Bohatství a chudoba jako problém/35

Na pokračování jsem uveřejnil monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části. Nyní uveřejňuji přílohy, které budou obsaženy v elektronickém vydání monografie

Bohatství a chudoba jako problém: Kdy a proč problém, jak jej řešit

Příloha 1: Diskuse k pozičnímu investování – 3. část

Pokud jde o Hédonismus, moje znalosti jsou omezené. Pouze osobní poznámka ověřená vlastními zkušenostmi – při trvalé snaze o pozitivní prožívání doplněném o poctivé sebepozorování je vyloučen jak primitivní hédonismus (po přejedení bolí žaludek), tak neetické chování (vede k neklidu, bránícímu šťastnému prožívání) a další.

K tomu ode mě: Pokud člověk nepodlehl imitačnímu tlaku. (Kopeckého Spartak ve filmu "Zítra to roztočíme, drahoušku", který dnes přerostl do masového případu.)

Kapitola 8 je poněkud pro mne poněkud matoucí – v úvodu monografie je hezky a stručně shrnuto, proč není teorie nadhodnoty relevantní. V 8. kapitole se potom zase řeší "vykořisťování". Z mého (možná omezeného) pohledu je práce sama o sobě bezcenná. Mohu přehazovat písek tam a zpět, udřít se, ale pokud to nemá pro někoho hodnotu, tak nic nedostanu (a ani si nic nezasloužím). (Podobně výrobní prostředky jsou bez správného využití jen hromada šrotu.) Role podnikatele je v hledání a budování systému, který (za přispění práce jak tvůrčí, tak organizačně/rozhodovací, výrobních prostředků a dalších zdrojů) poskytne zákazníkovi hodnotu, za kterou je ochoten zaplatit! Podnikatel dává svým lidem možnost výdělku a navíc příležitost k odbornému růstu (kultivaci lidského kapitálu). Tvorba a inovace obchodního systému je nejhodnotnější prvek, který rozhoduje o zhodnocení dalších vstupů (práce, peněz, výrobních prostředků). Selhání podnikatele je ve finále nejdražší pro něho samotného.

Dále se zde nezmiňuje vzácnost jako základ pro cenu statků i práce.

Pokud je přebytek má cena tendenci klesat. Názorně vidíme u nás v některých oborech s přetlakem schopných pracovníků z Ukrajiny, Bulharska atp.

Možná by bylo namístě nahradit "nadhodnotu" přidanou hodnotou a snažit se ji zmapovat od systému, organizaci, obchod a marketing, vlastní výrobní/tvůrčí práce, technologie atp.

K tomu ode mě: Právě proto, aby bylo vidět přednosti teorie odhalení roli pozičního investování, je zařazena kapitola 8 a jako taková je i uvedena.
Shrnutí: Osobně vidím jako problém bobtnající vládnoucí struktury, které nejenom že hodnotu nepřidávají, ale konzumují ji částečně neefektivností, částečně investicemi do kontraprodutivních aktivit a opatření a částečně do redistribuce pro získání vlastních výhod. Chybí nám podnikavost (enterpreneurship) ve smyslu převzetí odpovědnosti a tvorby nového (v rozporu s tím, jak děti vychováváme – hlavně neudělat chybu, nepřekročit třeba nesmyslná pravidla atp.).

Jakékoliv reformy, které budou realizovat tyto bobtnající vládnoucí struktury, nutně budou paskvil, nebo do něj rychle zdegenerují.

Opět narážíme na ten paradox: "Celek je více než individualita." je sice platné tvrzení, ale vždy když se postaví celek nad individuality (krom extrémních případů typu válka), dojde k tomu, že nakonec o tom, co je pro celek nejvhodnější, rozhoduje několik individuí a máme slušnou tyranii.

K tomu ode mě:

- Proč se ve všech zemích staly "bobtnající vládnoucí struktury" se všemi jejich nešvary "standardem"?

- Proč si s nimi nikdo neví rady?

- Co potlačuje podnikavost a vůbec motor proinovační ekonomiky založený na tržní konkurenci?

- Proč není vztah mezi jednotlivce a celkem řešen tak, aby rozvoj a uplatnění schopností jednoho bylo podmínkou rozvoje všech, tak je tomu v tvůrčích týmech?

Dáváš jen popis fenoménu, ale ne toho, o co jde a jak problém řešit. Podstata fenoménu je popsána v závěru kapitoly 4. "Problém bohatství a chudoby prizmatem teorie kooperativních her", hned po prezentovaná skvělého obrázku, kterým je tato podstata zviditelněna. Cituji:

Poznámka 1 (upozorňující na další aspekt významu dosaženého výsledku):

Důležitým poznatkem je nejen samotné odhalení pozičního investování a jeho logiky, ale také to, že mezi investory (aktuálním i potenciálními) do společenské pozice existuje konkurence, tedy motor konkurence, který je nutní k určitým typům chování.
Jedním z aspektů této skutečnosti je, že se musí snažit získat příjmovou výhodu oproti svým konkurentům mnohdy doslova za každou cenu. Třeba i za cenu porušení obecně přijatých zásad. A tady začíná pro každý společenský systém velký problém. Vzniká tím totiž situace, která podporuje vznik struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad kdy ti, kteří na sebe vědí něco difamujícího, se vzájemně kryjí, vzájemně vydírají a vzájemně protěžují v oblasti pronikání do institucí, které mají porušování obecně přijatých zásad zabránit.

Pokud nevstupuje do hry fenomén pozičního investování, má společnost dostatek mechanismů, aby se bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich pronikání do svého institucionálního systému bránila. Jakmile je však generování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad spojeno s pozičním investováním, dochází k velmi značným deformacím institucionálního systému společnosti. Synergické působení pozičního investování a tvorby struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je pak velmi výraznou překážkou toho, aby investiční příležitosti (včetně a zejména těch, které jsou spojeny s rozvojem, uchováním a uplatňováním lidského kapitálu) byly využívány dle míry jejich výnosnosti.

Zde je odpověď na to, proč se vládnoucí struktury (a nejen ony) chovají tak, jak se chovají.

 (Pokračování)