V tomto pokračování uveřejňuji Krohův text o ekonomických dopadech epidemie se svými poznámkami.

Do seriálu o dobré teorii zařazuji "retro" – připomenutí toho, jak jsem společně s kolegy, s nimiž dlouhodobě spolupracuji, i s těmi, se kterými jsem postupně navázal kontakt, analyzoval aktuální vývoj. Sleduji tím dvojí:

- Ukázat, jak je důležitý interdisciplinární přístup a týmová práce, tj. že dobrá teorie hodně dokáže. (To si každý může ověřit porovnání toho, co jsme říkali před měsícem s tím, co se odehrává nyní.)

- Trochu oživit krátkodobou paměť, protože někteří zapomínají až příliš rychle.

COVI-kávička k 20.5.: 61 nových případů. Komentář

20. květen 2020
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/7890-covi-kavicka-k-20-5-61-novych-pripadu-komentar.html

61 (-50 oproti předcházejícímu dnu) nových případů za 19. 5. Návrat do "normálu".

Stagnuje pokles počtu hospitalizovaných ke dni 18. 5. na 169 (+3) oproti předcházejícímu dni. Ve zprávách o vývoji nákazy velmi nedoceňovaný ukazatel.

Jak to vidím

Předvčerejší nárůst počtu případu rozumně vysvětlen Maďarem, viz:

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/velky-narust-pripadu-je-z-jednoho-mista-epidemiologicky-nevyznamne-uklidnuje-madar-40324658

Ale jak chápat toto:

Test inteligence:

1. Předávací protokol.

2. Kouzlo nechtěného.

3. Řecká tragédie.

4. Logika dějin.

Dokud tam nebude evoluční biolog, který zná základy teorie evolučních her, nevěřím v koncepční dlouhodobé řešení.

Vše teprve začíná.

Podnětná úvaha M. Kroha o tom, jaký bude svět po pandemii:

Michael Kroh napsal pro časopis !Argument úvahu nazvanou podle klasického filmu "Den poté" na téma, jak to bude, až pandemie definitivně skončí. Uveřejňuji koncept, ve kterém se snažím zachytit to nejdůležitější. K tomu připojím několik svých poznámek:

Den poté

Michael Kroh           

Prostě zase normální den...

Nicméně, bude to stejný svět jako před pandemií?...

Množí se ale názory, že svět stejný nebude. Lidé si budou více vážit zdraví, budou ukázněnější a ohleduplnější...

Velmi zajímavé zamyšlení prezentoval i publicista Petr Robejšek. Jeho esej má poněkud skeptický nádech, autor nevěří v zásadní obrat, mluví příznačně o nutných opatřeních, která se neuskuteční. Stávající vládnoucí elity se podle něj budou snažit zabránit jakékoli změně, výsledkem čehož bude posun v pojímání času jako nikoli nutného směřování vpřed a k vyšším vývojovým stupňům. Budoucnost nebude lepší než minulost...

Ještě podnětnější je Robejškova úvaha o "eficienci". Lidově by se dala charakterizovat tak, že všeho moc škodí – i honby za snižováním nákladů za každou cenu. Vytvářejí se složité logistické řetězce, které jsou velmi citlivé na jakékoli exogenní vlivy...

Na závěr uvádím výrok jednoho starosty z hnutí STAN, kterého v žádném případě nelze podezírat z levicovosti... "Ukázalo se, že jsme vystrašení, chaotičtí, bezkoncepční. Je zjevné, že Evropa je vesměs slabá, neschopná se účinně bránit či chránit, což je hrozivé zjištění, které se může snadno proměnit v paniku poté, co si uvědomíte, jakým dalším výzvám bude starý kontinent čelit... Konfrontace na řeckých hranicích mezi Řeky na straně jedné a Turky s uprchlíky na straně druhé napovídá, jaké nesnáze nás čekají. Je nasnadě vzít si ze současné situace ponaučení a zařadit mezi naprosté priority skutečnou ochranu obyvatelstva. Zdá se, že to mnohé evropské státy chápou a já si dovolím tvrdit, že i přes různé kiksy, kterých jsme občas svědky, a kterých se sami dopouštíme, patříme i my mezi ty chápavé. Kdo však jako by padl do hlubin rezignace a absence zdravého rozumu, jsou například Švédové a Nizozemci. Celou bezradnost završuje úřední aparát Evropské unie, který se prokázal jako totálně neakceschopný, zbytečný, překážející." ...

Lidé velice dobře vnímají, kdo skutečně pomáhá, a kdo jen vytlouká laciný politický kapitál z chyb, které v nezvyklé situaci logicky nastávají. Průzkumy veřejného mínění ukazují na posilování hnutí ANO, a naopak posílají například lidovce mimo sněmovnu. Ty lidé podezírají, že stojí za rozhodnutím Městského soudu v Praze o zrušení platnosti některých opatření proti nákaze. Asi není náhoda, že hlavní aktéři – advokát podávající stížnost i předseda senátu – pracovali v jedné poslanecké kanceláři (bývalého poslance KDU-ČSL Ludvíka Hovorky) a soudce je také bratrem lidoveckého poslance Výborného...

Většina občanů ráda obětuje příležitost k pořizování zbytných předmětů a prožitků ve prospěch životně nezbytných potřeb. Prostě jsme si uvědomili, že něco potřebujeme více a něčeho se můžeme klidně na čas nebo i trvale vzdát. Součástí tohoto poznání je i uznání zdravotnictví jakožto produktivní služby, a nikoli zátěže, která zvyšuje náklady práce a komplikuje podnikatelům život placením podpory v pracovní neschopnosti...

Stát by měl založit speciální pojišťovnu pro případ škod způsobených "vyšší mocí" (nejen z titulu epidemie, ale i povodně, zemětřesení a podobných katastrof). V ní by se pojišťovali podnikatelé, případně i občané za výhodnějších podmínek, než nabízí soukromý sektor. V případě vzniku pojistné události by jim byla vyplacená částka, kterou si předem dohodnou s pojistitelem. Stát by pro zmíněnou pojišťovnu fungoval jako zajišťovna kryjící rizika přesahující její platební schopnosti. Tím by se finanční náklady na řešení ekonomických dopadů katastrof rozdělily mezi stát, podnikatelskou sféru a částečně i občanskou veřejnost. Snížily by se i požadavky na státní rozpočet a nevznikal by tak enormní deficit...

Druhým nástrojem by mohl být dlouho avizovaný, ale nikdy neuskutečněný státní fond rizikového kapitálu. Ten by finančně vstupoval do soukromých firem výměnou za finanční injekci pro zachování, případně rozvoj firem v potížích. Jeho funkce by logicky byly širší než u pojišťovny, protože k potížím může dojít i z jiných důvodů než přírodních katastrof. Nejde o žádné znárodňování, jak tvrdí kritici tohoto nástroje, protože fond by se zavázal po skončení smluvního období podíl prodat zpět původním majitelům, potažmo dalším zájemcům. Podobné fondy by mohly zakládat i kraje či obce v zájmu záchrany potřebných výrob a služeb místního významu...

Nejen koronavirus, ale i jiné nepříznivé přírodní jevy nás nutí přemýšlet, zda něco není s naší společností v nepořádku, a jak současný stav změnit. Trápí nás klimatické změny, sucho, kůrovec, hrozí obrovské sopečné erupce s globálním dosahem. Nevíme, co s obrovským množstvím nerozložitelných odpadů, probíhá migrace nevídaných rozměrů...

Tímto zorným úhlem se posuzují i ekologické projekty, které v důsledku přinášejí zisk bez rizika solárním a jiným baronům. Říká se tomu "dobývání renty". Že se v ní přemění i "Zelený úděl", doufají podnikatelé i pod tlakem lobbistů bruselská administrativa. Spatřují v něm novou naději pro soukromovlastnický kapitalismus...

Není tedy pravda, že by nebyla vize budoucnosti. Existuje tady už více než 60 let. Pracovali na ní nezávisle na sobě učené hlavy na Západě i Východě, které si uvědomovaly nedostatky obou tehdejších systémů. Tvůrci teorie konvergence, Římský klub, Bertrand Russell, Radovan Richta, čeští a polští ekonomové, filozofové jako György Lukács či Louis Althusser atd., italští "eurokomunisté" a mnozí další razili "třetí cestu", jejímiž politickými nositeli byli především sociální demokraté, reformní komunisté a pokrokoví liberálové...

Rozebírat "třetí cestu" je na další stať, a proto zde uvedu jen základní charakteristiku. Jádrem je silný sociální stát a klíčová role veřejného sektoru v ekonomice, přičemž soukromý sektor hraje významnou roli zejména ve výrobě spotřebního zboží a potravin, jakož i ve službách. Ekonomika je regulována plánem, nikoli však direktivním, ale indikativním. Existuje podíl zaměstnanců na řízení firem (v Německu tzv. Paritätische Mittbestimmung, které ovšem v průběhu let zdegenerovalo), popřípadě jiné formy ekonomické demokracie (například družstevnictví). V současné době k tradičnímu sociálnímu aspektu přistupuje výrazný ekologický rozměr. V zahraničních vztazích se důraz kladl nikoli na konfrontaci, ale na mírové soužití států a aliancí s různým společenským systémem...

Kdo zaručí, že ten náš je správný? Nekritické přesvědčení o vlastní absolutní pravdě vede k pocitu nadřazenosti, mentorování nositelů jiných přístupů a pokusům zvenčí podrývat politické systémy, které se třeba liší jen v detailech. Přesvědčujeme se o tom nejen na vlastní historii, ale i na dnešní praxi Evropské unie a jejích přístupů k Polsku či Maďarsku...

Krize proto může pokračovat ještě dlouho. Nicméně na rozdíl od ještě nedávné minulosti zůstanou východiska k budoucím změnám minimálně ve formě neodstranitelné součásti společenského vědomí, což skýtá naději, že se myšlenky mohou jednou stát materiální silou, která změní svět...

Celé zde: https://casopisargument.cz/2020/05/13/den-pote/?fbclid=IwAR3ps4k_0NdaD0jTqpU7KYqwJJZSASVtb1tw3IJSl3deevOJxfMDIzvUDjM

K tomu pár poznámek ode mě:

1. Jako při každé krizi bohatí zbohatnou a chudí zchudnou. V podmínkách, když už nebude možné bohatnout jako za pandemie, se konkurence v rabování přesune do oblasti, jak vydělat na následcích pandemie. A to se nezastaví ještě dlouho po pandemii. Kdy se to zastaví? Zde sehrají roli dva faktory:

- Jednak to, že se lidé naučí efektivně bránit s pochopením toho, o co jde. (Připomínám repliku Wericha v roli Matěje Kotrby na začátku filmu "Císařův pekař" k povzdechnutí ženy z lidu nad tím, že rohlíky nebudou a že to snad panenka Marie nepřipustí – "Ale připustí, když my to připustíme.") A to může dost dlouho trvat. V horším případě může dojít až k institucionálnímu a infrastrukturálnímu rozvratu vyspělých zemí.

- Jednak změny v geopolitice. Prakticky celá USA a RF na rozdíl od Číny epidemii nezvládají. To podstatně zeslabí jejich pozici do budoucna. Růst pozice Číny povede k hledání příčin toho, proč "náš svět" selhal.

2. Přesuny geopolitické pozice mezi USA a Ruskem, které oslabí (i z hlediska důvěry obyvatelstva v institucionální systémy a administrativní či politickou reprezentaci), ve prospěch Číny, jejíž systém se ukazuje v reakci na epidemii více funkční. Mj. i z hlediska fungování ekonomiky, realizace velkých projektů a bojeschopnosti. Bude docházet k výrazným změnám, které nelze plně odhadnout.

3. Pozitivní dopady na způsob spotřeby – větší lokalizace životních aktivit, posílení rodinného života (např. rodičů při vzdělávání dětí), hodnoty zdraví apod. A patrně také větší odolnost vůči manipulaci na základě honby za prestižní spotřebou. (Vše v intencích toho, co říká M. Kroh.)

K tomu vsuvka: Právě vzhledem k bodu 2. a 3. se nedomnívám, že rozruch kolem COVID-19 je "umělý" (jak tvrdí "chřipkaři", "popírači" a "konspirativní popírači"). V uvedených bodech jsou důsledky tak nebezpečné ve vztahu k jádru současné globální moci, že by si s možnými následky mocní tohoto světa asi nezahrávali.

4. Objevují se myšlenky, a to i tam, kde by to člověk nečekal, u příznivců EU, že by bylo dobré rozvolňovat opatření proti šíření epidemie na bázi V4 s Rakouskem. To by vedlo k emancipaci středounijního prostoru a zásadním změnám ve fungování EU.

(K podrobnější analýze Krohova Dne poté se dostanu, jakmile budu mít trochu času.)

Podnětný dotaz:

Dobrý den, pane Valenčíku, víceméně soustavně sleduji Váš blog, kde se důkladně věnujete pandemii COVID-19. Zajímal by mě Váš názor na (pro mě poněkud překvapivé) zjištění, že průměrný věk osob, které zemřely "v souvislosti s COVIDem-19" je vyšší než průměrný věk osob, které (loni) zemřely z jakékoliv příčiny.

Již před 2 měsíci jsem vnímal jako sporné, zda má COVID19 nějaké měřitelné účinky na úmrtnost - a s tím těsně související průměrný věk zemřelých osob

A nakolik jsme byli v tom směru vystaveni iracionálnímu "kobercovému bombardování" touto agendou z mnoha médií.

Nahlédl jsem do aktuální oficiální koronavirové statistiky

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19/umrti.csv

z příslušné excelovské tabulky lze snadno zjistit, že

průměrný věk mužů zemřelých "v souvislosti s COVIDem" je 76,1 roků

průměrný věk žen zemřelých "v souvislosti s COVIDem" je 81,4 roků

Při srovnání s průměrným věkem při úmrtí

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-1-3-ctvrtleti-2019

72,8 let u mužů a 79,7 let u žen (data za první tři čtvrtletí roku 2019)

je vidět, že nastane-li úmrtí "v souvislosti s koronavirem",

tak u mužů je délka života o více než 3 roky VĚTŠĺ

a u žen téměř o 2 roky VĚTŠĺ

než činí průměrný věk v České republice zemřelých osob.

Což ve mně vyvolává pochybnosti o tom, nakolik jde o zákeřnou chorobu, epidemii či PANDEMII.

S pozdravem

P. K.

Moje odpověď:

Nejste první, kdo si toho povšimnul. Statistiky jsou přesné, Vaše úvahy a propočty též.

Vysvětlení? - Jednoduché: První mutace viru postihují zejména starší ročníky (u nás první oběti, která navíc měla další závažné choroby) bylo 95 let. Navíc se u nás nemoc rozšířila v místech dlouhodobého přímého setkávání v uzavřených prostorech, což byly LDN, domovy důchodců apod.

Proto to opticky vypadá, jako že koronavirus "prodlužuje život". (Je to stejné, jak když devadesátiletý stařík se dožadoval v nevěstinci aktu s dvacetiletou, ale měl zásadní podmínku, že musí mít AIDS. Proč, nechápala správa zařízení. "Přečetl jsem si, že když někdo dostane AIDS, má před sebou ještě třináct let života", odpověděl stařík.

Ve skutečnosti koronavirus jen trochu "pročistil" přestárlou generaci, dalo by se říci s trochou cynismu.

Ale tam, kde se nezastavil včas a koncentruje se, dochází k vícenákazám, které v logice fungování tohoto typu viru likvidují ty, které se obětí vícenákazy staly (zdravotní sestry, lékaři, policisté...). Navíc se tím urychluje vznik mutací.

Proto je třeba sledovat:

- Ohniska vícenákaz (tzv."superinfekce", tj. nákazou více různými mutacemi).

- Vznik, šíření a další proměny jednotlivých mutací.

- (To, co považuji za zvlášť důležité) Změny v chování jednoho a téhož viru, které má tendenci měnit se v podmínkách, kde je vhodně omezena možnost šíření, ke kooperativnímu (ve vztahu k druhým mutacím) a méně agresivnímu.

Vynikající stránky k epidemii COVID-19 jsou tyto:

https://www.facebook.com/groups/208008770285228/

Najdete na nich původní rozbory, shrnující informace, zajímavé diskuse, dílčí příspěvky. Stránka vznikla "zdola", z iniciativy lidí různé odbornosti, kteří se na ní postupně sešli. Člověk si musí umět vybrat, ale nikde jinde nenajde tak všestranný zdroj informací. Doufám, že se někdy brzy dostanu k tomu, abych udělal průvodce těmito stránkami.

Co se děje ve světě:

Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:

https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Další významné zdroje o dění ve světě:

https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441

https://ourworldindata.org/coronavirus

První z odkazů přebírá Financial Times. Je na něm mj. vyjádřeno i to, jak vzrostl počet úmrtí v jednotlivých zemích oproti tříletému průměru. Na to by se měli podívat všichni popírači a chřipkaři.

Graf šíření mutuací

https://nextstrain.org/ncov/global?gmax=19896&gmin=15114

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Nejdůležitější je tento graf:

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)