TEORIE DNEŠKA: Ekonomie produktivní spotřeby/24

Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 24. část

Radim Valenčík a kol.

Analytické vyjádření funkce pozičního investování

(pokračování)

Tabulka 4.1: Zadání nekooperativní hry spojené s pozičním investováním

Zdroj: Vlastní výtvor

Pokud jde o prvního hráče:

Největší výplatu k¹ má v bodě (k¹, k²), tj. když oba hráči kooperují.

Pokud klade odpor, tak v případě, že druhý hráč kooperuje, tak si svoji výplatu sníží:

k¹ > k´¹ (to je například případ "přecitlivělosti" na reformy, tj. odporu proti reformám, které by přinesly kooperativní zlepšení všem).

Pokud jde o případ, kdy se druhý hráč chová nekooperativně (investuje do pozice) mohou nastat dva případy:

p¹ > p´¹ (první hráč si odporem pohoršil, odpor byl neúčinný, navíc je za odpor druhým hráčem trestán)

p´¹ > p¹ (první hráč si odporem polepšil, odpor byl účinný)

Pokud jde o druhého hráče:

Mohou nastat dva případy, kdy má největší výplatu:

p^{2 >} k² (druhému hráči se vyplatí investovat do pozice, pokud bude druhý hráč kooperovat)

k² > p² (druhému hráči se nevyplatí investovat do pozice, pokud bude druhý hráč kooperovat)

Jak jsme si již ukázali, může takováto situace vzniknout, pokud dojde k reformám, které rozšíří množinu investičních příležitostí, které jsou s využitím základního veřejného investování či kapitálového trhu v oblasti kontraktů týkajících se lidského kapitálu realizovány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, kterému hráči patří.

Základní nerovnosti:

(k¹ + k²) > (p¹ + p²) > (p´¹ a p´²)

Hráči nejvíce společně získají, když kooperují, méně když nekooperují a ještě méně, když nekooperují a první hráč klade odpor.

(k¹ + k²) > (k´¹ + k´²)

Hráči společně získají více, když kooperují, než když kooperuje druhý hráč a první hráč klade odpor domnělému investování do pozice.

Odlišné vidění (vyhodnocení) situace jednotlivými hráči:

Dále musíme vzít v úvahu to, že každý z hráčů může vidět hru jinak. Zde záleží, z jakého stanoviska hru posuzujeme:

- Buď jsme jedním z hráčů a snažíme se vcítit se do pozice druhého hráče, porovnat naše hodnocení situace s jeho a odvodit odsud vhodnou strategii pro sebe (předpovědět rozhodování druhého hráče a reagovat na něj).

- Nebo popisujeme situaci z pohledu třetí osoby a snažíme se odhadnout, jak se budou hráči chovat, resp. co jim poradit apod. V tomto případě musíme odhadnout to, jak hodnotí situaci každý z hráčů a jak na ni bude reagovat.

Od práce s koncepty komplexů her s jednotlivými modely prostřednictvím dvoumaticových nekooperativních her lze očekávat identifikování jednotlivých standardních situací, možnost je pojmenovat a analyzovat. Na základě toho lze dát konkrétní doporučení, jak v dané situaci postupovat.

4.5. Některé praktické aplikace

Připomeňme si Obrázek 4.18. Investování do pozice posouvá rozdělení výplat z bodu K do bodu P, což je spojeno se ztrátou efektivnosti systému, odpor proti investování do pozice posouvá rozdělní výplat z bodu P do bodu P´, což je způsobeno s další ztrátou efektivnosti systému.

Zvláštní pozornost si zaslouží i posun z bodu K do bodu K´, tj. odpor proti investování do pozice i v případě, kdy se druhý hráč rozhodl hrát kooperativní hru. Tj. jedná se o odpor proti domnělému investování do pozice, jehož důsledkem je též výrazná ztráta efektivnosti.

Z hlediska současné situace tento případ lze interpretovat jako vžitý odpor vůči jakýmkoli reformám. Tento odpor má pochopitelné příčiny ve stereotypu příslušníků těch generací, které mají zkušenost se zneužitím reforem. K tomuto zneužití začalo u nás docházet již koncem 90. let a postupně se reformy staly synonymem "úsporných opatření", resp. škrtů postihujících zejména méně majetné, které se skutečnými reformami neměly nic společného. Připomeňme si, že každá skutečná reforma musí především rozšířit okruh investičních příležitostí spojených s investováním do schopností, které mohou využít i (a především) méně majetní:

- A to případně i formou investic z veřejných zdrojů, které indukují další investice do schopností ze soukromých zdrojů.

- Následně pak formou vytváření podmínek pro kontrakty, které umožní indukované investiční příležitosti využít.

Tyto reformy si pochopitelně vyžadují, aby ve společnosti převládla kooperativní strategie.

Averze veřejnosti vůči jakýmkoli reformám (která se projevila poměrně intenzívně a která byla živena i částí politické reprezentace s cílem větších volebních zisků) se bohužel do společnosti vrátila v podobě posílení tendence k investování do pozice, které je hlavní příčinou a reálným ekonomickým základem tzv. "rozdělování společnosti".

Nicméně existují a budou sílit i u nás motivy ke kooperativnímu chování dostatečně vlivné koalice. Je to dáno efektem velmi výrazné ztráty efektivnosti v důsledku již zmíněného investování do pozice a odporu proti tomuto investování.

Z hlediska dynamiky událostí a v návaznosti poznatky obsažené ve dřívějších monografiích lze vývoj rekonstruovat takto:

1. Investování do pozice a vytváření struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad jsou spojité nádoby:

- Nejvíce prostředků k investování do pozice lze získat porušováním obecně přijatých zásad.

- Společenskou pozici lze využít ke krytí porušování obecně přijatých zásad.

2. Proti oběma těmto neblahým faktorům působí (a vždy v historii působila) jako vyvažující vliv konkurence mezi společenskými systémy vybavenými institucionálními mechanismy omezujícími bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich prorůstání se společenskou hierarchií vzniklou investováním do společenské pozice. Společenské systémy, které podlehnout rozkladnému vlivu, tj. u nichž institucionální systém selže, podléhají v globální konkurenci efektivnějším společenským systémům.

3. Rozpad bipolárního světa a dočasná existence monopolární globální moci umožnily prorůstání struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad propojených s hierarchií založenou na pozičním investování v celém globálním systému.

4. Určitou příležitost k omezení dopadu společenské segregace vyvolávané investováním do společenské pozice dávalo veřejné investování do schopností, jejich nabývání (veřejné financování vzdělání a výchovy v rodině) i uchování (veřejné financování zdraví). Tím se podstatně rozšířily indukované investiční příležitosti v oblasti rozvoje schopností. Tj. cesta k rozvoji schopností se ve vyspělých zemích a postupně i dalších otevřela pro velkou část populace.

5. Na proces přerozdělování prostředků formou veřejného financování však nenavázal vývoj kontraktů (typu HCC, tj. těch, které se týkají nabývání a uchování schopností, resp. lidského kapitálu) umožňujících investice do rozvoje schopností indukované veřejným investováním využít. Přitom právě vytváření institucionálních podmínek pro tento typ kontraktů byl a je další fázi vývoje společnosti.

6. Příčinou toho, co se následně (na přelomu milénia) odehrálo, bylo nejen to, že se možnosti vytváření základu pro investování do schopností z veřejných zdrojů vyčerpaly, ale i to, že počínající ztráta efektivnosti ekonomických systémů spolu s globálními problémy si vynutila a současně i umožnila redukci veřejného investování, což bylo vydáváno za "reformy" a diskreditovalo tím pojem reforem jako takových. K souběhu několika nepříznivých trendů dochází v této době prakticky ve všech vyvinutých zemích světa.

7. Vývoj společnosti se tak dostal do slepé uličky, což se projevuje rychle narůstajícími problémy souvisejícími zejména s pokračující ekonomickou divergencí.

Co za těchto podmínek dělat:

1. Především identifikovat případné spojence, protože naše země patří mezi ty, které mají možnost dosáhnout emancipace a spolu se svými sousedy vyjít ze slepé uličky.

2. Překonat odpor stereotypu vůči skutečným reformám, dosáhnout většího povědomí o obsahu reforem, které jsou založeny na kontraktech, umožňujících podstatně rozšířit okruh investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním lidských schopností. Poznámka k tomuto bodu: V této oblasti je nutné být velmi konkrétní a reagovat na vývoj situace. Významnou roli zde například hraje reforma penzijního systému, resp. námi navrhovaná možnost odstartovat ji zavedením postgraduální nadstavby současného průběžného penzijního systému. Rozšíření oblasti investičních příležitostí má, jak jsme si názorně ukázali v předcházejících částech, naprosto zásadní význam pro tvorbu koalic schopných prosadit kooperativní řešení současných problémů.

3. K lepší a dostatečné orientaci je nutné postupně konkretizovat a srozumitelně vyložit vizi širšího historického kontextu změn, kterými prochází současná civilizace. Změn, které jsou svým obsahem stejně převratné, jakými byla průmyslová revoluce. Změn, které povedou k tomu, že vznikne nový dominantní ekonomický sektor, který bude bezprostředně spojen s rozvojem schopností lidí a bude hrát rozhodující roli v dynamice a kvalitě ekonomického růstu.

(Pokračování)