Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:
Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 3. část
Radim Valenčík a kol.
Ekonomie produktivní spotřeby (proč a v čem je hlavním přesahem)
Ekonomie produktivní spotřeby ve vztahu k neoklasické ekonomii a jejím dílčím přesahům:
1. Překonává hlavní paradigma neoklasické ekonomie, podle které spotřebitel maximuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. Mechanismus preferencí založený na subjektivně pociťovaném prožitku považuje nikoli za cílotvorný, ale rozhodovací, a to z hlediska orientace na dlouhodobou strategii využití současného příjmu do pořizování a využívání aktiv umožňujících zvyšovat současnou hodnotu budoucího příjmu.
2. Z tohoto hlediska přebírá některé inspirace a poznatky behaviorální ekonomie, které poukazují na to, že lidská psychika se rodila v určitém prostředí, její fungování má určitou setrvačnost a existují výrazně odchylky faktického rozhodování jednotlivců a skupin jednotlivců od optimálního rozhodnutí. Všímá si takových jevů, jakými jsou například přenos prožitků z finálního uspokojení potřeby na podmínky, prostředky a činnosti, kterými může k uspokojení potřeby dojít. Fenomén přenosu prožitků na jedné straně zvyšuje intenzitu motivací vedoucích k naplnění dlouhodobé strategie, zefektivňuje volbu, může však současně vést k několika typům selhání lidské psychiky. Podobných propojení mezi behaviorální ekonomií a ekonomií produktivní spotřeby, která jsou výrazným přesahem neoklasické ekonomie, je více.
3. Zásadním způsobem přehodnocuje a přepracovává koncept ekonomie blahobytu tím, že hranici dosažitelného užitku nahrazuje hranicí dosažitelného budoucího příjmu (resp. současné hodnoty dosažitelného budoucího příjmu). Ukazuje a dokazuje, že za určitých podmínek může být dosaženo optima, kdy rovnost (interpretována jako rovnost možností využívat investiční příležitosti dle míry jejich výnosnosti) je současně paretoefektivní, resp. splňuje požadavek kolektivní racionality. Předpokladem je ovšem zdokonalování kapitálového trhu, a to zejména v oblasti investování do rozvoje a uchování lidského kapitálu. Na základě toho navrhuje komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro to, aby odvětví produktivních služeb mělo reálnou ekonomickou základnu pro svou expanzi jako dominantního odvětví.
4. Nabízí rozsáhlé uplatnění pro teorii kooperativních her v oblasti HCC (kontraktů týkajících se lidského kapitálu), které jsou nezbytné pro zdokonalování kapitálového trhu příslušným směrem. K tomu nabízí i příslušný model kapitálového trhu, který podstatným způsobem překonává nedostatky neoklasického modelu zaměřeného na objasnění úroku.
5. Konkretizuje tak představu teorie veřejné volby o hlavních směrech vývoje a zdokonalování trhu.
6. Využívá koncept Schumpeterovy teorie inovací k popisu změny související s konstituováním odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického odvětví, tj. změny srovnatelné svým významem, obsahem a převratností s průmyslovou revolucí. Dává na tomto základě model růstu ekonomiky, který vychází z podstatného zvyšování intenzity i převratnosti inovací a který umožňuje neomezený růst, dokonce s rostoucí dynamikou.
7. V této souvislosti se vrací k reprodukčnímu pojetí ekonomiky, kdy spotřeba (včetně spotřeby jednotlivců a domácností investičního charakteru) je chápána jako akumulace a uchování lidského kapitálu, který zpětně působí na ekonomiku jako nejvíce dynamický a nejvíce dynamizující výrobní faktor. Zde navazuje i na inspirace Marxova pojetí zákona ekonomie času a přírodně historického charakteru společenského vývoje.
8. Překonává některá omezení keynesiánského rozlišení spotřeby domácností a investic firem, ukazuje reálné trendy ve vývoji spotřeby a investování domácností jak ve směru produktivní spotřeby (v případě příjmově středních vrstev), tak ovšem i ve směru investování do společenské pozice (v případě příjmově vyšších vrstev). Ukazuje na rizika setrvačného růstu v důsledku nadužívání efektu multiplikátoru ke stimulaci ekonomického růstu, který je setrvačný v tom smyslu, že neotevírá prostor pro mnohem plnější uplatnění lidského faktoru jako výrobního faktoru zvyšujícího intenzitu a převratnost inovací.
9. Využívá inspirace institucionální ekonomie k identifikování role státu při snižování transakčních nákladů na HCC a při omezování vlivu investování do společenské pozice, kdy dochází k tomu, že jedni (ti, co investují do společenské pozice) omezují možnost využívání investičních příležitostí, kterými disponují druzí (ti, co jsou investováním do společenské pozice diskriminováni).
10. Přijímá teorii kooperativních her, zejména pak aparát, kterým tato teorie disponuje při řešení Nashova (S, d) vyjednávacího problému, k analýze HCC, tedy kontraktů týkajících se lidského kapitálu, jako účinnou oporu pro projektování reforem zaměřených na vytvoření ekonomické báze pro rozvoj produktivních služeb.
Historický kontext vzniku ekonomie produktivní spotřeby
Podobně jako objektivní poptávka po vzniku neoklasické ekonomie vznikla v období, kdy vlastníci práce (zaměstnanecký stav) měli k dispozici tak velké příjmy, že rozhodování o jejich užití při pořizování spotřebních statků se stalo jedním z nejvýznamnějších jevů v ekonomie, má i vznik ekonomie produktivní spotřeby dobové, resp. historické souvislosti.
Objektivní poptávka po ekonomii produktivní spotřeby vzniká v období, kdy:
1. Procesy šíření inovačních vln a technologická vyspělost ekonomiky schopná realizovat inovace jsou na takovém stupni, že se nabízejí v podstatě neomezené možností pro absorbování akumulovaného lidského kapitálu (rozvoje lidských schopností) jako výrobního faktoru, který nejvíce dynamizuje ekonomický růst a současně určuje i jeho podobu.
2. Vývoj institucionálního systému dospěl do etapy, kdy je stát schopen technicky i technologicky zvládnout podporu vývoje trhu tak, aby bylo zabezpečeno fungování HCC (kontraktů založených na smlouvách o rozdělení výnosů z produkce, uchování i uplatnění lidského kapitálu) nezbytných pro využití efektů vznikajících produkcí, uchováním a následně uplatněním lidského kapitálu jako zdroje financování odvětví produktivních služeb.
3. Dochází k nárůstu rozporu mezi setrvačným trendem vývoje ekonomiky, který směřuje ke stále větší ekonomické nerovnosti a následně sociální segregaci (včetně vzniku vyloučených enkláv), důsledkem čehož je omezení rovnosti příležitostí pro uplatnění schopností majetkovými a příjmovými bariérami na jedné straně, na straně druhé pak možností otevření cesty k ekonomice využívající plně investiční příležitosti v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, ke společnosti, ve které je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech.
4. Domácnosti mají možnost orientovat se na dlouhodobou strategii celoživotního rozvoje a uplatňování schopností svých členů jako základního a nejdůležitějšího zdroje budoucích příjmů, na maximalizaci současné hodnoty budoucích příjmů, na strategii spojenou s posílením mezigenerační soudržnosti, na strategii spojenou s přednostním využíváním produktivních služeb.
Z tohoto hlediska poslání ekonomie produktivní spotřeby (její využití v praxi, při podpoře nezbytných přeměn a při orientaci v těchto přeměnách) spočívá v následujícím:
1. Umožňuje vytvořit názornou představu o obsahu historické změny spočívající v nastartování odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru, tedy o změně, která je svou hloubkou a převratností srovnatelná s průmyslovou revolucí.
2. Ukazuje konkrétní cesty realizace komplexu reforem, které jsou podmínkou toho, aby se odvětví produktivních služeb mohlo rozvíjet na vlastním ekonomickém základu, aby si toto odvětví (jeho jednotlivé složky) zajistily zdroje vycházející z jejich efektů na základě fungování tržních mechanismů tak, aby i v těchto oblastech mohla působit konkurence vedoucí ke zvyšování efektivnosti a aby i v této oblasti mohly být nastartovány inovace dynamizující zásadním způsobem rozvoj ekonomiky.
3. Poskytuje názornou představu o podobě a obsahu ekonomického růstu založeného na plném využívání možností rozvoje, uchování a uplatňování lidského kapitálu, který není omezen přírodními bariérami a současně může probíhat s trvale rostoucí dynamikou.
4. Je příležitostí k vytvoření ideového nadhledu nad současným děním, k pochopení toho, k čemu došlo, proč k tomu došlo, a jak se vymanit z pasti setrvačných tendencí.
1.2. Předmět, použité metody a struktura monografie
Předmětem, kterým se v monografii zabýváme, je vymezení pojmu ekonomie produktivní spotřeby jako ucelené ekonomické teorie, vymezení jejího vztahu k ostatním ekonomickým teoriím z hlediska tvrzení, že se jedná o přesah stávajícího hlavního proudu, prezentování významu této teorie z hlediska řešení současných problémů souvisejících s vývojovými proměnami ekonomického systému a charakteru ekonomického růstu. Názorně si můžeme představit předmět ekonomie produktivní spotřeby prostřednictvím Obrázku 1.1:
Obrázek 1.1: Efekty produktivní spotřeby a odvětví produktivních služeb
Zdroj: Vlastní výtvor.
Posun od tmavé plochy ke světlejší představuje efekty produktivní spotřeby dosažené využíváním produktivních služeb:
1. Rychlejší profesní start spojený zejména se zvýšením kvality vzdělávacích služeb. Za velmi důležitou podmínky zvýšení efektů v této oblasti považujeme zainteresovanost koncových stupňů vzdělání, zejména vysokých škol, na dlouhodobém uplatnění jejich absolventů. Vhodná forma financování umožní systematické vytváření absolventských sítí univerzit, které zásadním způsobem ovlivní efektivnost uplatnění absolventů a jejich profesní růst.
2. Zvýšení výkonnosti produktivně činných osob je rovněž spojeno s kvalitou vzdělání a tudíž i zainteresovaností koncových stupňů vzdělání na dlouhodobém uplatnění jejich produkce. Velmi významnou roli hraje nejen výuka, ale i výchova k týmovosti a mezigenerační spolupráci v rámci týmovosti.
3. Prodloužení zenitu profesní dráhy navazuje na předešlé, je podmíněno výše uvedenými aspekty role vzdělání, současně se do této oblasti promítá role systému penzijního pojištění, který by účinně motivoval k prodloužení jak zenitu (tak, viz následující bod) i horizontu produktivního uplatnění. Na základě reformy penzijního systému lze vytvořit podmínky i pro podstatné zvýšení kvality zdravotní péče ve směru jak zenitu (tak, viz následující bod) i horizontu produktivního uplatnění.
4. Prodloužení horizontu produktivního uplatnění navazuje na předešlé, v předcházejících monografiích jsme ukázali, jakým způsobem lze reformovat penzijní systém, aby vytvářel příslušné motivace všech zúčastněných.
V jednotlivých bodech jsme uvedli jen některé aspekty role odvětví produktivních služeb, které považujeme za nejdůležitější. Konkrétních efektů produktivních služeb v jednotlivých směrech je více a podstatné jsou i jejich synergické efekty. V předcházejících monografiích jsme například věnovali velkou roli lázeňství. Ne nepodstatná role je i výchovy v rodině apod. Kde, jak výrazně a v jakých kombinacích se bude otevírat prostor pro efekty produktivních služeb není dnes možné zcela předpovědět, protože se jedná o komplexní, dlouhodobou a mnohostranně podmíněnou změnu v ekonomice společnosti.
V návaznosti na výše uvedené prezentujeme i některé nové metody, které ekonomie produktivní spotřeby přináší, a zdokonalujeme její teoretický aparát oproti dříve publikovaným výstupům.
V monografii používáme následující metody:
1. Vymezení přesahu formou přesných pojmových určení jak z hlediska podstaty ekonomie produktivní spotřeby jako ucelené ekonomické teorie, tak jednotlivých přesahů oproti stávajícím ekonomickým teoriím a souvislostí mezi těmito přesahy.
2. Teorii změny základních paradigmat jednotlivých teorií z hlediska jejích vývoje.
3. Aparát mezních veličin k analýze vztahu mezi současným a budoucím příjmem.
4. Teorii kooperativních a nekooperativních her k analýze vztahu mezi investováním do rozvoje schopností a do společenské pozice (v rámci toho přicházíme i s vlastními koncepty a modely vyvinutými přímo pro potřeby ekonomie produktivní spotřeby).
5. Teorii kontraktů týkajících se lidského kapitálu (Human Capital Contracts – HCC) při zkoumání cest zdokonalování ekonomického systému směrem k vytváření motivací zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidského kapitálu.
6. Nástroje behaviorální ekonomie k identifikování specifik lidské psychiky při odhadování současné hodnoty budoucího příjmu a k objasnění různých jevů, se kterými se v této oblasti setkáváme.
7. Nástroje statistické analýzy makroekonomických aspektů spotřeby domácností a jejich rostoucího podílu (podrobněji bude specifikováno v příslušné části monografie).
8. Empirickou analýza a názorné (grafické) vyjádření jednotlivých typů prožitků a jejich vzájemných vztahů tak, aby bylo možné ukázat souvislosti mezi zdokonalováním HCC a vytvářením motivací zaměřených na využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.
(Pokračování)