K dobré teorii: COVID-19. Analýza vývoje/187

V tomto pokračování - Muriel Blaive: Naléhavost vyvážené debaty o Covidu

Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:

- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)

- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.teorie.

COVI-kávička 11.10.: ČR 4635 RF +12846. Komentář

Česká republika:   +4635  nových případů (víkendový výsledek, nic moc)

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko se zase vrátilo k "plánovanému" plynulému nárůstu. Situace v Moskvě je prý velmi složitá. Roste počet úmrtí. Ale to není nic proti Francii, který hodně moc poskočila.

Británie přes 15 tisíc, Itálie (znovu), Nizozemí, Ukrajina přes 5 tisíc.

Příznivý je vývoj v Izraeli, kde velmi drsná opatření patrně začala působi, přírůstky se pohybují již jen těsně nad 2 tisíci.

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Dopis k věci:

Posílám Vám překopírovaný anglický článek ( doufám, že to přečtete ) od francouzské univerzitní historičky Muriel Blaive, jež se tady proslavila poměrně kontroverzním popisem československého socialismu, kdy tvrdila, že tehdejší režim měl jistou společenskou smlouvu s lidmi. Takže paní je v podstatě levicový historik. To ale odbíhám, protože toto tu není podstatné.

Podstatná je její osobní zpověď dole, ze které vyplývají její závěry plné soucitu, pochopení a výzev k porozumnění mezi námi. Článek se mi líbil a považuji ho za velmi slušnou odezvu k Vašim názorům. Zatímco paní Muriel pléduje za pokus se navzájem pochopit a komunikovat, i když problém Covidu jinak vidíme, tak Vy jako levicový publicista, také plný obav o pracující a běžné lidi proti Globální Moci máte mentální nastavení k občanské válce.

Proto na Vaše ostrá vyjádření směrem k "Popíračům” je třeba reagovat vlídně, s rozvahou a klidem, protože jenom toto nastavení nás odvrátí od toho, abychom se tu nazačali vraždit. Tak Vám přeji hodně štěstí, pane docente. Budete ho potřebovat. M. B.

K tomu ode mě:

Kritiku své osoby beru. Nemyslím, že mámm nastavení k občanské válce. Ale myslím, že někteří destrukční aktivity už přehánějí a neochotu chápat též. Člověk by měl být vlídný, ale také se už někdy musí bránit. Článek M. Blaive odlišuji fialovou barvou:

Muriel Blaive: Naléhavost vyvážené debaty o Covidu

Jsem historik komunismu, bílý, střední třída, Evropan. Také mám rakovinu, melanomový stupeň IV, který byl objeven v lednu 2015. Měla jsem metastázy v mých lymfatických uzlinách, játrech a mozku. Podstoupila jsem dvě osmhodinové operace, terapii gama nožem a imunoterapii. Ztratila jsem čtvrtinu jater, polovinu ucha, kognitivní schopnost číst mapu a velký sval na krku. Získala jsem závislost na kortizonu. Přesto jsem zázrakem přežila. Moje největší naděje byla zůstat naživu, dokud můj nejmladší syn nedosáhl 18 let, a toto přání bylo splněno. Je z něj teď velký chlapec a se svým starším bratrem to zvládne. Mezitím si užívám život.

Nedělala jsem ze své zkušenosti s rakovinou tajemství, ale také jsem necítila nutkání mluvit o tom. Teď ano. Jsem duševně připravena na to zemřít, nebo dokonce na Covid - díky imunoterapii, která mi zachránila život před pěti lety, jsem nyní náchylnější k tomu, protože virus používá stejné "brány" k tomu, aby se dostal do buněk, které moje terapie musela otevřít. Ale stejně jako jsem se smířila s umíráním na náhodnou lékařskou událost, velmi by mi vadilo umírat, protože lidé zbytečně zpanikařili a poddali se krátkozrakosti, strachu a dokonce sobectví. Bohužel toto je scénář, který je nyní načrtnut.

Byla jsem zděšena, když jsem v prvních březnových týdnech sledovala naši kolektivní lhostejnost k lidské katastrofě, kterou naše uzavření způsobovalo mimo západní svět. Lidé v Africe umírali každý den po desetitisících, protože nebyly dodávány potraviny a léky, zatímco s jedinými letadly ve vzduchu byli ti, kteří nám dodávali obličejové masky, lidé ze Západu. Lidé zemřeli hladem na indickém subkontinentu, protože přišli o práci kvůli kolapsu naší průmyslové spotřeby a kvůli jejich přísným omezením. Kolik jich je celkem? Těžko říci, protože Covid-panika maskovala toto drama. Stovky tisíc jistě, možná více nebo mnohem více. Pravděpodobně mnohem víc než ti, kteří zemřeli na Covid na Západě. Takže ne, nenosíme masku, abychom "chránili ostatní". Abychom se chránili, nosíme masku. Vadí mi pokrytectví.

Snažila jsem se na sociálních médiích zvýšit povědomí o osudu těchto "ostatních". Ale smutně jsem pozorovala, že se zdálo, že strach paralyzuje mnoho lidí a brání jejich schopnosti kriticky a předvídavě myslet. Pouze několik z nich zareagovalo, když slyšeli, že naše hektická snaha o život způsobila smrt vzdálených ostatních. Navíc mi bylo naznačeno, že jsem bělošský rasista, protože jsem se odvážila zpochybnit možnost chránit své domovy lidi, kteří nebyli v ohrožení, připravit je o prostředky na obživu a dokonce je připravit o zdravotní péči uprostřed pandemie.

Strach a krátkozrakost zmenšily prostor racionálního diskurzu téměř na nulu. Na jedné straně trio Trump-Bolsonaro-Johnson ostře bagatelizovalo nebezpečí Covid. Horší je, že problém zpolitizovali, jak by to udělali populističtí politici: pokud jde o všechno, pokud kritizujete jejich popření Covid, považují vás za svého nepřítele, "levičáka". Bohužel, demokraté po celém světě upadli přímo do této pasti: jako v zrcadle, když nyní kritizujete přísné Covid-politiky, jste automaticky "populistickým" nepřítelem a musíte být umlčeni.

Toto je strategická chyba: jediný způsob, jak bojovat proti popíračům, je trvat na debatách a diskusích, kriticky uvažovat a vyvracet stavění "nás" proti "nim". Kritické myšlení znamená nikdy nepřijmout ustavené pravdy okamžiku, systematicky je zpochybňovat a nic nebrat jako samozřejmost; rozhodně to neznamená umlčet lidi, kteří vyjadřují jakoukoli formu nesouhlasu pod záminkou, že "mluví jako opačný tábor", nebo že ohrožují veřejnost zvyšováním jejího kritického povědomí. To, co ohrožuje veřejnost nebo obecněji demokracii, je pořádání monologů. Je zásadní obnovit sféru, ve které je bezpečné nebýt ani "levičákem" ani "populistou", ale kritickým občanem, který myslí nezávisle na politice.

My ze Západu jsme prokázali lhostejnost nejen k utrpení, které jsme způsobili na jiných kontinentech ve jménu protikovidských opatření, ale také k osudu chudších lidí mezi námi, těch, kteří museli pracovat, aby zajistili zásobování potravinami či přesněji lahůdkami. Navzdory pláči, že to všechno děláme proto, abychom zachránili naše staré rodiče, nám byla jejich osamělost pozoruhodně lhostejná. Abychom je "chránili", nechali jsme je žít poslední měsíce, týdny nebo dny osamoceně, zemřít osamoceně a dokonce být pohřbeni sami. To je nelidské a nedůstojné.

Nyní jsou na řadě chroničtí pacienty, aby byli ignorováni. Mám sedadlo v první řadě, abych sledovala, co se děje v nemocnicích: ve jménu Covid-paniky byly nemocnice skutečně uzavřeny pro vše, co není považováno za zásadně naléhavé. Trpím chronickou anémií spojenou s rakovinou, která vyžaduje pravidelné kontroly - potřebuji občasné transfuze krve nebo být alespoňna infuzích. V únoru jsem měla obnovený záchvat a v březnu se mi podařilo udělat CT vyšetření na soukromé klinice. Ale poté jsem se do nemocnice nemohla dostat, protože onkologické oddělení bylo úplně uzavřeno a ani by nezvedlo telefon. Když se mi podařilo projít (zcela doslovné) zátarasy, nemocnice byla prázdná a tak demobilizovaná, že už neudělala ani krevní testy. Po pěti letech prvotřídní péče jsem byl propuštěn těmito slovy: "Protože vaši rodiče jsou lékaři, proč se jich nezeptáte, co mají dělat? Uvidíme se v lednu. " Kdyby se to stalo v roce 2015 nebo 2016, už bych byla mrtvá. Ostatní jsou. Mnoho jich bude brzy.

To, co jsem popsal, se stalo v Rakousku, ale odehrává se to ve všech zemích, které zavedly plošné omezení. V Rakousku došlo k relativně malému počtu úmrtí na Covid, ale kolik pacientů s rakovinou zemře později v tomto nebo příštím roce, protože byli opuštěni, aby uvolnili místo pro Covid-pacienty, kteří se mohou nebo nemusí objevit? Kolik z nich bude "chráněno" před virem, který zabije 2–3 % infikovaných, jen aby zemřeli se 100% jistotou svých neléčených rakovin, infarktů a mozkových příhod? Kolik pacientů bylo tak vystrašeno neustálým mediálním bušením "Covidova nebezpečí", že se ani neodvážili jít do nemocnice, čímž zaručili jejich průchod? Kolik z nich spáchá sebevraždu?

Jaký má smysl žádat o záchranu životů, pokud to znamená obětovat další životy? Proč jsme k tomu tak slepí?

Přijímám svůj osud, ale cítím právo a povinnost zpochybňovat spolehlivost a zásluhy naší Covid-politiky, aniž bych byla klasifikována jako lstivý konspiracista nebo bílý rasista. Není normální, že mám přátele, kteří se mnou soukromě souhlasí, ale už se neodvažuji to říci veřejně. Právě teď se děje směs cenzury a autocenzury, propagandy, mnoha lží a aproximací ze strany našich vlád, stejně jako absurdní víra v zásluhy "vědy". Jako by vědci neříkali všechno a naopak v upřímnosti, jako by jejich debaty postrádaly politické problémy, osobní soupeření, ekonomické zájmy a mocenské boje, jako by existovala nehmotná "vědecká pravda", která vylučovala potřebu další diskuse, jako by se tato "vědecká pravda" nevyvíjela tak často - jak by měla. A to ani nemluvím o naší nadšené podpoře obětování našich veřejných svobod v naději na získání marného pocitu bezpečí, byť jen na jeden další den, ještě jednu hodinu.

Naše neschopnost vypořádat se s Covidem nuancovaným způsobem ohrožuje naši schopnost empatie a nakonec naši efektivitu. Náš kolektivní alarm nepodněcuje jen vědomí, ale sobectví a ústup. Přežít je samozřejmě ušlechtilým a nezbytným cílem, ale obětovat všechny diskuse oltáři přežití za každou cenu se již ukazuje jako osudový nesprávný výpočet. Nakonec zabije více, dokonce i na Západě. Tak proč to děláme?

K tomu ode mě:

Diskuse, diskuse a zase diskuse. Plnohodnotných diskusí a kritického myšlení není nikdy dost. Lidsky skvěle napsaný článek M. Blaive se mně však zdá dost jednostranný. Nebo ve Fracii a Rakousku nejsou ti, kteří jsou slepí a hluší k odlišným názorům, porušují záměrně a demonstrativně i nejelementárnější hygienická opatření, agresivně a vulgárně útočí na ty, kteří mají jiné názory, aniž by se snažili vnímat jejich argumentací? Možná však, že jich je skutečně u nás víc, alespoň to by vysvětlovalo rekordní rychlost šíření epidemie.

Co se děje ve světě:

Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:

https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Další významné zdroje o dění ve světě:

https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441

https://ourworldindata.org/coronavirus

První z odkazů přebírá Financial Times. Je na něm mj. vyjádřeno i to, jak vzrostl počet úmrtí v jednotlivých zemích oproti tříletému průměru. Na to by se měli podívat všichni popírači a chřipkaři.

Graf šíření mutuací:

https://nextstrain.org/ncov/global?gmax=19896&gmin=15114

Tyto stránky ukončily uveřejňování nových příspěvků, ale archiv zůstal. Důležitý je závěr, ke kterému dospěly.

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Nejdůležitější je tento graf:

K tomu vynikající grafy z dílny Josefa Šlerky:

https://slerka.shinyapps.io/dashboard/?fbclid=IwAR1dQ1jbmRfxHKBXwhI9WnINy781R67yCILsW6xtzUb2BJMDVUKdNqm_uz

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)