TEORIE DNEŠKA: Ekonomie produktivní spotřeby/13

Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 13. část

Radim Valenčík a kol.

(Pokračování 3. kapitoly)

Kritická hodnota t_1-α/2(n₁+n₂-4) je pro hladinu významnosti α = 5 % a počet stupňů volnosti (n₁+n₂-4) = (10 + 10 – 4) = 20 rovna 2,086 (viz Bakytová a kol., 1986; tab. VI). Absolutní hodnota vypočteného testového kritéria t tedy musí být větší než 2,086, abychom mohli zamítnout nulovou hypotézu. Bylo tím potvrzeno, že decily 3., 5. a 6. se chovaly odlišně od 1. decilu a že tedy jejich výdaje na produktivní spotřebu v čase výrazněji rostly. Lze si povšimnout, že pro 10. decil vychází hodnota jako nevýznamná a tento decil se tedy chová z hlediska podílu výdajů na produktivní spotřebu podobně jako decil první, tedy decil nejchudších domácností.

Analýza pro jednotlivé roky

Další způsob analytického náhledu představuje řez daty pro určitý rok napříč všemi příjmovými decily. Postup byl volen shodný jako u časových řad pro jednotlivé decily.

Nejprve byla otestována závislost podílu výdajů na produktivní spotřebu na celkových spotřebních vydáních pro dané roky, které máme k dispozici, tj. 2004 – 2015, v závislosti na příjmovém decilu prostřednictvím korelačního koeficientu. V každém roce je tedy k dispozici celkem 10 pozorování. Výsledky jsou uvedeny – viz Tabulka 3.10.

Kritická hodnota t_1-α/2 významnosti korelačního koeficientu pro hladinu významnosti α = 5 % určená pomocí Studentova t rozdělení pro 8 stupňů volnosti, činí 2,306 (podle Bakytové a kol., 1986; tab. VI). Nulovou hypotézu tedy můžeme zamítnout pro roky 2004, 2008, 2009, 2011 a 2015, pro něž vychází závislost podílu produktivních výdajů na celkových spotřebních výdajích významná na příjmovém decilu. Příjmový decil představuje vlastně na nespojité celočíselné a ekvidistantní stupnici od 1 do 10 stupeň příjmu. Proto lze říci, že v letech 2004, 2008, 2009, 2011 a 2015 výše příjmu statisticky významně působila na podíl výdajů na produktivní služby vůči celkovým spotřebním výdajům. Výsledky regresních funkcí pro roky, v nichž vychází statistická významnost, jsou uvedeny níže – viz Tabulka 3.11. Grafické zachycení těchto regresí viz následující Obrázek 3.7.

Dále bylo podobně jako v případě decilů provedeno testování shody parametrů dvou regresních funkcí pro jednotlivé roky. Bylo zvoleno porovnání regresních koeficientů b_1i pro regresní funkce vybraných statisticky významných roků, tj. i = 2008, 2009, 2011 a 2015, s regresním koeficientem b_1j pro tytéž roky, tj. j = 2008, 2009, 2011 a 2015, ale vždy tak, že i ≠ j. Je tedy testováno, zda se v jednotlivých letech srovnávaných vždy ve dvojicích, tj. každý s každým, statisticky významně liší strmost regresní funkce. Výsledky jsou uvedeny – viz Tabulka 3.12.

Kritická hodnota t_1-α/2(n₁+n₂-4) je pro hladinu významnosti α = 5 % a počet stupňů volnosti 16 je rovna 2,120 (viz Bakytová a kol., 1986; tab. VI). Lze proto vyhodnotit, že pro žádnou z dvojic roků není možné hypotézu o rovnosti sklonu regresních přímek zamítnout, s výjimkou dvojice roků 2009 a 2011. Mezi jednotlivými roky tedy v zásadě nejsou (až na zmíněnou výjimku) z hlediska strmosti regresní funkce žádné statisticky významné odlišnosti. S růstem příjmového decilu tedy v těchto pěti letech podobným tempem rostl i podíl výdajů na produktivní služby.

(Pokračování)