K dobré teorii: COVID-19. Analýza vývoje/451

V tomto pokračování Kulveit o tom, v čem se mýlil, a k penzím

Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:

- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)

- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.

COVI-kávička 1.7. GB +26,0 Rusko +21,0. Co dál?

U nás +151 nových případů, to je problém.

Rusko +21,0 tisíc nových případů. O chloupek lepší. Podpořil i Putin přiznáním ke dvonásobnému užití Sputniku.

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Británie se 70% proočkovaností hodně vyskočila na +26,0 tisíc nových případů. Pokud se nebjeví závažnější případy, tak to ještě jde, ale riziko obrovské.

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Rekordní covi-mix článků

https://radimvalencik.pise.cz/9554-rekordni-covi-mix-clanku.html

Každý si může vybrat. V nejbližších dnech dodám podrobnější rozbor.

Velmi cenný pohled Jana Kulveita na příčiny chyb v jeho odhadech/2

Pokud si nemáme zopakovat loňské selhání, měli bychom tento text brát velmi vážně:

Kde jsem se mýlil o covidu – 2. část

Subjektivní přehled některých omylů, občas s pokusem o analýzu, proč jsem se pletl.

Jan Kulveit

2. Technologie, které jsme nevyužili

Druhým systematickým omylem s globálnějším přesahem byl předpoklad, že pokud výzkum a technologie pokročí, budou takové prostředky proti koronaviru využity. Pro zjevně výhodný poměr přínosů a nákladů.)

V rozhovoru pro SeznamZprávy 24. 3. 2020 jsem například vysvětloval, že pokrok vědy a technologie není jen otázkou vakcíny, ale i dalších možností.

"Představte si, že bychom měli nějaké zařízení, do kterého by člověk dýchl, a ono nám to řeklo, jestli je nakažený, nebo ne. Něco jako je test na alkohol. Není vyloučené, že něco takového bude existovat. To by nám hodně pomohlo. Nebo kdyby ty současné PCR testy byly masivně dostupné. "

Relativně dobře jsem odhadoval pokrok technologie, ale neodhadl jsem, že i když technologie budou dostupné, nedojde k jejich využití - a to nejen v Česku, ale i v řadě vyspělých bohatých zemí.

Příkladem může být masivní nasazení antigenních testů. Testy v množstvím pokrývajícím například současnou spotřebu Česka na testování ve firmách a školách byly dostupné už loni v létě. S investicí řádově miliard Kč za měsíc šlo zásadně omezit druhou vlnu a přinejmenším místo části lockdownů testovat. Tuto možnost nevyužilo ani Česko, ale ani řada dalších zemí.

3. "Dobrovolné změny chování”

Co se predikcí a modelů týče, pravděpodobně největší chybu jsem udělal hned po nástupu ministra Prymuly v odhadu reakcí české veřejnosti, přecenil jsem vliv verbálních apelů na zodpovědnost a dobrovolných změn chování a celkovou "rozumnost” společnosti a naopak podcenil nutnost plošných omezení, zákazů a příkazů.

Riziko jsem chápal, ale spíš jsem čekal optimističtější scénář. Co mě přivedlo k tomuto biasu?

Zaprvé, představa, že není možné zvládnout celou zimu hlavně v režimu zákazů a příkazů, a je nutné najít nějaký způsob fungování společnosti udržitelný v řádu měsíců.

Zadruhé, mylný odhad nálad společnosti, u které jsem doufal, že uvědomění si problému rychle roste už koncem září, a nebude vyžadovat zoufalé reportáže z JIP.

Jak to dopadlo reálně? Efekt apelů typu "Prymula rovněž uvedl, že nejde o to, aby ministerstvo něco zakazovalo, ale aby si všichni lidé uvědomili, že by se po určitou dobu neměli stýkat.” byl v součtu podle dat o mobilitě zanedbatelný. Naopak se podle anekdotických zpráv zdálo, že část občanů ohlášený nouzový stav pochopila jako signál k tomu, potkat se, případně potkat se na hromadných akcích "dokud ještě můžeme”.

Do nálady společnosti zvolna se smiřující s tím, že COVID se vrátil, a situace je horší než na jaře, pak neblaze zasáhla například "petice homeopatů” požadující naopak zrušení protiepidemických opatření (1.10.).

Moje ex post interpretace reality ovlivněná texty Martina Buchtíka je, že přejít od stavu, kdy společnost očekává "zákazy a příkazy”, do stavu založenému spíš na důvěře a doporučeních sice obecně lze, ale takový proces by trval spíš mnoho týdnů. (Tzn. v epidemii s reprodukčním číslem kolem 1.4 a stovkou tisíc nakažených si to nelze dovolit). Drastická omezení pak kromě přímého efektu měla i značný signalizační efekt. Tj. zhruba řečeno například Prymulův verbální apel, "aby si všichni lidé uvědomili, že by se po určitou dobu neměli stýkat” jako signál k omezení kontaktů nefungoval. Naopak "zavření škol a hospod” ano (navíc kromě efektu zavření efektu škol a hospod!).

Hlubší příčinou byl opět trochu optimistický bias/wishful thinking (přání otcem myšlenky), kde se mi do implicitního modelu české společnosti připletlo přání, jaká bych byl raději, aby byla. Že Česko není např. Švédsko, jsem chápal, ale podcenil jsem, jak daleko k němu je.

Různé drobnější věci, které se projevily typicky spíš tím, co jsem nenapsal a napsat měl, nebo neudělal a udělat mohl, než tím, že bych napsal něco, co by se nepotvrdilo. Například:

- Úplně brzo na jaře jsem podcenil jak rychle a jak účinná opatření ČR zavede.

To mělo ten dlouhodobě ne úplně dobrý vedlejší účinek, že trasování "tradičními postupy” nezkolabovalo - pokud by k tomuto kolapsu na jaře došlo, možná existovala šance zkostnatělý a neřiditelný systém KHS od většiny trasování oddělit.

- V době uvedení PES jsem byl trochu naivní v oblasti PR - původně jsme chtěli zveřejnit výpočet "Rizikového skóre PES” nezávisle na Ministerstvu, s několikadenním předstihem. Nakonec jsme ustoupili přání ministra, který chtěl i skóre, i tabulku opatření prezentovat najednou. Výsledek posloužil PR ministra, kdežto nám přinesl otravnou nutnost neustále dokola vysvětlovat, že tabulka opatření je politická věc a výsledek není podle našich představ.

K tomu:

J. Kulveit rozebírá příčiny omylů (nedůsledností) celkem přesně a s nadhledem. Přesto však nevidí a proto i nedoceňuje velmi agresivní a rafinovanou kampaň vedenou proto některým zemím (včetně naší) z globálních pozic. Cílem je diskreditovat osoby střízlivě a zodpovědně uvažující jako "ustašence" a "slouhy režimu", současně s tím osoby, které mají zanedbané myšlení a k tomu velké ambice, prezentovat jako "bojovníky za svobodu", kteří "prokoukli, o co jde, a znají pravdu", prostřednictvím fejk-videí se manipulátoří snaží přeměnit jejich intelektuální mindrák v pocit výlučnosti (a to poměrně úspěšně). Tato globální hra slouží k rozštěpení a tím i eliminování vzdoru vůči selhávání současné globální moci.

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:

Ekonomie a ekonomika doby postkovidové

(pohled za horizont událostí)

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html

Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:

P. Pršala o tom, jak je to s udržitelností penzijnío systému/2

V reakci na mé hodnocení Zpráv Národní rozpočtové rady napsal výborný statistik Pavel Pršala rozbor vývoje penzijního systému. Po mírné úpravě (chápu některé jeho rozhořčené výrazy na adresu konkrétních osob) uveřeňuji věcnou a odborně zdůvodněnou část:

II.

Dalo by se to asi docela dobře analyzovat (rozložit pokles "náhradového poměru” na vliv jednotlivých faktorů = čím vyšší mzda, tím nižší náhradový poměr - ten "můj” poměr/koeficient byl a stále je v podstatě POLOVIČNĺ (v průměru jsem po celou dobu ekonomické aktivity míval plat zhruba čtyřikrát vyšší než průměrná mzda, ale můj starobní důchod je jen DVOJNÁSOBKEM průměrného důchodu, takže MŮJ OSOBNĺ "náhradový poměr” je jen cca 25 % mé "celoživotní průměrné” mzdy, resp. platu - a znám případ jednoho staršího kolegy, který do důchodu odešel už před asi 5 nebo 6 let před rokem 2010/2011, kdy se měl způsob krácení (tzv. "vnitrogenerační solidarity”) nadprůměrných výdělků při vyměřování penzí zmírnit (na základě ústavní žaloby z roku 2006 nebo už 2005), jehož náhradový poměr při odchodu do důchodu byl JEN cca 15 % (přesto byl už tehdy, kolem roku 2005 výrazně nadprůměrný).

Takže NÁHRADOVÝ POMĚR se trvale SNIŽUJE (přibývá důchodů "nadproporčně krácených” a současně i důchodů živnostníků - sice naopak "nadproporčně zvýhodněných”, zato vyměřovaných z minimálních příspěvků, které si živnostníci a "malopodnikatelé” platili - a stále ještě platí) a klesá i absolutní počet starobních důchodů - sice až v posledních 2 - 3 letech, NICMÉNĚ OBA tyto VLIVY budou i nadále působit - právě proto se v roce 2018 dostal náš důchodový systém do poměrně vysokého přebytku 22 mld. Kč (a někteří o tom zámněrně mlčí, aby mohli strašit "neudržitelností").

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

a nově i zde (lepší a přehlednější):

https://slerka.shinyapps.io/dashboard/?fbclid=IwAR1dQ1jbmRfxHKBXwhI9WnINy781R67yCILsW6xtzUb2BJMDVUKdNqm_uzI

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)