K dobré teorii: COVID-19. Analýza vývoje/317

18. březen 2021 | 01.00 |

blog ›

V tomto pokračování o Novém Zélandu a monografii Bohatství a chudoba.

Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:

- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)

- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.

COVI-kávička 15.2. ČR +2832 USA +64297. Co dál?

Česká republika: +2832 nových případů.

USA +64297 nových případů.Rekordně málo.

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko : Francie

14185 : 16646

Ruský standard poslední doby. Francie poměrně velký víkendový výsledek. S jejím portfoliem nákazy hrozí další růst.

Británie jen přes 10 tisíc, pomáhí "britská mutace" ke zklidnění?

Ostře sledovaný Izrael jen přes 2 tisíce.

Některé země (včetně nás), které mají vyšší nárůsty oproti zklidňujícímu se světu to svádějí na "britskou mutaci". Ta však v Británii působí opačně, na zklidnění viru (což v logice chování viru není vyloučeno). To nastoluje základní otázku: Jsou důležité jednotlivé výrazněji odlišné mutace, nebo vývoj (reprodukce, uchování a šíření ohnisek i cest šíření) celého portfolia mutací?

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Jak dlouho je koronavirus s námi a proř zdivočel?

Toto zjištění považuji za celkem logické.

Studie byla založena na tzv. sérovém testu u více než devíti tisíc Francouzů, který ukázal, že některé z těch, kterým byly "rutinně” odebrány krevní vzorky od listopadu 2019 do ledna 2020, lze pozitivně testovat na virus SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění covid-19. - Šlo o vzorky odebírané již od roku 2012 za účelem budoucího zkoumání. Dlouhodobá studie jménem CONSTANCES je podle výzkumníků "obecná populační kohorta složená z celostátního reprezentativního vzorku 215 000 dospělých ve věku 18 až 69 při zařazení do ní”. Tyto vzorky se účastníkům, kteří poskytli písemný souhlas s budoucími sérologickými analýzami, pravidelně odebírají a ukládají se do centralizované biobanky ve virologické laboratoři v Marseille... Po následném otestování těchto vzorků na koronavirus vědci zjistili, že 353 z nich mělo pozitivní test. Novým dalším speciálním testem rovněž zjistili, že 44 z nich v sobě mělo vytvořené ochranné neutralizační protilátky proti covidu. - Mezi lidmi, kterým byly odebrány vzorky konkrétně od 5. listopadu 2019 do 30. ledna 2020, bylo u obou testů zároveň (na přítomnost koronaviru i zmíněných protilátek) pozitivně testováno 13 pacientů - z toho u sedmi z nich pocházejí jejich krevní vzorky z listopadu roku 2019.

Viz: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/koronavirus-byl-ve-francii-uz-v-listopadu-2019-40350719?fbclid=IwAR1jNhiTAUgRrJwzcokF9dJavI82UMdtZZVL3luYyjUjqorkzRKNw2RaO54

K tomu ode mě: Ať si kdo chce, co chce, říká, SARS-CoV-2 se dlouhou dobu šířil pomalou replikací šetrnou k hostiteli. Teprve vznik portfoliových nákaz ho probudil k agresivnímu chování. A proto nebylo tak těžko ho v podmínkách relativně izolovaných od zbytku světa zklidnit.

Nový Zéland z hlediska logiky šíření epidemie/2

O logice chování koronavirus velmi mnoho vypovídá příklad "z opačného konce" jak světa, tak i pokud jde o rozsah epidemie. Tak, kde se podaří zlikvidovat zdroje portfoliové vícenákazy, tam lze dostat virus zcela pod kontrolu. Takže nezávidět, ale vidět, jako cílový stav. Článek ze stránek ČT 24 odlišuji od svého textu fialovou barvou, mírně krátím o méně zajímavé a uveřejňuji na pokračování:

David Randuška: Jak je to na Novém Zélandu – 2. část

Díky minimálním přírůstkům covidu lze na Zélandu navíc snadněji trasovat a eliminovat další riziko šíření nákazy. Nový Zéland kvůli tomu vytvořil speciální aplikaci NZ COVID Tracer app. Tu pravidelně aktualizuje.

Podle Češky Kateřiny, která žije v Aucklandu osm let, jsou místní zodpovědní a aplikaci používají. "Pokud jdou kamkoliv ven, ať už do obchodu, restaurace nebo ke kadeřníkovi, naskenují si QR kód, který má každý podnik vylepený za výlohou. A pro ty, co aplikaci nemají, je vždy k dispozici papír a tužka. Proto je většinou jednoduché zjistit, kde se onen pozitivní člověk nacházel, a seznam míst se poté zveřejní. Lidé jsou zde velice ukáznění a poctivě skenují," popisuje.

Zatímco ve světě se už očkuje, Nový Zéland, i kvůli příznivé epidemické situaci, je s vakcinací obyvatel pozadu. Novozélandský lékový regulátor Medsafe schválil očkovací látku společnosti Pfizer a BioNTech teprve minulý týden. Informovala o tom agentura Reuters.

Premiérka Nového Zélandu Jacinda Ardernová v souvislosti s tím uvedla, že se země může začít připravovat na první fázi očkování. Dodávky vakcín by měl Zéland obdržet do konce prvního čtvrtletí letošního roku. K širší veřejnosti by se pak měla vakcína dostat v druhé polovině roku.

Do té doby se ale restrikce na hranicích příliš nezmírní. "Úkolem je nyní zajistit, aby vakcíny dostalo co nejvíce Novozélanďanů. Do té doby musí země zachovat svoji strategii, i přesto, že je velký zájem o mírnější přístup a uvolnění kontrol na hranicích," uvedl pro The New Zealand Medical Journal vysoký úředník ministerstva zdravotnictví Ashley Bloomfield.

První vlaštovkou a možnou předzvěstí povolování protiepidemických šroubů je zpráva z minulého týdne. Nový Zéland oznámil, že téměř po roce opět začne přijímat přistěhovalce. První by se měli dostat do země už v únoru.

"Se zavedenými zdravotními postupy a bezpečnými cestami jsme připraveni přivítat malé skupiny uprchlických rodin jako obyvatele Nového Zélandu, v zemi, kde začnou svůj nový život," uvedla Fiona Whiteridgeová z úřadu pro imigraci.

Zatím jde ale jen o symbolická čísla. V únoru na souostroví přicestuje skupina 35 migrantů, do konce června Zéland pak čeká přibližně 210 uprchlíků. Po příjezdu všichni musí do čtrnáctidenní karantény ve státem vybraném zařízení.

(Pokračování)

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:

Ekonomie a ekonomika doby postkovidové

(pohled za horizont událostí)

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html

Postupně uveřejňuji materiály k danému tématu:

Doba postkovidová a úskalí na cestě k lepší společnosti/2

Konečně vyšla monografie Bohatství a chudoba jako problém. Bezprostředně se týká doby postkovidové a úskalí na cestě k lepší společnosti. Ze stránek Vysoké školy finanční a správní přebírám plnou informaci o ní, viz:

https://www.vsfs.cz/?id=1013-zpravy&z=1112

Knihu si můžete stáhnout zde:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/bohatstvi_a_chudoba_jako_problem.pdf

Od aktuálního textu odlišuji fialovou barvou:

Bohatství a chudoba jako problém – 2. část

Z monografie Bohatství a chudoba jako problém.

Knihu si můžete stáhnout zde:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/bohatstvi_a_chudoba_jako_problem.pdf

Vybíráme malou ukázku, která dává určitou představu o tom, jak je chápáno přirozené bohatství života člověka:

Připomeňme, že hédonismus je etické učení, podle kterého je dobro to, co lidem poskytuje rozkoš nebo je zbavuje utrpení a podle toho je jejich chování motivované výlučně snahou získat slast a vyhnout se strasti, přičemž rozum má sloužit jen k účelu hledání slasti a tuto činnost optimalizovat. Aristoteles tedy neučil hédonisticky, i když slast uznával jako základní požitek člověka. "Aristoteles blaženost vyjadřoval jako vyrovnanost, spokojenost, sebeúctu, úctu k jiným organismům, nejen k člověku, přizpůsobivost, kde největší životní moudrostí je akceptování a respektování životních okolností bez toho, že by se s nimi někdo trápil." (Mihola, 2012) Spotřební hédonismus (mj. vhodně vytvořený pojem) charakterizuje současnou ekonomiku velmi přesně. Ekonomika se "zadrhla", spotřeba nevyúsťuje v rozvoj schopností člověka, vývoj je setrvačný ve smyslu hromadění statků zatěžujících přírodu. Oblast, kde se uskutečňují transakce, se ne náhodou mění v zábavní parky se vším všudy. Hédonismus, který tedy chápeme jako touhu po blahu, štěstí, či jako stav blaženosti, je jednou ze základních antropologických konstant. Touha po blahu je přirozenou a jednou z nejdůležitějších lidských potřeb. Blaho je takový stav lidské existence, který obsahuje biologickou i duchovní vyrovnanost, uspokojení, radost, pocity štěstí. Touha po blahu každého jednotlivce, je součástí jeho identity a je proto spojena s nezbytnou mírou hledání vlastní identity. Touto identitou v podmínkách nevyvinuté pospolitosti, v podmínkách, kdy investiční příležitosti spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním investičních příležitostí, kterými lidé disponují, nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti, může mít a zpravidla mívá podobu sobectví. Stav blaženosti lze dosáhnout různým způsobem. Někdo třeba maximalizací nákupů, někdo jiný bude mít potěšení z toho, o čem se zpívá v závěru filmu "Císařův pekař": a děti pro radost, a radost pro děti...

Nemusí tedy vždy jít o "sobectví". Sobectví tj. myšlení na sebe na vlastní potřeby a zájmy, je možno v základním významu nahlížet jako na nezbytný nástroj uchování lidského života. A. Randová ve své knize Ctnost sobectví (2014) zastává názor, že sobectví vylučuje jakoukoliv formu obětování, že člověk má jednat racionálně tak aby mohl v klidu žít a dosahovat štěstí. Rozumné jednání při tom nevylučuje pomoc druhým, či charitu, jde však o individuální a racionálně zdůvodněné a svobodné rozhodnutí o takovém jednání. Čemuž lze rozumět tak, že i altruistické činy mají smysl, pokud tomu kdo je vykonává, přinášejí uspokojení, či pocit blaha. Nejsou ale v žádném případě jakousi vnější povinností, nebo dokonce jen systémovou či morální normou, nejsou určeny nějakými vnějšími všelidskými hodnotami. Úvahy A. Randové jsou inspirující, ale bez pochopení toho, jak se vyvíjí struktura prožitků, tj. to, co subjektivně vnímáme jako "slasti a strasti" či "potěšení", jak se ze stávajících prožitků rodí nové prožitky, se odpovědi na ně nedobereme. (s. 76-77)

Ukázka stránky na které je uveřejněna informace o monografii: