Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Bohatství a chudoba jako problém/17
Na pokračování uveřejňuji monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části, odkazy na zdroje budu uveřejňovat průběžně.
Bohatství a chudoba jako problém:
Kdy a proč problém, jak jej řešit – 17. část
Zvýšení výnosnosti investic do lidského kapitálu, reformy a averze k reformám
Nyní se podíváme na velmi zajímavou problematiku postoje hráčů k reformám, které umožňují zvýšit výnosnost investic v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Tj. těch reforem, které jsou předmětem našeho zájmu především. Budeme uvažovat situaci, kdy došlo k rozšíření množiny S1 na S2 v důsledku reforem uvedeného typu.
Obrázek 5.4: Důsledek reforem zvyšujících výnosnost investic v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu
Zdroj: Vlastní výtvor
Šedivou barvou upozaďujeme původní situaci, situace, která by nastala po provedení reforem je vyjádřena černou barvou.
Došlo k posunům, na které ukazuje i šipka vložená do obrázku.
V případě uvedeném na obrázku 8 nastal jeden z možných případů, kdy bohatší hráč, pro kterého bylo v původní situaci výhodné poziční investování, si po provedení reforem může zvýšit svou výplatu. Jeho výplata v bodě n2 (při kooperativní hře po provedení reforem) je vyšší než v bodě p1 (v bodě pozičního investování před provedením reforem). Bohatší hráč by tedy mohl reformy podpořit. Pochopitelně s tou výhradou, že musíme uvažovat možnost změny podmínek pro poziční investování ve hrách s opakováním, čemuž se budeme věnovat v další části.
Na následujícím obrázku vidíme odlišnou situaci:
Obrázek 5.5: Další důsledek reforem zvyšujících výnosnost investic v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu
Zdroj: Vlastní výtvor
Výplata bohatšího hráče v bodě ymax2 (největší možná při kooperativní hře po provedení reforem) je nižší než v bodě p1 (v bodě pozičního investování před provedením reforem). Bohatší hráč tedy nemá zájem reformy podpořit.
V návaznosti na to se můžeme setkat i s aktivním odporem části bohatších hráčů proti reformám. Důvod je následující. Část bohatších hráčů (těch méně bohatších) by byla reformy ochotna podpořit, protože by jim to zajistilo vyšší výplatu. Pak by mohlo dojít k podpoře reforem "shora". Tím by ovšem část bohatších hráčů (těch více bohatších) mohla přijít o výhodu pozičního investování.
S uvedenou situací se velmi často setkáváme v praxi. Záměrně je deklarována jen možnost takových reforem, které jsou na úkor chudších občanů, aby v jejich očích byly reformy jako takové diskreditovány.
Vytváří se tak spojení více bohatších hráčů (s většími možnostmi pozičního investování) a chudších hráčů (v jejich případě na základě averze k reformám) proti možnému spojenectví méně bohatších a chudších hráčů k prosazování reforem, které by vytvořily větší míru rovnosti příležitostí.[1]
Jak jsme uvedli, podle polohy vyznačených bodů lze rozlišit situace, které mohou nastat. Koncept však může sloužit k interpretaci reálných dějů ještě jinak. Může být využit k rozlišení hráčů podle toho, jak vidí svoji reálnou situaci.
Případ 1:
Chování hráče Y v případě, kdy hráč vidí situaci tak, jak je na obrázku 5.5, tj. kdy yp > y´max
(Výplata, kterou může hráč Y dosáhnout v případě kooperativní hry po rozšíření množiny S na množinu S´ je nižší, než v případě bodu pozičního investování.)
Obrázek 5.6: Pohled z pozice hráče, který nevidí možnost zlepšení
Zdroj: Vlastní výtvor
Bod p(xp, yp), bod pozičního investování, se posunul až nad úroveň bodu (x´p, y´max).
Hráč, který vidí situaci tak, že si pozičním investováním může zajistit dosažení bodu p v té poloze, v jaké je uveden na Obrázku 5.6, bude proti reformám. Je pro něj důležité dosáhnout bodu, který je výsledkem pozičního investování. Pokud by se prosadily reformy, ztratil by svoji výsadní pozici i výplatu. Možnost reforem totiž může ovlivnit další hráče, kteří by bez reforem rovněž upřednostnili poziční investování. A to mohou napomoci reformy prosadit. Podrobněji to uvidíme v Případě 2 hráče, který popisuje situaci hráče, který bez reforem upřednostňuje poziční investování, v případě prosazení reforem upřednostní to, aby se hrála příslušná kooperativní hra.
(Pokračování)
[1] V ČR se toto spojenectví bohatších s chudšími projevilo v odporu vůči reformě financování vysokého školství navrhované v roce 2002 týmem P. Matějů, kdy šlo o to, aby vysoké školy byly financovány podle toho, jak se uplatňují jejich absolventi, a tudíž měly zájem na co nejlepším vzdělání a uplatnění svých absolventů bez ohledu na jejich výchozí majetkovou či příjmovou situaci. Po likvidování tohoto pokusu o reformy následovala devastace vysokého školství, kterou můžeme pozorovat v přímém přenosu. Logickým pokračováním je snaha výrazně oslabit výuku matematiky, aby se ještě více snížila vzdělanostní úroveň, což lze chápat jako určitou prevenci proti případně "recidivě reforem" v oblasti vysokého školství, které by vedly ke zvýšení jeho kvality.
Podobné protireformní spojenectví na bázi pěstování averze proti reformám vidíme v současné době v oblasti penzijního systému. Je samozřejmě nutné najít způsob, jak udržet rozumný poměr mezi produktivně činnými, u nichž pojistná situace ještě nenastala a kteří do systému přispívají, a těmi, u nichž pojistná situace nastala a kteří v důsledku stáří jsou nuceni z penzijního systému čerpat. Zde se nabízení dvě možnosti:
- Jít cestou paušálního a vynuceného zvyšování věku odchodu do důchodu.
- Jít cestou zvýšení motivací k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění, což znamená zabudování pozitivních motivací do penzijního systému současně s prohloubením solidární báze penzijního systému.
To, že se tupě prosazuje první cesta a možnost druhé cesty je zcela zřetelně vytlačována z veřejných diskusí i diskusí na půdě kompetentních institucí, je zcela zřetelným projevem záměrného pěstování averze vůči reformám.