VIZE/345: PENZE: Jak odvrátit katastrofu?

V logice věci zařazuji včerejší článek do seriálu o vizi:

Tento příspěvek částečně navazuje na včerejší, který se zabýval materiálem Národní rozpočtové rady, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6304-vize-344-penze-dalsi-katastrofa-na-obzoru.html

Interakce mezi systémem průběžného penzijního pojištění

a postgraduální nadstavbou tohoto systému

Pro pochopení role navrhované plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného penzijního systému penzijního pojištění lze využít následující grafické zobrazení:

K tomu:

S přibývajícím počtem let počet osob ubývá jak v systému průběžného penzijního pojištění, tak v systému postgraduální pojištění (pro jednoduchost je zvolena lineární aproximace).

Celkový počet osob v jednotlivých systémech je dán součtem osob v jednotlivých věkových kategoriích.

Počet osob v postgraduálním systému je menší (zde je uvažován případ přibližně 1/4), přičemž uvažujeme maximální horizont produktivní činnosti něco málo přes 80 let (ostatní jsou už výjimky).

Oba systémy mohou interagovat několika odlišnými způsoby.

Postgraduální systém může mít tyto efekty:

1. Efekt odložené výplaty důchodů: Čím více bude osob v postgraduální nadstavbě přibývat, tím významněji se bude výplata jejich důchodů odkládat a vznikne tak efekt odložené výplaty důchodů (5 až 10 let). Nicméně dle námi navrhovaných pravidel pak jejich výplaty budou vyšší. Jedná se o méně významný efekt, který by mohl v případě potřeby dočasně zmírnit tlak na důchodový systém.

2. Daňový efekt: Mnohem významnější je daňový efekt, tedy to, že osoby, které zůstávají produktivně činné, odvádějí: a) daně, b) zdravotní pojištění, c) další složky sociálního pojištění. Tento efekt je velmi významný, protože se jedná o čistý příjem do veřejných rozpočtů. Můžeme uvažovat dvojí užití takto "navíc" získaných prostředků:

- Použití daní ke stabilizaci základního průběžného systému (již tento efekt by byl dostačující z hlediska významu postgraduální nadstavby).

- Použití odvodů na zdravotní pojištění k dalšímu prodloužení doby produktivního uplatnění a k posílení motivací zdravotních pojišťoven, aby vedly poskytovatele zdravotních služeb k vyšším výkonům v daném směru. To předpokládá určitou reformu současného systému směrem od plné redistribuce vybraných prostředků (stávající stav) k tomu, aby odvody od osob, které jsou v postgraduálním systému z určité části (dejme tomu 50 %) oproti stavu plné redistribuce zůstaly příslušné zdravotní pojišťovně, kde je osoba pojištěna.

3. Efekt zdanění důchodů: Kromě již existujících daní lze zavést zdanění důchodů v postgraduální nadstavbě ve výši 5 – 15 %, které by naplňovalo princip základního smyslu penzijního pojištění, tedy toho, že pojistnou událostí je ztráta schopnosti získávat prostředky výdělečnou činností v důsledku stárnutí. Jednalo by se o naplnění solidarity mezi těmi, kteří mohou a chtějí být výdělečně činní, a těmi, kteří již nemohou či nechtějí být výdělečně činní. Uvedená daň by podstatným způsobem stabilizovala průběžný penzijní systém. (Zavedení této daně ovšem není nezbytné, protože totéž lze zajistit i na základě toho, co je uvedeno v bodu 1.).

4. Prorůstový efekt: Vyšší příjmy skupiny osob v postgraduálním systému znamenají i jejich vyšší spotřební výdaje a tudíž větší růst, což je efekt poměrně podstatný.

5. Efekt změny kvality růstu: Vznik a rozšiřování postgraduální nadstavby by se stal významným zdrojem financování produktivních služeb umožňujících prodloužení horizontu produktivního uplatnění člověka a jako takový by přispěl k podstatné změně kvality ekonomického růstu, což má z hlediska budoucnosti zásadní význam.

Závěrečné poznámka:

Výše uvedené je jen prvotní analýza resp. nástřel jednotlivých aspektů interakce mezi oběma systémy a efekty odsud vyplývajícími. Spíše jen ukazujeme směry další analýzy, která je podle nás velmi významná. Proto se budeme výše uvedenou problematikou dále zabývat. Kromě toho předpokládáme, že k tomu, aby projekt zavedení a návazně pak i rozšiřování postgraduální nadstavby současného systému průběžného penzijního pojištění byl úspěšně realizován, bude naprosto nezbytné, aby prošel několikaletou a velmi podrobnou veřejnou a současně i kvalifikovanou diskusí. Lidé musí vědět, "do čeho jdou". Musí chápat smysl změn a jít do toho naplno, současně svou aktivitou musejí ubránit systém před možnými pokusy o jeho zneužití (resp. musí být vytvořeny takové podmínky ve veřejném mínění, aby nikoho ani nenapadlo systém zneužít). Zavedení systému musí být společným výsledkem iniciativy všech, kterým jde o dlouhodobou perspektivu naší země. A patrně nejen naší země, protože obdobné změny bude vhodné provádět v součinnosti s dalšími zeměmi, jak blízkými sousedy, kteří mají v mnohém obdobné podmínky, tak případně i se zeměmi vzdálenějšími, v nichž potřeba jít tímto perspektivním směrem nastane.

(Pokračování)