VIZE/343: Vysoké školství potřebuje změnu/5

S odstupem několika málo dní zařazuji pětidílnou sérii o změnách, které potřebuje vysoké školství, do seriálu o vizi. Jsem rád, že vzbudila značný ohlas, i když i do budoucna bude nutné s chladnou hlavou ještě mnohé promyslel, domyslet a dosáhnout shody v pohledu. Ale bez pochopení hloubky a rozsahu změn, do kterých jdeme, to nepůjde. Nechceme-li se dostat do jejich vleku, musíme mít ideovou převahu a mít co nejpřesnější představu o celé perspektivě změn.

Jedním z obecně oblíbených omylů (ve smysluspisovatele Ludvíka Součka), kterých se levicově orientovaní lidé dopouštějí, že názor, že to, co je veřejné, je svaté, to, co je soukromé, je od ďábla. Čím více budeme vše financovat z veřejných zdrojů a nazveme to "veřejným", tím lépe.

A tak nám za bílého dne, před našima očima, došlo k tomu, že byly de facto zprivatizovány dvě nejvýznamnější levicové strany, jedna s téměř stoletou historickou tradicí, druhá dokonce s více než stoletou. Vydržely leccos, ale skrytou privatizaci za účelem dotunelování jejich pozice nikoli.

Ale ani to nepřivedlo ty, kterým stačí pojmenování "toto je "veřejné" a tudíž dobré", "toto je "soukromé" a tudíž špatné" k prohlédnutí. V jejich logice je ČT jako "veřejná", na kterou se skládají povinně ze zákona obyčejní lidé, "dobrá", zatímco například TV Barrandov, která žije z reklam, je "špatná". V podobné logice jsou na dobré a špatné rozlišovány další instituce, včetně těch vysokoškolských.

Ve společnosti, jejíž institucionální systém penetrovaly struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad napojené na jádro současné globální moci, je to ovšem bohužel jinak. Je to ještě "vyšší vývojový stupeň" než Milovanem Djilasem předvídaná změna výkonu dílčích vlastnických funkcí v plnohodnotné vlastnictví spojená se vznikem "nové třídy" a jejím vítězství ve většině postsovětských zemí. Je to ještě "vyšší vývojový stupeň" okrádání obyčejných lidí.

Velmi přesně a výstižně s příslušnou ironií to charakterizoval Ladislav Zelinka na naší vědecké konferenci Lidský kapitál a investice do vzdělání v roce 2014, cituji nejdůležitější pasáž:

"Dějinné etapy se od sebe neodlišují kalendářními daty, ale tím, že některé podstatné společenské poměry zde nabývají na kvalitativně vyšším významu, zatímco jiné relativně ustupují do pozadí. Nikdy (ani v případě těch nejrevolučnějších změn) tato změna nevypadá tak, že by se některé jevy skokově zjevily (aniž by alespoň v nějaké menší míře existovaly předtím), anebo tak, že by jiné jevy skokově zcela beze stopy zanikly. Toto je společný jmenovatel, který jsem vytkl před závorku, a bude se týkat všech dalších uváděných příkladů. Tyto příklady mají za cíl ilustrovat ony shora zmíněné změny společenských poměrů, které od sebe 20. a 21. století odlišují – s tím, že zde přijímám obecné klišé o tzv. "krátkém 20. století" (počátek až v době první světové války, konec v devadesátých letech v souvislosti s rozpadem tzv. východního bloku).

Komparativní věcné znaky 21. století oproti století 20.:Zásadní změna černé ekonomiky (kriminální ekonomiky) a jejího vztahu vůči státu. Ve 20. století musel don Corleone vybudovat nesmírně nákladnou a složitou pyramidu mafiánské organizace, zaměřené především na vybírání výpalného a obchod s nelegálním zbožím. Nad první linií ozbrojenců, určených k zastrašování plátců výpalného a výběrčích výpalného, muselo existovat několik dalších vrstev těch, kteří tuto první linii hlídali, aby si ozbrojenci a výběrčí z první linie svůj obchod nezprivatizovali, a nad nimi pak ještě v systému fungoval strýček Vito, který tu a tam někoho zastřelil jen tak, aby bylo vidět, kdo je tu kmotrem. Podobně složité bylo i ono nelegální obchodování -nebohý don Corleone musel udržovat celou soustavu distribučních kanálů, od tajných skladů přes nelegální výčepy a prodejny až po pouliční dealery. Don Corleone také musel neustále bojovat jak se svými oběťmi (které platily výpalné jen proto, že měly strach), tak se svými lidmi (kteří by ho okamžitě okradli, kdyby jen na chvíli zavřel oči), se svou konkurencí (která mu chtěla invahovat do rajonu) a se státem (který se ho stále snažil dopadnout, usvědčit, odsoudit a potrestat). Oproti zaostalému 21. století je vše dnes jinak. Don Corleone mohl rozpustit celou svou organizaci (možná si ponechal jen strýčka Vita), protože všechnu špinavou práci s výpalným za něj dnes vykonává stát (veřejná moc) cestou svých berních úřadů, exekutorů, policie, prokuratury a soudů. Teprve, když jsou nebohé ovečky podojeny a vybrané peníze správně umístěny ve veřejných rozpočtech, don Corleone si z nich pouze odebere svůj díl. Stejně tak obchod s nelegálním zbožím ztratil svou pozici čísla jedna a byl vytěsněn obchodem s legálním zbožím, avšak bez spotřebních daní a DPH. Žádné tajné sklady, ilegální nálevny či pouliční dealing. Na všechno stačí pár lobbistů, šikovných právníků či ekonomů a tu a tam nějaký ten bílý kůň. Odpadají starosti s plátci (o ty se postará stát), s výběrčími (o ty také), s konkurencí (proč se prát, když je toho dost pro všechny - hlavně sem nepustit někoho nového) a se státem (ten je náš). Příčinou této proměny poměrů je zásadní a přitom společenským vědomím stále ještě nedostatečně rozpoznaná změna fungování státu a změna způsobu vládnutí. Stát byl v mezidobí pozvolna a nenápadně privatizován do rukou různých mocenských skupin, tj. došlo k významnému odcizení státu jeho občanům. Ti to zatím tuší spíše podvědomě než vědomě - toto tušení se pak na povrchu projevuje kritickým poklesem loajality vůči takovému státu a spíše citovým než racionálním voláním po navrácení státu lidem etc."

Valenčík, R. a kol.: Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?, Praha, EUPRESS VŠFS, s. 5., online:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_ctvrta_prumyslova_revoluce.pdf

Dokážeme se výše uvedenému bránit? Ano. Ale jen úměrně tomu, jak dokážeme používat rozum, jak to bude lidem docházet, jak se dokážeme vymanit ze stereotypů. Vždyť ti, kteří stále ještě věří (a nejen věří, ale dokonce tím i argumentují), že "to, co je "veřejné" je dobré, a to je "soukromé" je špatné", mají mimořádnou zásluhu na ideovém krytí výše popsané lumpárny. A částečně i na tom, že si nechali zprivatizovat politické strany, které měly těmto lumpárnám bránit.

Nyní uvedu několik pasáží z původního textu M. Kroha, které jsou kritické vůči mému pohledu. Nebudu s nimi polemizovat. Jen dávám jemu i dalším čtenářům ke zvážení, zda přece jen v něčem a trochu nejsou projevem nepochopení toho, v čem se liší 20. století od 21. Zde jsou příslušné vybrané pasáže:

"...jaký tato forma má smysl a kde se v našich podmínkách může uplatnit jako vedlejší, doplňková forma. Je to forma soukromovlastnická, kapitalistická, která žádnou "dominanci" sektoru veřejných (produktivních) služeb ve smyslu Marxových úvah samozřejmě nepřinese. Není tady kvůli Marxovým ani Valenčíkovým teoriím, ale prostě proto, že subjekty, které ji používají, nevznikly jako součást veřejného sektoru a jinou formu financování nemají k dispozici. Dovedu si nicméně představit i smíšené vlastnictví ve formě nadace s účastí státu a soukromého sektoru. Dokonce tuto formu považuji za vhodnější a pro vzdělávací systém bezpečnější než vysoce rizikové čistě privátní podnikání...

marný pokus "převrátit" argumentaci vzhůru nohama, vydávat skrytou privatizaci veřejného prostoru za naplnění Marxových myšlenek a tím ji učinit stravitelnou pro levici...

Měli by také vzít v úvahu, že zdravotnictví a lázeňství je financováno na principu veřejného zdravotního pojištění, které generuje (či by mělo generovat) dostatek peněz pro provoz zdravotnických zařízení. Ta musí být připravena zasáhnout i v případě, že by nikdo jejích služby bezprostředně nepotřeboval. To se "zásluhami" ve smyslu Valenčíkových "komplexních" reforem nemá opravdu nic společného, a já si opravdu nedovedu představit, jak by jím prosazovaný princip financování mohl vůbec fungovat, natož pak uspokojit stále rostoucí nároky na péči o zdraví občanů."

Viz: https://michaelkroh.pise.cz/34-poznamky-k-diskusi-o-financovani-vysokeho-skolstvi.html

Nechápu jen jednu věc: Co je "soukromokapitalistického" na tom, že veřejná univerzita se dle svobodně dohodnutých podmínek podílí určitým procentem na výnosu z budoucího příjmu svých absolventů, kteří si již jako zájemci o studium na příslušné fakultě mohou vybrat, za jakých podmínek jsou na příslušnou dohodu ochotni přistoupit a k tomu mají i dostatek informací (generovaný právě systémem výše uvedeným platby)? Myslím, že například koncesionáři ČT, ale i klienti současného systému zdravotního pojištění jim mohou jen a jen závidět.

(Pokračování? – Této série možná, někdy... Seriálu o vizi už zítra.)
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/6272-potrebuje-vysoke-skolstvi-zmenu-jakou-5.html