V tomto pokračování podrobná analýzy z pera Přemysla Janýra a ještě k "Velkému resetu"
Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:
- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)
- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.
COVI-kávička 19.8. GB +33,9 USA+158,1 Co dál?
ČR +0,206 tisíc nových případů, jen o malinko méně než minulý týden, ale zaplaťpánbů, že zatím dramaticky neroste.
USA 158,1 tisíc nových případů. Další letošní rekord a s velkým předstihem před ostatními zeměmi.
Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
Rusko : Francie |
20,9 : 28,4 |
Británie +33,9 tisíc nových případů. Pomalu roste, přibývá i závažných případů.
Německo +9,0 tisíc nových případů a bude mít problém.
Japonsko +20,0 tisíc nových případů.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Paradoxy a záhady anomální medializace epidemie COVID-19, aneb co odhalil Přemysl Janýr/7
Přemysl Janýr na svých stránkách uveřejnil 9.8. pod názvem "Pandořina skříňka" vynikající, poctivě zdokumentovaný a komplexní pohled na vývoj epidemie a zejména anomální mainstreamové mediální podání této epidemie. Celý text i s hypertextovými odkazy s možností jejich překladu do češtiny je zde:
www.janyr.eu/index.php/87-pandorina-skrinka
Pokud vím, doposud nic serióznějšího nebylo dosud zpracováno. Zveřejňuji na pokračování se svými poznámkami, odkazy najde zájemce v Janýrově článku, Janýrův text odlišuji barevně.
Pandořina skříňka – 7. část
Přemysl Janýr
65 milionů mrtvých je, myslím, přesvědčivou odpovědí na otázku po důvodech počáteční panické reakce.
K tomu:
Kdo ale tehdy mohl vědět, že bude 65 milonů? Tady je P. Janýr trochu nekonzistentní.
Důvěrná informace poskytnutá politikům veškerá omezení demokracie, práv, porušování ústav tváří v tvář hrozící katastrofě ospravedlňuje; kdo už by riskoval neuposlechnout všechna doporučení a zodpovídat se za případné miliony mrtvých navíc?
K tomu:
Byla snaha o omezní práv (posílení autoritářských prvků států v globálním rozměru) tím hlavním důvodem přehnaného zájmu o kovid? – Myslím, že šlo ještě o něco jiného, ale k tomu se dostanu.
Nicméně tím vyvstávají další otázky. Ať již desetimiliony Eventu 201 anebo miliony Neila Fergusona, ta čísla musela z nějakých dat vycházet.Modelovat průběh epidemie předpokládá znát minimálně dva základní údaje: reprodukční číslo, neboli kolik dalších lidí jeden nakažený v průměru nakazí, a smrtnost, neboli kolik z nakažených zemře. Kde se vzaly u nemoci, která ještě neexistovala? Z dosavadních epidemií odvozená nejsou, od španělské chřipky v roce 1918 se žádná srovnatelného rozsahu nevyskytla, snad nejvýše příbuzný SARS se sice vysokou smrtností, ale nízkým reprodukčním číslem.
K tomu:
To jsou ty správné otázky! Tady se P. Janýr dostal blízko, nebezpečně blízko, k pochopení totho, o co jde.
Také jsem si na podobné otázky, jaké klade, nedokázal odpovědět. Nejvíce mě mátlo, že jsem nikde neobjevil známky toho, že by se někdo pokusil logiku chování viru zjistit aplikací teorie evolučních her. A bez toho je to téměř nemožné. Ze znalosti struktury viru neodhalíte jeho funkce, jeho chování, zejména při interakci s imunitním systémem hostitelů. Mj. na 6, světovém kongresu Game Theory Society v červenci v Budapešti nebyl ani jeden příspěvek, který by se alespoň částečně o aplikaci teorie evolučních her k problematice chování tohoto viru pokusil. Přitom se to přímo nabízí.
Ale vraťme se k Janýrovým otázkám. Cestu k odpovědi jsem našel teprve tehdy, když jsem si položil tuto otáztku: Jaké experimenty mohly být (ilegálně, ale v dobře vybavené laboratoři) prováděny s tímto koronavirem a co z nich bylo možné zjistit?
1. Bylo možné experimentovat s mezidruhovým přenosem tohoto viru, v omezené míře i včetně přenosu na člověka.
2. Na bázi netopýrů, laskounů či jiných zvířat bylo možné objevit to nejdůležitější: To, že o průběhu i dynamice šíření infekce rozhoduje nikoli jen velikost dávky, ale její složení, její pestrost z hlediska mikromutací jinak velmi stabilního viru (to vyplývá z druhé složky evolučně stabilní strategie, o které jsem mluvil v předcházející části a ke které může mít virus velmi blízko).
3. Parametry portfoliové nákazy mnohly být na různých živočiších delší dobu zkoumány, mohlo být zjištěno, že při větší dávce pocházející od různých jedinců se může virus začít chovat "excitovaně", může "zdivočet", "může přejít do agresivnějšího modu chování", teprve po určité době, kyž dojde k omezení portfoliového šíření, se začne zklidňovat.
4. Když byly známy parametry tohoto chování, mohlo se začít experimentovat v omezené míře i s lidmi, patrně dobrovolníky přímo v laboratoři. Byla to takové hra s ohněm podobná tomu, když profesor ve filmové verzi "Vynálezu zkázy" testuje svou látku, přibližuje se ke kritickému bodu, nebo jak to proběhlo ve skutečnosti v Los Alamos, kde došlo k nehodě při zkoumání krtického množství štěpného materiálu. A najednou se to rozjelo víc, než se čekalo, navíc nový lunární rok a přesuny velkých počtů obyvatelstva z různých koutů světa (což se vědělo, že vede k dalšímu zdivočení viru). Proto ta panika.
To, co píšu je samozřejmě zatím jen spekulace, aly vysvětlovala by mnohé. Dokonce i to, jaká hlavní hra se s naším virem rozehrála. Ale o tom až příště.
(Pokračování)
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:Ekonomie a ekonomika doby postkovidové(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
Ke knize "Covid-19: Veľký reset"/6
Kniha "Covid-19: Veľký reset" významných autorů vyšla poměrně krátce po vypuknutí epidemie v červnu 2020 a stala se bestsellerem. Nyní je online k dispozici ve slovenštině, viz:
www.stripkyzesveta.cz/public/img/knihy/velky_reset_-_klaus_schwaab.pdf
Byla první svého druhu, pokusila se nahlédnout "za horizont událostí", tj. odpověď na to, jaká bude společnost po epidemii. Celkovou charakteristiku knihy dávám podrobněji v prvním pokračování (v seriálu uveřejněném 14.8.). V dalších pokračováních vybírám nejdůležitější pasáže a doplňuji je svým komentářem (nejen proto, že na knihu lze nahlížet s odstupem času, ale i proto, že již v době svého vydání měla závažné "konstrukční nedostatky"). Text knihy je odlišen slovenštinou i barvou písma:
Z "Velkého resetu" – 5. část:
Ako by mohol vyzerať budúci rast
V období po pandémii sa podľa súčasných prognóz môže nový ekonomický "normál" vyznačovať oveľa nižším rastom ako v minulých desaťročiach. Na začiatku oživenia môže medzikvartálny rast HDP vyzerať pôsobivo (pretože bude vychádzať z veľmi nízkej základne), ale môže trvať roky, kým sa celková veľkosť ekonomiky väčšiny národov vráti nasvoju predpandemickú úroveň. Je to spôsobené aj skutočnosťou, že závažnosť ekonomického šoku spôsobeného koronavírusom sa bude spájať s dlhodobým trendom: poklesom populácie v mnohých krajinách a starnutím (demografia je "osudom" a rozhodujúcou hnacou silou rastu HDP). Za takýchto podmienok, keď sa zdá byť nižší ekonomický rast takmer istý, si mnoho ľudí môže klásť otázku, či je "posadnutie" rastom vôbec užitočné, a dospieť k záveru, že nemá zmysel prenasledovať cieľ stále vyššieho rastu HDP. (s. 22)
K tomu:
Tady mě autoři zklamali. Čekal jsem, že v návaznosti na analýzu dopadů epidemimie otevřou otázku změny charakteru ekonomického růstu. Konkrétně že budou uvažovat o tom, co je alternativou konzumu. Dostanou se k tomu sice později, ale příliš váhavě a neurčitě.
Z toho vyplývajú dve otázky:
1) Aký by mal byť nový kompas na sledovanie pokroku?
2) Čo budú nové hnacie sily inkluzívneho a udržateľného hospodárstva? (s. 23)
K tomu:
Otázky nepochybně namístě, tak uvidíme, jak se s nimi autoři "Velkého resetu" vypořádají.
V súvislosti s prvou otázkou si zmena kurzu bude vyžadovať posun v myslení svetových vodcov, aby sa viac zameral a uprednostňoval blahobyt všetkých občanov a planéty. (s. 23)
K tomu:
Bacha! Když se setkáte s takovouto formulací, zpozorněte. Je to chyba, kterou už hodně dávno a hodně mockrát udělali jiní. Je popsána i v závěrečných pasážích filmu Giordano Bruno ("Jaká to byly naivita spoléhat na to, že ti, kteří drží svá privilegie, budou chtít reformy!"). Je obdobou intelektuálního selhání tak velkého myslitele, jakým byl Helvétius, který na otázku, kdy dojde ke změně, odpovídá: "Až národ zakusí velká hoře a šťastná shoda okolností dá panovníkovi pocítit možnost reformy:".
Ne. Takové uvažování je slepou uličkou, je rezignací na pochopení toho, jak změny realizovat, přesněji kdo je bude realizovat a komu by měla být dobrá teorie určena. Kdo si myslí, že s prosíkem adresovaným mocným něco změní, ten se šeredně mýlí. A autoři "Velkého resetu" tuto chybu dělají.
Budu ještě o něco konkrétnější a uvedu svou představu o tom, jak subjekt změny hledat, kdo jím může být:
https://radimvalencik.pise.cz/9716-perspektiva-zmeny-k-lepsimu-efekt-zesitovani.html
(Pokračování)
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)