Ještě k dobré teorii/042: PENZE - o co jde/6

Tuto série v rámci seriálu o dobré teorii odstartoval M. Kalousek. Kritikou Babiše za "nereformu" penzijního systému. Asi ani tu chvíli netušil, do jaké pasti se chytil. Většinu článků jsem již průběžně publikoval a většina z nich měla značný ohlas. Potěšilo mě, kolik lidí chápe či začíná chápat, o co jde a proč právě penzijní problematika je klíčem k pochopení současnosti. Nyní zařazuji do seriálu o dobré teorii v pořadí publikování a pod společným názvem série.

Podrobnější, ale velmi důležitý úvod k celé sérii je v první části, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7420-kalousek-a-penze-sirsi-kontext-1.html

Tomu, kdo jej nečetl, doporučuji se na něj podívat. V dalších pokračováních na úvod jen velmi stručně:

Vycházím z podkladů pro monografii na téma příčin a důsledků toho, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí, kterou připravuji k vydání v roce 2020.

Čtenář bude muset projít stručným výkladem širšího kontextu (doufám, že i tento výklad pro něj bude zajímavým), aby pak zjistil, že spor o to, zda prodloužit dobu odchodu do důchodu povinně všem administrativní cestou, nebo zda posílit motivační roli penzijního systému tak, aby byl člověk motivován k prodloužení doby svého produktivního (výdělečného) uplatnění v souladu se svými individuálními možnosti, má mnohem větší význam a je mnohem zásadnější povahy, než to vypadá na první pohled.

Ukazuje přímo na podstatu současného dění, resp. míří přímo do černého (a to i v pravém smyslu toho, co pojem "černý" asociuje).

Nyní už širší kontext v podobě uceleného textu zpracovaného z přípravných materiálů k monografii:

Bohatství a chudoba jako problém a jeho příčiny – část 4.

Redistribuční a investiční řešení problémů generovaných polaritou bohatství a chudoby

Kromě redistribučního řešení problémů generovaných polaritou bohatství a chudoby tak máme ještě jednu cestu, cestu investičního řešení. Zatímco redistribuční řešení je každému zřejmé na prvního pohled, investiční řešení je skrytější, náročnější k pochopení a spojené s nutností překonat řadu psychologických bariér, o kterých ještě bude řeč. Připomeňme si, že existují tři typy redistribučních přístupů – dva radikální a jeden umírněný, dva "vyzkoušené" a jeden (zatím) "nevyzkoušený":

- Umírněný, vyzkoušený v podobě sociálního státu.

- Radikální, vyzkoušený v podobě snahy odstranit původ rozdělení na bohaté a chudé formou postátnění výrobních prostředků.

- Radikální a zatím nevyzkoušený v podobě ekopřidělového systému.

Určitá míra redistribuce vytváří příznivé podmínky pro investiční řešení problému bohatství a chudoby. Pokud se však tato míra redistribuce překročí, dojde k tomu, že se vypouští "Kraken" v podobě obtížně zvladatelných tendencí nástupu nekontrolovatelné redistribuční moci.

Zde je třeba vzít v úvahu psychologický aspekt vztahu mezi redistribučním a investičním přístupem k řešení problému bohatství a chudoby. Snadnost vytvoření představy o redistribučním řešení navázaná na skupinové sdílení a iluzi možnosti podílet se na praktikování redistribuční moci po celou moderní historii lidstva byla, je a patrně ještě dost dlouho bude lampou, ke které v temnotě vzniklé potlačením role racionality (dobré teorie, vědy zaměřené na pochopení toho, o co jde) jsou přitahovány jako můry osoby, které z různých důvodů nedospěly k osvojení kritického myšlení orientovaného na vytvoření uceleného systému poznatků o světě, ve kterém žijeme.

Výše uvedené má příčiny nejen ve specifikách vývoje lidského myšlení, v tom, jak na sebe působí různé složky lidské psychiky a jak je s nimi možné manipulovat, ale i v samotné podstatě mechanismů, kterými se udržuje moc pocházející z rozdělení na bohaté a chudé, která je nenasytná, pokud jde o prohlubování příkopu ekonomické segregace, protože na tom je závislé uchování jejích privilegií, její dominantní pozice, její přežití. Cílem naše zkoumání bude obnažit tyto mechanismy tak, aby byly "jasné a zřetelné", aby ten, jehož myšlení se ještě nezapouzdřilo, je mohl přečíst a účinně jim čelit. Konkrétním výsledkem bude výklad reforem, o které jde. Výklad co nejnázornější. Současně s tím i objasnění příčin averze k reformám.

Poznámka k návaznosti na dříve publikované texty

V dílech 2. až 13. Seriálu o dobré teorii postupně uveřejňovaných od 13. října 2019 jsme se dostali k pojmu investování do společenské pozice, resp. pozičnímu investování. Jedná se o hlavní příčinu toho, co brání tomu, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním investičních příležitostí byly využívány podle míry své výnosnosti, a to bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem a kdo je vlastníkem investičních prostředků. Zde je nejdůležitější díl, ve kterém je poziční investování popsáno: https://radimvalencik.pise.cz/7230-jeste-k-dobre-teorii-007-pozicni-investovani.html V tomto seriálu prezentujeme jen další výsledky bádání. Mezi ně patří i následující velmi důležitý graf.

Otázka, která bezprostředně vyplývá z obrázku dvoubodového rozšíření Nashova vyjednávacího problému o bod pozičního investování: Odpovídá reálné interpretaci této situace více model, ve kterém figuruje jen tento bod, nebo je vhodnější společně s tímto bodem uvažovat celou křivku všech maximálně dosažitelných budoucích příjmů obou subjektů z využití jejich investičních příležitostí?

Ve druhém případě máme následující situaci:

Graf: Vztah mezi pozičním investováním a výnosem z investičních příležitostí toho, kdo je iniciátorem pozičního investování a kdo je jeho obětí:

Tento graf je původní a poprvé je uveřejněn zde:

- V levé části je graf výnosu z investičních příležitostí, kterými disponují dva subjekty s výplatami x, y v celkových veličinách, v pravé části v mezních veličinách.

- Poziční investování vede k transformaci křivky na křivku F₀(x, y) na křivku F₁(x, y), čemuž odpovídají posuny křivek MX´¹, MY´¹ a MX´², MY´² v pravé části obrázku.

- Původní situace je upozaděna šedivým odstínem křivek, situace po pozičním investování je zvýrazněna černým odstínem.

- Veličinám v kroužku v pravé části odpovídají útvary v podobě trojúhelníků v pravé části.

- bod p je bod pozičního investování.

Empiricky lze doložit fenomén vynuceného poskytování vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí ze strany chudých (v důsledku absence vlastních realizovatelných investičních příležitostí) ve prospěch využití investičních příležitostí (kterými disponují bohatí právě v důsledku pozičního investování). Zkrátka chudí jsou nuceni spořit, aby se zajistili i pro horší období, s jejich úsporami realizují bohatí své vysoce výnosné investiční příležitosti. To je hlavní příčinou, proč místo toho, aby kapitálový trh vedl k vytvoření podmínek pro rovnost využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností, působí přímo opačně, urychluje proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.

Návazně na to je nutné dát odpověď na otázku: Vede každá forma pozičního investování k potlačení investičních příležitostí toho, proti komu (jakožto chudšímu, jakožto tomu, kdo nemá možnost investovat do společenské pozice a ani nemá možnost se investování svých investičních prostředků tomuto investování bránit), a současně ke zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí toho, kdo investuje do společenské pozice?

Zdá se, že ano. V případě, že tomu tak skutečně je, získáváme poměrně přesný a rozvinutý koncept pozičního investování s významnou vypovídací hodnotou.

To nejzajímavější a nejdůležitější však teprve přijde. Dostaneme se k němu v dalším pokračování

(Pokračování)