K dobré teorii: Experti SPD k penzím/2

Lucie Šafránková a Tomáš Doležal (působící v politických funkcích a odborném zázemí SPD) uveřejnili pod názvem "Pár poznámek k předložené důchodové reformě" v časopisu "!Argument" jeden z nejlepších rozborů problematiky reformy penzijního systému, viz:

https://casopisargument.cz/2020/04/11/par-poznamek-k-predlozene-duchodove-reforme/

Vzhledem k závažnosti uveřejňuji se svými poznámkami odlišenými fialovou barvou.

Pár poznámek k předložené důchodové reformě – 2. část

Lucie Šafránková a Tomáš Doležal

Přitom existují jiné, mnohem vhodnější alternativy, jak systémově nastavit a bonifikovat setrvání v zaměstnání i po vzniku nároku na starobní důchod – a navíc s velmi zásadními, pozitivními, makroekonomické dopady na veřejné příjmy. Jde o jednu z nejdůležitějších komponent každé budoucí reformy našeho důchodového systému, která si zaslouží samostatný text. V odborných kruzích je označována jako postgraduální nadstavba systému průběžného důchodového pojištění.

Jde o maximalizaci bonusu za dobrovolný odklad odchodu do důchodu (buď úplný odklad pobírání starobního důchodu za současného setrvání v zaměstnání, resp. ve výkonu živnostenského podnikání anebo o pokračování v zaměstnaneckém poměru či výkonu živnostenského podnikání i po zahájení pobírání starobní penze) – a tedy i za pokračování placení pojistných odvodů, Toto lze řešit jednak formou výrazné slevy na dani z příjmu (až po její úplné odpuštění), případně formou významného zvýšení tzv. náhradového poměru důchodu k poslední mzdě (poslednímu příjmu) za každý rok dobrovolného odkladu odchodu do důchodu – anebo určitou kombinací obou těchto způsobů.

K tomu: Motivace této nadstavby musí být zabezpečena na základě principu ekvivalence, tj. každý to, co do postgraduální nadstavby vložil, dostane zpět podle pojistné matematiky v podobě doživotní renty, po srážce části určené základní solidární dávku vyplácenou v rámci celého systému penzijního pojištění. Čím více bude motivace fungovat, tím bude moci být základní dávka vyšší.

Jedná se o nalezení vhodné a významné zvýšení motivace k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění, samozřejmě dle individuálních dispozic. Sedmdesát až osmdesát procent našich starobních důchodců totiž uvádí, že opustili trh práce zcela dobrovolně. V období, kdy odcházeli do důchodu, netrpěli žádnými zdravotními problémy ani neměli problémy s udržením práce. Významné institucionální pobídky důchodců k práci prostřednictvím změn v oblasti daní nebo důchodů by tedy jednoznačně mohly přispět ke zvýšení dobrovolné zaměstnanosti důchodců. Současné (i v reformě navrhované) pobídky totiž nyní nejsou schopny vyvážit zvýšenou motivaci důchodců opustit trh práce a věnovat se už pouze své rodině, zájmům a zaslouženému odpočinku.

Významné snížení (či úplné odpuštění) daně z příjmu pracujícím starobním by mohlo citelně zvýšit jejich zájem a ochotu setrvat v zaměstnání (či živnostensky podnikat) i po dosažení důchodového věku.

Mezinárodní komparace totiž ukazují, že je poměrně reálné zvýšit míru zaměstnanosti českých starobních důchodců minimálně o více než 20 procentních bodů oproti současnému stavu. A toto zvýšení může být přínosné jak pro starobní důchodce samotné, tak pro společnost – a, ano, i pro veřejné rozpočty, zejména z pohledu objemu vybraného pojistného na sociálního a zdravotního zabezpečení.

K tomu: Ano. Zde jsou patrně největší a poměrně rychle dostupné ekonomické rezervy každé země.

Podle některých ekonomických simulací by zvýšení míry zaměstnanosti nyní ekonomicky neaktivních zdravých starobních důchodců mladších 70 let o 10 % mohlo posílit příjmy státního rozpočtů o 0,3 % až 1,5 %.

K tomu: K tomu je nutné ještě připočítat to, že navrhovaný systém by postupně nastartoval další zdroje založené na rozvíjení, uchování a uplatnění lidských schopností. Přijetím poměrně jednoduchých pravidel by například bylo možné zainteresovat zdravotní pojišťovny a poskytovatele zdravotní či lázeňské péče k tomu, aby měly zájem o prodloužení doby produktivního uplatnění svého pojistného kmene.

Tzv. spravedlivá varianta důchodové reformy počítá s tím, že s jejím zavedením by zároveň začaly práce na změnách daňového systému – které ovšem absolutně nejsou ze strany MPSV specifikovány a připraveny, existují maximálně pouze v úrovni obecných představ. Navíc zvyšování daňové zátěže – zejména u právnických osob – v situaci koronavirové epidemie a drastického omezení možnosti podnikat a realizovat zisk je de facto ve střednědobém výhledu vyloučené.

K tomu: Logická výtka.

Návrhy na financování důchodové reformy ze strany MPSV se navíc neudržitelně a nepochopitelně orientují pouze na příjmovou stranu veřejných rozpočtů, přičemž minimálně stejně podstatné bude učinit i příslušná zásadní a dlouhodobá systémová opatření i na straně veřejných výdajů, a to ve smyslu jejich omezení. Financování reformy tohoto typu nelze provádět pouze jednorozměrným způsobem – skrze zvyšování daní a dalších odvodů. Zvláště v době, která nás čeká.

K tomu: Svatá pravda.

Dle všech veřejně dostupných informací je tzv. spravedlivá, varianta důchodové reformy jediným z předložených scénářů, o kterém lze vůbec vážně diskutovat, anebo alespoň o některých jeho parametrech – ostatní předložení varianty (technická a úsporná) jsou krokem zpět, které současné – a hlavně budoucí – starobní důchodce poškozují.

K tomu: Velmi důležitý závěr. Uvedení obou variant je zbytečné a matoucí. Ztrácí se tím "tah na branku".

Technická varianta reformy totiž předpokládá základní důchod (bez tzv. zásluhové složky) v roce 2020 na úrovni 10 500 Kč (resp. 30 % průměrné mzdy) – s tím, že do roku 2070 poklesne na 8710 Kč (resp. na 25 % průměrné mzdy). Verze už nepředpokládá vůbec žádné finanční bonusy za vychované děti a odpracované roky nad hranici vzniku nároku na starobní důchod. Samo MPSV připouští, že technická varianta není výhodná pro zaměstnance s dlouhými pracovními kariérami, kterými jsou zpravidla muži.

Úsporná varianta reformy by dle propočtů MPSV znamenala dokonce snížení nákladů důchodového systému na úkor současných i budoucích důchodců, kteří by ji "zasponzorovali". Základní starobní penze by zde měla činit cca 7740 Kč, resp. 22 % průměrné mzdy. A tento model samozřejmě též nepočítá s bonusy za výchovu dětí a práci v důchodovém věku.

Dle posledního vývoje (a to zatím bez zohlednění ekonomických a politických dopadů koronavirové epidemie a souvisejících mimořádných opatření) je zřejmé, že dohoda nad podobou "malé" důchodové reformy se bude rodit jen velmi obtížně. To ostatně ilustruje mj. spor mezi ministryněmi financí a práce a sociálních věcí ministryně financí. Parametry, které navrhuje MPSV v tzv. spravedlivé variantě by si podle Aleny Schillerové vyžádaly nutnost růstu daňových příjmů o cca 300 miliard korun ročně (pro férovou dodejme, že ministryně Maláčová toto tvrzení odmítá), což považuje za nepřijatelné.

Do velké míry jde i o jakýsi "spor o metodu" – ministryně Schillerová chce před redefinicí parametrů důchodového systému nejprve nalézt shodu na podobě jejího financování – zatímco ministryně Maláčová by preferovala nejdříve nastavit parametry změny a otázku financování řešit až poté – úpravou výše některých daní směrem nahoru.

K tomu: Pseudospor, pokud si neujasníme, odkud kam a proč chceme jít. Potřebujeme systém, který by přinesl užitek každému a k tomu čerpal z dobrovolného produktivního uplatnění těch, kteří chtějí a mohou být produktivně činní.

O mnoha důležitých konstitučních prvcích českého důchodového systému reformní návrhy vůbec nehovoří, či se jim spíše vyhýbají. Zejména jde o otázku pojistných odvodů OSVČ (kde ministryně Maláčová jinak dlouhodobě hovoří o nutnosti zvýšit jejich tzv. vyměřovací základy, což je, nejen ve světle probíhající krize, plošně a sólově proveden, krok špatným směrem s mnoha negativními vedlejšími dopady), anebo o budoucnost tzv. třetího pilíře (dobrovolné připojištění se státním příspěvkem), který dlouhodobě, z více důvodů, zcela neplní účel, pro který byl zřízen – tzn. stát se pro penzisty dlouhodobým doplňkovým zdroje pravidelných příjmů v době starobního důchodu.

Idea zavedené povinného spoření v soukromých penzijních fondech (tzv. opt-out resp. druhý důchodový pilíř) je snad už, naštěstí, definitivně ze hry. V této souvislosti pouze uveďme, že v kalendářním roce 2017 klienti českých penzijních fondů prodělali v úhrnu 2 % z celkově naspořených částek částky – zatímco naopak finanční společnosti provozující tyto fondy měly ve stejném období době výnosy ve výši 16 % z investovaného kapitálu.

K tomu: A teď to bude úplný masakr tzv. 2. pilíře v zemích, kde ho zavedli. Mj. Švejnar a Zámečník ho tehdy vehementně prosazovali, dnes jsou vůdčími postavami Babišova NERVu.

A o čem se, bohužel, taktéž vůbec nemluví, a co by bylo skutečnou podstatou systémové reformy našeho důchodového systému ve smyslu jeho dlouhodobé finanční udržitelnosti a stability, je efektivní a multidimenzionální propopulační politika – podpora porodnosti skrze významnou a silnou podporu pracujících rodin, např. prostřednictvím mnohem výraznějšího daňového zvýhodnění na vychovávané děti, než je tomu dnes, prostřednictvím bezúročných manželských půjček, státní či obecní podpory bydlení apod.

Protože naprosto klíčovým parametrem důchodového systému průběžného typu je počet aktuálně ekonomicky aktivních plátců pojistných důchodových (a zdravotních) odvodů (ale i daní) resp. jejich poměr vůči aktuálnímu počtu příjemců starobních důchodů.

Toto mějme při jakýchkoli úvahách o důchodové reformě na paměti především.

K tomu: Populační podporu lze rovněž do systému zabudovat, a to v logice sladěné s motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění. V této fázi to ale patrně není nutné. Zase by to odvádělo pozornost od toho nejdůležitějšího.

(Pokračování dalším tématem)