Bohatství a chudoba jako problém/32

Na pokračování uveřejňuji monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části, odkazy na zdroje budu uveřejňovat průběžně.

Bohatství a chudoba jako problém: 

Kdy a proč problém, jak jej řešit – 32. část

Diskuse

O tom, že k tak významné otázce, jakou je vztah bohatství a chudoby z hlediska problémů, které vyvolává či může vyvolat, je nutné uplatnit komplexní interdisciplinární přístup, patrně nikdo nepochybuje. Z hlediska dosažených výsledků si je dle našeho názoru nutno klást zejména následující otázky:

1. Využili jsme všechna podstatná teoretická východiska, kterými disponují různé disciplíny, abychom se vyhnuli nebezpečí jednostrannosti či přehlédnutí něčeho podstatného? – Z hlediska dalšího bádání lze uvažovat například o tom, že větší pozornost mohla být věnována subjektivnímu (psychologickému, existenciálně filozofickému) aspektu reálného prožitkového bohatství člověka a jeho souvislosti s polaritou materiálního resp. finančního aspektu bohatství a chudoby.

2. Nedošlo přechodem od otázek vztahu bohatství a chudoby, tak jak jsou tematizovány již názvem monografie, k otázce, proč investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchování a uplatněním lidského kapitálu nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti, k nepřípustné redukci mnohem komplexnější problematiky? – Domníváme se, že nikoli. Přeformulování otázky považujeme za nalezení teoretického klíče, který ji umožňuje analyzovat (rozklíčovat) v dobových souvislostech.

3. Není analogie mezi epikúrejským vesmírem a "epikúrejskou ekonomií" příliš "přitažená za uši", a tudíž i zavádějící? – Zde je důležité si povšimnout, že tato analogie má více aspektů, které se vzájemně doplňují. Samozřejmě, že by bylo vhodné tuto analogii dále propracovat s využitím podrobnější analýzy přínosu epikúrejců k odpovědi na otázku reálného prožitkového bohatství člověka v návaznosti na jejich dobové představy o ekonomice společnosti, povšimnout si též různého přístupu různých představitelů této antické školy.

4. Je ekonomie produktivní spotřeby, ze které vycházíme, skutečně přesahem neoklasické ekonomie, není jen slepou větví či nepodstatným vychýlením z hlavního proudu? – Tomu jsme věnovali předešlou monografii (Valenčík a kol., 2018); v této jsme doplnili další zdroje. Odpověď na tuto otázku souvisí i s hlubším zakotvením myšlenky ekonomie produktivní spotřeby v dějinách lidského myšlení, a to právě v návaznosti na předcházející otázku o úloze epikúrejců.

5. Je rozšíření (S, d) Nashova vyjednávacího problému v námi prezentovaném směru (jako "vícebodová obdoba" tohoto problému) korektní i z matematického pojetí zobecnění? – Zde bude nutné ještě vykonat určitou práci tak, aby byla definována třída úloh "vícebodového typu", jejichž součástí bude Nashův vyjednávací problém.  Zbývá udělat ještě několik kroků, ale cestu tímto směrem považujeme za průchodnou.

6. Jsou úlohy v oblasti "vícebodového rozšíření Nashova vyjednávacího problému" dostatečně atraktivní jak z hlediska matematické netriviálnosti, tak i praktické relevance? – Patrně ano, ale rovněž asi platí, že "nejde-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře". Jinými slovy, nelze čekat, že se někdo ujme dotažení matematického aspektu v daném směru, ale je na týmu, který bádání v této oblasti iniciuje, aby udělal několik dalších kroků.

7. Je odhalení fenoménu "investování do společenské pozice", resp. "pozičního investování" odhalením toho, co dělá ze vztahu bohatství a chudoby problém, nejsou jiné aspekty vztahu bohatství a chudoby významnější? – Zatím jsme na takové nenarazili. Pokud jde o fenomén penetrování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad do institucionálních systémů zemí, nadstátních institucí a následně i vzniku globálního zastřešení těchto struktur, na který jsme upozornili v předcházejících monografiích (např. již v první –  Valenčík a kol. 2014, s. 82-86), tak je to podle nás právě konkurence v oblasti pozičního investování, která výše tematizovaný problém nekontrolovatelného bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad vyvolala.

8. Nedostala se současná společnost v důsledku masové spotřeby, dominance marketingu nad přirozeným uvažováním člověka apod. již někam, odkud se nemůže a nedokáže vrátit, ať bychom přinesli "na stříbrném tácu" jakkoli dobrou teorii? – Na tuto otázku jsme se pokusili odpovědět v předposlední monografii o "teorii vztahu teorie a praxe" (Valenčík a kol, 2018). To, že teorie obtížně nachází cestu k praktickému uplatnění, není a nikdy v dějinách nebylo pro poctivé badatele důvodem k tomu, aby se o rozvoj teorie přestali snažit.

9. Nelze rozvinout teorii nadhodnoty s ohledem na současný stav společnosti do takové podoby, aby příčiny a mechanismy přerozdělení toho, co je lidem zcizováno a odcizovano popsala lépe, než teorie, která vychází z pozičního investování? – Vzhledem k autoritě, kterou se teorie nadhodnoty (často nikoli jako teorie, ale sdílený mýtus bez konkrétní představy o fungování příslušných mechanismů) těší u části kriticky smýšlející veřejnosti, jsme vyvinuli značné úsilí směřující k tomu, abychom teorii nadhodnoty co nejvíce aktualizovali na současnost. Při přerozdělení toho, co lze nazvat "nadhodnotou" v současném smyslu nám z nejrůznějších aspektů vyvstala klíčová role pozičního investování.

Potud snaha položit si "nepříjemné otázky" týkající se dosažených výsledků. Autorský tým uvítá další, protože každá poctivá kritika popohání bádání vpřed. Téma, které jsme si vybrali, si práci v daném směru zasluhuje.

Závěr

Pokud čtenář se snahou o porozumění sledoval náš text, nalezl v něm ještě jedno sdělení: Pochopit společenskou realitu, zejména v současné době (kdy se problémy zauzlily, kdy došlo k určitému historickému excesu) je nesmírně obtížné, bez dobré teorie to nejde, ale hlavně – je to možné.

Nikdy nebudeme znát úplně vše, dokonce ani ne vše, co by bylo k lepší orientaci ve společenském dění přínosné, ale s využitím teorie toho můžeme z reality vyčíst dost, abychom se ve složitém dění orientovali a věděli, o co jde. A čím více pochopíme, o co jde, tím menší ztráty nápravy současného stavu zaznamenáme, tím menší rizika spojená s přežitím civilizace na nás budou číhat.

Ztráty a rizika budoucího vývoje lze snížit i tím, že překonáme syndrom přecenění daného stavu poznání, že každá dosažená úroveň poznání nás motivuje k dalšímu poznání, ale také k trpělivému naslouchání hlasu druhých: Jak těch, kteří chtějí porozumět a mají dílčí či zásadní námitky, tak i hlasu těch, kteří porozumět nechtějí. Hledat vinu "na druhé straně" pomyslných názorových barikád je vždy to nejjednodušší, ale součástí reality je i odpověď na otázku, proč takové barikády neporozumění vznikají, případně i reflexe toho, zda se na jejich tvorbě sami nepodílíme. Síla teorie spočívá v tom, že cokoli, jakýkoli problém, je schopna podrobit zkoumání.

Utváření (zrání i dozrávání) společenského povědomí, vědomí a sebevědomí není dílem jednotlivců (ani geniálních teoretiků ani namyšlených manipulátorů), ale každého člověka. Z tohoto hlediska se musí teorie vyznačovat i pokorou k tomu obyčejnému "čapkovskému" člověku. To se pokusíme v dalším pokračování této monografie, která ke společensky kontroverznímu tématu bohatství a chudoby přinesla určitá teoretická východiska. Ta bude v další fázi bádání nutné zlidštit, převést do co nejvíce srozumitelné (a nebojme se toho slova) a populární podoby. Pokud tato monografie umožní vznik širšího týmu včetně možnosti mezinárodní spolupráce, splnila jeden za svých cílů.