Podařilo se mně dát dohromady první ucelenější tvar monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe. V takové podobě, aby se to dalo vypilovat k dokonalosti. Bude to ještě hodně dřiny:

- Odstranit nebo přeformulovat sporné (i slaboduché) pasáže.

- Doplnit a sjednotit odkazy.

- Dát v ucelené podobě literaturu.

K tomu pochopitelně rád uvítám připomínky.

Rovněž tak ještě chybí tiráž, summary, povídání o autorech, závěr.

Myslím, že už v této podobě je celkový text dostatečně dobrý základ, aby inspiroval k doplnění odstavce, obsáhlejšího text, subkapitoly apod. Některé části byly uveřejněny na mém blogu již dříve. Tentokrát je vše propojeno a prezentováno uceleně.

Uvítám jakýkoli podnět a případně i zájem o spoluautorství. Prozatím je autorský tým tvořen deseti lidmi, z nichž největší podíl na dosavadním stavu zpracování má náš nestor docent Vladislav Pavlát.

Chtěl bych dát do tisku do konce měsíce března, i tak se už dost zpožďuji.

Myslím, že se to podaří dotáhnout do důstojné podoby čtvrté monografie navazující na ty předcházející.

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe - 1. díl

Při zpracování třech předcházejících monografií věnovaných identifikování příčin současných problémů, analýze nezbytných změn a komplexních reforem, které jsou nutné k jejich prosazení, jsme si opakovaně kladli otázky: Kam až může teorie zajít ve své snaze co nejvíce ovlivnit praxi? Kde končí teorie a začíná její praktická realizace? Mohou si teoretici, obrazně řečeno, umýt ruce a říci, dále už je to věc realizátorů toho, s čím jsme přišli?

Kdysi mně můj velmi dobrý přítel i člověk, který mě hodně naučil, Miroslav Toms, říkal, když nevíš, jak to je, poraď se s teorií. Ne proto, aby nám teorie dala jednoduchý návod. Při řešení složitějších otázek, zejména pokud jde o společenský vývoj, teorie zpravidla hotové recepty nemá. Obsahuje však diskusi na dané téma a historii vývoje sporů týkající se dané problematiky. Proto i při odpovědi na otázku, kam až může teorie zajít, pokud chce účinně ovlivnit praxi, stojí za to, podívat se na ni očima teorie, očima diskusí, které se na půdě teorie vedou a očima historie rozvoje vědy.

Tak se v této čtvrté monografii obracíme k teorii, abychom od ní dostali odpověď na otázku, jak zvýšit uplatnitelnost těch myšlenek, těch poznatků, těch návrhů, které jsme rozpracovali v předcházejících třech monografiích.

Velkou pozornost věnujeme situaci v samotné vědě. Zde totiž cesta od teorie k praxi začíná. A pokud se teorie má praxi přiblížit alespoň "na dohled", musí být dostatečně metodologicky vybavena, musí být založena na interdisciplinárním přístupu, musí mít podobu týmové práce. Jsou to sice požadavky samozřejmé, ale bohužel realitě současné badatelské práce či jejího vykazování velmi často hodně vzdálené.

V průběhu práce na daném tématu jsme se setkali ještě s dalším problémem. Rádi bychom konfrontovali svůj přístup s podobnými teoretickými výboji v dané oblasti. Nikdo nemá patent na rozum a ve vědě to platí zvlášť. V historii rozvoje společenských věd jsme určité pokusy o teoretické řešení problematiky vztahu teorie a praxe našli. V současné době jen zmínky některých autorů zabývajících se metodologií vědy, ale systematický přístup k plnějšímu uchopení tohoto tématu nám zůstal utajen. Pokud existuje, někde se dobře schovává. Tak se třeba objeví jako reakce na to, s čím v dobré víře a s pocitem potřebnosti daného přicházíme.

V Praze, únor 2018    Radim Valenčík

Obsah

Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe. 1

1. Úvod. 3

1.1. Metodologie přístupu a použité metody. 5

1.2. Prizma, kterým se budeme na problematiku vztahu teorie a praxe dívat. 7

1.3. Struktura monografie a vymezení10

2. Problémy ve vědě a ve spojení vědy s praktickým využitím.. 11

2.1. Nemoci v oblasti současné vědy v České republice. 11

2. 2. Problémy na straně teorie a na straně praxe. 22

3. Přechod od 3. ke 4. průmyslové revoluci z hlediska teorie a praxe (skutečnost a vize). 28

3.1. Úvod ke třetí kapitole. 28

3.2. Úvahy o vztazích mezi dnešní skutečností a vizemi jako představami o budoucí realitě. 33

3.3. Závěrečná poznámka. 37

4. Využití duálního modelu her typu Titanic a Souboj klanů k analýze vztahu teorie a praxe při podpoře konstituování odvětví produktivních služeb. 40

4.1. Úvod ke 4. kapitole. 40

4.1. Východisko modelu: Hra typu Souboj klanů. 40

4.3. Dualita her typu Souboj klanů a her typu Titanic z hlediska problematiky zrodu ekonomiky i celé společnosti založené na roli produktivních služeb. 45

4.4. Závěrečná poznámka ke 4. kapitole. 46

5. O významu behaviorální ekonomie z hlediska vztahu teorie a praxe. 49

5.1. Behaviorální předsudky. 49

5.2. Kognitivní snadnost. 50

5.3. Afektivní heuristika. 52

5.4. Kognitivní nesoulad. 52

5.5. Potvrzení53

5.6. Past stoprocentnosti54

5.7. Extrémní myšlení54

5.8. Krátkodobé myšlení55

5.9. Rámcování56

5.10. Shrnutí57

6. Teoretická analýza vztahu teorie a praxe. 58

6.1. Z historie teoretické reflexe problematiky vztahu teorie a praxe. 58

6.2. Mezičlánky, subjekty a podmínky spojení teorie s praxí59

6.3. Konkrétní příklad politiky založené na podpoře vývoje veřejného vědomí a sebevědomí64

6.4. Nutnost perspektivní a srozumitelné vize řešení problémů. 70

1. Úvod

"Teorie říká, jak by to mělo být, ale praxe je úplně jiná." – Tento názor se v různých obdobách vyskytuje jako převažující nejen u laické veřejnosti, ale i u části odborné obce v oblasti společenských věd. Je to jeden z nejčastěji se vyskytujících omylů, které omezují možnosti společenských věd.

Ve většině komplexnějších výzkumů orientovaných na praktické využití má tento omyl fatální důsledky. Věda přehlíží problematiku vztahu mezi teorií a praxí jako součást svého výzkumu. V důsledku toho poskytuje výstupy, které mají minimální šanci přispět k řešení praktických problémů.

V naší monografii ukážeme, že teorie, jejímž předmětem je společnost, nemusí a neměla by končit konstatováním toho, "jak by to mělo být", ale její dimenzí může a měla by být i analýza všech důležitých mezičlánků, které spojují teorii s jejím uplatněním v praxi. Čím více se v rámci teoretického přístupu tato dimenze rozvine, tím více teorie přestává být pouhým apelem na to, "jak by to mělo být", a tím účinněji je schopna ovlivnit realitu.

Každá oblast společenskovědního bádání má z tohoto hlediska svá specifika. Rovněž tak každá úroveň teoretického bádání v různých oblastech společenských věd se potýká s problematikou sebereflexe z hlediska vyústění svého poznání do praxe různým způsobem. Skutečnou vědou se bádání, jehož předmětem je společnost, stává teprve tehdy, když je součástí jeho základní metodologické výbavy vědomé a o historii (a velmi slavné i poučné historii) této dimenze společenských věd se opírající využití poznatků o možnostech, ale i úskalích spojení rozvíjejícího se poznání s realizací nezbytných (a teorií předpokládaných) změn v realitě.

Na následujícím obrázku naznačíme, o jaký pohled na vztah teorie a praxe se jedná. Běžně se uvažuje pouze interakce mezi teorií a praxí znázorněná plnými šipkami. Samotná tato interakce ovšem může být a měla by být rovněž předmětem společenskovědního bádání, resp. předmětem teorie. A to jak z hlediska metod umožňujících zkoumat problematiku vztahu teorie a praxe jako specifickou oblast společenské reality, jako specifický předmět poznání, tak i jako určitá dimenze zastoupená v každém společenskovědním výzkumu, jehož výsledky jsou uplatňovány v praxi.

Obrázek 1.1: Schematické znázornění problematiky vztahu teorie a praxe

Zdroj: Vlastní výtvor

Zaměření v pořadí čtvrté odborné monografie věnující se problematice zrodu odvětví produktivních služeb právě tímto směrem, odpovídá stavu bádání v dané oblasti i zkušenostem, které jsme získali při interakci průběžně rozpracovaných poznatků s potenciálními uživateli. Připomínáme:

- V první ze série monografií nazvané "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" (Valenčík a kol. 2014) jsme se zabývali převážně dlouhodobou perspektivou zrodu odvětví produktivních služeb, a to zejména z hlediska změny charakteru ekonomického růstu a možností trvale udržitelného rozvoje. Ukázali jsme, že při změně charakteru ekonomického růstu lze kvalitativně neomezený a výrazně dynamický růst zajistit, současně jsme popsali změny v oblasti financování těchto odvětví a naznačili, jaké reformy k těmto změnám vedou.

- Ve druhé ze série monografií nazvané "Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb" (Valenčík a kol. 2015) jsme se věnovali problematice vztahu tzv. Čtvrté průmyslové revoluce, resp. Průmyslu 4.0 a nezbytným změnám v odvětvích produktivních služeb, které Průmysl 4.0 předpokládá a současně umožňuje. V návaznosti na to jsme ukázali i některé konkrétní možnosti využití poznatků v praxi. Současně jsme upozornili na některá úskalí spojení teorie s praxí.

- Třetí ze série monografií nazvanou "Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem" (Valenčík a kol. 2017) jsme zaměřili tak, aby bylo možno porovnávat možnosti, které nabízí teorie, s praxí politického dění v podobě rozpracování a prezentace programů politických subjektů v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny. Záměrně jsme proto do ní zařadili i obecný koncept programu, kterým by byly tématizovány komplexní reformy podmiňující nastartování vzestupu odvětví produktivních služeb. Z hlediska reflexe problematiky vztahu teorie a praxe jsme šli dokonce až tak daleko, že jsme ukázali, jak začít reformy realizovat, tj. konkrétně formou zavedení tzv. plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného penzijního systému. Tyto návrhy jsme prezentovali i v rámci Odborné komise pro důchodovou reformu, viz např.

Při interakci s potenciálními realizátory jsme získali řadu důležitých poznatků o možnostech a úskalích spojení teorie s praxí, kterým se chceme systematicky a v návaznosti na zrod odvětví produktivních služeb věnovat v této monografii.

Všechny tři monografie jsou dostupné online, viz:

https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie

Z hlediska teoretické analýzy problematiky zrodu ekonomiky založené na produktivních službách, produktivních ve smyslu jejich role při nabývání, uchování a v určitém smyslu slova i uplatnění lidských schopností je teoretická reflexe problematiky zvlášť významná. Uplatnění výsledků teoretického poznání má totiž vždy podobu uplatnění lidských schopností. Přitom platí, že:

- Na jedné straně je problematika uplatnění lidských schopností širší, než problematika uplatnění teorie v praxi, tj. problematika uplatnění teorie v praxi je součástí problematiky uplatnění lidských schopností. Každý akt uplatnění teorie v praxi má totiž podobu uplatnění lidských schopností, ale ne každý případ uplatnění lidských schopností je příkladem uplatnění teorie v praxi.

- Na druhé straně je problematika uplatnění teorie v praxi širší, než problematika uplatnění lidských schopností, tj. problematika uplatnění lidských schopností je součástí problematiky uplatnění teorie v praxi. Problematika uplatnění teorie v praxi se totiž zabývá nejen uplatněním lidských schopností, ale také řadou dalších otázek.

Ukážeme si, že při teoretické analýze zrodu společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách, hraje problematika uplatnění lidských schopností mimořádně významnou roli. V určitém smyslu slova se právě do této oblasti promítají všechny vlivy a faktory, které s růstem role odvětví produktivních služeb souvisejí, a právě zde dochází k zauzlování dílčích problémů.

1.1. Metodologie přístupu a použité metody

Téma, kterým se zabýváme, je svou povahou nejen interdisciplinární, ale má ještě jeden významný aspekt: Kombinuje použití metod různého stupně vědecké vyzrálosti, tj. na jedné straně se pohybuje v oblasti analýzy empirického materiálu, jeho evidence, utřídění, identifikování souvislostí, na druhé straně si vyžaduje využití vysoce sofistikovaných metod vycházejících z teorie her a náročný matematický aparát, který teorie her používá.

Pokud jde o identifikování všech podstatných momentů (mezičlánků, vlivů, bariér) spojení teorie s praxí, zde je na místě především metoda úplného a dobře strukturovaného výčtu. Další metodou, kterou lze využít, je kritická analýza historie dané problematiky. Jde o identifikování těch případů v rozvoji historie společenských věd, kdy si některé teoretické přístupy začaly uvědomovat, že se musejí teoreticky (důležité je to, že právě teoreticky) vyrovnat s problematikou toho, jak dosáhnout uplatnění svých výsledků v praxi.

Významnou metodologickou oporou bude dynamický model komplexní reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění (financování vzdělání, péče o zdraví a starobních důchodů). Jeho realizovatelnost v rovině modelu totiž umožní velmi přesně identifikovat hlavní bariéry, které způsobují neprůchodnost reforem.

Na základě identifikování nejvýznamnější a nejvíce problémových momentů spojení teorie s praxí použijeme další specifické teoretické nástroje:

- Matematický model nekooperativní hry typu Titanic a typu Souboj klanů, který byl vyvinut právě k tomu, aby umožnil analýzu klíčových momentů spojení teorie s praxí, viz: VALENČĺK, Radim a Jan MERTL. Modelling Titanic and Clash of Clans Games: Theoretical Defi nition and Application in Current Social Systems. ACTA VŠFS, Praha: University of Finance and Administration, EUPRESS, 2017, roč. 11, č. 2, s. 160-185. ISSN 1802-792X. V nejbližší době bude on-line dostupné na:

https://www.vsfs.cz/?id=1042

- Nástroje behaviorální ekonomie, které umožňují popsat omezení a selhání lidské racionality, v jejichž důsledku vyvstávají bariéry v oblasti spojení teorie s praxí.

Společným základem všech výše uvedených metod je přesné vymezené pojmů (resp. práce s pojmy založená na definování a dotváření jejich obsahu formou vzájemných určení). Vzhledem k její důležitosti ji věnujeme samostatnou část v návaznosti na výklad, který jsme dali v jedné z předcházejících monografii. Jedná se o kapitolu 7 nazvanou Metody myšlení (jak se vymanit z pasti stereotypů, uchovat duševní svěžest a odhalovat nové) s tématy podkapitol Co je pojem a pojmové určení?, Přesah stávajícího poznání a rozvíjení pojmových určení, Schopnost přesahu a základní poznávací schopnosti, které se zabývají nejdůležitějšími postupy pojmového poznání (Valenčík a kol 2017 s. 55-63).

Jak pracovat s pojmy, aneb nejdůležitější metoda

Současné společenské vědy kladou velký důraz na standardizaci přístupů, což se mj. projevuje v tom, že je předepsána standardní struktura článků prezentovaných na konferencích či zaslaných do časopisů. To je celkem v pořádku, má to ovšem jeden háček, který stojí za povšimnutí a zvýraznění. Pokusíme se stručně vyjádřit, o co jde.

Požaduje se, aby každý článek (a pochopitelně i rozsáhlejší výstup, například v podobě monografie) měl explicitně uvedeno, jaké metody byly použity. To je také zcela v pořádku, dokonce je to velmi přínosné. Ale při interpretaci toho, o co jde, se zpravidla uvádí tato (či podobná) formulace: "uveďte popis použitých metod, charakteristiky datových souborů apod.".

Tady je zdroj značných nedorozumění, dokonce následných hlubokých deformací celého systému společenskovědního bádání, jejichž odstraňování – pokud někdy v dohledné době začne – potrvá to hodně dlouho. Deformace, která poměrně nevinným pohledem na problematiku použitých metod vznikla, má totiž důsledky i v personálním zakotvení současných věd o společnosti. Proč?

Většinou se to totiž chápe v intencích citované pasáže, že autor si osvojí některou z náročnějších metod matematického zpracování dat, získá nezbytná data (uznávající se jen takové datové soubory, jejichž získání je finančně poměrně nákladné) a ta pak následně analyzuje příslušnou metodou (někdy spojenou s finančně náročným software). Pokud by takový přístup byl považován jen za doplněk toho nejzákladnějšího, bylo by to v pořádku. Ale v současné době je často takový přístup interpretován jako jediný, který splňuje atribut "vědeckosti".

Základem jakéhokoli smysluplného vědeckého bádání, které má být využitelné v praxi, které má přispět k pochopení toho, o co jde, co je příčinou problémů v dané oblasti a jak je řešit, musí totiž být založen především na adekvátním pojmovém uchopení reality. Začátkem poctivé vědecké práce, která se snaží překročit práh stávající poznání, případně vymanit bádání v určité oblasti ze slepé uličky stereotypu, musí být přesné vymezení pojmů. To, co lze nazvat "práce s pojmy", porovnat formulace různých "zažitých" tvrzení a definic, návazně na to ukázat jejich přesahy, interpretovat tyto přesahy, vyjádřit je prostřednictvím pojmů.

Uvedeme konkrétní příklad. Chceme napsat něco zásadního k reformě penzijního systému. Něco, co je v rozporu se stávajícím stereotypním viděním dané problematiky, které nikam nevede. Tak se podíváme pozorně na to, na jakých pojmových určení stojí stávající pojetí. Uvádím příklad z nedávno napsaného příspěvku. Třeba, jak se vymezuje pojem pojistná událost v systému penzijního pojištění:

K tomu ještě dodáme, že zákonem vymezeným definováním se naprosto popírá smysl pojištění, protože pojištění musí být vždy založeno na solidaritě mezi těmi, u nichž pojistná událost nastane, a těmi, u nichž pojistná událost nenastane. To platí i v případě penzijního pojištění.

Teprve na základě toho vznikají skutečné problémy, která pak může věda dalšími pojmovými určeními identifikovat a nakonec přejít třeba až k modelům, s nimiž lze pracovat prostřednictvím matematického aparátu, kterými lze testovat různé alternativy. Ale základem jsou přesná pojmová určení, schopnost pracovat s pojmy (Hegelův Begriff, pojem v pravém smyslu jako "pochopení", ale i "uchopení" reality, nikoli jen zástupný koncept).

Práce s pojmy, resp. metoda přesného vymezení pojmů na základě porovnání různých definic je využita zejména ve 3. a 5. kapitole.

1.2. Prizma, kterým se budeme na problematiku vztahu teorie a praxe dívat

Co je největším současným problémem z hlediska vztahu teorie (společenských věd) a praxe (realizace nezbytných reforem)?

Na první pohled není zcela zřejmé, jak odpovědět. Proto je dobré nejdříve vložit ještě jednu otázku: Jak k odpovědi na otázku největšího problému ve vztahu teorie a praxe přistoupit?

Pak je možné otázku konkretizovat takto: Co z hlediska vztahu mezi teorií a praxi vytváří významnou bariéru, co však lze poměrně snadno změnit?

Tj. tím nejdůležitějším je právě to, kde lze něco změnit.

Odpověď: Setrvačné uvažování

Setrvačné uvažování je slepé, pokud jde o příčinu současných problémů. Právě zde lze změnit přístup k chápání současných problémů.

Žijeme ve zlomové době a tomu musí odpovídat základní metodologická pozice přístupu k identifikování toho, o co jde.

Znamená to programově odmítnout setrvačné vidění reality, které dává klapky na oči a neumožňuje odhalit příčinu současných problémů.

K tomu přidávám dva následující obrázky, které umožňují vytvořit si vhodnou představu o podstatě změny, kterou procházíme.

Obrázek 1.2: Zrození nového sektoru

Zdroj: Vlastní výtvor

Setrvačné myšlení vidí jen změny vyznačené modrou šipkou. Nesetrvačné vidění vidí možnost exponenciálního vzestupu, o který jde.

Obrázek 1.3: Přesun těžiště ekonomického rozvoje                                           

Zdroj: Vlastní výtvor

Klíčový význam zde má pochopení toho, že celý komplex odvětví produktivních služeb přispívajících k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, nevyčerpatelných zdrojů spočívajících ve svobodném rozvoji schopností člověka měnících se (v podmínkách rovnosti příležitostí a týmové práce) ve stále intenzivněji působící generátor a realizátor inovací, se může více než dostatečně "ufinancovat" ze svých ekonomických efektů v oblasti technologií.

Jakmile nám ne-setrvačné vidění realitu umožní odhalit a názorně si představit tuto perspektivu, jasnou vizi toho, jak řešit současné problémy, nejsme daleko od pochopení toho, jaké kroky udělat, abychom se vydali cestou k lepší budoucnosti.

V předcházejících monografiích jsme používali formulaci "odvětví produktivních služeb z hlediska jejich role při nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu". S touto formulací je ovšem spojeno několik problémů:

1. Nabývání lidského kapitálu – zde hraje dominantní roli vzdělání, ale také výcvik nebo výchova. Uchování lidského kapitálu – zde hraje hlavní roli zdravotnictví, ale také lázeňství apod. A uplatnění lidského kapitálu? Zde taková jednoznačné dominující produktivní služba neexistuje. Lze uvažovat o poradenství nejrůznějšího druhu, o roli univerzit, zejména zprostředkování uplatnění prostřednictvím absolventských sítí, ale to je přece jen něco trochu jiného.

2. Rovněž tak je poměrně zřejmé, že uplatnění schopností (nabytého lidského kapitálu) není podmíněno jen využitím nějaké služby, ale výrazně se v něm projevuje role sociálních sítí, a to jak v pozitivním smyslu (již zmíněná role absolventských sítí univerzit), tak i v negativním smyslu (mnou často připomínané sítě vznikající na bází vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad, návazné pak i vzájemného vydírání a protěžování se zúčastněných osob v institucionálních strukturách společnosti).

V souvislosti s druhým bodem je nutno zdůraznit, že bariéry pro uplatnění lidského kapitálu, který je nabýván a uchován prostřednictvím produktivních služeb, v důsledku působení vztahů založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (které, pokud by k tomuto krytí nedocházelo, by vedlo k difamaci příslušných osob a ztrátě jejich reputace), mají na vývoj společnosti velmi zásadní vliv. Zkrátka problematika uplatnění lidského kapitálu nesouvisí jen s produktivními službami a je podstatným způsobem odlišná od problematiky nabývání a uchování lidského kapitálu.

Výše uvedené velmi úzce souvisí se setrvačným a nesetrvačným viděním reality, resp. identifikováním těžiště zásadních změn, kterými bude procházet společnost (v lokálním i globálním smyslu).

Názorné řečeno:

1. Problematiku přechodu ke společnosti založené (technologicky) na Průmyslu 4.0 nepochopíme, pokud nepochopíme, že jde jen o dílčí technologickou změnu, která je podmíněna a určována mnohem hlubší společenskou proměnou srovnatelnou s průmyslovou revolucí, s tou revolucí, která zrodila průmysl jako takový a která má nyní podobu zrodu (a probojování se) odvětví produktivních služeb jako dominantního sektoru ekonomiky. 

2. Ale to nejdůležitější není, že je nutný komplex reforem, které umožní "samonosnost" odvětví produktivních služeb, tj. to, aby se ekonomické efekty, které budou vznikat v důsledku působení těchto služeb, vracely konkrétním poskytovatelům těchto služeb jako jejich zdroje. To nejdůležitější je, aby produkce těchto odvětví nacházela uplatnění v podmínkách, kde doposud trh nepůsobí.

(Pokračování)