TEORIE DNEŠKA: Ekonomie produktivní spotřeby/15

Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 15. část

Radim Valenčík a kol.

3.5. Pohled ze strany nabídky

Ve výše uvedeném textu této kapitoly byl uplatněn pohled spotřebitele, tj. domácností, které poptávají výrobky a služby a vynakládají na ně část svých příjmů. Nyní bude pohled doplněn a závěry ověřeny prostřednictvím strany nabídky, tj. pohledem na odvětví a v nich zařazené subjekty, které tyto výrobky a služby produkují. Pokud by existovala přirozená tendence růstu odvětví produktivní ekonomiky, kterou by např. spotřební výdaje domácností a metodika jejich sledování nemusely odhalit, mělo by se to projevit mj. ve změněné struktuře národního hospodářství, tj. tím, že příslušná odvětví rostou. Z dostupných statistik ČSÚ byla proto vybrána některá data sledovaná podle odvětví, která by tento růst mohla zachytit.

Níže uvedená Tabulka 3.13 porovnává relativní podíly registrovaných podnikajících fyzických osob podle převažující činnosti za roky 2010 a 2016 a v posledním sloupečku je uveden rozdíl mezi roky 2016 a 2010 v procentních bodech (čerpáno z dat ČSÚ e, viz Statistická ročenka České republiky – 2017). Podnikající fyzické osoby zpravidla reprezentují z hlediska velikosti nejmenší podnikatelské subjekty. Jejich růst nebo naopak zánik je proto zpravidla velmi rychlý a pružný. Lze oprávněně předpokládat, že tendence k přirozenému přechodu na produkční ekonomiku by mohly zachytit brzy, zejména pokud by šlo o oblasti, které nejsou investičně náročné ve smyslu materiálních investic (budov, pozemků, strojů a zařízení) a vyžadují oproti tomu spíše lidský a vzdělanostní kapitál.

Odvětví, která by mohla signalizovat nárůst produktivní ekonomiky, by v uvedené struktuře (dle CZ-NACE, viz též sdělení ČSÚ č. 244/2007 Sb.) představovala zejména odvětví:

• I  – Ubytování, stravování a pohostinství
• J – Informační a komunikační činnosti (zahrnují např. vydávání publikací, softwaru, produkci filmů, vysílání, telekomunikační činnosti)
• M – Profesní, vědecké a technické činnosti
• P – Vzdělávání
• Q –  Zdravotní a sociální péče
• R – Kulturní, zábavní a rekreační činnosti

V žádném z těchto odvětví nedošlo k nárůstu relativního zastoupení subjektů, naopak některá z těchto odvětví vykazují pokles. K největší změně ve smyslu růstu podílu subjektů došlo v odvětví K – Peněžnictví a pojišťovnictví (v absolutním vyjádření jde o růst z cca 31 tis. subjektů na cca 93 tis.). K výraznějšímu růstu podílu počtu subjektů došlo i v odvětví A -  Zemědělství, lesnictví a rybářství, což může být dáno spíše drolením větších podniků. Za zmínku stojí i výrazný nárůst podílu i počtu subjektů v odvětví D – Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu (z cca 5 tis. na cca 16 tis.). Tedy rostla odvětví, která nelze považovat za produktivní služby ve smyslu v této publikaci používané definice. Část růstu produktivních činností se ovšem může skrýt i v nezařazených činnostech, jejichž přesnější struktura není známa, ačkoliv zaznamenaly nárůst podílu počtu subjektů o 1 procentní bod.

Tabulka 3.14 dále uvádí pro porovnání ve stejné struktuře odvětví relativní podíly právnických osob podle převažující činnosti za roky 2010 a 2016(čerpáno rovněž z dat ČSÚ e, viz Statistická ročenka České republiky – 2017)

(Pokračování)