Bohatství a chudoba jako problém/23

Na pokračování uveřejňuji monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části, odkazy na zdroje budu uveřejňovat průběžně.

Bohatství a chudoba jako problém: 

Kdy a proč problém, jak jej řešit – 23. část

Pokusíme se na tyto otázky alespoň částečně odpovědět.

Hédonistické pocity, radost, štěstí, uspokojení může mít člověk i z jiných věcí a v jiných situacích, než pouze ve spojení s nákupem nových věci a jejich spotřebou. Tento fakt sám o sobě není jistě překvapující nicméně v kontextu jednostranné pozornosti, která je věnována právě spotřební determinaci hédonismu stojí za pozornost. Pocit blaha také při tom nelze chápat jako jakýsi nepřetržitý dlouhotrvající stav mysli a života člověka. Svědčí o tom určitým způsobem i výsledky empirické sondy, kterou jsme uskutečnili v minulém roce u souboru převážně mladých lidí.

Významnou otázkou v této souvislosti je jak měřit hédonismus, tedy štěstí, spokojenost pohodu. Jak operacionalizovat pro empirické potřeby tento pojem? Použili jsme verbální test s několika výroky a požádali respondenty, aby výrok posoudili a stanovili, nakolik s ním souhlasí či nesouhlasí. Jsme si vědomi úskalí této metody, vycházím však z předpokladu, že lidé mají na určité věci svůj názor, že jejich mínění vyjadřuje dostatečně reálně jejich způsob myšlení a do značné míry i jednání. Jistě to neznamená, že lze považovat vyslovené verbální názory za rozhodující. Reálně jednání je jistě ovlivněno řadou dalších vlivů konkrétního prostředí. V naší výzkumné sondě jsme zkoumali nejen spotřební hédonismus, ale položili jsme také otázky, zda lidé pociťují uspokojení i z jiných než nákupních, či spotřebitelských činností. Nicméně pokud respondent souhlasí například s tvrzením, že "K tomu, abych si mohl/a užívat života, nepotřebuji více věcí, než mám", nebo "Radost a štěstí mohu nalézt jedině v práci" svědčí to o tom, že si alespoň připouští, že jde o něco co je součástí jeho spokojenosti.

V testu se především podle očekávání potvrdilo, že většina dotazovaných vyslovuje souhlas s tím, že nalézá uspokojení v nákupu nových věcí. S výrokem: Nakupovat nové věci je pro mne potěšením vyslovilo celkově jednoznačný souhlas "rozhodně ano" 40 % a "spíše ano" 44 % . Zbývající pak odpovídali, že je nakupování netěší. Není patrně překvapující, že častěji jsou nákupem nových věci potěšeny ženy ("rozhodně ano" ženy 48 %, muži 32 %) a častěji takto pak vypovídají mladí respondenti (viz graf 6.1).

Graf 6.1:Průměrná míra souhlasu s výrokem Nakupovat nové věci je pro mne potěšením, podle věku.

(Čím vyšší hodnota tím větší souhlas s výrokem)

Zdroj: Vlastní zpracování

Jak ovšem vyplývá ze struktury odpovědí na další výrok, zdrojem štěstí pro sledovanou skupinu respondentů není práce. S výrokem "Radost a štěstí mohu nalézt jedině v práci" vyslovilo souhlas jen10 % dotazovaných. Toto velmi radikální odmítnutí práce jako zdroje štěstí je zřejmě ovlivněno jednak dosti jednostranným tvrzením, konkrétně podmínkou "jedině v práci" a jednak složení zkoumaného souboru, kde bylo silné zastoupení studentů. Proto je zde třeba vzít v úvahu, že pro studenty je hlavní "prací" studium. Je i řada studentů, kteří si již vydělávají. Buď se jedná o ty starší, kteří chytili "druhou mízu", nebo o ty, kteří jsou z chudších rodin a výdělečnou činností napomáhají svým rodinám. Ti mohou otázku "Radost a štěstí mohu nalézt jedině v práci" chápat i jako určitý "chyták" v tom smyslu, zda neupřednostňují práci před studiem.

Zajímavá je souvislost hodnocení výroků týkající se pocitu štěstí dotazovaných se sociálním okolím. Výrok týkající podmíněnosti subjektivního pocitu štěstí sociálním prostředím je hodnocen většinou respondentů souhlasně. Opět se zde projevuje souvislost s výrokem podle věku. (Viz graf 6.2.) Pokud si všimneme souvislosti s pohlavím, pak se ukazuje, že pro ženy je v tomto ohledu sociální prostředí ještě významnější, než pro muže.

Podobně i u dalších výroků se hodnocení mužů a žen liší. Ženy například odpovídají, že jsou šťastnější než muži a rozdíl nacházíme i u hodnocení výroku, který se týká vztahu pocitu štěstí a sociálního prostředí.

Graf 6.2:Průměrná míra souhlasu s výrokem: "Pocit štěstí mám, jen když jsou také šťastní všichni lidé kolem mne"

(Čím vyšší hodnota tím větší souhlas s výrokem)

Zdroj: Vlastní zpracování

Podobně odpovědi na další výroky svědčí o tom, že zdrojem spokojenosti, či štěstí mohou být záležitosti týkající sociálních vztahů a života ve společnosti. Tak například s výrokem Postavit se za spravedlivou věc ve mně vyvolává pocit uspokojení,souhlasí celkově 95 % dotázaných a z toho 45 % se hlásí k velmi radikálnímu odpovědi "určitě ano". Na další výrok Štěstí je dělat něco dobrého pro společnost souhlasně odpovídá tři čtvrtiny dotázaných. I když jde samozřejmě o jiný typ zážitků, zdá se, že spokojenost a snad i určitý druh štěstí lze prožívat i při výkonu jiných činností a v jiných situacích, než je nákupní či spotřební chování.

Ve všech uvedených příkladech jde o přenos prožitků z cílové situace na zprostředkující činnosti, prostředky činností a situace. Žití ve spravedlivé společnosti je předpokladem uspokojení řady potřeb (bezpečnosti, možnosti obstarat si prostředky k životu výdělečnou činností apod.), tudíž i úsilí o spravedlivou společnost jako činnost sloužící k dosažení cílového stavu přináší člověku potěšení. Podobně je tomu v případě, kdy člověk dělá něco pro společnost, ve které žije.

Teoretický problém je především v potřebě vytvořit co nejvíce komplexní a co nejlépe strukturovanou hierarchii cílových stavů, ke kterým můžeme naši činnost vztáhnout tak, abychom z ní měli potěšení. A to není tak jednoduché. Můžeme uvažovat např. hierarchii RODINA – RODNÝ KRAJ – OKOLĺ MÝCH PŘÁTEL – PRACOVIŠTĚ – VLAST – NAŠE PLANETA apod.

Všimněme si rovněž, že fenomén přenosu prožitků souvisí s opačným jevem. Totiž s tím, že člověk má tendenci vztáhnout svou činnost k něčemu, co jí dává smysl, k něčemu "vyššímu", čemu tato činnost slouží. Přitom toto "vyšší" je určitým ekvivalentem uspokojení většího množství potřeb člověka.

Dalším teoretickým problémem by bylo zkoumat celý systém přenosu prožitků v jeho dynamice a z hlediska odlišností jednotlivých kategorií osob (podle věku, pohlaví, vzdělání, zaměstnání apod.), včetně nepochybně velmi zajímavého mezinárodního srovnání.

Touto úvahou jsme chtěli upozornit na problém složitosti a pestrosti toho co označujeme štěstí, nebo hédonismus. Jsou spojeny s každodenním životem lidí, v němž se člověk setkává s mnoha a mnoha okolnostmi, situacemi, které ovlivňují jeho mentální stav, jeho náladu, myšlení a nakonec i jednání. Nelze proto podle mého soudu hledat štěstí jen v oblasti spotřeby, byť právě možnost vysoké a pestré spotřeby v současné době je nesporně důležitým faktorem celkové životní spokojenosti lidí. V tomto ohledu se však vliv spotřeby na pocit štěstí přeceňuje.

Poznámka: Literatura k této části je uveřejněna ve 21. pokračování.

(Pokračování)