Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
K dobré teorii: COVID-19. Analýza vývoje/450
V tomto pokračování Kulveit o tom, v čem se mýlil, a k penzím
Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:
- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)
- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.
COVI-kávička 30.6. GB +20,5 Rusko +21,7. Co dál?
ČR +0,160 tisíc nových případů. Začíná "tichý nárůst". Skončilo zklidňování viru a přechází se do fáze zdivočení. Dost brzy a na dost vysokých hodnotách. Není divu, že vláda je dost nervózní.
Británie +20,5 tisíc nových případů. Stále hodně - v létě a proočkovaná. Pozitivní je, že výrazně poklesl počet úmrtí (za poslední den jen +23).
Rusko +21,7 tisíc nových případů. Stále nebezpečně hodně a velmi vysoký počet úmrtí (k tisíci za jeden den).
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
20,7 : 2,3 |
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
To jsme dobří! Ale máme nakročeno k tomu, abychom byli brzy v situaci Ruska či Tuniska:
Velmi cenný pohled Jana Kulveita na příčiny chyb v jeho odhadech/1
Pokud si nemáme zopakovat loňské selhání, měli bychom tento text brát velmi vážně:
Kde jsem se mýlil o covidu – 1. část
Subjektivní přehled některých omylů, občas s pokusem o analýzu, proč jsem se pletl.
Jan Kulveit
Před časem jsem tu sdílel přehled svých loňských příspěvků o covidu, s tím, že časem bych rád naopak napsal stručný přehled věcí, kde mi přijde, že se jsem se mýlil.
Tady je - je to tedy subjektivní přehled některých omylů, občas s pokusem o analýzu, proč jsem se pletl. Často mělo několik různých omylů společný hlubší problém: v tom případě popisuju nejprve ten společný problém.
1. Odhady státní správy
Na jaře 2020 jsem dost zásadně přecenil kvalitu české státní správy a částečně i exekutivy, a trvalo mi dost dlouho "zkalibrovat se” realisticky - prakticky asi až do prosince 2020.
Trochu delší verze: Na jaře jsme v rámci projektu EpidemicForecasting.org radili v různých zemích, a s ještě větším počtem různých státních správ, samospráv a nevládních organizací jsme měli alespoň úvodní hovory, ve kterých jsme se snažili zjistit, jaké modely používají, co potřebují, jestli to umíme dodat, a jestli naše práce má naději na rozumně velký impakt. Díky tomu jsem měl docela zajímavý přehled boje s epidemií zhruba řečeno od nejchudších zemí Afriky až po jednu kanadskou provincii. Česko zájem o rady nemělo, ale v myšlenkové klasifikaci jsem si je zařadil někam výrazně blíž Kanadě, než Pákistánu. To byla chyba.
Proč jsem se pletl?
Myslím, že to mělo tři hlavní příčiny:
Zaprvé - v jarní vlně Česko postupovalo velmi dobře - opatření zavedlo včas, někdy dokonce jako první evropská nebo západní země: Česko například jako první západní zavedlo plošně povinnou ochranu dýchacích cest. Česká opatření i počáteční rozvolňování často dávalo smysl, a i v mezinárodním srovnání jsem měl pocit, že protiepidemický postup tvoří někdo, kdo přemýšlí a rozumí epidemiím, byť občas se sklonem k improvizaci. Čemu jsem bohužel nerozuměl, bylo, že tento stav není v podstatě vůbec výsledkem práce dobře fungujících institucí, ale výsledkem náhody, práce Pavla Řeháka a týmu jeho kolegů, a působení prof. Romana Prymuly, který je sice velmi schopný a chytrý epidemiolog, ale jinak byl spíš politický solitér, neoblíbený částí institucionálního aparátu ministerstva zdravotnictví a i mnoha politiky.
Druhou příčinou byla osobní zkušenost se vznikem projektu "Chytré karantény”, kde se na straně sdružení COVID19-CZ sešla řada extrémně schopných, kompetentních a altruisticky motivovaných lidí převážně z českého IT prostředí. Nějakou dobu to přitom vypadalo, že alespoň část lidí na straně státu chápe, že státu různé kompetence chybí, pomoc potřebuje, a přijme ji.
Zatřetí mám obavu, že mi odhad trochu ovlivnil bias typu "wishful thinking” - Česko mám rád, a měl jsem radost, že se covid na jaře daří zvládnout relativně dobře, alespoň na evropské poměry.
Popsaný omyl mě pak konzistentně vedl k mylným odhadům typu, že když je něco zjevně potřeba, někdo na straně státu to nejspíš chápe, a skutečně udělá.
Typickým příkladem tohoto omylu je například můj text z 12. července, kde se zamýšlím nad vývojem druhé vlny:
Pokud by se nic zvláštního nestalo, skutečný ohňostroj vypukne s koncem prázdnin, kdy se zdá se všichni zkusí "vrátit k normálnímu životu”. Otevření škol a univerzit, s chladnějším počasím přesun části společenských interakcí dovnitř, pokles obezřetnosti s pokračující dezinformační kampaní v duchu "COVID je běžná sezónní viróza” a zpětnovazební smyčka s tím, že se přestane stíhat trasovat a testovat..., by mohly zvednout R cca na 2. V modelu by to vypadalo takhle ... Jak vidíte, už na konci září bychom byli s počty případů někde na stovkách tisíc. Osobně si myslím, že se to nestane, a v nějakou chvíli zase převáží ten odborný pohled.
Pletl jsem se už v předpokladech proč predikci psát - text jsem bral spíš jako popularizaci epidemiologického poznání na facebooku, a prostě jsem předpokládal, že podobné informace řada lidí v rozhodujících pozicích má a bere vážně. Skutečnost byla nejspíš výrazně horší.
Co se predikcí týče, tak zmíněný "odborný pohled” převážil teprve v druhé polovině či na konci září, ve chvíli, kde těch skutečně nakažených kolem 100 tisíc být mohlo. (Pozor na rozdíl oproti potvrzeným nakaženým, kterých bylo výrazně méně, díky nedostatečnému testování)
Co jsem nečekal byl vývoj, kdy systematicky "odpovědné instituce” v případě příprav v létě a náběhu druhé vlny neuspěly v podstatě skoro v ničem, co vyžadovalo odborné, technické nebo organizační kompetence, ale naopak prokázaly schopnosti v boji o vliv. Vliv kompetentních outsiderů typu sdružení COVID19-CZ nebo solitéra prof. Prymuly vytlačil postupně vliv nekompetentních a odborně zmatených insiderů typu "Klinické skupiny". (Situaci na straně státu trochu zachránily instituce sice relativně kompetentní, ale za běžných okolností odpovídající za úplně jiné agendy - například Armáda a NAKIT.)
(Pokračování)
K tomu:
Velmi dobrá reflexe. Nechci trpět něčím, co by se dalo nazvat "národním stihomamem", ale přece jen si myslím, že ve vztahu k rozbujení epidemie v naší zemi působily i "nadnárodní protinárodní síly" (pojem, který tímto zavádím), které zneužily vydíratelnost a slabost stávající vládní administrativy (podobně jako v kauze VRBĚTICE, připravuji srovnání, které bude dost zajímavé), což se projevilo:
- V likvidování osob, které mohly podzimní a vánoční tragédii zabránit, takzanou "demoopozicí", ale i "nedemoopozicí" i mediálním mainstreamem.
- Vytvořením velmi silné (a řvoucí) zmanipulované skupiny osob s vykleštěnou racionalitou, která byla ovládána poskytováním inside informací (zejména v podobě fejk-videí), kterým vládní administrativa ustupovala podobně jako "demoopozici" i "nedemoopozici".
Obojí se znovu projeví a zneužije k tomu i volební kampaně. Máme se na co těšit.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
P. Pršala o tom, jak je to s udržitelností penzijnío systému/1
V reakci na mé hodnocení Zpráv Národní rozpočtové rady napsal výborný statistik Pavel Pršala rozbor vývoje penzijního systému. Po mírné úpravě (chápu některé jeho rozhořčené výrazy na adresu konkrétních osob) uveřeňuji věcnou a odborně zdůvodněnou část:
I.
Počet nově přiznávaných starobních důchodů/penzí v ČR již několik let klesá! A ne zrovna málo - a od loňska začal dokonce klesat i celkový počet AKTUÁLNĚ vyplácených důchodů (STAV = okamžiková veličina/ukazatel)), to znamená, že počet ZANIKLÝCH důchodů za rok je VYŠŠĺ než počet NOVÝCH (nově vzniklých/vyměřených) důchodů v tomtéž roce (přirozeným způsobem zanikají důchody silných protektorátních a poválečných ročníků 1946 - 1956 a místo nich nově vznikají /vyměřují se NOVÉ důchody SLABŠĺCH ročníků (1957 - 1969).
Tento (sice jen DOČASNÝ - ale přesto dost dlouhý, resp střednědobý trend vstupuje do své počáteční fáze právě letos 2021/22 - lehce urychlen i na podzim 2020 započavším covidem) a bude pokračovat zejména i v letech 2022, 2023 atd., s vrcholem v letech 2025 - 2029; teprve OD ROKU 2035 se počty nově vyměřovaných starobních penzí začnou opět zvyšovat (až začnou do penze odcházet první "Husákovi parchanti”), což povede zhruba od roku 2040 možná i k opětnému, byť už jen mírnému nárůstu celkového počtu vyplácených starobních penzí (současně totiž budou zanikat i penze silných poválečných točníků - tzv. baby-boomerů).
Takže: Ukončete, prosím, už konečně tu zcela neoprávněnou HYSTERII (nepodloženou seriózním studiem reálných demografických charakteristik) kolem rádoby" NEUDRŽITELNOSTI” penzijního systému v ČR (a všelijaké ty nepoučené kvaziexperty, které nám sem čas od času vysílá Světová banka.
Do určité míry "se horšící” demografické vlivy (věková struktura populace) nemají a hlavně ještě DLOUHO NEBUDOU MĺT natolik závažný vliv - v příštím DESETILETĺ (2021 - 2030, resp. 2025 - 2035) mohou počty vyplácených starobních penzí DOKONCE KLESAT.
A tzv. NÁHRADOVÝ POMĚR: (+ pokles počtu důchodů) = Zpráva 2019.pdf (MPSV)
Tabulka č. 3:
poměr průměrného důchodu a průměrné čisté mzdy klesl o 4,5 procentního bodu (z 55,1 % na 50,6 %) v letech 2013 - 2018 - viz 2. sloupec Tabulky 3 (poměr důchodu a hrubé mzdy je HRUBĚ NEADEKVÁTNĺM ukazatelem (nemá v podstatě žádnou vypovídací schopnost - obsah čitatele není de facto věcně konzistentní s obsahem jmenovatele), lze jej považovat pouze za rychlou orientační veličinu, která je se skutečným náhradovým poměrem silně korelována, ale bezprostředně vypovídá jen málo o relativním poměru kupní síly starobní penze k ČISTÉ mzdě.
Ten pokles "náhradového poměru” (v letech 2013 - 2018) byl poměrně rychlý (bezmála 5 procentních bodů během pouhých 5 let. Že by se v něm už odrazilo také ono opakovaně zmíněné "příživnictví” živnostníků? Nebo jen poměrně značný nárůst počtu předčasných důchodů, zejména za rok 2015?
(Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
a nově i zde (lepší a přehlednější):
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)