Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:
Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 16. část
Radim Valenčík a kol.
Pokračování "3.5. Pohled ze strany nabídky"
Pokud jde o odvětví produktivní ekonomiky, u právnických osob dochází mezi roky 2010 a 2016 k výraznějšímu růstu podílu subjektů ve všech odvětvích, která lze do produktivní ekonomiky zařadit, konkrétně v odvětví M – Profesní, vědecké a technické činnosti (o 2,5 procentního bodu), v odvětví Q – Zdravotní a sociální péče (o 0,9 procentního bodu), v odvětví I – Ubytování, stravování a pohostinství (o 0,8 procentního bodu), v odvětví R – Kulturní, zábavní a rekreační činnosti (o 0,4 procentního bodu), v odvětví P – Vzdělávání (0,9 procentního bodu) a též v odvětvíJ – Informační a komunikační činnosti (o 0,3 procentního bodu). Z hlediska důrazu na produktivní ekonomiku by tedy mohlo jít o pozitivní signál. Zároveň to může naznačovat, že podnikání v těchto odvětvích si žádá větší rozsah, než je obvyklý rozsah podnikání provozovaný fyzickými osobami. Důvodem může být investiční náročnost (v oblasti materiální i nemateriální, tj. včetně získávání různých licencí, povolení, software, ale i kontaktů a možností prosadit se na trhu) a z toho plynoucí větší objem fixních nákladů či potřeba specializace jednotlivých odborníků uvnitř podniku.
Výše uvedený pohled lze dále doplnit o podíl jednotlivých odvětví na hrubé přidané hodnotě, která nejlépe vypovídá o jejich významu v národním hospodářství. Hrubá přidaná hodnota je v metodice ČSÚ dána rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou a od hrubého domácího produktu se odlišuje pouze tzv. čistými daněmi na produkty, které však nejsou rozvrženy do odvětví.
Obrázek 3.8 zachycuje podíl vybraných odvětví, která lze označit za produktivní ekonomiky v relativně dlouhém časovém období za roky 1990 – 2017 na základě dat publikovaných ČSÚ f (viz Česká republika od roku 1989 v číslech – 2017, přičemž rok 2017 obsahuje pouze předběžné údaje). Z obrázku plyne, že téměř u všech sledovaných odvětví došlo zejména v první polovině 90. let k rychlému růstu jejich podílu na hrubé přidané hodnotě v ČR, tj. k jakémusi uvolnění jejich růstového potenciálu následujícího po změně společenského systému, zatímco již v 2. polovině 90. let se tento potenciál jakoby vyčerpal a došlo naopak k poklesu. U některých produktivních odvětví se růst jejich podílu na začátku nového milénia částečně obnovil, nicméně cca od roku 2008 podíly všech těchto odvětví víceméně stagnují a struktura podílu odvětví v národním hospodářství tak zůstává v posledním desetiletí v podstatě zakonzervovaná. Za povšimnutí stojí odvětví R – Kulturní, zábavní a rekreační činnosti, které by mohlo být považováno za typického reprezentanta produktivních služeb. Jeho podíl se ovšem dlouhodobě víceméně nemění, resp. v posledních letech ještě mírně klesl na úroveň, kterou dosahoval v 90. letech.Rychlý vzestup a následný pokles zažilo odvětví I – Ubytování, stravování a pohostinství, které také souvisí s využitím volného času a rekreačními účely. V roce 1990 jeho podíl dosahoval 1,6 % a rychle se zvýšil až na 3,3 % v roce 1997, od té doby jeho podíl postupně klesá na odhadovaných 2,1 % v r. 2017.
Obrázek 3.8: Podíl vybraných odvětví produktivních služeb v relativně dlouhém časovém období za roky 1990 – 2017
Zdroj: ČSÚ f (viz Česká republika od roku 1989 v číslech – 2017), vlastní analýza a úprava
Závěrem lze konstatovat, že pohled ze strany nabídky v zásadě potvrdil předchozí závěry získané z analýzy spotřebních vydání, tj. že možnosti růstového potenciálu produktivních služeb zůstávají v komerční sféře zatím nevyužity.
Zdroje (k doplnění do celkového přehledu):
ČSÚ e, Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky – 2017.[cit. 2018-10-25]. Dostupné z: <czso.cz/...>
ČSÚ f, Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech - 2017.[cit. 2018-11-01]. Tab. 04.02 Podíl odvětví na hrubé přidané hodnotě (1990-2017). Dostupné z:
Sdělení ČSÚ č. 244/2007 Sb. o zavedení Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE)
4. Investování do pozice a investování do schopností
4.1. Investování do pozice a investování do schopností – výchozí koncept
V následujícím pojednání se budeme věnovat vztahu mezi tím, co nazýváme investováním do pozice (do společenské pozice, resp. pozičním investováním) a investováním do schopností (do rozvoje a uchování, příp. uplatnění schopností). Protikladnost tohoto investování považujeme za jeden z klíčů k pochopení problémů současné doby. Navazujeme subkapitolu 2.1. této monografie, ve které byly pojmy investování do rozvoje schopností a investování do společenské pozice definovány a odlišeny, viz zejména Obrázek 2.4.
Pokusíme se co nejnázorněji vyjádřit jednu z nejvýznamnějších příčin současných problémů. Začneme Obrázkem 4.1, který bezprostředně navazuje na Obrázek 2.4.
Obrázek 4.1: Zvýšení budoucího příjmu vlastníka většího současného příjmu v důsledku pozičního investování
Zdroj: Vlastní výtvor
K tomu:
Zvýšení současného příjmu vlastníka většího současného příjmu je vyznačeno tmavší plochou. Z obrázku je zřejmé i to, jak výrazně se v důsledku investování do společenské pozice vlastníkem většího současného příjmu změnil budoucí příjem vlastníka menšího současného příjmu.
Pátrání po tom, co je příčinou selhávání současné společnosti (co je zdrojem potíží a jak je překonat) začneme modifikací Obrázku 4.1. V následujícím Obrázku 4.2 si ukážeme, jak se v důsledku investování do společenské pozice sníží příjem subjektu, který vlastní méně investičních prostředků.
Obrázek 4.2: Snížení budoucího příjmu vlastníka menšího současného příjmu v důsledku pozičního investování
Zdroj: Vlastní výtvor
K tomu:
Světlejší barvou je vyznačen budoucí příjem subjektu vlastnícího méně investičních prostředků po té, co došlo k pozičnímu investování, tmavší barvou to, o kolik se jeho budoucí příjem snížil.
(Pokračování)