlastního rozhodnutí nepobírá plný důchod, odváděl prostředky zpět do penzijního systému, zvedl důchod dle očekávané délky dožití o takovou částku, jakou do systému přispěl, s výjimkou odvodu na solidární základ systému. Tj. zavedeme takovou nadstavbu nad současným systémem penzijního pojištění, ve které vše, čím do ní člověk přispěje na základě toho, že bude vykonávat výdělečnou činnost, dostane po odvodu částky určené k posílení solidárního základu systému  dle pojistné matematiky zpět formou doživotní renty. Tím zajistíme dlouhodobou stabilitu celého penzijního systému a otevřeme cestu k jeho postupné reformě, která podpoří člověka v tom, aby na základě racionální volby své celoživotní dráhy měl základní jistotu ve své práci, aby ji mohl vykonávat v souladu se svými zájmy a aby mu k prodloužení jeho plnohodnotného života pomáhal systém kvalitní zdravotní péče."

K tomu by mohla být přiložena tabulka propočtů, objasněny některé detaily, například:

- jak to souvisí s možností zvýšení kvality zdravotní péče, proč by její poskytovatelé (resp. zprostředkovatelé zdravotních služeb) byli motivováni k tomu, aby se člověk mohl co nejdlouhodoběji uplatňovat na profesních trzích;

- jakou podporu a od koho by měl člověk při projektování své dráhy celoživotního uplatnění v různých fázích svého života,

- jak to souvisí s kvalitou vzdělání a celoživotního vzdělání,

- jak velký by byl odvod na posílení solidárního základu a proč je tento odvod významný i potřebný pro všechny účastníky systému.

Takto by to vyznělo v rámci "staré politiky", v případě "politického subjektu starého typu". Politický subjekt nového typu by v dané oblasti postupoval zcela jiným způsobem:

Odlišnost staré a nové politiky je zcela zásadní v následujícím:

- Stará politika něco nabídne jako lákadlo pro voliče, zpravidla až tehdy, když se blíží volby. A doufá, že na politickém trhu na základě dobrého "marketingové zpracování" lákadla získá hlasy, s nimiž pak její rutinéři mohou handlovat. Proto má zájem jen o to, co je líbivé a co si nevyžaduje podrobnější výklad, přesvědčování těch, kteří chtějí jednoduchá řešení. A také nikdy nenarazí na konflikty s prosazováním toho, o co jde. Proto nositelé staré politiky nikdy nepochopí, o co ve společnosti jde. Nikdy se nesetkají s odporem institucionálního systému v prosazování správného a perspektivního, protože se k tomu ani nikdy nedostanou. Z nevážně míněných slibů se snadno ustupuje a zdůvodnění se vždy najde.

- Nová politika od samotného počátku, nezávisle na volbách, vidí jako svou prioritu probouzení, zrání a dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí. Ti, kteří se na ni podílejí, se také od počátku setkávají s bariérami jak prosazení toho, co se navrhuje, tak i samotného procesu objasňování toho o co jde. To těm, kteří dělají nov ou politiku, umožňuje identifikovat příčiny bariér a postupně odhalovat to, o co ve společnosti jde, jaké jsou příčiny současných problémů.

Stará politika, tím, že se nesnaží to, o co jde prosazovat, nezávisle na výsledku voleb, se vůbec nedostává do kontaktu s příčinami současných problémů. Nevidí je a nechápe je. Nová politika naopak začíná vrstvu po vrstvě odhalovat, jak jsou problémy provázány a jaké síly působí proti změnám. Tyto příčiny lze rozlišit přibližně na dva typy:

- Pasivní, resp. prvotní bariéry, které jsou dány setrvačným  viděním reality, neschopností překročit meze vžitého a zažité, dané životními stereotypy, skepsí vyplývající z mnohonásobných životních zklamání.

- Aktivní, resp. indikované bariéry, které jsou spojeny s ochranou stávajících forem parazitování na neřešení problémů, na selhávání institucionálního i politického systému společnosti. Ti, kteří získali výsadní postavení právě tím, že zneužívají selhávání společenského systému, zpravidla velmi dobře cítí, co je ohrožuje. Proto i zdánlivě nevinné kroky, to, co je ve své podstatě pozitivním příspěvkem k řešení problémů, rozpoznají a jsou schopni aktivně bránit jeho prosazení. Tím ovšem obnažují celý zájmový propletenec toho, o co dnes jde, Proto jen vytrvalá politická síla může takové bariéry prolomit, musí se ovšem opírat o proces vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí a současně tento proces podporovat jako hlavní oblast svého politického působení.

Konkrétní příklady bariér, s nimiž se prosazování pozitivních reforem setkáváme

Na příkladu reformy penzijního systému a konkrétně pak i plně uzavřené a plně zásluhové nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění si lze ukázat, jak neřešení současných problémů vede ke vzniku bariér prosazení pozitivních reforem.

Bariéra první: Využití příležitosti k destrukci systému

Současný systém nedostatečně motivuje k tomu, aby se člověku vyplatilo hledat cestu k zabezpečení kvalitního života ve vyšším věku v oblasti prodloužení doby svého produktivního uplatnění. Protože bez vytvoření nezbytných podmínek nelze dobu odchodu prodlužovat neomezeně, začalo se hovořit o tom, že penzijní systém je v krizi, že jsou problémy s jeho udržitelností.

Patrně ne náhodou byly provedeny změny v oblasti pobírání souběhu starobního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti takovým způsobem, který výrazně znevýhodnil ty, kteří by si chtěli navýšit důchod odkladem začátku pobírání starobního důchodu. Změna, ke které došlo, působí přímo naopak – motivuje k předčasnému odchodu do důchodu (nikoli ve smyslu aktivního ukončení výdělečných aktivit, ale zahájením pobírání starobního důchodu), protože pro příjmově a majetkově velmi silné skupiny není problém zajistit si vyšší zhodnocení finančních aktiv. Efektivnost i solidaritu systému penzijního pojištění to podlamuje.

V takto připravených podmínkách začala mohutná propagační a nátlaková kampaň zaměřená na prosazení tzv. druhého pilíře, který byl založen na zhodnocení finančních aktiv. Uvádělo se i trvalé sedmiprocentní zhodnocení. Ve skutečnosti šlo o to, aby na našem území bylo vytvořeno to, co lze bez přehánění nazvat skládkou toxických finančních aktiv, kterými je zamořen současný finanční svět.

Toto nebezpečí bylo sice odvráceno (za cenu poměrně velkých a zbytečných ztrát), ale pokusy snažit se o "záchranu" stability penzijního systému (přesněji jeho vytunelování) tímto způsobem budou pokračovat. Mj. i proto, že zatím není na politickém kolbišti politický subjekt, který by byl vyzbrojen dostatečnou znalostí toho, jak dlouhodobě nejen zabezpečit stabilitu penzijního systému, ale i otevřít prostor pro nový typ ekonomického růstu, který je více než "trvale udržitelný", který využívá nevyčerpatelné potenci přírody i člověka (jako součásti přírody).

Bariéra druhá: Setrvačnost a skryté příživnictví

Jiný problém signalizuje zpracování Strategie přípravy na stárnutí na léta 2018-2022 (dále jen "Strategie") Hlavním, zásadním a koncepčním nedostatkem Strategie přípravy na stárnutí na léta 2018-2022 (dále jen "Strategie") je, že je v ní velmi redukována (přesněji v podstatě opomíjena) problematika využití možností prodloužení doby produktivního uplatnění člověka, a to i tam, kde i z mezinárodní komparace vyplývají efekty, jaké by mohla přinést. Strategie se zaměřila jen na pečovatelství, zcela opomenula problematiku podpory a motivace k tomu, aby se využili možnosti podpory soběstačnosti starších (stárnoucích) lidí v oblasti finančního zajištění a obstarávání.

Pro názornost ocitujeme z textu Strategie nyní:

"Zatímco v ČR je v kategorii 55–59 let zaměstnanost mezi zeměmi OECD nadprůměrná (ČR 77 %, OECD 67 % v roce 2014), ve věkových skupinách 60–69 je výrazně podprůměrná (ve skupině 60–64 ČR 32 %, OECD 44 %, a ve skupině 65–69 ČR 9 %, OECD 20 %, v roce 2014)".

To znamená, že ve srovnání s OECD dochází ke zrychlujícímu se a do očí bijícímu snížení zaměstnanosti s přibývajícím věkem. Nepřímo pak odsud vyplývají obrovské rezervy, a to nejen ekonomické, ale i sociální (ne ve všech, ale v převážné většině případů produktivní uplatnění člověka ve vyšším věku znamená nejen možnost udržet vysokou životní úroveň, ale i motivaci k plnohodnotnému životu, společenské kontakty, pocit důstojnosti či potřebnosti pro druhé atd. Materiál v rozsahu 30 stránek této problematice prakticky nevěnuje žádnou pozornost.

Proto se domníváme, že jej bez zásadního přepracování ve výše naznačeném smyslu nelze přijmout. Tím se nechceme dotknout obrovské práce, která je do současné verze vložena. Máme na mysli zejména shromáždění a utřídění velkého množství statistického a podkladového materiálu. Rovněž tak pozornost věnovaná seniorům, kteří vyžadují pečovatelský vztah a ochranu, je velmi podrobně zmapována a svědčí o velmi lidském přístupu autorů k této citlivé problematice. Ovšem nejen příprava na stárnutí, ale i samotné stárnutí může být a je významnou součástí aktivního produktivního života člověka, a to zejména v případě, pokud by k tomu motivoval penzijní systému ve smyslu navržené postgraduální nadstavby a jejího postupného rozšiřování. 

Podrobněji k dané problematice zde:

https://radimvalencik.pise.cz/4457-volby2017-073-ke-strategii-starnuti-pro-cr-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/4458-volby2017-074-ke-strategii-starnuti-pro-cr-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/4459-volby2017-075-ke-strategii-starnuti-pro-cr-3.html

https://radimvalencik.pise.cz/4460-volby2017-078-ke-strategii-starnuti-pro-cr-4.html

https://radimvalencik.pise.cz/4461-volby2017-079-ke-strategii-starnuti-pro-cr-5.html

https://radimvalencik.pise.cz/4462-volby2017-080-ke-strategii-starnuti-pro-cr-6.html

Při pokusu o úpravy Strategie v námi požadovaném směru v komunikaci s příslušnými institucemi na MPSV náš tým narazil na nečekané překážky. Mohou mít různou příčinu. Patrně jde o to, že prostředky, které byly na danou oblast již vynaloženy či přislíbeny, jsou jednostranně zaměřeny na problematiku, ve které stárnoucí populace hraje jen pasivní roli příjemce prostředků a služeb. Jinými slovy, těží se z přidělených prostředků, což má za následek rigiditu přijaté koncepce, ačkoli tato má zásadní nedostatky.

V případě, že by na naší politické scéně působil subjekt, který by byl alespoň částečně realizovat novou politiku, tj. politiku permanentního aktivního prosazování komplexních reforem se znalostí celé jejich perspektivy a konkrétního řazení reformních kroků, nemohla by taková situace vzniknout, a pokud by i vznikla, nemohla být dlouhodobě přetrvávat. Na překonávání rigidity institucí, odhalování příčin této rigidity by docházelo k plnějšímu chápání toho, jak spolu souvisejí příčiny současných problémů.

Ke krizi programů politických stran

Jedním z prvních kroků, kterými může začít náprava současného stavu, je změna pojetí volebních programů politických stran. A to zásadní změna v pojetí a konstrukci programů, kterou lze stručně charakterizovat takto:

Od slibů (které nejsou míněny zcela vážně) toho, co strana udělá pro člověka, k vymezení toho, v čem strana potřebuje, aby ji lidé pomohli změnit současný stav, jak současný stav změnit, čemu se bránit a čím začít.

Stávající volební programy politických stran:

1. Jsou v lepším případě vymezením priorit, které se strana pokusí naplnit, v horším případě jen sliby, které se nemíní vážně a jejichž neplnění lze vždy snadno zdůvodnit respektováním odlišností programů koaličních stran, příp. i jinak.

2. Neukazují, v čem je podstata problémů, proč se je nedaří řešit, jakou dobu prožíváme, o jakou historickou změnu jde, co nás ohrožuje, jak se tomu bránit, v čem strana podpoří aktivity lidí, které aktivity považuje za významné.

3. Programy současného typu slouží:

- K politickému rentiérství (udržení dobře placených pozic ve voleném i správním aparátu státu).

- K politickému investování (získat pozice ve voleném i správním aparátu, mj. i s ohledem na možnost výrazně ovlivňovat rozdělování veřejných prostředků).

- K politickému mafiánství (vzájemně propojit hráče z různých politických stran ve vyšších pozicích, kteří o sobě vědí, že porušují obecně přijaté zásady, vzájemně se kryjí a vyvádějí přes ovládnutí určitých institucí či správ regionů velké prostředky z veřejných zdrojů ve svůj prospěch).

4. Ke splnění své role tyto programy sázejí na líbivost.

Volební programy, o které jde:

1. Jsou reflexí doby z hlediska toho, o jakou historickou změnu jde, jaké problémy je třeba řešit a proč se dosud neřeší, čím začít.

2. Jak se občan může do řešení problémů zapojit, v čem ho strana podpoří, na co se musí připravit.

3. Proč nelze podpořit strany, které mají "prázdné" volební programy, tj. programy, v nichž není obsaženo to, o co u nás i ve světě jde, jaká je podstata problémů a jak problémy řešit, a to jak z hlediska obrany proti tomu typu moci, který ovládl společnost, tak z hlediska nápravy ve smyslu akční i dlouhodobé vize:

- Jak se bránit mediální manipulaci.

- Které reformy a proč podpořit; které reformy odmítnout jako formu tunelování společnosti shora a proč.

Současný stav

Lidé ztrácejí důvěry v tradiční strany. Upřednostňují protestní volbu a hledají strany, které ji reprezentují. Existují pokusy prezentovat se jako "netradiční strana", resp. strana "obrany, příp. i nápravy" formou silné (radikální, výrazně vlastenecké, výrazně kritické rétoriky reagující na různé typy ohrožení pociťovaného veřejností). Ukazuje se následující:

- Radikalismus příliš nezabírá, při protestní volbě získává především ten, kdo je obětí kritiky tradičních politických stran (představitelů těchto stran a hlavně médií).

- Strany, které chtějí plout na vlně odporu proti tradičním stranám, nejsou sto připravit nosné programy, které by ukázaly, v čem je podstata současných problémů a jak tyto problémy řešit (negativní rétorika, a to ani v případě konjunkturálních témat, jako je migrace, nemá dostatečný efekt).

Paradox zapouzdření

Společnost, nejen u nás, ale všude na světě, se rozděluje. Toto rozdělení nebylo doposud adekvátně pojmenováno. Není to metodologicky zcela jednoduché, protože dělení má více dimenzí, přechodných stavů, neostré hranice, specifika v různých zemích apod. Přesto však lze s určitým zjednodušením říci, že se jedná o rozdělení na:

- Adoranty současného stavu: Adoranti se snaží o uchování současného stavu, což zpravidla spojují s obranou nějakých personálních symbolů doby a reálných či fiktivních hodnot, které je třeba chránit před tím, co považují za "zlo", o čemž si vytvářejí představu za účinné podpory mainstreamových médií formou akceptované démonizace. Zcela přehlížení procesy degenerace společnosti, rozpadu institucionálních struktur, tunelování ve velkém shora apod. Postupně se "zapouzdřují" do stavu, kdy si subjektivně všechny problémy stávajícího stavu vysvětlují "nepřítelem", který může za všechno zlo.

- Kritiky současného stavu: Kritici požadují zásadní nápravu současného stavu. Částečně mají rovněž sklon upadat do stereotypů spojeným s vytvářením představy o příčinách současných problémů, většinou personifikovaných. Zatím zpravidla nedoceňují význam pozitivního programu a v důsledku toho také někdy mají sklon k "zapouzdřenosti", tj. utvrzování se ve skupinové konformitě spojené se ztrátou nadhledu, schopnosti vnímat argumenty apod.

Doporučení

1. Předložte skutečný program, tj. program, který přesně identifikuje příčiny současných problémů a ukazuje, co dělat.

2. Nepodceňujte lidi, lidi neuvěří slibům, lidi uvěří tomu, kdo do toho půjde s nimi, kdo jim dá přesvědčivou odpověď na otázku, co dělat.

3. Přesvědčivým způsobem se distancujte od politiky dvojího metru používané v globálním měřítku. Je to politika, která vede svět od konfliktů k ještě větším konfliktům. Ten, kdo se od této politiky nedokáže odpoutat, tomu lidi nebudou věřit, on sám se stane globálním slouhou a ztratí orientaci.

4. Neupadněte do pasti považování za normální toho, co normální není. Odpoutejte se od "politických investorů", jejichž investice se vracejí z provizí za veřejné zakázky či z rozdělování peněz e evropských fondů. Tunelování společnosti shora, jakkoli se jedná o rozšířený jev, není normální.

5. Uvědomte si příčiny krize tradičních stran – programovou vyprázdněností v podobě předkládání slibů, v jejichž splnění sami nevěří, slouhovstvím globální politice dvojího metru, považováním za normálního tunelování společnosti shora se dostaly do extrémní pozice novodobé mccarthismu, nastavování fiktivního nepřítele, aby překryly skutečnost, že hlavním nepřítelem je jejich vlastní degenerace.

6. Využijte toho, že strany, které nebudou respektovat tyto zásady, opouštějí politický střed, tak jak jej vnímají občané. Obsaďte tento politický střed. Voliči na to čekají. Nenechte se vtáhnout do pasti opačného extrémismu.

7. Nepohlížejte na voliče jako na konzumenty politiky, ale jako na tvůrce politiky. Voliči chtějí takový program, jehož realizace se sami mohou účastnit. Program, který je zaúkoluje a řekne jim, jak pomoci straně, která to myslí vážně.

8. Nebojte se voličům dát otázku, v čem je naše doba výjimečná a v čem spočívá její přelomový charakter. Oni na to čekají. A chtějí znát takovou odpověď, které porozumí a která jim dá naději.

9. Nemoralizujte. Za moralizováním v jakékoli podobě se většinou skrývá přetvářka. Platí, že plné využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem uchováním a uplatněním schopností každého člověka je jak naplněním základního etického požadavku, tak současně i zabezpečením maximální efektivnosti ekonomického systému. Proto každý komplexní přístup k řešení společenských problémů musí být vztažen až k této rovině obecného řešení.

10. Nebojte se předkládat řešení postupná a realizovatelná v dlouhodobé perspektivě. Lidé nejsou naivní a nevěří v rychlou změnu. Rádi uvítají koncepční uvažování a koncepční řešení problémů, pokud se budou moci aktivně podílet na jejich řešení.

11. Najděte téma, ve kterém se nejvíce zrcadlí zablokování přístupu k pozitivnímu řešení současných problémů jak v důsledku slouhovství globální politice dvojího metru, tak v důsledku politiky tunelování společnosti shora. Otevřete toto téma, udělejte z něj nosné téma, tak, aby každý viděl možnost svého aktivního podílu na prosazení realistického řešení, a současně aby se plně obnažilo, co brání příslušné změně.

12. Respektujte mezinárodní kontext, resp. to, že obrat vývoje směrem k lepší budoucnosti si vyžádá i spolupráci s našimi nejbližšími sousedy, se kterými sdílíme společnou historickou zkušenost. Hledejme spojence mezi těmi politickými subjekty, které nezdegenerovaly, příp. jsou schopny nápravy. Programovost a odpoutání se od politiky selhání je významnější, než jejich politické zaškatulkování v rámci té politiky, která selhala jako celek.

(Pokračování)