Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
K dobré teorii: COVID-19. Analýza vývoje/480
V tomto pokračování analýza dopadů očkování v Británii
Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:
- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)
- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.
COVI-kávička 30.7. ČR +0,203 USA +92,5. Co dál?
Česká republika: +0,203 tisíc nových případů.Jen o chloupek víc než minulý týden.
USA +92,5 tisíc nových případů. Už se to rozjelo na plno a USA jsou zase světovým lídrem. Další země s nejvyššími přírůstky (Brazílie, Indie, Indonézie) zůstávají ani ne na polovičních hodnotách. Proč k tomu došlo?
Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
23,3 : 25,2 |
Francie už delší dobu před Ruskem.
Británie +31,1 tisíc novýchpřípadů z toho ještě není venku.
Olympijské Japonské +9,6roste a blíží se hranici deseti tisíc.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Čeká nás ještě hodně zajímavého: Souboj vakcín
Další zajímavý experiment – Izrael očkuje do třetice:
A už se začínají vytvářet i vakcinační koalice – Sputnik+AstraZeneca: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/rusko-testuje-kombinovane-ockovani-sputnikem-a-astrouzenekou-40367519
BRITSKÝ KOVIDOVÝ 21. SRPEN. Analýza vývoje v Británii: Očkování, nebo něco jiného?/1
Uveřejňuji velmi dobrý materiál o vývoji v ostře sledované Británii, zejména Anglii, kde v období rostoucích počtů nákazy rozvolnili v očekávání, že vysoká míra proočkovanosti sehraje dostatečnou roli:
Vzhledem k inkubační době covidu-19, která činí v průměru pět dní a lidé se obvykle nechají testovat až poté, co se u nich projeví příznaky, je však jasné, že vliv posledního rozvolnění se ještě nemohl na číslech výrazně projevit.
"Aktuální pokles v Anglii je skvělou zprávou, ale také je záhadný vzhledem k postupnému uvolňování opatření," upozornil v listu The Financial Times virolog z Univerzity v Leedsu Stephen Griffin.
Profesor James Naismith z Oxfordské univerzity zase vyhlíží 21. srpen, kdy se podle něj skutečně ukáže, jaký efekt zrušení opatření mělo. "Konec lockdownu se do denních čísel nakažených poprvé promítne až na konci tohoto týdne," vysvětlil.
"Hodně vědců, včetně mě, očekávalo, že konec lockdownu způsobí nárůst případů. Na druhou stranu, už jsme se mýlili předtím a určitě se ještě zmýlíme... Tohle je nová nemoc, o které se každý den učíme něco nového," dodal Naismith.
I premiér Boris Johnson zůstává opatrný a upozorňuje, že z poklesu nejde dělat předčasné závěry a že vláda bude velmi opatrná.
Současně vyzval lidi, kteří se dostali s nakaženými do kontaktu, aby skutečně dodržovali samoizolaci, i když mnohým tento postup vadí a navíc brzdí ekonomiku. Jen za poslední týden poslala trasovací aplikace do karantény přes 607 tisíc Angličanů.
Je ale možné, že právě tento systém pomohl zbrzdit šíření epidemie i přesto, že řada lidí, zejména těch mladších, si aplikaci upozorňující na setkání s nakaženým raději vymazala.
Přitom právě mezi mladými lidmi je nejvíce nenaočkovaných a nejvíce se mezi nimi nemoc šíří, v Británii se očkují až lidé starší 18 let.
Podle nejnovějších dat britského statistického úřadu je vlivem nižší proočkovanosti ve skupině 25 až 44 let více hospitalizovaných než ve skupině 45 až 74 let.
Přestože se další vývoj šíření koronaviru nedá předpovědět, už nyní je jasné, že se nenaplnily prognózy expertů ze SAGE o sto tisíci případech za den.
"Když jsem slyšel o takovémto nárůstu, nevěřil jsem tomu," řekl listu Financial Times profesor medicíny Východoanglické univerzity Paul Hunter. "Bylo to přestřelené, protože jsme už viděli, že epidemie delty se dostává do roviny,” dodal.
Zatím ale není úplně jasné, proč počty nakažených klesají. List The Guardian uvedl i další možnosti, jednou z nich jsou školní prázdniny, kdy se děti nepotkávají ve školách.
Hrát roli v tom ale může i to, že se s uzavřením škol snížil počet testovaných dětí, neboť bez testů nejsou na "papíře" žádné nové případy. Celkově počet testů za poslední týden poklesl o 13 procent.
Někteří experti se domnívají, že k současnému poklesu křivky nakažených mohl přispět také konec fotbalového Eura.
Data totiž ukazují, že po každém zápase anglického národního týmu došlo k mírnému nárůstu případů. Důvod je jednoduchý, Angličanům se na letošním šampionátu dařilo, a lidé si tak zápasy chtěli užít s přáteli.
Nejde ani tak o stadiony jako spíše o oblíbené pivní zahrádky, ve kterých se na malém prostoru a bez roušek scházely stovky lidí, často mnohem více, než pravidla povolovala.
Po každém zápase vystřelily počty nakažených zejména v kategorii mužů ve věku 15 až 44 let, což naznačuje, že Euro šíření viru opravdu napomohlo. Týden po posledním zápase Anglie, tedy po finále, pak celková křivka nakažených začala padat.
Závěr? Nepochybně působí více příčin, zatím je obtížné odhadnout jejich podíl. (Jen právníci vědí všechno...)
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
K připravované monografii o tvůrčích mezigeneračních týmech/25
Začalo období prázdnin a podle svého předsevzetí jsem začal dávat dohromady týmově připravenou monografii s pracovním názvem "Tvůrčí mezigenerační týmy – základ inovačního potenciálu i realizátor změn".
Průběžně budu informovat o postupu práce. Z technických důvodů jsou zdroje (litaratura) uvedeny v první kapitole, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/9643-covi-kavicka-29-7-cr-0-195-usa-84-5-co-dal.html
Zde je druhá část první kapitoly, která vychází z textu P. Wawrosze:
Kdy se vyplatí spolupracovat: Teoretická východiska – II.
Otázka, zda lidé jsou schopni spolupracovat a pokud ano za jakých podmínek, patří k základním (existenciálním) lidským otázkám, které lidstvo řeší po celou dobu své existence. Tato otázka souvisí s problematikou přirozenosti člověka - zdali je člověk spíše dobrý nebo zlý, s dalšími možnými charakteristikami člověka. V té či oné formě si danou otázku možností a předpokladů spolupráce položil např. Platón (česky Platón 2005, respektive Platón 1997), Aristoteles (česky Aristoteles 2009), Tomáš Akvinský (česky Akvinský 2003), Thomas Hobbes (česky Hobbes 1941), David Hume (např. Hume 2007), Jean Jacques Rousseau (česky Rousseau 2002, respektive Rousseau 1949), Immanuel Kant (česky např. Kant 1975, Kant 2001), Jean-Francois Lyotard (česky Lyotard 1993), Isaiah Berlin (česky Berlin 1999) a další. Protože spolupráce je nutnou podmínkou lidského přežití, je daná otázka nutně i předmětem ekonomického zkoumání. Jak již bylo uvedeno výše, zabýval se jí Adam Smith (česky Smith 2001), David Ricardo (česky Ricardo 1956), Alferd Marshall (Marshall 1920), Ludwig von Mises (česky Mises 2006) a další ekonomové. Protože spolupráce je empiricky potvrzena a doložena, lze danou otázku modifikovat a ptát se, za jakých podmínek se spolupráce vyplatí, respektive nevyplatí. Výše uvedení autoři rovněž odpovídali na takto modifikovanou otázku. Od vzniku teorie her je problematika spolupráce řešena i prostřednictvím této teorie[1]. Problematikou spolupráce se zabývají i další vědy – např. evoluční biologie, sociologie, sociální antropologie apod.[2].
Přístup R. Axelroda
Jedním z ekonomů a představitelů teorie her, který si položil otázku, kdy se lidem vyplatí spolupracovat a kdy se vyplatí být sobecký, byl v 70. a 80. letech 20. století Robert Axelrod. Za účelem zjištění, která strategie je nejúčinnější z hlediska maximalizace užitků jednotlivých hráčů (např. strategie vždy spolupracovat nebo strategie vždy nespolupracovat), uspořádal v dané době sérii počítačových turnajů, kdy jednotlivé počítačové programy měly naprogramovány různé strategie. Programy na základě uplatnění své strategie při interakci s ostatními programy potom získávaly odměny. Výsledky těchto turnajů ukázaly, že nejvýhodnější strategií se projevila strategie, kterou lze do češtiny přeložit úslovím "jak ty se chováš ke mně, tak já se budu chovat k tobě"[3] (anglicky "TIT for TAT") – program uplatňující danou strategii spolupracuje, přičemž trestá nespolupráci (na nespolupráci reaguje nespoluprací), dokáže však odpouštět, tj. pokud nespolupracující program přestane nespolupracovat a začne spolupracovat, tak program TIT for TAT předcházející nespolupráci odpustí. Program byl úspěšný, jak v turnajích, kdy ostatní programy nevěděly o úspěchu programu TIT for TAT, tak v turnajích, kdy tato úspěšnost programu TIT for TAT byla známa. Výsledky jednotlivých pokusů byly publikovány např. Axelrod (1980a) a v Axelrod (1980b). V publikaci Axelrod (1984) jsou potom dané pokusy zobecněny a jsou zkoumány podmínky, za kterých mohou egoističtí jedinci začít spolupracovat v podmínkách neexistence centrální autority.
Závěry zde zmíněných a dalších Axelrodových publikací[4] jsou užitečné pro hledání odpovědí na zde položené otázky "za jakých podmínek se nevyplatí jednotlivcům hrát paralelní hry (tj. porušovat již dohodnutou spolupráci)" i "jaké vlastnosti musí mít instituce, které umožňují spolupráci a eliminují paralelní hry, respektive oportunní chování porušující spolupráci". Přestože k samotné sérii počítačových experimentů prováděných Axelrodem lze mít výhrady[5], je možné z Axelrod (1984) a dalších publikací vyjít[6]. Obecně lze konstatovat, že Axelrodovy experimenty potvrzují výše zmíněnou skutečnost, že spolupráce se vyplácí, že se tak ale neděje automaticky, ale pouze při splnění určitých podmínek. Nelze přitom sestavit úplný výčet těchto podmínek, tedy jejich uzavřenou množinu, protože vždy mohou existovat podmínky, které vyplývají z konkrétní situace, konkrétního vývoje apod. Lze však zformulovat nutné (a vzhledem ke zde uvedenému tedy nikoliv postačující) podmínky.
To, že jsme začali právě R. Axelrodem, je důležité ještě z následujících důvodů:
- Jeho přístup je velmi obecný a současně srozumitelný. Ukazuje, jak velký význam pro zvýšení příklonu ke kooperativnímu chování hráčů má počet opakování hry.
- Tím velmi názorně a srozumitelně ukazuje na význam dlouhodobé perspektivy komunity, ve které se hry s opakováním hrají.
- Nebo ještě jinak řečeno v kontextu TMT, dává možnost ocenit význam srozumitelné a podložené perspektivy dlouhodobé dynamické stability TMT.
- Významně přispěl k propracování myšlenky evolučně stabilní strategie a inicioval další práce v tomto směru.
- Získané poznatky mají řadu konkrétních interpretací a vyplývají z nich důležitá doporučení.
(Pokračování)
[1] Např. Neumann, Morgenstern (1944), Nash (1950a), Nash (1950b), Nash (1953), Weibull (1995), Young (1998), Carmichael (2005), Binmore (2007), Peleg, Sudhölter (2007).
[2] Např. Wilson (1999), Ridley (2007).
[3] Poněkud expresivněji řečeno: "oko za oko, zub za zub".
[4] Z dalších publikací se jedná zejména o Axelrod (1997).
[5] Výhrady formuloval např. Binmore (1998). Spočívají zejména ve skutečnosti, že programy mohou uplatňovat pouze strategie, které jsou jim naprogramovány. Programy sami o sobě nemohou inovovat, přicházet s jinými strategiemi. Série experimentů rovněž neuvažuje se situacemi, kdy se počet hráčů mění – někteří do systému přicházejí, jiní odcházejí apod. K těmto a dalším změnám však v reálném životě dochází. Je proto třeba k Axelrodovým experimentům přistupovat jako k modelovým experimentům, tedy experimentům, jež se odehrávají v určitém modelovém prostředí, přičemž model z důvodu přílišné komplexnosti skutečného prostředí nemůže obsáhnout všechny aspekty tohoto skutečného prostředí. Ostatně některé námitky připouští i přímo Axelrod (1984).
[6] Následující text vychází zejména z publikace Axelrod (1984). Myšlenky v této publikaci jsou ale v tomto textu dále a podrobněji rozvinuty i kriticky rozebrány. K další literatuře, která ovlivnila kapitoly 5.6 až 5.10, patří Plamínek (1994), Binmore (1998), Ostrom (1998), Průša a Ryska (2012).
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)