Bohatství a chudoba jako problém/20

Na pokračování uveřejňuji monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části, odkazy na zdroje budu uveřejňovat průběžně.

Bohatství a chudoba jako problém: 

Kdy a proč problém, jak jej řešit – 20. část

6. Praktické aplikace

Investiční řetězce v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu

K upřesnění logiky polarity investování do schopností (jejich rozvoje, uchování a uplatnění) a investování do společenské pozice je vhodné přejít k analýze investičních řetězců, tj. posloupnosti na sebe navazujících investičních aktů, kdy se plný investiční efekt projeví až po realizaci celého investičního řetězce. Narušení některého z článků investičního řetězce vede k eliminování, případně alespoň podstatnému snížení výnosu celého investičního řetězce.

Pokud je hypotéza o tom, že poziční investování vždy působí na potlačení výnosnosti investičních příležitostí těch, kteří jsou obětí pozičního investování, a pokud má většina významně výnosných investičních příležitostí podobu investičního řetězce, pak bychom měli být schopni dokázat empirickou analýzou konkrétních forem pozičního investování, že vždy, v konkrétně daných společenských podmínkách cílí na nejcitlivější články investičních řetězců.

Přitom je nutné počítat s tím, že vývoj forem pozičního investování a jejich intervenování do narušení investičních řetězců má převážně spontánní charakter, není záměrně a cíleně ovlivňován.

Cenný empirický materiál se patrně skrývá v nejnovějších dějinách vysokoškolského vzdělání jako faktoru vertikální mobility a jako faktoru, který může za určitých podmínek eliminovat roli pozičního investování. Jinými slovy – empirická analýza odhalí cílené působení historicky se vyvíjejících se forem pozičního investování proti roli univerzitního vzdělání jako faktoru vertikální mobility.

Na celý problém lze nahlížet i z opačného hlediska. Pokud identifikujeme největší ztráty efektivnosti a nejintenzivnější zásahy proti zvyšování efektivnosti, měly by mít jako svou více či méně skrytou příčinu poziční investování, které potlačuje výnosnost investičních příležitostí jedněch či které vyřazuje jejich investiční příležitosti ze hry (kooperativní hry) a zvyšuje výnosnost investičních příležitostí těch, které mají možnost pozičního investování a využívají ji. Takovými citlivými momenty, které narušují řetězce investování v rámci celoživotního programu člověka vědomě či nevědomě orientovaného na nabývání, uchování a uplatnění schopností jsou:

- Kvalita vysokoškolského vzdělání (potlačení role vysokoškolského vzdělání v řetězci založeném na společenském vzestupu umožněném vzděláním).

- Tvorba absolventských sítí jako protiváhy působení sítí propojujících struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad s pozičním investováním.

- Odstavování tvůrčích mezigeneračních týmů na "druhou kolej" a jejich náhrada outsourcing výkonů externími subjekty tak, aby dominantní postavení manažerských týmů navázaných na poziční investování ve velkých firmách nebylo ohroženo lidmi schopnými generovat kvalitní týmové výkony. (Příklad Boeingu.)

- Dominance dotačních zdrojů a zdrojů ze státních zakázek pro velké firmy ovládaná strukturami napojenými na poziční investování a krytí porušování obecně přijatých zásad.

- Omezení přímých exportních možností firem na úrovni malých a středních podniků, které by mohly využít jako konkurenční výhodu tvůrčí mezigenerační týmy, formou sankcí vyhlašovaných mezi státy (které jsou pro malé a střední firmy nepřekonatelné, ale velké firmy je mohou obcházet).

- Omezení nezávislého rozhodování mladých lidí v počátečních stádiích jejich kariéry ve velkých firmách a státních institucích existenčním vydíráním na bázi "hypotéční poslušnosti", tj. omezení standardních možností podpory a rozvoje nájemního bydlení, "natlačení mladých lidí do hypoték, preferování vydíratelných lidí s hypotékami při jejich zaměstnávaní ve velkých firmách, státních firmách a státních institucích.

- Masivní podpora zaměstnávání nejméně kvalitních absolventů nejméně přínosných oborů v systému neziskových organizací.

- Potlačení motivační role penzijního systému k prodloužení doby produktivního uplatnění.

Cílů pozičního investování v podobě citlivých článků investičních řetězců je patrně více a každý z nich má svoji historii, logiku, vazby na ostatní řetězce a články řetězců. Problematika penzijního systému hraje velmi důležitou roli, protože do ní podstatná část řetězců vyúsťuje. Jedná se zejména o investování:

- do celoživotního vzdělávání,

- péče o zdraví,

- vytváření společenských kontaktů včetně absolventských sítí vysokých škol,

- začlenění do tvůrčích mezigeneračních týmů.

Vše, co umožňuje prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění, je součástí investičních řetězců. Pokud se podaří potlačit motivační roli penzijního systému k prodloužení doby produktivního uplatnění, pak je podlomena i návaznost jednotlivých článků příslušných řetězců. Proto je spor o podobu penzijního systému a posílení jeho motivační role k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka tak zásadní povahy.

Připomeňme si, že:

1. Vhodným nastavením zásluhovosti spojeným s posílením vnitřní solidarity systému průběžného penzijního pojištění lze jeho motivační roli k prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění podstatně zvýšit.

2. Existují dvě cesty, jak motivační roli k prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění podstatně oslabit:

- Paušálním, administrativním, nuceným prodloužením doby odchodu do důchodu.

- Vytunelováním systému převedením prostředků systému průběžného penzijního pojištění do soukromých fondů.
Dilema altruismu a egoismu z hlediska investování do rozvoje schopností a společenské pozice

Tato část je psaná s empatií k vlastním zkušenostem většiny lidí a porovnává jejich uvažování s teoretickými koncepty v předcházejících částech. Očekáváme od ní, že lépe napomůže pochopení smyslu náročnějších teoretických pasáží.

V rámci teorie produktivní spotřeby hledající alternativu k neoklasickému přístupu spotřebitele maximalizujícího svůj užitek často zaznívá i problematika současné hodnoty jeho budoucího příjmu a otázka jeho nakládání s přebytky, které v této souvislosti investuje více či méně produktivními směry. Tato teorie vyzdvihuje jednu část spotřebitelského spektra investující své prostředky do rozvoje, zachovávání a případně uplatňování lidského kapitálu v podobě schopností oproti druhé skupině spotřebitelů, která podléhá fenoménu tzv. investování do společenské pozice, spojeném s řadou negativních dopadů nejen z pohledu budoucího rozvoje ekonomiky daného subjektu, ale především z pohledu možného nebezpečí vytěsňování investičních příležitostí ostatních tržních aktérů a souvisejících socioekonomických demotivací v komunitě.

Z tohoto hlediska se zkoumá i typologie a vývoj prožitků a souvisejícího dilematu egoismu a altruismu. Uvedené dilema souvisí se vztahem kooperativního a nekooperativního přístupu k investování do schopností či do společenské pozice, respektive efektivnějšího uchopení poměru, v jakém jsou zástupci těchto protichůdných mindsetů (postojů spojený se způsobem myšlení) ve společnosti zastoupeni a jaké faktory tento poměr ovlivňují a posouvají jedním, či druhým směrem.

Pro účely lepší vizualizace této části problému budeme vycházet z teoretického předpokladu, že jedinec inklinuje ve svém počínání pouze jedním či druhým směrem a tyto dvě pozice při svém počínání nijak vzájemně nekombinuje, byť to v reálném životě není zcela vyloučeno, resp. dochází ke změně strategií člověka jako hráče v konkrétních společenských situacích.

Vzájemný poměr těchto dvou přístupů se v ekonomice v čase vyvíjí a mimo přirozených, místně, demograficky i socioekonomicky daných východisek je ovlivňován i řadou bariér a externalit, tedy faktorů, které mají v každém individuálním případě vliv na vychýlení jedince jedním, či druhým směrem.

Považujeme za přínosné podrobit detailnějšímu pohledu i některé osobní motivace tedy těch, kteří investicemi do společenské pozice snižují výnosnost investičních příležitosti ostatních a podporují tak rostoucí sociální a ekonomickou segregaci, která k takovému jednání řadu jednotlivců může vést či případně je nechtěným důsledkem vlastního sebeprosazování. Je totiž nasnadě, že i na této straně jsou někteří aktéři sami formováni danou situací a podléhají více či méně vědomě různým vlivům. Ne vždy jsou vedeni precizně formovaným a cíleným úsudkem s pevně uvědomělými činy neomylného predátora, jak by se z druhé strany pomyslné barikády mohlo zjednodušeně zdát.

Významným motivačním faktorem této na první pohled silové hry totiž v podobných případech může být i obyčejný lidský strach.

Podívejme se například na strach jedince ze sociálního vyloučení, ať už částečně, (tzv. marginalizace) či v případě exkluze, kdy se jedinec ocitne mimo svou komunitu zcela. Může jít i o strach z možného poklesu dosavadní materiální životní úrovně, strach ze ztráty dosavadní společenské pozice, ztráty dosavadního zařazení v rámci sociální stratifikace a ztráty souvisejících benefitů. Je nasnadě, že tyto emocionální tlaky mohou směrovat jedince i k potřebě ochrany své pozice formou souvisejícího charakteristického investičního chování, případně k potřebě vytěsňovat ostatní hráče ze hry. V tomto smyslu je jeho osobní rozhodování výrazně podmíněno konkurencí v oblasti pozičního investování. Stejnou konkurencí pak může být dotlačen i do porušování obecně přijatých zásad.

Existují jistě i reálné obavy ze ztrát na poli partnerského, vztahového, či sexuálního života, pod tíhou atavistické teorie ženy, která pro své budoucí potomky hledá nejlépe zajištěného a vybaveného partnera. Je snadné představit si až živočišně fundamentální situaci, kdy muž cílí na pokud možno nejdokonalejší ženu a v rámci měkké selekce teorie přirozeného výběru podléhá porovnávání a kompetici, pro kterou jsou imitační efekty a demonstrativní spotřeba (spojené často s investicemi do společenské pozice) charakteristické.

Vnímejme i typický strach z vlastní neschopnosti, kde ne zcela nevýznamnou roli hraje přirozená lidská potřeba uznání a úcty, teoreticky ukotvená i prostřednictvím jedné z úrovní dobře známé Maslowovy pyramidy. Okolí totiž často nezkoumá přímo okolnosti úspěchu jedince, ani pro to většinou nemá dostatek informací, takže poskytuje značný prostor pro imitační projevy a jakousi virtuální formu úspěchu a uznání, které se v jisté míře spolehlivě dostaví. Otázkou je, do jaké míry je Maslowova pyramida poplatná stavu společenské rigidity, kdy právě v důsledku pozičního investování dochází k výraznému blokování možností plného využití lidského potenciálu, plného rozvoje lidských schopností jako protiváhy pozičního investování.

Vrátíme-li se ale do ekonomického (tržního) prostředí, zmiňme především strach ze vstupu zdatnějšího a úspěšnějšího konkurenta do odvětví, strach z vlastní nepružnosti a blížící se inovační konkurence.

Pravým synonymem tohoto strachu je totiž dobře známý klientelismus a protekcionismus. Ten protekcionismus, který pak v makroekonomickém měřítku deformuje konkurenční klima, zvyšuje inflační tlaky, demotivuje investiční apetit a kvůli vlivu na korporátní marže dopadá na samotný hospodářský růst.

V navazující části Hédonismus, blaho a sobectví, aneb dobývání štěstí budeme tuto problematiku interpretovat na konkrétních datech získaných sociologickým šetřením.

(Pokračování)