Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 30. část

Radim Valenčík a kol.

6. Shrnutí, rozbor výsledků, závěr

6.1. Shrnutí – nejdůležitější výsledky

Nejdůležitější výsledky, které jsme dosáhli, lze ve stručnosti formulovat takto:

1. Pokud se podíváme na různé směry, kterými se dnes ekonomické teorie v návaznosti na svoji neoklasickou bázi ubírá, představuje interpretace preferencí na základě produktivních aspektů spotřeby možné pokračování, které jednotlivé směry obohacuje a ve kterém se jednotlivé směry mohou při vyjádření podstatných otázek propojit.

2. Ekonomie produktivní spotřeby má vlastní teoretický aparát, který v logice rozvoje ekonomických teorií navazuje na aparát neoklasické ekonomie a další teoretické zdroje, umožňuje velmi komplexní vyjádření ekonomické efektivnosti.

3. Důležitým nástrojem je metodika makroekonomické analýzy dat, kterou jsme vyvinuli a která se osvědčila na příkladu ČR. Ukázala, že k určitým posunům ve směru těch forem spotřeby, které mají produktivní efekty, dochází zejména u středně příjmových skupin obyvatelstva, což nasvědčuje spojení produktivní spotřeby s vertikální mobilitou. Současně se ukazuje, že posuny směrem k většímu zastoupení produktivních složek spotřeby brzdí:

- Různé formy investování do společenské pozice.

- Nerozvinutost mechanismů finančních trhů, které by otevřely zdroje pro oblasti investování do rozvoje schopností člověka.

4. Prostřednictvím teorie kooperativních a návazně i nekooperativních her lze vyjádřit koncepty komplexů her, které se v oblasti rozhodování o tom, zda hráč zvolí strategii investování do společenské pozice či do rozvoje schopností, hrají. Na základě těchto konceptů:

- Lze formulovat parametry konkrétních nekooperativních her.

- Ukázat význam reforem spojených se zdokonalováním finančních trhů, které vytvářejí podmínky pro kontrakty týkající se lidského kapitálu.

- Názorné vyjádření je významné pro zvýšení srozumitelnosti složité společenské problematiky, která se vztahem investování do rozvoje schopností a do společenské pozice souvisí.

5. Teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby rozšiřují možnosti vzájemného obohacování různých společenskovědních disciplín, což se podařilo ilustrovat spojením sociologického a ekonomického pohledu na různá pojetí spotřeby, resp. různé typy spotřeby, které přijali různí spotřebitelé za své. 

6.2. Rozbor výsledků – jaké další teoretické problémy jsou aktuální

Z hlediska vývoje teorie můžeme s určitým zjednodušením rozlišit dva směry:

- Horizontální, tj. zdokonalování teorie (včetně "obsazování nového prostoru" pro rozvoj teorie formou více či méně zásadního přesahu stávajícího poznání).

- Vertikální, tj. postupnou konkretizaci teoretických východisek ve směru jejich využití v praxi.

Pokud jde o horizontální dimenzi ve smyslu výše uvedeného, považujeme za velmi důležité práce v oblasti využití teorie her k analýze společenských jevů vznikajících v důsledku protichůdnosti investování do rozvoje schopností a do společenské pozice. Přitom tak, aby tyto výsledky mohly být předvedeny na 6. světovém kongresu Společnosti teorie her v Budapešti v červnu 2020 (6^th World Congress of the Game Theory)[1]. Jde o to, aby teoreticky korektně a z hlediska uživatelů co nejnázorněji byl rozpracován aparát, který umožní protichůdnost investování do rozvoje schopností a do společenské situace snadno a přesně rozlišit v každodenních situacích, které vznikají, a návazně na to ukázat význam rozvoje kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC).

Návazně na to (jako posun ve vertikálním směru k praxi) ukázat možnosti zdokonalování kontraktů týkajících se lidského kapitálu při komplexních reformách v těch oblastech, které souvisejí s rostoucí úlohou odvětví produktivních služeb. Současně s tím zdokonalovat i makroekonomický aparát identifikování role produktivních služeb.

S oporou teorie navázat spolupráci s institucemi se zeměmi s obdobnou historií a tradicemi, s obdobnou strukturou institucí a nám i teritoriálně blízkých za účelem teoretického prodiskutování hlavních směrů reforem, pro které nazrál čas. A to, dle našich stávajících poznatků, v následující posloupnosti:

- Zvýšení motivační role penzijních systémů v oblasti prodloužení horizontu produktivního uplatnění člověka.

- Zaměření vysokého školství na zvýšení uplatnitelnosti absolventů ve střednědobém časovém horizontu, včetně možnosti podnětů k tvorbě absolventských sítí.

K identifikování výchozí situace v jednotlivých zemích využít aparát analýzy dat uplatněný ve třetí kapitola a koncept stanovení výchozích parametrů stavu investování do rozvoje schopností a do společenské pozice, viz Obrázek 6.1.

Obrázek 6.1: Koncept stanovené výchozích parametrů stavu investování do rozvoje schopností a do společenské pozice

Zdroj: Vlastní výtvor

Připišme nyní některým z bodům na obrázku souřadnice:

P₁(Y´¹₂, Y´²₂)             - tyto souřadnice jsou již na obrázku vyznačeny

d´(Y´¹₂, Y´²_d´)            - zde nově označujeme souřadnici Y´²_d´

d(Y´¹₁, Y´²₂)               - tyto souřadnice jsou již na obrázku vyznačeny

E₁(Y´¹_E1, Y´²_E1)          - zde nově označujeme obě souřadnice       

E₁(Y´¹_E2, Y´²_E2)          - zde nově označujeme obě souřadnice

Podívejme se nyní na interpretaci některých veličin:

Y´²₂ - Y´²_d´                 - to, o kolik si druhý subjekt polepšil v důsledku pozičního investování

Y´¹₁ - Y´¹₂                  - to, o kolik si první subjekt pohoršil v důsledku pozičního investování

Nazvěme následující veličinu "efekt snížení efektivnosti v důsledku pozičního investování":

(Y´¹₁ - Y´¹₂) - (Y´²₂ - Y´²_d´)

Jedná se rozdíl mezi tím, o kolik si druhý subjekt polepšil, a tím, o kolik si první subjekt polepšil (tedy o snížení součtu výplat v důsledku pozičního investování).

Obdobně pak můžeme nazvat následující veličinu "efekt zvýšení efektivnosti v důsledku reforem":

(Y´¹_E2 + Y´²_E2) - (Y´¹_E1 + Y´²_E1)

Jedná se o rozdíl maximálního součtu výplat v případě použití kooperativní strategie oběma subjekty po reformách zaměřených na využívání HCC a před reformami.

Podobně můžeme nadefinovat o poměrné míry snížení či zvýšení efektivnosti.

Jedním z úkolů dalšího bádání je v návaznosti na aparát vyvinutý ve třetí kapitole věnované makroekonomické analýze a prostřednictvím jeho dalšího zdokonalení příslušné veličiny vyčíslit. To umožní odhadnout přínos příslušných reforem pro ekonomický růst a postavení té či oné země.

6.3. Závěr – cesta k praktickému využití

Cesta od základního výzkumu, a to zejména v oblasti, která souvisí se změnou základního paradigmatu vědy, k praktickému uplatnění, není jednoduchá ve smyslu komplexnosti, mnohostranné podmíněnosti, existence řady nejrůznějších bariér. O této problematice jsme pojednali v jedné z čtyř monografií, na které tato navazuje.[2] Jedním z doporučení je využít všechny možnosti a využít synergických efektů postupu v jednotlivých směrech. V našem případě to znamená:

1. Postupné promítnutí základních poznatků a postupů ekonomie produktivní spotřeby do výuky.[3]

2. Prezentování nejen samotného teoretického jádra (základních tvrzení a vyvíjených metod) na příslušných odborných fórech (konferencích, v odborných pojednáních), ale také aplikací formou explicitního upozornění na to, jakou roli metody ekonomie produktivní spotřeby při řešení daného problematiky sehrály.

3. Návazně na to napojení základního výzkumu na vhodné téma, po kterém v současné době existuje značná společenská objednávka – řešení problematiky udržitelnosti, stability a sociální efektivnosti penzijního systému s využitím jeho motivační role pro diferencované prodloužení doby produktivního uplatnění člověka.

4. Perspektivně přejít k obdobnému uplatnění teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby při řešení otázek financování zdravotní péče a při financování vysokoškolského vzdělání.

Víceletá zkušenost našeho výzkumného týmu říká, že při využití poznatků, a to zejména tam, kde se jedná o interdisciplinární přístup, který obsahuje i vertikální dimenzi reflexe vztahu mezi teorií a praxí, má nezastupitelnou roli i veřejná oponentura dosažených výsledků. Ta na jedné straně může odhalit různé jednostrannosti, chybné závěry apod. na druhé straně je nejrychlejší cestou k širšímu využití poznatků jak v oblasti dalšího rozvíjení vědy, tak i při její aplikaci v praxi. Proto po vydání této autorský tým zorganizuje reprezentativní veřejnou oponenturu na vhodném odborném fóru za účelem posouzení společenské relevance v intencích hodnocení výzkumných organizací podle M17+.

Resumé

Pokud se chceme vyznat v současné přelomové době, potřebujeme oporu v nové ekonomii. Tu nazýváme ekonomií produktivní spotřeby. Ekonomie produktivní spotřeby je logickým pokračováním hlavního proudu vývoje ekonomické teorie, přesahem základního paradigma, které se vyvinulo v rámci neoklasické ekonomie, teoretickou oporou predikce a analýzy konstituování odvětví produktivních služeb orientovaných na rozvoj a uchování lidského kapitálu jako dominantního ekonomického sektoru.

Podobně jako v dřívějších etapách vývoje ekonomické teorie, vzniká ekonomie produktivní spotřeby spojením podnětů z oblasti vývoje teorie (v tomto smyslu hovoříme o logickém pokračování vývoje stávajícího poznání) a současně podnětů z oblasti praxe (v tomto smyslu hovoříme o historické podmíněnosti stávajícího poznání).

Hlavní odlišnost ekonomie produktivní spotřeby od neoklasické ekonomie je následující: Dle neoklasické ekonomie se spotřebitel orientuje na maximalizaci svého užitku ve smyslu subjektivního prožitku a spotřeba má efekty jen v podobě subjektivně pociťovaného prožitku, zatímco dle ekonomie produktivní potřeby je spotřeba produktivní v tom smyslu, že přináší výrazné příjmové efekty, mechanismus subjektivně pociťovaného prožitku je pouze rozhodovací, spotřebitel (přesněji ekonomický subjekt) maximalizuje současnou hodnotu svého budoucího příjmu v dlouhodobém časovém horizontu v souladu se svou životní strategií.

Pokud se podíváme na různé směry, kterými se dnes ekonomické teorie v návaznosti na svoji neoklasickou bázi ubírá, představuje interpretace preferencí na základě produktivních aspektů spotřeby možné pokračování, které jednotlivé směry obohacuje a ve kterém se jednotlivé směry mohou při vyjádření podstatných otázek propojit. Ekonomie produktivní spotřeby má vlastní teoretický aparát, který v logice rozvoje ekonomických teorií navazuje na aparát neoklasické ekonomie a další teoretické zdroje, umožňuje velmi komplexní vyjádření ekonomické efektivnosti.

Důležitým nástrojem je metodika makroekonomické analýzy dat, kterou jsme vyvinuli a která se osvědčila na příkladu ČR. Ukázala, že k určitým posunům ve směru těch forem spotřeby, které mají produktivní efekty, dochází zejména u středně příjmových skupin obyvatelstva, což nasvědčuje spojení produktivní spotřeby s vertikální mobilitou. Současně se ukazuje, že posuny směrem k většímu zastoupení produktivních složek spotřeby brzdí různé formy investování do společenské pozice a nerozvinutost mechanismů finančních trhů, které by otevřely zdroje pro oblasti investování do rozvoje schopností člověka.

Prostřednictvím teorie kooperativních a návazně i nekooperativních her lze vyjádřit koncepty komplexů her, které se v oblasti rozhodování o tom, zda hráč zvolí strategii investování do společenské pozice či do rozvoje schopností, hrají. Na základě těchto konceptů lze formulovat parametry konkrétních nekooperativních her, ukázat význam reforem spojených se zdokonalováním finančních trhů, které vytvářejí podmínky pro kontrakty týkající se lidského kapitálu.

Teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby rozšiřují možnosti vzájemného obohacování různých společenskovědních disciplín, což se podařilo ilustrovat spojením sociologického a ekonomického pohledu na různá pojetí spotřeby, resp. různé typy spotřeby, které přijali různí spotřebitelé za své. 

(Pokračování)