Bohatství a chudoba jako problém/43

Doyen našeho týmu Vladislav Pavlát navrhl zařadit ještě 10. kapitolu do připravované monografie Bohatství a chudoba. Uveřejňuji na pokračování:

10. PŘÍLEŽITOSTI A RIZIKA DIGITÁLNÍ ÉRY – 2. část

(podtitul: Chcete snadno zbohatnout?)

Rodící se digitální společnost již nyní čelí paradoxům, kdy černé je prohlašováno za bílé a naopak, ať již se to děje úmyslně nebo neúmyslně - z nevzdělanosti, ze stranické zaslepenosti, z chamtivosti nebo z paranoidní snahy hlásat "originální názory" v zájmu prosazení svého ega. Bohužel často i jinak rozumní lidé nejsou schopni se chovat normálně ve své honbě za pofidérní slávou. Mnoho pomníků pak bývá ničeno s falešnou představou, že tím zmizí i názory a činy oněch kdysi slavných. Některé pomníky, pomníčky nebo pamětní desky končí na skládkách, v lepším případě v musejních depositářích, jiné zůstávají zachovány v cloudech.

Úvahy o chudobě a bohatství pro mnoho osob a různých hnutí, které usilují o nápravu poměrů existujících ve společnosti v libovolném časoprostoru, často vyúsťují v neuskutečnitelná nápravná opatření (viz zde výklad výše sub....). Tyto náměty obvykle dříve nebo později narážejí na neproniknutelné bariéry (jejich rozborem se zde nelze blíže zabývat z důvodů vysvětlených výše), ať již jde o překážky právní, spojené s vlastnictvím, o ideologii, náboženské předsudky nebo o jiné překážky pramenící z jiných motivů.

Myšlenka, že i chudí lidé mohou zbohatnout, je tradičním námětem mnoha pohádek. Není divu, že se myšlenka o možném zbohatnutí objevuje v nové podobě i dnes, kdy se nástup do digitální éry v posledních letech prudce zrychluje. Tato myšlenka se nyní převtělila v novou možnost "zbohatnutí pro každého".

I když latiníci dobře znají rčení nihil novi sub sole (nic nového pod sluncem), stoupenci digitalismu tento názor nesdílejí a usilovně se snaží dokázat – pomocí všech možných tajů a umění marketingové komunikace – že staré lidové rčení, že "čert vždycky kadí jen na velkou hromadu," neplatí. Podle digitalistů může zbohatnout každý, kdo svěří zástupci Systému pár tisíc Euro. Pomocí automatického obchodování pak investor může snadno a rychle vyřešit své finanční problémy.

Důvěřiví lidé odjakživa podléhají vemlouvavým hlasům velkých, středních i malých podvodníků, kteří jim slibují hory-doly, a to obvykle s jedinou celkem nepatrnou a bezvýznamnou podmínkou, že jim "něco málo" zaplatí předem (na režii spojenou se zařízením výnosného obchodu).

V 90. letech i do vlastí českých pronikly zvěsti o tzv. trejdech (původně: trade, obchod). Vzápětí propukla horečka zakládání tzv. Dellawarských společností, sloužících – kromě k daňovým únikům – i k různým jiným potenciálním i reálným nepravostem (jako např. k utajení skutečných vlastníků bankovních účtů). Zatímco před pádem železné opony zůstávaly zázračné "trejdy" doménou některých velkých bank, po jejím pádu se odvar metod zhodnocování velkých bankovních vkladů pomocí termínových a opčních obchodů šířil jako sladké jako pokušení mezi rodícími se nezkušenými českými podnikateli; podvodní zprostředkovatelé tehdy měli doslova zlaté časy – bájný Eden (rajskou zahradu). Kromě společností zakládaných v daňových rájích po celém světě se do rukou českých začátečnických spekulantů s obchodováním cennými papíry hromadně dostávaly do rukou nejrůznější certifikáty a jiné "doklady" osvědčující nároky na různá plnění.

Jedním z nejkurióznějších případů z poloviny 90. let se stal případ zahraničního občana, který ve své vlasti nepochodil s osvědčením o nároku na výnos z vlastnictví půdy (kdesi v horách Skalistých). Jednou neméně kuriózní skutečností je to, že zprostředkováním prodeje doličného dokladu se déle než 4 roky zabývalo nejméně deset českých i zahraničních prostředníků, kteří komunikovali se svými známými (obvykle zaměstnanci různých bank v Česku i v zahraničí) a radili se o tom, jak nejlépe záležitost vyřídit ke všeobecné spokojenosti, aniž by příliš mnoho peněz zůstalo v rukou onoho certifikátu. Nakonec se – po uzavření desítek, ne-li stovek smluv o zprostředkování – podařilo dosáhnout kýženého cíle: s pomocí několika významných bezejmenných (latinsky bychom je mohli pojmenovat za innomináty) pověřenců nejvýznamnějších bank pomocí složitých operací, o nichž bylo třeba mlčet. Zúčastnění zprostředkovatelé skutečně mlčeli (jako "jehňátka" ), pokud se jim dostalo slíbených odpadků z "velké hromady"; několik nespokojenců, kteří dostali méně, než očekávali nebo nic, ze strachu před zákonem solidárně mlčeli též. Několik úředníků bylo přemístěno na jiná lukrativní místa. Beneficient byl navýsost spokojen: k jeho virtuálním (nebo pofidérním, chcete-li) 300.000 ve světové měně přibylo ještě nejméně 6 nul. Jeho sen se splnil: mohl si začít léčit ve Švýcarských Alpách svou (pro chudého) za běžných okolností nevyléčitelnou chorobu, jako bohatý získat švýcarské občanství a po vyléčení dožít svůj život v úplné anonymitě neznámo kde.

Ale zpět do současnosti. Jak v dubnu 2020 známý český sportovec prozradil v televizním rozhovoru (opakováno třikrát), každý chudý nebo zadlužený Čech může snadno zbohatnout, bude-li se přesně řídit (po zaplacení stanovené minimální částky) přesně podle organizačních pokynů. Pak klidně může jít spát, protože automatické obchodování bude pracovat 24 hodin denně ve prospěch jeho zbohatnutí. Přihlásit se ale musí okamžitě, nejpozději ihned, aby se pro něho nalezlo v Systému investorské místo v rámci kvót přidělených Systémem automaticky pro jednotlivé země světa.

Zázračným Systémem je program pro automatické obchodování kryptoměn s názvem Bitcoin Era, který funguje díky mezerám v právních předpisech o obchodování zahraničními měnami. Proto si pospěšte, než SE to zakáže! Kdo by odolal této velkorysé nabídce, tak dobře známé např. z marketingové komunikace velkých světových farmaceutických výrobců různých neškodných, ale údajně zaručeně účinných preparátů, kterou býváme periodicky zaplavování při nezávazném brouzdání nebo data miningu na internetu? Kdo nikdy nezkusil, nikdy (vědecky ověřenou a svědectvími úspěšných šťastlivců štěstěny potvrzenou) zjevenou pravdu nepozná.

Centrální banky v různých zemích až donedávna zaujímaly protichůdná stanoviska k výše uvedenému programu, protože si odlišným způsobem vyhodnocují potenciální rizika vyplývající z podobných měnových obchodů. Lze očekávat, že původní rozpačitě liberální stanovisko naší centrální banky již brzy nemusí být kladné.

Zatímco s kyber-zločinem (podobně jako s drogovým obchodem) bojují příslušné speciální instituce a orgány dlouhá léta s tichým souhlasem většiny obyvatel na světě a dosahují v něm – díky pokročilým technologiím – určitých úspěchů, nelze říci, do jaké míry se dnes mění vývoj vztahů mezi chudobou bohatstvím. Metodologie měření chudoby je tradičně lépe propracována, než měření bohatství, kde vliv digitalizace je spíše odhadován. O situaci v oblasti chudoby v příloze knihy zasvěceně píše doc. Wawrosz.

Závěrem úvah v této 10. kapitole podotkněme, že pojednání o vývoji relací mezi chudobou a bohatstvím připouští – podle volby a použitého analytického instrumentaria při zkoumání této otázky – odlišné odpovědi. Je úkolem dalších výzkumů zjistit, zda se propast mezi chudobou a bohatstvím rozevírá, zužuje nebo zůstává relativně nezměněna. Pro hlavní závěry a doporučení obsažené v knize není odpověď na dílčí problémy nezbytná a nemění závažnost hlavních závěrů a doporučení.

(Pokračování dalším tématem)