K dobré teorii: COVID-19. Analýza vývoje/322

V tomto pokračování srovnání s Portugalskem a o zánku západního humanismu

Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:

- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)

- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.

COVI-kávička 20.2. ČR +11192 USA +78640. Co dál?

Česká republika:   +11192 nových případů. Rekordní skok poslední doby, nárůst o více než dva a půl tisíce oproti minulému týdnu.

USA +78640  nových případů.

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko zůstává na nízkých přírůstcích, ve Francii, jak se zdá, se epidemie znovu rozjíždí.

Británie přes 12 tisíc, to je na hraně. Itálie povyskočila přes 15 tisíc, ale může to být jen výkyv.

Polsko nepříjemných téměř 9 tisíc, uvidíme, zda se mu podaří udržet strategii rozvolnění. Slovensko stále přes 2 tisíce.

Izrael, šábesový výsledek, přes 2 tisíce.

Celkově lze říci, že se objevují některé náznaky dalšího zrychlení epidemie. Uvidíme, jakou roli sehraje očkování a na jak dlouho.

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Poučné srovnání s Portugalskem

Ukazuje se, že lze epidemii potlačit. Příklad je obdobný tomu, co proběhlo v Belgii. Proč se to zde podařilo a proč se to nedaří v Izraeli, na Slovensku, u nás? K tomu zformuluji pár poznámek. Tento článek z Novinek patrně mnozí znají. Vybírám z něj to nejdůležitější, od svého textu odlišuji fialovou barvou:

Po Vánocích se dostalo Portugalsko do kritického stavu. Na konci ledna mělo vůbec nejvyšší průměrný denní přírůstek nakažených na milion obyvatel na celém světě. Teď začal počet případů klesat. Portugalci nosí roušky i tam, kde nemusí, a rozumí tomu, co po nich stát chce. Chtějí zabránit další hospodářské krizi, vysvětluje český velvyslanec Petr Šelepa.

"Situace je příšerná," přiznal na konci ledna portugalský premiér António Costa.

Tak jako stejně velké Česko, i Portugalsko přistoupilo před Vánoci k částečnému rozvolnění. To se na epidemiologické situaci rychle projevilo. Jak je vidět na přiloženém grafu, počet nakažených začal v Česku exponenciálně růst už okolo 10. prosince, v Portugalsku krátce po Štědrém dni.

Od Costova prohlášení začala křivka pozitivních případů dramaticky klesat, zatímco v Česku opět nabrala opačný směr. Epidemiologická opatření jsou přitom v obou zemích téměř stejná, tak v čem je rozdíl? Vysvětlení nabídli Češi žijící v Portugalsku, včetně českého velvyslance.

Produkční Tereza bydlí na západě země v malém městě Alenquer, kde místní obyvatelé všechna pravidla dodržují. "Na ulici se lidi jeden druhému vyhýbají a nosí masky. Dokonce i v parku je mají," popisuje. Roušky jsou přitom v Portugalsku povinné jen tam, kde není možné zachovat dvoumetrový rozestup.

Že lidé vesměs nosí roušky i tam, kde nemusí, potvrzují i další Češi žijící napříč Portugalskem. "Nikdo nebrblá," napsal krajan Karel z přímořského městečka Sines. Výjimkou jsou údajně mladí lidé a pak ti, co chtějí víkend strávit u moře i přesto, že jsou pláže uzavřené.

Jedno z mála opatření, které Portugalsko na rozdíl od Česka přijalo, je víkendový zákaz cestování mezi okresy. Podle oslovených obyvatel kontaktuje policie především větší skupiny lidí a kontroluje, zda jsou všichni místní. "Celkově to všichni respektují bez řečí a zbytečných scén," potvrzuje Ingrid z města Loulé.

Co za důsledným chováním Portugalců je, naznačil český velvyslanec v Lisabonu Petr Šelepa. Portugalci mají podle něj stále v živé paměti hospodářskou krizi z minulého desetiletí.

"Obava z dalšího rozvratu státních financí je možná vede i k ochraně vlastního zdraví, jestliže má být ochrana vlastního zdraví tou cestou, jak pomoci ochránit i ekonomiku země," říká Šelepa.

V průběhu ledna, kdy bylo Portugalsko bezkonkurenčně "worst in covid”, si premiér Costa sypal popel na hlavu. "Evidentně tu byly chyby v tom, jak jsem Portugalcům předával informace. Když příjemce zprávy nechápe, co mu říkáte, tak je chyba na straně toho, kdo zprávu podává,” řekl.

Portugalské ministerstvo zdravotnictví na dotaz Novinek potvrdilo, že se po kritické povánoční situaci snažilo krizovou komunikaci více posílit. "Zvýšili jsme povědomí o zatížení nemocnic, což v lidech probudilo větší ochotu opatření dodržovat," řekla Novinkám mluvčí tamního ministerstva zdravotnictví Sofia Canelasová.

Z výpovědí oslovených obyvatel je patrné, že minimálně nyní už lidem nedělá problém pochopit, co po nich stát chce. "Komunikace ze strany vlády se mi zdá jasnější a méně zmatená než v našich končinách v Česku i na Slovensku," srovnává situaci Slovenka Juliana z Lisabonu.

Portugalská vláda věří, že občany motivuje, když vidí, že dodržování pravidel zlepšuje epidemiologickou situaci v zemi. Tomu podle Šelepy napomáhá i jejich povaha. "Nejsou od přírody rebelové, ani nemají v povaze proti něčemu neustále protestovat," myslí si.

Řízení pandemie ze strany státu je slovy velvyslance "téměř bezchybné". K situaci nemluví kde kdo, pravidelně vystupuje především premiér Costa a prezident Rebelo de Sousa. I přesto, že reprezentují odlišné strany, si podle Šelepy neházejí klacky pod nohy.

"Vláda přijímá nepopulární opatření, ale do rozhodování o opatřeních vtáhla i opozici. Tím pádem pandemie v Portugalsku není předmětem politické diskuze, nebo dokonce sporu," popisuje Šelepa. Podle něj politici ctí nepsané pravidlo, že se do vlády v době nouze nekope.

Dále se zdá, že se portugalským politikům zatím vyhýbají osobní kontroverze, či kauzy takzvaného "covidového papalášství". Tamní média se takovým tématům příliš nevěnují, říká Šelepa, ale dodává, že si nepamatuje, že by nějaký vládní představitel zavedená opatření porušil.

K 17. únoru je týdenní průměr potvrzených případů nákazy na jeden milion obyvatel v Portugalsku 224. V ČR 759. Od začátku pandemie se v Portugalsku nakazilo 791 tisíc lidí (v Česku 1,11 milionu) a v souvislosti s nemocí covid-19 zemřelo 15 754 (v Česku 18 596).

Viz: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/portugalsko-se-vyhrabalo-ze-stejne-krize-jako-my-tady-je-odpoved-proc-to-v-cesku-nefunguje-40351433

K tomu ode mne:

Důležitou roli hraje také patrně složení portfolia vícenákazy, které se u nás (i v Izraeli) podařilo "vypěstovat" (od Karlova mostu přes různé proměřovací deviace i za účasti zahraničních "dobrovolníků"). To je velmi obtížné "vytlačit". Projevuje se spíše pravý opak, toto portfolio má tendenci se rozšiřovat do okolních zemí (Slovensko, Polsko, Německo). Uvolnění opatření v Polsku je "zajímavý experiment", který nás ovšem může připravit i o Baltické moře.

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:

Ekonomie a ekonomika doby postkovidové

(pohled za horizont událostí)

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html

Postupně uveřejňuji materiály, které se k tomu vztahují:

Kam jdeme? Nutnost filozofického pohledu. Srovnání s racionalizovaným islámem/3

Článek Hamidreza Ajatolláhy, který je zjevnou propagací racionalizovaného islámu včetně jeho teologického základu, jsem si ke konkretizaci představy o cestě vpřed (tedy z hlediska tohoto seriálu o době postkovidové), vybral záměrně. Občas je potřeba podívat se na sebe (tj. na vlastní pozici, kterou je v mém případě tolerantní kritický racionalismus vyúsťující v pojetí dějin jako přírodně historického procesu) očima někoho jiného, který je ovšem také dostatečně vzdělán a snaží se podpořit svá tvrzení racionální úvahou. Článek H. Ajatolláhy je jedním z nejlepších racionálních (byť i dost účelově propagandistických) výtvorů z islámského světa. Celý článek najdete zde:

https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/zapadni-humanismus-ktery-tri-sta-let-dominoval-svetu-je-v-upadku.A210210_232530_pozice-tema_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou a doplňuji svými komentáři.

Západní humanismus, který tři sta let dominoval světu, je v úpadku - 3. část

(Lidská přirozenost není jen jedna)

Hamidreza Ajatolláhy

Ve druhé polovině 20. století filozofie ukázala, že věda nemůže být kritériem pravdy, protože její pravdivost byla vážně zpochybněna. Věda na základě postoje, který dal Bohu subjektivitu, nahlížela subjektivně a jeho objektivní pravdu odmítla. Toto (vědecké) myšlení za některých okolností daný vědecký zákon přijímá a za jiných odmítá. Jeho přijetí a odmítnutí není založeno na realitě, ale na lidském rozhodnutí. Tento zásadní rys vědy však zpochybnil její realitu, nejdůležitější kritérium pro dostatečné lidské poznaní.

Nezávislá moc člověka díky technologiím byla dalším znakem humanismu. Zatímco 20. století se vyznačovalo vývojem vědy a technologií ve prospěch lidstva, 21. století je velmi skeptické k této lidské činnosti kvůli katastrofám, které tento technologický vývoj způsobil. Proto se v něm klade důraz na životní prostředí. Tento nový přístup přináší bioetiku do centra vědeckého a technologického výzkumu.

Kvůli nedostatečnosti sekulární bioetiky v tomto století sílí potřeba náboženství k odstranění znečištění životního prostředí způsobeného lidskou marnivostí. Sajed Hosejn Nasr, íránský profesor islámských studii, analyzoval náboženství a jeho roli v pomoci lidstvu najít nejlepší řešení ve své knize Religion and The Order of Nature (Náboženství a přírodní řád). Tvrdí v ní, že je poskytují Abrahámovská náboženská vyznání, zejména islám.

Problém a ohrožení v důsledku znečištění způsobeného sekulární vědou a technologiemi založenými na autonomních zásazích lidí do přírody a krizové řešení jsou hlavním zájmem vědeckého a technologického výzkumu. V této nutnosti řešení se však ukazuje slabina humanismu, který přinesla obrovské potíže a potřebu posvátné vědy. Možná nastal čas, aby náboženství spasila lidstvo.

Sekulární humanistické koncepty, které hájí oddělení náboženství a státu, jako je socialismus, demokracie či liberální demokracie, usilovaly o alternativy k náboženskému státu, ale tyto politické systémy měly mnoho problémů, na něž poukazují političtí filozofové. Marxismus patřil k jednomu z modelů modernity, který ve většině 20. století přitahoval mnoho národů, protože byl považovaný za nejlepší pro řízení státu, ale jeho politické zhroucení ukázalo nevhodnost sekulárních řešení.

(Pokračování)

K tomu ode mne:

Tak to byste nečekali: Spojení islámu s Grétou! Podle H. Ajatolláhy evropský kritický racionalismus (spojený s humanismem) selhal nikoli proto, že byl opuštěn a převálcován postmodernou, ideologickou nadstavbou manipulace sloužící státu, jehož ekonomika je založena na diktátu přerozdělovací moci, ale proto, že zapomenul na objektivitu Boha a připustil devastaci přírodního prostředí!

Ideologie, kterou prezentuje H. Ajatolláhy, je na nedovzdělaný materiál, který hojně poskytuje stávající stav evropského školství tím, že opouští přírodovědecký základ (včetně matematického).

Věda vycházející z novověké tradice a opírající se o kritický racionalismus nabízí toto řešení: Důrazem na vzdělání (jako jednu z nejdůležitějších složek plného rozvoje lidských schopností) zvyšovat inovační potenciál společnosti, jehož uplatnění zásadním způsobem mění charakter ekonomického růstu a limitně odlehčuje jeho závislost na materiálových i energetických vstupech (až k nule, resp. k tomu, co lze získat recyklací). Dochází k lokalizaci výrob prostřednictvím nanotechnologií a replikačních technologií (jejichž zárodkem jsou dnešní 3D a 4D technologie). Současně se výrazně rozšiřuje oblast produktivních služeb, služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností, což je základ skutečné humanity, skutečného a přirozeného naplnění lidského života (včetně prožitkového bohatství). Tento plný rozvoj schopností se stává základem společenských vztahů, v nichž svobodný rozvoje každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech a jako takový působí současně jako nejvýznamnější zdroj technologického pokroku.

Co nabízí vize H. Ajatolláhy? Uvidíme. Ale nečekejte, že se vám to řekne na rovinu.

Ještě stojí za to podívat se na tuto pasáž: "Toto (vědecké) myšlení za některých okolností daný vědecký zákon přijímá a za jiných odmítá. Jeho přijetí a odmítnutí není založeno na realitě, ale na lidském rozhodnutí. Tento zásadní rys vědy však zpochybnil její realitu, nejdůležitější kritérium pro dostatečné lidské poznaní."

Jako přes kopírák opsáno od současných postmoderních útoků na lidskou racionalitu. Zabírá ovšem jen na lidi nedovzdělané. Každý, kdo zná historii rozvoje přírodních věd do současnosti, ví, že každá teorie je podmíněna, tj. platí jen za určitých podmínek. Je to dáno povahou světa, ve kterém žijeme. Nevyčerpatelným bohatství jeho struktury ve všech směrech, které postupně odhalujeme, přičemž o existenci některých z nich jsme ještě nedávno nic netušili. Ale přesah stávajících podmínek je vždy spojen tím, že se předcházející teorie, byť i určitým způsobem restrukturovaná, stává součástí rozvinutějšího teoretického systému. Není pravda (je to spíše ideologizovaná lež), že "jeho(určitého vedeckého zákona) přijetí a odmítnutí není založeno na realitě, ale na lidském rozhodnutí". Když zjišťujeme, že se v důsledku (zpravidla právě nových technologií založených na předcházejícím poznání) dostáváme do oblasti, kterou jsme doposud neznali, překročení podmínek objevujeme nové jevy a jejich poznání je spojeno s odhalením nového zákona, není to odmítnutím předcházejícího poznání a předcházejícího zákona. Předcházející poznání, které další krok vpřed umožnilo, se stává specifickým případem rozvinutější teorie.

Nikdy se nejedná o svévolné lidské rozhodnutí, ale o postupný vývoj lidského poznání, který probíhá v rámci přírodně historického procesu, kdy člověk či společnost přetvářejí přírodu a tím i sami sebe. Směřování lidských dějin je dostatečně poznatelné, aby bylo možné v dobových podmínkách pochopit, o co jde a co dělat.

To platí i v oblasti společenských věd, tedy věd o společnosti. Pokud ovšem navazují na přírodní vědy. Konkrétně to znamená, že vycházejí z přírodně historického pojetí vývoje společnosti, tedy toho, že:

1. Vývoj společnosti a člověka je pokračováním vývoje přírody.

2. Proces sebeutváření člověka i společnosti se odvíjí od procesu přetváření přírody člověkem či společností.

(Pokračování)

Co se děje ve světě:

Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:

https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Další významné zdroje o dění ve světě:

https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441

https://ourworldindata.org/coronavirus

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)