Jednu z nejzajímavějších kondiček jsem si udělal do sedla pod Kojšovou holou. Tá má 1246 metrů nad mořem, sedlo jen o něco málo méně. Jednou jsem z ní viděl až vzdálený Karpatský oblouk. Lze sem snadno dojít po hřebenu postupně se zvedajícího Rudohoří z Košic. Tentokrát jsem šel ze Zlaté Idky. Těšil jsem se, že ve vyšší nadmořské výšce uvidím něco, co připomíná zimu. Byl to jediný slunečný den, mrazivo i v nižších polohách.
Foto 1: První výhled na hřeben Rudohoří. Asi v půlce cesty.
Foto 2: Dokonce se objevil i vrchol Kojšové hole. Radar krytý kulovou kopulí na horizontu uprostřed. A také se začíná objevovat stále více sníh.
Foto 3: Vzdálené vrcholy Rudohoří.
Foto 4: Konečně něco, co připomíná zimu. A je pěkně mrazivo.
(Pokračování)