ČR 30 plus/1: Kauza Gott I.

19. listopad 2019 | 01.00 |

blog ›

V rámci seriálu o dobré teorii uveřejňuji několik dříve napsaných a aktualizovaných příspěvků, které připomínají nedávné, trochu vzrušená, dění kolem hodnocení uplynulých let a odpovědi na otázku, kdo může za současný stav.

Na úvod se dovolím podělit o jeden svůj postřeh. Nějak jsme zapomněli, že vše, co u nás děje (ale tak tomu bylo vždy v dějinách naší malé země ve středu Evropy) se děje hodně pod tlakem, resp. pod tlaky zvnějšku. Jde vždy jen o to, které převládají a kterým se poddáváme. Samozřejmě, že dnes u nás "za všechno může Putin". Nelze ovšem nevidět, že nejvýznamnější společenské jevy (diletantské klimatické šílenství, naivní ignorování rizik řízené migrace, stalinizace praktik udržování eurojednoty ve smyslu "kdo není s námi je proti nám", demonstrativní používání dvojího metru při výkladu domácích i zahraničních událostí dominantním mediálním maistreamem apod.) u nás probíhají jako přes kopírák podobně, jako v dalších zemích. A pokud jde o americký trumpovský impeachment, tak se člověk nestačí divit. Ten máš "malý český zemanovský impeachment" se s ním nedá srovnat.

Vybírám několik poučných epizod.

Kauza Gott – díl první

První dříve uveřejněný příspěvek s aktuální poznámkou

Mitrofanov o Gottovi, pravda a polopravda (2. říjen)

0pt;font-family:"Times New Roman",serif; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-fareast-language:CS">Mitrofanov názorně předvedl rozdíl mezi pravdou a polopravdou, mezi žurnalistikou nezávislou na vnějších tlacích a žurnalistikou nezávislou na faktech, která je podřízena vnějším tlakům.

Mitrofanov se schoval za novináře Komsomolské pravdy Dimitrije Smirnova a česky tweetnul: "Zemřel Karel Gott, český slavík, zlatý hlas sovětské estrády a hlavní symbol družby národů socialistického tábora."

Tak to je ta typická mainstramově mediální polopravda NEZÁVISLÁ NA FAKTECH. Ale poskok současné globální moci se chce zalíbit, ruský novinář mu nahrál.

A teď ta pravda opírající se o fakta formulovaná v intencích předešlého:

Zemřel Karel Gott, mnohonásobný československý a český zlatý slavík, zlatý hlas sovětské, rakouské, západo i východoněmecké estrády a hlavní symbol družby národů nad železnou oponou, sousedů z kapitalistických zemí i zemí socialistického tábora, podobně jako byl takovým symbolem Rakušan Udo Jürgens.

Účelová lokajská polopravda tváří v tvář majestátu smrti, předčasnému smrti, je hnus.

Dovolím si uctít Mistrovu památku malou osobní vzpomínkou, kterou jsem napsal před necelými šesti léty:

https://radimvalencik.pise.cz/27-mistr-k-gott-na-nasem-vsfs-plese.html

P. S.: Srovnatelný smutek související s úmrtím populární osoby jsem zažil už jednou (ale v takové míře jen jednou). Když jsem se dozvěděl, že umřel Jirka Grossmann.

K tomu aktuální poznámka:

Pokud nemáme krátkou paměť, tak si vzpomeneme, že Mitrofanov nebyl jediný, kdo na Gottovu smrt reagoval pokusem znehodnotit jeho odkaz. Takových bylo víc, jenže masová reakce lidí byla tak nečekaně intenzivní, že před ní musel ustoupit i mediální mainstream.

První dříve uveřejněný příspěvek s aktuální poznámkou

Mezi Gottem a Chramostovou (14. říjen)

K napsání následující úvahy mě přiměl publicistický útvar L. Rakušanové "Dva póly české povahy" uveřejněný 11. října na stránkách veřejnoprávního "Českého rozhlasu", viz celé zde:

https://plus.rozhlas.cz/lida-rakusanova-dva-poly-ceske-narodni-povahy-8089306

Dle mého názoru se jedná o jeden z nejubožejších publicistických útvarů plný zamlčovaných pravd a polopravd, tendenčních výpadů, zkreslování skutečností s cílem rozdělovat národ na ty "správné" a ty "nesprávné". Nebudu rozebírat, přečtěte si.

Pokusím se raději odpovědět na otázku, proč si Karel Gott získal národ a proč původní pokus mediálního mainstreamu a některých politiků prezentovat jej jako "rozporuplnou osobnost" skončil fiaskem, trapnými výlevy několika jedinců. K tomu, jak velká část národa se k Mistrovi přihlásila, není třeba sečítat ty, kteří si trpělivě vystáli nekonečnou frontu, přihlíželi z nábřeží, dali květiny či svíčky na vzpomínkových místech u Bertramky, v Kinského sadech a po celé republice, stačí prostě říct, že tu bylo něco, co tu ještě nebylo.

Ale proč? Božským hlasem takové přihlášení se k odkazu osobnosti Karla Gotta vysvětlit nelze.

Podle mého názoru to bylo tím, že si náš národ vzal z jeho celoživotního odkazu následující:

1. I v dobách, kdy náš národ nemohl zcela svobodně rozhodovat o svém osudu, bylo možné ve velkém i malém dělat věci, které mají trvalou hodnotu a přispívají k uchování identity národa. Hrdinové minulé doby nebyli veksláci, ale ti, kteří poctivě pracovali a využívali své schopnosti.

2. I malý národ v rozděleném, nebezpečném a bezohledném světě si dokáže získat úctu a přispět k porozumění mezi lidmi z různých zemí. Málokdo udělal pro respekt k naší zemi ze strany Německa, ale na druhé straně třeba i Ruska a pro rozvoj vyvážených vztahů s velkými zeměmi tolik, kolik Karel Gott.

3. Ten, kdo má skutečný talent, ho může řádně spravovat tak, aby jeho plody mohlo užívat co nejvíce lidí, může zůstat mezi lidmi a s lidmi. Mít dar od Boha nestačí. To je spíše závazek a popud k dřině a zodpovědnému vztahu k životu.

4. Svoboda je pro každý národ to nejcennější a je nutné za ni bojovat, ovšem tak, aby to mělo výsledky. Trpělivě sjednocovat národ tak, aby se výsledek dostavil.

5. A pak už stačí trochu smyslu pro humor včetně sebeironie, pokora před obyčejnými lidmi a schopnost rozdávat se v pravém smyslu tohoto slova, dát ostatním lidem vše, co v člověku je.

Karel Gott reprezentuje všechno to, co dnes slouhové a poskoci cizí moci chtějí vytlouct obyčejným lidem z hlavy. Tito slouhové a poskoci chtějí lidem vnutit představu viny a bezmocnosti, chtějí, aby uvěřili tomu, že slavný či statečný je ten, kdo je označen "shora" za slavného či statečného, aniž by cokoli dokázal, že hlásit se k našemu národu je morální defekt, že rozhodování o nás bez nás je normální. Chtějí být tím, kdo rozděluje a kádruje. Na Gottovi si vylámali zuby i po jeho smrti. Ukázalo se, že národ je mnohem víc jednotný a silný, než se nám mediální mainstream snaží namluvit svou obehranou písničkou o tom, jak je prý rozdělen.

K tomu pod čarou:

Vlasta Chramostová si pochopitelně také zaslouží úctu. Její životní osudy velmi dobře popsaly před nějakou dobou Lidové noviny, viz:

https://www.lidovky.cz/lide/pohnute-osudy-vlasta-chramostova-ze-spolupracovnice-stb-disidentkou.A150804_215807_lide_sho

Mě už jako malého chlapce okouzlila ve filmu "Až přijde kocour", kde hraje protihráče mocného ředitele školy (v podání rovněž skvělého Jiřího Sováka). Pokud se podíváme na její životní osudy, pak názorová proměna, kterou prošla, začíná právě v době, kdy točila tento film, ve kterém se každý vybarvil podle svého skutečného charakteru. Ten film je aktuální dodnes.
K tomu aktuální poznámka:

Druhý pokus znehodnotit Gottův odkaz nastal hned po úmrtí Vlasty Chramostové. V tomto druhém článku upřesňuji, proč něčemu tak nechutnému došlo.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu