Bohatství a chudoba jako problém/34

Na pokračování jsem uveřejnil monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části. Nyní uveřejňuji přílohy, které budou obsaženy v elektronickém vydání monografie

Bohatství a chudoba jako problém: Kdy a proč problém, jak jej řešit

Příloha 1: Diskuse k pozičnímu investování – 2. část

Poznámka k užitku – asi ne úplně podstatná – myslím, že definice "spotřebitel maximuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi" zahrnuje i ono "lidé ve svém jednání zpřítomňují dříve prožité a vztahuji své jednání k budoucímu". Moje vyhodnocení budoucích užitků se totiž promítá do současného užitku. Jde spíše o rámce, které vezmu v úvahu. Navíc, pokud pozoruji vlastní rozhodování, kritéria se mění dle situace a rozhodnutí ráno bude jiné než večer. + V mnoha případech, kdy nejsem schopen provést racionální zhodnocení, dám na "pocity", případně zkusím co je k dispozici s tím, že budu směr korigovat, pokud se ukáže jako nesprávný.

K tomu ode mě: Ano. Tak je to chápáno. Právě proto se zdůrazňuje, že prožitkový mechanismus je rozhodovací (online), nikoli cílotvorný. V tom je zásadní rozdíl ekonomie produktivní spotřeby od neoklasické ekonomie.

Investování do rozvoje schopností – schopnosti jako takové lékem nejsou, pouze některé poskytují "výnos" a proto jsou pro investory zajímavé. Trh je jediným reálným způsobem jak určit hodnotu a je zde víceméně stále. (Vzdělávání v disciplínách jako "gender studies" jsou spíše příznakem problému než rozvíjením hodnotných schopností.)

K tomu ode mě: Míchá se několik věcí dohromady.

Příklady vzdělávání, které uvádíš, slouží k rozkladu vzdělávacího systému právě proto, aby byla eliminována role schopností (koneckonců těch "všestranně se rozvíjejících"), které jsou navázány na týmový realizační potenciál společnosti.

K úvaze o nákupu levných programátorů – je tendence kupovat drahé experty na omezenou dobu a doplnit je levnými. Má to více důvodů – pokud někdo dělá ve více firmách a na více projektech, získává i více schopností. Je pak schopný řídit ty "levné", kteří dělají rutinu. Interní týmy, bez dostatku externích podnětů, mají tendenci ztrácet kompetence (resp. nezískávat dost nových) a pohodlnět. Ve finále je přílišná jistota a stabilita neprospěšná a v dnešní turbulentní době nebezpečná. (Jinak řečeno: "Růst je mimo konformní zónu".)

K tomu ode mě: "Kauza Boeing" není ten případ. Letadlo se nedá takto slepit. Ale ani dlouhodobá strategii firmy, která by bylo založena na tvůrčím mezigeneračním týmu schopného produkovat inovace (třeba v oblasti elektronkových mikroskopů) se bez tvůrčích mezigeneračních týmů neobejde. "Interní" tvůrčí mezigenerační tým vadí pozičně založené skupině ovládající firmu a živící ji svými vazbami. Nádherně popsáno ve filmu "Skandální odhalení". Výjimka přerostla v pravidlo.

Investování do pozice je v širším smyslu univerzální, používají jej jak chudí tak bohatí (např. starousedlíci vs. přistěhovalci; parkovací zóny; cechovní pravidla atp. dokonce i ty absolventské sítě). V pojetí, o kterém mluvíš, jde o poněkud jednostranné zaměření a bylo by třeba odlišit nelegální od nekooperativního, ale v rámci pravidel. Přičemž je třeba definovat pravidla – dnes je legální mnohé.

K tomu ode mě: Pro někoho, kdo si může dovolit pozičně investovat do právníka, je legální všechno, než ho sejme někdo silnější. Ale k tomu hlavnímu: Důležitý je pojem "poziční investování" (a ne toto slovo). Pojem se od slova liší tím, že je definován. Tím vynikne podstata jevů, k jejichž poznání slouží. Investování do společenské pozice je jev (případ), kdy místo zvýšení výnosu na základě využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu podle míry jejich výnosnosti dojde ke snížení efektivnosti systému tím, že jeden z hráčů dá přednost svému vyššímu výnosu na úkor efektivnosti celého systému, v němž hráči působí, i na úkor druhého hráče. Toto je poziční investování a ne nějaká svévolně rozšířená představa, která zneužívá toho, že v reálném světě neexistují ostré hranice, a tak předkládá "neškodné" případy, aby překryla podstatu toho, o c jde.

(Pokračování)