Trochu teorie: "Lidi, ještě máte rozum..."/16

V rámci prezentace podkladů k našemu teoretickému semináři o umělé inteligenci a mnohosvětovosti jsem uveřejnil pasáž ze své filozofické knížky napsané v roce 1992 a vydané v roce 1994 nazvané "Lidi, ještě máte rozum...". Z několika stran jsem dostal požadavek, abych ji uveřejnil celou. Elektronickou verzi nemám. Občas se vyskytuje v antikvariátech a stojí víc, než v době, kdy jsem ji napsal (potěšilo mě to).

Napadlo mě, že ji oskenuji a uveřejním po částech s komentářem, ve kterém se pokusím reagovat na to, co již zestárlo, co je aktuální a kde bych něco doplnil, což tímto činím. Knížka má 80 stran, budu uveřejňovat po 4, takže to nebude ani tak dlouho trvat.

"Lidi, ještě máte rozum..." – 16. část

K šestnácté části:

Za povšimnutí stojí definování jednoho z projevů života jako schopnosti odrazit rozpory mezi vnějším prostředím a procesy spjatými s uchováním subjektu (jeho existence a dalšího množení či rozvoje) a reagovat na tyto rozpory vlastními aktivitami tak, aby byly řešeny.

Na základě toho je pak dána koncepce vzniku a rozvíjení prožitků, prožitkového bohatství člověka, která je následně dovedena až k problematice existenciální vztažení života člověka k tomu, co ho přesahuje. Každý si může ověřit, že jeho psychika takto funguje. Proč sebereflexe tohoto faktu, tedy toho, že takto naše psychika funguje a že znalost toho, jak takto funguje, může významně napomoci člověku k tomu, aby se nedostával do složitých psychických situací, je tak málo rozšířena, je pro mě záhadou. Jedná se o přirozený koncept, který je plně v souladu s možnostmi vlastního sebepozorování, ale i pozorování standardních psychických projevů druhých osob. Pro praktický život (včetně doporučení, jak zvýšit naplnění vlastního života prožitky štěstí či jak řešit problém existenciálního vztažení při hledání vlastního zakotvení ve světa) by to mělo značný význam.

(Pokračování)