TEORIE DNEŠKA: Ekonomie produktivní spotřeby/14

Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 14. část

Radim Valenčík a kol.

3.3. Závěr provedené analýzy spotřebních výdajů domácnosti

Hlavním cílem analýzy bylo zhodnocení vývojových tendencí vybraných výdajů domácností. Konkrétně šlo zejména o posouzení soukromých výdajů na tzv. produktivní služby, kde bylo cílem zjistit, zda v soukromých výdajích domácností dochází přirozeně ke známkám růstu výdajů na produktivní služby a to jednak při růstu příjmů domácností a jednak v průběhu času. Taková tendence by mohla předznamenat přeorientaci stávajícího setrvačného ekonomického vývoje společnosti směrem ke společnosti produktivních služeb, tj. společnosti charakterizované tím, že těžištěm jsou v ní produktivní služby bezprostředně spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu. Zatímco produktivní služby v ekonomice by mohly mít schopnost vytvářet vysokou míru rovnosti příležitostí pro nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, má opačný jev, kdy dochází naopak k investování do společenské pozice a kdy narůstá s tím spojená okázalá či prestižní spotřeba, negativní vliv na společnost.

Jako zdroj dat pro analýzu sloužila statistika rodinných účtů, kterou poskytuje Český statistický úřad v roční periodicitě. Do vydání zastupujících produktivní služby byly zahrnuty výdaje na zdraví, rekreaci a kulturu, vzdělávání a ostatní zboží a služby. Spotřebním výdajům domácností dominují výdaje na základní životní potřeby, tj. výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje a na bydlení, které stále tvoří v průměru všech sledovaných domácností více jak 40 %. Tento podíl klesl v r. 2015 pod 40 % až pro dva nejvyšší příjmové decily a zůstal pod 40 % (konkrétně dále sestoupil na 34,9 %) i v r. 2016 v nejvyšším příjmovém kvintilu, tj. u 20 % domácností s nejvyššími příjmy. Struktura spotřebních výdajů domácností je napříč příjmovými decily paradoxně poměrně rigidní. K největším rozdílům mezi nejchudšími a nejbohatšími domácnostmi dochází u potravin a bydlení, kdy nejbohatší vydávají v poměru k celkovým spotřebním vydáním podstatně méně, zatímco zejména u dopravy vydávají nejbohatší významně více. Výraznější rozdíly ve smyslu vyššího podílu výdajů nejbohatších se začínají projevovat také u bytového vybavení a zařízení domácností a u ostatních zboží a služeb.

Pokud jde o analýzu časových řad podílu výdajů domácností na produktivní spotřebu z celkových spotřebních výdajů za léta 2004 – 2015, bylo v prostřednictvím regresní a korelační analýzy zjištěno, že ke statisticky významné dynamice jejich růstu dochází u decilu třetího, pátého a šestého. Tyto decily představují nižší až střední příjmové kategorie. Doplňující testování korelace v časových řadách podílu výdajů na produktivní služby vůči celkovým příjmům ukázalo, že v decilu prvním a desátém dochází v průběhu zkoumané časové řady k statisticky významnému poklesu. Lze tedy shrnout, že zatímco u středních tříd existovaly tendence k růstu výdajů na produktivní služby, tak nejchudší a nejbohatší domácnosti na těchto výdajích šetří, ačkoliv každé z nich z jiného důvodu. Zatímco nejchudší domácnosti se vyčerpají na výdajích za základní životní potřeby a další nezbytné výdaje a na produktivní služby nebo na nespotřební výdaje jim tak vysoké prostředky nezbývají, tak nejbohatší domácnosti naopak vydávají své příjmy výrazně více na nespotřební výdaje, které zahrnují např. investiční výdaje na výstavbu resp. rekonstrukci domu nebo bytu, nebo na jiné spotřební výdaje než jsou produktivní služby.

V zásadě lze tedy říci, že analýza časových řad uvedených soukromých výdajů domácností spíše potvrzuje teorii v tom smyslu, že současný vývoj zůstává setrvačný a nejsou patrny výraznější tendence příklonu k produktivní spotřebě.

Kromě toho byla ověřována i závislost vývoje podílu výdajů na produktivní spotřebu na příjmovém decilu. V tomto testování vyšlo, že v letech 2004, 2008, 2009, 2011 a 2015 výše příjmu představovaná příjmovým decilem statisticky významně působila na podíl výdajů na produktivní služby vůči celkovým spotřebním výdajům. Zejména výrazná byla závislost v roce 2011, kdy došlo k nárůstu podílu spotřebních výdajů na produktivní služby prakticky u všech příjmových decilů (s výjimkou prvního) a hodnota tohoto podílu v tomto roce kulminovala. V dalších letech sledovaného období (2012 – 2015) se obecně neprojevovaly výraznější tendence, spíše setrvalý stav.

Při analýze je ovšem třeba si uvědomit i různá její omezení. Ta jsou dána zejména zdroji dat, kdy nejsou k dispozici data v podrobnější struktuře, vzorkem domácností, který není reprezentativním pokrytím celé společnosti v České republice, a zápisy výdajů, které mohou být zatíženy chybami. Kromě toho nezkoumáme veškeré ve společnosti vydávané zdroje, neboť na produktivní spotřebu jsou vynakládány i zdroje veřejnoprávní nebo jiné kolektivní zdroje. Sama statistika rodinných účtů také neposkytuje údaje o možných příčinách vývoje a bylo by nutné zkoumat další veličiny, např. vývoj jiných makroekonomických ukazatelů (HDP, mzdy apod.).

Je třeba poznamenat, že značná část produktivních služeb se může realizovat i mimotržní cestou, a proto zůstává v jakýchkoliv statistikách nepodchycena, aniž by to ovšem snižovalo faktický význam těchto služeb. Může jít o "služby" poskytované v rodinách, např. péče o domácnost či výchova dětí, kde se navíc projevuje dlouhodobý horizont dosahování efektů a jak soukromý, tak společenský efekt. Podobně může jít o akce poskytované různými jednotlivými dobrovolníky (např. výpomoc při péči o seniory) nebo dobrovolnými spolky (zaměřenými např. na kulturní, sportovní nebo vlastivědnou činnost) buď zcela zdarma nebo pouze s přispěním z veřejných nebo soukromých zdrojů.

3.4. Několik poznámek k makroekonomickým aspektům teorie produktivní spotřeby

I na půdě současné makroekonomie se otevírá poměrně výživné badatelské pole, pokud se na ekonomickou realitu podíváme očima ekonomie produktivní spotřeby. K dosaženému výsledku několik poznámek:

1. Metodiku, která byla použita, lze ještě zdokonalit, ale již v této podobě je a bude využitelná při analýze posunů, ke kterým dochází.

2. Rozbor trendů ukazuje, že se v podmínkách, kdy ještě nejsou vytvořeny podmínky pro financování odvětví produktivních služeb na bázi HCC (smluv o lidském kapitálu), začíná projevovat rozdíl mezi investováním vyšších vrstev do společenské pozice (důsledkem čehož je nutné omezování vertikální prostupnosti a nárůst ekonomické segregace), zatímco střední vrstvy se stále snaží a patrně budou snažit uspět formou investování do lidských schopností. To povede k nárůstu pnutí ve společnosti a nevypočitatelnému chování nižších vrstev, které budou frustrovány a demotivovány, pokud jde o snahu ke společenskému vzestupu.

3. Čím dříve společnost konsenzuálně přijme koncept a vizi vyrovnání se s tímto rizikem, orientaci na vytvoření rovnosti příležitostí (např. při přístupu ke špičkovému poznání jako předpokladu společenského vzestupu), tím budou rizika budoucího vývoje menší. Z hlediska nastupujících generací půjde například o to, jak se reálně budou vyvíjet vztahy mezi uplatnitelností lidí s poctivým vzděláním opírajícím se o dřinu spojenou se studiem přírodních a technických věd, a lidmi, jejichž prosazování je založeno na vydíratelnosti břemenem hypoteční půjčky a podbízením se v rámci společenských kontaktů.

4. Výrazné přesuny ve struktuře spotřeby směrem k jejím produktivním složkám a s tím souvisejícím zvýšením podílu produktivních služeb ve struktuře spotřeby jsou neoddělitelně spojeny s reformami, které umožní vznik kontraktů umožňujících financovat produktivní služby z efektů, které v důsledku jejich působení vznikají.

5. Některé dílčí poznatky by mohlo přinést vytipování specifických forem produktivní či poziční spotřeby (investování do společenské pozice či do rozvoje, příp. uchování schopností) v rámci podrobnějšího členění dostupných statistických dat o spotřebě domácností.

(Pokračování)